Jan Roháč z Dubé (1380 – 9. 9. 1437), stručný životopis:
Od začátku husitských válek byl stoupencem radikálního husitského směrů Táborů. Jako člen rytířského stavu se účastnil husitské revoluce od jejího počátku. Roku 1420 bojoval po Žižkově boku proti křižákům na Vítkově. Několik měsíců potom ho Žižka jmenoval hejtmanem Lomnice nad Lužnicí. Roku 1424 se účastnil bitvy u Malešova, kde se utkali Táboři s Pražany. Roku 1426 se po boku Prokopa Holého postavil míšeňským křižákům u Ústí nad Labem. Těsně před bitvou ještě stihl obsadit Českou Lípu, Mimoň a Bělou pod Bezdězem. Roku 1427 se stal čáslavským hejtmanem, což byla funkce velmi významná. Po prohrané bitvě u Lipan (1434), ve které umírnění husité pod vedením Diviše Bořka z Miletínka porazili radikální husity vedené Prokopem Holým, utekl Roháč do Hradce Králové. Když se Sirotkům, hlásícím se k Žižkovu odkazu, nepodařilo Hradec udržet, přesunul se Roháč na svůj hrad Sión. Odtud chtěl pokračovat v odporu vůči císaři Zikmundovi, přijatému lipanskými vítězi za českého krále. V Roháčových očích byla Zikmundova korunovace zmařením všeho, za co do té doby bojoval, a ze svých názoru nehodlal ustoupit. Po zkrocení odbojného Hradce Králové bylo nutné se vypořádat i s Janem Roháčem, který nesmířen se stavem po vyhlášení kompaktát, začal ze Sionu vést záškodnickou válku proti svému králi. Z hlediska krále Zikmunda ale i tehdy platných zákonů mohl a nakonec i byl Roháč stíhán jako “zemský škůdce”. Pohár trpělivosti Zikmundovi přetekl v dubnu 1437, kdy mu Roháčova družina údajně ukořistila zásilku uherského vína a stádo volů. Hejtman Hynek Ptáček z Pirknštejna se svým vojskem na počátku května přitáhl k Sionu. Navzdory nervózním královým urgencím byl hrad dobyt a následně vypálen až 6. září 1437. Jisté ohledy k Roháčovi mohl mít i sám velitel obléhatelů, a to vzhledem k údajnému příbuzenskému vztahu k majiteli hradu. Dne 8. září byl Roháč s dalšími zajatci ze Sionu předán na Staroměstskou radnici a 9. září spolu s dalšími popraven pro šlechtice ponižujícím trestem, oběšením.
Alois Sopr (18. března 1913, Manětín – 25. června 1993, Plzeň) byl český sochař a medailer, člen SVU Mánes a Skupiny 58. V roce 1983 byl jmenován národním umělcem. Byl jedním z předních reprezentantů oficiální sochařské tvorby v období normalizace, vytvořil řadu oficiálních pomníkových zakázek a volných prací ve veřejném prostoru. Veřejná reakce na některá jeho díla byla tak silná, že způsobila jejich přesunutí na méně exponovaná místa i před rokem 1989 (např. socha Jana Roháče z Dubé v Praze, Dělnická úvaha v Klatovech)
