Tato jednoduchá multi-cache vás krátce provede po několika zajímavých místech jediného města pojmenovaného, v bývalé Rakousko-Uherské monarchii, přímo po císaři Svaté říše římské, králi českém, uherském a chorvatském, arcivévodovi rakouském, Jeho císařské milosti, Rudolfu II. Habsburském.
This multicache will guide you trough former royal and mine city Rudolfov.
Rudolfov je nevelké městečko, s necelými 2 500 obyvateli, ležící asi 5 km východně od centra Českých Budějovic, na západním úbočí tzv. Lišovského prahu. Tento výrazný předěl, mezi Budějovickou pánví a Třeboňskou kotlinou, býval ve 13. století porostlý hustým hvozdem a stýkala se zde panství královského hradu Hluboká a tehdy nově vysazeného královského města Českých Budějovic.
Právě v souvislosti s postupnou kolonizací zdejší krajiny se nám, z roku 1385, dochovala první písemná zmínka o těžbě stříbra v později tak proslulém Rudolfovském rudném revíru. Později ve středověku pak, na podstatné části území dnešního Rudolfova i v jeho okolí, probíhala intenzivní hornická činnost. V průběhu staletí bylo v revíru provozováno více než 20 šachet hlubokých někdy až 300 metrů.
Počátkem nynějšího města byla původní ves zvaná Hory. Ta se nacházela na stezce vedoucí z Budějovic na vrchol Babu a dál do Třeboně, ale současně tudy také, jižním směrem, vedla další stezka na zalesnění vrchol Pfaffenberg (481 m.n.m.). Ten patřil, spolu se vsí Pfaffendorf (Níčova Hora), českobudějovickému děkanovi od Svatého Mikuláše. Právě zde, na tomto rulovém hřbetu došlo mezi lety 1527 - 1532 k nebývalému stavebnímu ruchu.
Okolí až dosud nevýznamné vsi Hory se, pod neustálým přívalem nových kolonistů i v souvislosti s prvními těžebními úspěchy nově otvíraných cechů, téměř zázračně změnilo ve velkou, zcela neuspořádaně se rozvíjející, havířskou osadu. Tento úspěšný start zdejšího dolování měl sice za následek živelné zabírání lesů, polí a luk, přičemž se moc nehledělo na původní vlastníky jednotlivých pozemků, ale pro město České Budějovice, které bylo hlavním vlastníkem půdy v okolí Hor se zpočátku zdála být tato situace pravým podnikatelským požehnáním. Začalo se s hledáním a otvíráním nových kutišť a tyto akce se již neomezovaly jen na vlastní území Hor. Díky tomu se například v nedalekém Hlinsku začala, již před rokem 1539, těžit železná ruda. Rozvoj hornického podnikání na Horách byl v letech 1530 – 41 naprosto živelný. Roku 1547 se na cechu Boží Vůle podařil první významný výtěžek a stříbro odvedené toho roku do kutnohorské mincovny vyneslo 3322 stříbrných tolarů a 34 grošů.
Město České Budějovice se již v roce 1545 snažilo důlní podnikání na Horách usměrnit a zajistit do budoucna. Došlo k jednání s králem Ferdinandem I. a na hory byl jmenován první královský perkmistr. Jáma nejúspěšnějšího cechu Vůle Boží dosáhla v roce 1554 hloubky 204 metrů a čím hlouběji se horníci prokopávali tím rostla i bohatost stříbrné žíly. V této hloubce se např. v nálomech s ryzím stříbrem vytěžilo za pouhých 20 dnů 142 kg stříbra. Jen v letech 1551 – 54 se na tomto dole vytěžilo 895 kg stříbra, ale již tehdy byl důl zaplavován spodní vodou na jejímž odčerpávání vratidly bylo potřeba 30 koní.
Roku 1547 vešly v platnost výsady udělené králem Fedinandem I. a horní podnikání v Horách se od té doby začalo řídit Jáchymovským důlním řádem. Král také jmenoval vedoucí důlní úředníky a hormistrem se stal Matyáš Morgenstern z Altenburgu. Tento úředník pak, o své vlastní vůli, dosadil na Hory samostatného rychtáře Michala Maxe Wechslera. Tímto krokem sice rozlítil Budějovické měšťany jako dosavadní vrchnost, ale jelikož u krále svůj krok obhájil s odůvodněním, že neustále se rozrůstající a lidnatá obec na Horách již svůj vlastní rychtářský úřad nutně potřebuje zejména pro udržení práva i pořádku, dostalo se tak Horám rozsáhlé samostatnosti a hornické sídliště se začalo nazývat, pro odlišení od sousedních Malých Hor (dnešní Adamov), Velké Hory.
Obyvatelstva Velkých Hor neustále přibývalo a také rychlý stavební boom z let 1530 – 70 zcela změnil původní ráz vesnice Hory a jejího okolí. Původní dřevěné i zděné domky havířů vystavěné na tzv. děkanských polích na vrchu Pfaffenberg, v okolí dnešního dvora Lusteneck, se postupně rozprostřely i do širokého okolí a výstavbu v okolí dolů zahustily stáje pro koně, žentoury, různé sklady a boudy, cechovní domy, stupárny, tavírny. Nové domy začaly postupně překračovat původní katastr vsi Hor a stavělo se již i na pozemcích patřících k Jivnu a Vrátu. Když se Velké Hory rozrostly natolik, že jejich samotná existence a zejména nekatolické obyvatelstvo začalo být na obtíž městu České Budějovice bylo pozdě s tím něco dělat. Českobudějovickým nezbylo nic jiného, zejména s ohledem k rozhodnutí krále Ferdinanda I. z roku 1555, podle kterého si obyvatelé Velkých Hor mohli svobodně čepovat pivo i víno, prodávat chléb a maso a kterým bylo povoleno usazovat se na Horách řemeslníkům jakými byli např. ševci, krejčí nebo kováři, než existenci konkurenčního sídliště tolerovat. Po nástupu císaře Rudolfa II. na trůn získávali obyvatelé Velkých Hor postupně další práva a privilegia. Českobudějovičtí radní začali opětovně protestovat u královských úředníků i u samotného císaře ihned poté, co v roce 1583 císař povolil horským zřízení vlastního mlýna a konání týdenního trhu na žito a oves. Do té doby obyvatelé Velkých Hor odebírali tyto komodity z Českých Budějovic. Budějovičtí si stěžovali, že obyvatelé Hor jsou zištní a hrabiví, mlýna prý nepotřebují protože když jsou bezzemky tak v něm ani nemají co mlít a vlastní trhy chtějí jen proto, aby skoupili všechno co přichází po cestě z Moravy jen proto, aby s tím pak mohli obchodovat sami. Císař sice vzal protest budějovických měšťanů na vědomí a slíbil, že věc uváží, ale z jiné strany se císařskému sluchu dostávalo ujištění, že bohatství dolů na Horách je nevyčerpatelné a proud stříbra plynoucí do císařské pokladnice bude i nadále bohatý. Tak se stalo, že v roce 1585 došlo k udělení statutu svobodného Královského horního města pojmenovaného nově „Kayser Rudolphstadt“ nebo-li Město císaře Rudolfa. V té době sestávalo obyvatelstvo nového města asi ze 4 000 horníků a lidí zaměstnaných přímo v důlních provozech a z další přibližně tisícovky různých obchodníků, řemeslníků, horních správců a důlních podnikatelů. Počet domů ve městě byl oproti nedalekým Českým Budějovicím nižší jen asi o něco málo více jak 100.
Nicméně ani povýšení na samostatné císařské město nepomohlo udržet neustále se snižující těžbu. Stříbrná ložiska se prakticky v celém revíru poměrně rychle vyčerpala nebo se, z důvodu zatápění těžních jam podzemní vodou, stávala další těžba nerentabilní a prakticky tak, ještě před vypuknutím Třicetileté války, těžba stříbra v Rudolfově zaniká .
V době Stavovského povstání, ke kterému se město přidalo, byl v rudolfovském zámečku zřízený hlavní stan povstaleckého vojska, ale již v červnu 1619 spojené vojenské síly císařského armády a budějovických město prakticky vymazaly z povrchu zemského. Do vylidněných trosek zničeného Rudolfova se lidé opět začali stěhovat až v roce 1623. Od následujícího roku pak, ještě celá staletí, probíhaly četné pokusy o obnovení dolování stříbra. Těžba se však, pro malé výnosy a velké náklady na zabezpečení šachet, soukromníkům ani státu nevyplácela a byla opakovaně zastavována. Poslední důl byl definitivně teprve uzavřen roku 1910, ale již od 18. století využívala prostory několika bývalých dolů za zdejším zámečkem císařská armáda. Byly zde zřízeny rozsáhlá dělostřelecká cvičiště a depoty ze kterých se armáda stáhla až na sklonku 20. století. Barokní objekty vojenských skladů a jejich strážnic jsou již dnes bohužel zdemolované.
Ve sklepě tzv. Pekrmistrovského domu, pozdější radnice - dnes muzea, se měla zachovat zazděná šachta vedoucí do jednoho z původních rudolfovských dolů, ale na povrchu již moc, na první pohled rozeznatelných, pozůstatků důlní činnosti nezůstalo. Šachty byly dávno zasypány, haldy většinou zcela rozvezeny a druhotně využity jako materiál na stavby a cesty nebo jsou osázeny sady. Nicméně hornická tradice ve městě přetrvala dodnes a proto zde byly obnoveny Hornické slavnosti s průvodem a v létě roku 1996 bylo otevřeno i malé hornické muzeum. A historii dolování v Rudolfově se můžete seznámit také prostřednictvím obnovené a nově upravené Naučné stezky nazvané CESTA KOLEM HORNICKÉHO MĚSTA, jejíž podstatnou část využívá i trasa této, po delší přestávce obnovené, multiny.
1 Stage (N 48° 59.630 E 014° 32.515) - KOSTEL A ŠKOLA / ZAČÁTEK NAUČNÉ STEZKY
Školství v Rudolfově má poměrně dlouhou tradici. První škola zde byla založena již na přelomu 16. a 17. století a finančně ji podporovali i tak významní mecenáši, z řad těžařů, jakými byli bratři Vilém a Petr Vok z Rožmberka. V místě dnešní školní budovy, původně české školy, stávala v počátcích města i jeho první radnice. Před školním průčelím byl, v létě 1923, odhalený pomník padlým ze světové války. V roce 1966 -67 byla škola rekonstruována a při té příležitosti došlo k přemístění pomníku na místní hřbitov, kde se nachází dodnes.
Vedle stojící kostel Sv. Vita byl původně luteránského založení ze 2. poloviny 16. století, ale po roce 1620 převzala provoz kostela římsko-katolická církev a té patří dodnes. V kostelním inventáři se dochovala ojedinělá soška gotické Rudolfovské Madony, která je dnes k vidění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.
ÚKOL: Na první infotabuli NS „Příběh hornického města“ najdi kresbu Miroslava Milce a zapiš si letopočet, který je uvedený v jejím popisu – tím získáš indicii A.
2 Stage (N 48° 59.623 E 014° 32.413) - MĚSTO CÍSAŘE RUDOLFA
Z místa kde se nachází druhé zastavení NS je nejen pěkný výhled na farní kostel, ale nachází se zde i další z informačních panelů NS na kterém je uvedeno množství zajímavých údajů z doby největšího rozkvětu města.
ÚKOL: Z infotabule zjisti (vypočítej) počet domů města Rudolfova, který ve své práci uvádí V. Klaudi - hodnotu si zapiš jako indicii B
3 Stage (N 48° 59.620 E 014° 32.355) - RUDNÝ REVÍR / HALDA DOLU ŠALAMOUN
Na vrcholu staré haldy jednoho z největších a nejstarších dolů pojmenovaného v 16. století Král Šalamoun, dnes stojí, v roce 2011 zrekonstruovaná, hasičská zbrojnice. Na jižním okraji haldy, již za silnicí, se nachází tzv. Perkmistrovský dům. Původně to bylo sídlo vystavěné pro královského báňského úředníka a až později sem byla přemístěna radnice. A protože Rudolfov nikdy nepřestal být městem tak zde radnice fungovala až do roku 2009. Poté musel být objekt, pro jeho havarijní stav, vyklizen, několik let ještě chátral a od roku 2016 je konečně, po dlouhodobé rekonstrukci, přístupný - bylo do něho přesunuto, podstatně rozšířené, hornické muzeum.
ÚKOL: Na okraji parčíku, přímo na staré haldě, se nachází další z infotabulí NS. Na její zadní straně, té otočené směrem k parčíku se zbrojnicí, je uvedeno jaké hloubky (v metrech) dosahovala v 16. století tzv. úklonná šachta dolu Král Šalamoun – zjištěnou hloubku si zapiš jako indicii C.
4 Stage (N 48° 59.545 E 014° 32.360) - DOMY A LIDÉ / STARÉ CECHY
Celý svah, v místech kudy pod Perkmistrovským domem prochází dnešní Hornická ulice, byl v době největšího rozmachu těžby stříbra doslova provrtaný různě rozsáhlými horními díly. Po obou stranách silnice právě zde fungovaly ty nejstarší důlní podniky. Cechy pojmenované Abrahám, Orel, Boží vůle a Tří králů. Ve zdejších dolech byl však již od samého začátku problém se spodní vodou a tak se jen na jejím odčerpávání podílelo 500 lidí.
ÚKOL: Na páté informační tabuli NS zjisti kolik bylo, v roce 1561, zapotřebí koní k čerpání spodní vody – číslo si zapiš jako indicii D.
5 Stage (N 48° 59.460 E 014° 32.465) - KRÁLOVSKÝ RYBNÍK / HRÁZ A SOCHA
Rybník opatřený splavem má uprostřed hráze barokní sochu Sv. Jana Nepomuckého a tak se mu, podle ní, někdy říká „Svaťák“. Po hrázi kdysi vedla původní cesta z Českých Budějovic do Třeboně a v okolí rybníka bylo prapůvodní centrum rozrůstající se hornické osady a později města Velké Hory, německy zvaného Bergstadt. Z tohoto původního městského jména vzniklo, jeho zkomolením, hovorové pojmenování města "Perštát", které se dodnes zachovalo a v podobě produkce místní vyhlášené palírny ho jistě znají mnozí konzumenti „Perštátské slivovice“.
ÚKOL: Pod kamennou lucerničkou najdi na podstavci, barokní svatojánské sochy, vytesaný letopočet – získáš tak indicii E.
6 Stage (N 48° 59.530 E 014° 32.725) - ÚPADEK A PÁD MĚSTA
Když se z rudolfovského zámečku, po neúspěšném obléhání Českých Budějovic, odsunulo Stavovské vojsko, a neopevněné město tak zůstalo prakticky bez jakékoli ochrany, došlo k odvetnému útoku budějovických a císařské armády. Většina městských budov padla za oběť zběsilému řádění vítězů a kdo odtud včas neuprchl, toho čekala krutá smrt. Město samotné tenkrát prakticky přestalo existovat a proto dnes ani netušíme, kde stávaly mnohé významné budovy jakými byl například pivovar, solní sklad, lázně nebo hornický špitál. O výstavnosti a honosnosti některých budov se dnes můžeme jen dohadovat zejména podle několika původních staveb v údolí Královského rybníka, Perkmistrovského domu, kostela, dvora Lusteneck a zámeckého areálu rozkládajícího se na úpatí kopce Pučejdláku.. Počtem obyvatel se Rudolfovu, na dlouhá desetiletí vyrovnala kdejaké vesnice v okolí. V roce 1654 zde sice stálo ještě 168 domů, ale v roce 1663 z nich bylo obydleno pouhých 58.
ÚKOL: Z informační tabule zjisti, kolik neobydlených domů existovalo Rudolfově v roce 1654 – údaj si zapiš jako indicii F.
7 Stage (N 48° 59.535 E 014° 32.830) - RYBNÍK JARVAL
V protáhlém údolí Rudolfovského potoka existovalo, v době největšího rozkvětu těžby, množství rybníků. Všechny sloužily k pohonu různých vodních strojů počínaje vytahováním vytěžené rudy na povrch i k čerpání spodní vody z dolů. Voda z rybníků roztáčela také vratidla a žentoury. Vedle starých níčovských rybníků a největšího Mrhalu (zal. 1555) zde existoval Mlýnský rybník (zal. 1872) s původním městským obilným mlýnem, který směli rudolfovští přestěhovat až roku 1614. Mlýn pak existoval ještě dlouhá staletí dále po proudu potoka, v místech dnešního Mlýnského údolí. Část rybníků sice postupně zanikla a tak po nich najdete již jen rozvalené hráze. Jednu z nich můžete spatřit o něco dále proti proudu potoka, v místech kde, pod dnes již také zaniklým lomem, existoval Sviní rybník. Po dlouhých staletích byl však v údolí přece jenom jeden zcela rybník vybudován. Stalo se tak v roce 2003. Nový rybník je pojmenován po svém majiteli a jeho sypaná hráz dosahuje délky téměř 95 metrů.
ÚKOL: Na začátku rybniční hráze je informační tabule ze které se, mimo jiné, dozvíte jakou hloubku rybník Jarval má – tento údaj si zapište jako poslední indicii G.
Tolik ke krátké procházce po dnešním i původním centru města Rudolfova. Nyní si ještě můžete prohlédnou další zajímavá místa v okolí nebo si odlovit blízké keše. V případě, že již máte vypočtené finální souřadnice tak se budeme těšit na váš log a zároveň také doufáme, že se vám tato, oproti původní verzi upravená, první rudolfovská multina, alespoň trochu líbila.
VÝPOČET FINÁLNÍCH SOUŘADNIC:
Hodnoty potřebné pro nalezení finálky vypočtete tak, že vámi zjištěné indicie vložíte do tohoto vzorce:
A + B + C + D + E - F - G = vyjde vám čtyřciferné číslo „PQRS“ jehož jednotlivé číslice použijete pro zjištění finálních souřadnic.
N 48° 59 . ( R )( P + S ) 5
E 014° 32 . ( Q + 1 )( R ) 6
POZOR: Závorky se mezi sebou nenásobí !
Poslední podstatná úprava listingu / vzorce: 4. 4. 2021
Původní multina ve vlastnictví kačera s nickem „medard“ fungovala v letech 2006 – 2013.
Flag counter přidán: leden 2014
Listing byl přepracován a keš opětovně zpřístupněna: únor 2014
Obnova po ukradení finálky: duben 2014
Zdroje: Dějiny města Rudolfova; Rudní ložiska oblasti rudolfovské a jejich dějiny; Zmizelé Čechy – Rudolfovsko; Rudolfov – historie a současnost; Umělecké památky Čech; Tvrze, hrady a zámky Českobudějovicka + oficiální www stránky města Rudolfov a informační tabule Naučné stezky Cesta kolem hornického města.
Fotografie z listingu: Owner cache. Další šíření fotografií je možné pouze po dohodě s autorem.