Poštovní most
má stejný význam jako Písečný most, protože pokračoval na výše uvedené Záhošťské cestě. O jeho existenci se hovoří v souvislosti s vpádem polských husarů v listopadu 1620 po bitvě na Bílé Hoře, kteří zde hledali odbojného zdejšího majitele panství, luteránsky smýšlejícího pána Jana Müllera z Mülhausenu, který se zúčastnil se svým komorníkem Kieseweterem (mimoňský rodák) pražské defenestrace na Pražském hradě r. 1619. Při tomto hledání uvedeného pána nenašli, tak zde na tomto mostě zavraždili zdejšího evangelického pastora Haselbacha. Zcela určitě se tehdy jednalo o dřevěný most, který byl nízký a často byl poškozen povodněmi, které v Mimoni nebyly zvláštností.
Poštovní most od jihu původního toku z konce 19. století (kolorované foto)
Tento most se v té době uváděl jako Galgenbrücke neboli Šibeniční (či Popravčí ?), protože spojoval Mimoň se vsí Galgendorf (Šibeniční ves, která však byla vždy uváděna pouze pod německým názvem).
Rozvíjející se doprava vyžadovala jeho rozšíření a zvýšení jeho nosnosti, proto městské zastupitelstvo v roce 1839 rozhodlo o vypsání konkursního řízení na stavbu nového kamenného mostu. Stavba byla zahájena r. 1840 zednickým mistrem z Mimoně Josefem Hassem. Stavbu vedl c.k. komisař Velečka z Nového Boru (tehdy se uvádělo pouze z Boru).
Kresba Poštovního mostu (od SV) zachycuje vpravo (severní strana) pradávný příchod k brodu od západu. Most měl mimo hlavní tok ještě dva oblouky, kterým protékala při povodních voda. Ten větší je na obrázku vidět, den menší, který byl velmi nízký, na obrázku z období kolem r.1870 zachycen není. Na jižní straně mostu je vidět sochu sv. Jana Nepomuckého (zcela vlevo) a na severní straně kříž. Oba objekty stojí na západním pilíři proti sobě.
Nový most byl široký, měl po obou stranách na 40 cm širokou a okolo 125 cm vysokou kamennou ochrannou zeď, která navazovala na chodníky po obou stranách mostu. Tyto chodníky sloužily až do roku 1975, kdy sice zůstaly na svém místě, pro pěší však byla postavena na severní straně mostu za ochrannou zdí závěsná samostatná pěší lávka, jež se opírala o mostní pilíře. Na sklonku 20.století (roku 1996) byla tato lávka nahrazena samostatným ocelovým pěším mostem. Se stavbou závěsné pěší lávky bylo současně odstraněno schodiště, které navazovalo na cestu do zámeckého parku.
Poštovní schody a jeho schodiště, které navazovalo na cestu z Husovy ulice do parku.
Současný Poštovní most byl rekonstruován v letech 1995 až 1996 a kolaudována 29.11.1996). Rekonstrukce byla dlouho plánována, ale dopravní nehoda na tomto mostě 21.dubna 1995 si vynutila urychlení jeho rekonstrukci. Most musel být z velké části rozebrán, každý kámen byl dokumentován a znovu uložen (pokud jej nebylo nutné zcela vyměnit).
Při této stavbě byly na mostě zrušeny chodníky. Ochranná zeď, která byla původně z pískovce stejně jako celý most, však byla nahrazena jiným stavebním materiálem, který se však ukázal již krátce po předání do užívání jako nevyhovující. V současné době je již v katastrofálním stavu. Původní přetrvala staletí, tato cihlová ani 15 let.
V rámci regulace Ploučnice, která byla započata v roce 1984, byla provedena v celém úseku Ploučnice, tekoucí přes město, úprava obou břehů. Při této úpravě byla zasypána celá k řece svažující, dříve osídlená levobřežní část břehu podél jižní strany Poštovního mostu, která byla odstraněna na rozhraní 70. a 80. ti let 20. století v rámci tehdy plánované změny stavební zástavby Poštovní ulice od mostu až k dnešnímu Tyršovu náměstí. Při již zmiňované regulaci Ploučnice přes město byla tato nad městem napřímena až k Novinám, čili meandry Ploučnice v úseku až do Srního Potoka a dále na Noviny zmizely (místo nich byly postaveny sádkové rybníky).
Zcela zmizel také náhon na Horní mlýn v Mimoni a přívodní kanál napájecí původní rybník a následné místní koupaliště). Přes město bylo koryto toku Ploučnice prohloubeno a podstatně rozšířeno, na dolním toku za Poštovním mostem byl tok Ploučnice zcela změněn v novém korytě, které probíhalo přibližně středem údolní nivy Ploučnice až téměř ke katastrální hranici města. Touto regulací se tok Ploučnice podstatnou měrou vzdálilo od jatek, kde původní koryto Ploučnice i umělého kanálu bylo zasypáno a zdejší splav a jez odstraněny. Průtoky pod železničním mostem na jihovýchodní straně města byl zachován. Umělý kanál od jatek byl sice, jak je výše uvedeno zasypán v části okolo jatek, ale v okolí železničního mostu ponechán, takže tento při povodni může sloužit při rozlivu Ploučnice za městem jako vodu odvádějící pod železničním mostem nad tímto kanálem na jihovýchodě města. Náhon na Dolní mlýn a jeho odhon byly zrušeny a zasypány již na rozhraní padesátých a šedesátých let, takže původní přirozený ostrov prakticky zanikl.
Poštovní most od jihozápadu zachycuje přístup k toku od JV, které pravděpodobně bylo současně brodem. Na snímku je na východním pilíři zachycen vodoměr (prvně r. 1885).
Břehy mezi mostem Poštovním a Zámeckým byly nově upraveny. Pravý břeh byl zesílen vysokou ochranou kamennou opěrnou zdí a opatřena ochranným kovovým zábradlím, které pokračovalo i za Poštovním mostem po celé délce Nábřežní ulice. Levý břeh v tomto úseku byl upraven svahovitě a celý vydlážděn děrovanými betonovými tvárnicemi. Tato regulace však měla nečekaný negativní vliv na snížení spodních průsakových vod, což se projevilo snížením hladiny zámeckého rybníka a snížením hladiny vod u všech studní ve městě. (Toto zjištění bylo zaznamenáno dokonce i na východní až severovýchodní straně města poblíž Vranova, která je dosti vzdálena od toku Ploučnice. U studní, které byly vyraženy ve skalním pískovcovém masivu, se tento pokles hladiny vody neprojevil. Tento poznatek umožňuje monitorování původního podloží katastrálního území města, kde průsakové vody zasahují až za silnici z Mimoně do Vranova).
Dopravní nehoda na Poštovním mostě 21.4.1995 urychlila rekonstrukci mostu. Rozsah poškození mostu si vyžádal podstatné omezení obousměrného silničního provozu.
První zaznamenána regulace Ploučnice byla v roce 1914, kdy bylo koryto Ploučnice prohloubeno u Poštovního mostu, aby se zlepšil průtok vody. Pro zajímavost je možno uvést, že náklady tehdy činily 216 Korun.
Součásti původně Šibeničního mostu byla i socha sv. Jana Nepomuckého, která však zpočátku nestála přímo na mostě, ale u jižní paty mostu na západním břehu. Tato socha měla být zhotovena v roce 1782. Roku 1840, kdy byla zahájena přestavba tohoto mostu, byla dočasně přenesena na Kostelní vrch vlevo na Kostelní ulici tak, aby viděl na řeku, přibližně v místě naproti sochy sv. Kateřiny. Na dnešní místo na pravý mostní pilíř v řece byl přenesen roku 1851. Jako ochránce mostu byl sice při bombardování Mimoně 8.května 1945 zasažen střepinou bomby, most však zasažen nebyl. V roce 2001 byla socha sv. Jana Nepomuckého nově opravena a následně vysvěcena.
Most pro pěší přes Ploučnici, který vede souběžně po severní straně Poštovního mostu
Na tentýž mostní pilíř, avšak na severní straně mostu oproti soše sv. Jana Nepomuckého byl v roce 1859 vztyčen dřevěný kříž, který však podlehl silné vichřici roku 1888 a ještě téhož roku nahrazen kovovým s ukřižovaným Kristem. Tento kříž však byl na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století odstraněn. Nově byl podobný kříž na tomto mostě instalován roku 2001na pilíři u levého břehu na jižní straně mostu (pohledem na sever, aby nestál zády k pěším na pěší lávce Poštovního mostu.
Vodoměr hladiny Ploučnice byl instalován na Poštovním mostě prvně roku 1885 za účelem sledování pohybu hladiny Ploučnice. Písemné záznamy sledování hladiny vody však dosud nebyly dohledány.