Pri kazde ceste
po D1 z Brna do Vyskova ci naopak jsem v dálce videl tento
majestatni kostel a rikal si, jak asi vypada z blízka. Kdyz
se mi nedávno naskytl detailní pohled na tuto stavbu,
ze vsech moznych svetovych stran i zevnitr, byl jsem nadsen a rikal
si jak je mozne ze tu jeste neni zadna keska...Proto jsem se
spolecne se Selmici rozhodl sem nejakou tu krabku supnout :-) no a
jelikoz se naslo jedno krasne extremni mistecko, neodolal jsem a
mrsku tam schoval...Aby ste to nemeli tak jednoduche, souradnice
finalky si budete muset vypocitat...Jak? Vzorecek najdete pod
informacemi o kostele a na to co do vzorecku dosadit, budete muset
prijit sami. Preji hodne zabavy pri lusteni i
loveni!!!
KOSTEL NANEBEVZETI PANNY MARIE
Predchudcem nynejšího kostela byl starý
drevený kostel. Byl také zasvecen Nanebevzetí
Panny Marie a mel tri vedlejší oltáre: sv.
Ondreje, Neposkvrnené Panny Marie a sv. Kateriny.
Stával asi tam, kde je dnes farní stodola. O nem
nevíme prakticky nic, a bylo by zajímavé
pokusit se neco zjistit napr. archeologickým
výzkumem. Tento kostel roku 1704 vyhorel. Ohen byl
založen ve stodole, která s kostelem sousedila; bylo to
snad dílo pomsty vuci zdejšímu farári.
Tenkrát byl farárem knez Bohumír Molitor. O
nem je známo jen to, že venoval kostelu pole u
Kovalovic. Byl zde do roku 1706. Po nem prišel Karel
Bezdecký, jehož jméno se uvádí
predtím v letech 1698-1706 v Rousínove. Jemu pripadl
trpký údel být farárem bez fary a bez
kostela.
Kníže Jan Adam z Lichtenštejna se zavázal
posvátným slibem, že postaví nový
kostel. Položil k nemu základy, ale pak byl
upoután jinými zájmy, žil více v
cizine než doma a v roce 1712 zemrel. Jeho nástupci se
do stavby nemeli, pohádali se o dedictví a penez
nebylo. Teprve nezapomenutelný knez, farár a dekan P.
Josef Leffler primel r. 1721 knížete Antonína
Floriána z Lichtenštejnu, aby kostel dostavel.
Nový kostel, zasvecený rovnež Nanebevzetí
Panny Marie, byl vystaven s prestávkami v letech 1704-24 v
barokním slohu. Dne 15.8.1724 byl slavnostne
požehnán v prítomnosti sedmi kneží,
benedikci provedl František Xaver Leffler, dekan
brnenské kapituly, strýc zdejšího
faráre. Dne 30. cervna 1929 byl hlavní oltár a
kostel posvecen brnenským biskupem Dr. Josefem Kupkou. Tento
den se tedy v naší farnosti má slavit jako
posvícení, posvecení kostela.
Kostel je jednolodní orientovaná stavba s
polygonálním záverem, se dvema
ctyrbokými vežemi a prícnou lodí. Je 38 m
dlouhý, 20 m široký a 21 m vysoký.
Prucelí kostela zdobí dve veže 40 m
vysoké, které dodávají celé
stavbe monumentální vzhled katedrály,
zvlášte stojíte-li vecer pred kostelem. Po
levé strane presbytáre je sakristie, naproti
ní bocní kaple, tzv. „stará
zpovednice“. Kostel stojí na bývalém
hrbitove, na kterém se pochovávalo do roku 1870.
Hrbitov je vlastne mohutná rampa, která nese celou
stavbu. V jeho rozích stojí dve kaple,
bývalé kost-nice. Jsou nyní upraveny jako
skladište, v suterénu levé z nich byla v
letech 1985-99 umístena plynová kotelna pro
kostel.
Hladká fasáda kostela je clenena obežnými
lesénami. V lodi jsou dve lunetová okna, v
knežišti po každé strane rovnež dve
okna a jedno okno v záveru. Jsou segmentove zaklenuta se
šabránou. Lod je zaklenuta valenou klenbou, steny
jsou cleneny dvojicí pilastru s úseky kladí,
kolem celého kostela se vine bohatá profilová
rímsa. Veže jsou cleneny lesénami, mezi 1. a 2.
patrem je kordonová rímsa. V prízemí a
zvonovém patru jsou okna segmentove zaklenuta, ve 2. patre
je okno kruhové. Mezi vežemi cní
trojúhelníkový štít. V ose
prucelí se nachází hlavní vchod s
profilovým ostením, pod každou z
veží jsou bocní vchody, rovnež s
pískovcovým ostením. Podstrešní
profilová rímsa nese strechu sedlovou, nad
knežištem zvalbenou. Vež „sanktus“ nad
hlavním oltárem byla vystavena r. 1725, znovu pak v
roce 1803 a 1896.
Puvodní dlažba v kostele byla z pálených
cihel, v r.1783 byla zamenena za novou pískovcovou z
tesaných kamenu, obnovená 1855 a v roce 1928
porízena mramorová z tzv. krtinského mramoru.
Pod kostelem se nachází krypta, do níž se
dríve pochovávali kneží. Vchod do
ní býval z kostela, v místech mezi
predními lavicemi. (Dodnes, když
procházíte stredem kostela nad bývalým
vchodem, slyšíte, že vaše kroky
mají jiný ozvuk než o pár metru
dále.) Vchod byl prekryt kamenem s nápisem:
„--V---M-- VOS IN OPTATA SPE REQVIES AETERNA SVSCEPIT.“
(Vás na vytoužené prání prijalo
vecné odpocinutí.) Po úprave dlažby byl
zbudován nový vchod ze starého hrbitova, za
presbytárem kostela. Poslední farár
pochovaný v krypte byl v r. 1774 Josef Xaverius Leffler. Pri
úpravách v roce 1990 byla mu dána, jako
budovateli chrámu, do hrobky na jeho hrob pametní
deska.
Oltáre
V kostele jsou ctyri oltáre - jeden hlavní a tri
vedlejší. Hlavní oltár
pochází z r. 1785 a je zdený, s
dreveným tabernáklem. Obraz Nanebevzetí Panny
Marie od brnenského malíre Ignáce Bayera,
rodáka pozorického, predstavuje úžas
apoštolu nad Mariiným nanebevzetím.
Socharské práce pochází od
brnenského sochare Tomáše Schweigla a
predstavují dva mariánské ctitele - sv.
Ambrože a sv. Bernarda. Oltár byl opravován roku
1873, v roce 1929 porízena nová kamenná
oltární plotna. V roce 1974 byl v souladu s
novými bohoslužebnými predpisy vybudován
oltár celem k lidu. Nad oltárem vidíme
malované okno (365 cm široké, 274,5 cm
vysoké) s obrazem Nejsvetejší Trojice,
které zhotovil v r. 1914 B. Škarda z Brna. Je
zajímavé, že zobrazení Ducha
svatého - holubice v paprscích slunce -
nápadne pripomíná stejné
zobrazení v okne nad oltárem velechrámu sv.
Petra v Ríme.
Vedlejší oltáre jsou tri: V cele pravé
bocní lodi („sivické“) stojí
oltár sv. Antonína Paduánského s
obrazem a dvema sochami paulánských svetcu
(nepodarilo se je presneji urcit). Na druhé strane kostela,
v cele levé lodi („pozorské“) najdeme
oltár Panny Marie Bolestné s její
krásnou barokní sochou uprostred. Vzhled postavy
Panny Marie vzbuzuje domnenku, že to puvodne bývala
socha Panny Marie Nanebevzaté, držící v
pravé ruce lilii. Po stranách stojí sochy sv.
apoštola Jana a sv. Marí Magdaleny. Tretí
oltár se nachází v prícné lodi
na pravé strane. Je to oltár sv. Rodiny s
kopií Rafaelova obrazu, na kterém je
znázornena Matka Boží s malým
Ježíškem, sv. Alžbeta s Janem Krtitelem a
sv. Josef. Dve sochy po stranách oltáre
predstavují rodice Jana Krtitele - Zachariáše
a Alžbetu. V letech 1764 - 1803 stával blízko
sakristie ješte ctvrtý oltár - sv. Jana
Nepomuckého. O nem však není známo nic
bližšího. Kusé historické
záznamy napovídají, že oltáre
pravdepodobne odpovídají oltárum
drívejších kaplí v
Pozoricích.
Vnitrní výzdoba kostela mela snad být
ješte bohatší, ale nedostatek penez a
majetkové spory v rodine patrona tomu zabránily.
Rovnež i veže mely mít profilované
barokní strechy, podobné vežím kostela na
Velehrade.
Kazatelna
Byla zhotovena v roce 1738 od zdejšího stolare Havla
Soluse, opravena v roce 1980. Mramorová krtitelnice
pochází z r. 1730. Krížová cesta
zakoupena za 52 zlatých od knihkupce Karla Sartoriho z
Vídne a požehnána v r.1883.
Varhany
Puvodne byly do našeho kostela zakoupeny varhany ze
Svatého Kopecka u Olomouce. Ty byly r. 1887 nejprve
predelány a 1912 prestaveny. Je to jiste škoda,
že se nepodarilo uchovat krásný barokní
nástroj, jakým svatokopecké varhany nepochybne
byly. Koncem 80. let se ukazovalo, že varhany potrebují
generální opravu. Protože se nejednalo o
cenný nástroj, ukázala se jako
neschudnejší cesta porídit varhany
nové, které dodalo Varhanárství z
Brna-Bohunic. Varhany byly dokonceny v roce 1992, stály 650
000 Kcs a požehnány byly 29. srpna téhož
roku brnenským biskupem Vojtechem Cikrlem.
Zpovednice
Puvodní dubové vyrezávané zpovednice se
nacházejí v bocní kapli naproti sakristii, v
tzv. „staré zpovednici“. Dnešním
požadavkum již nevyhovují, proto dnes
užíváme pseudobarokní zpovednice pod
kurem. V 70. letech je místní remeslník p.
Josef Havlícek predelal na uzavrené.
Cechovníky
Puvodne se nosívaly o slavnostech a pohrbech
remeslníku. Je jich celkem 12 a patrily ruzným
cechum, jak dnes mužeme zjistit ze symbolu na nich
uvedených. Z bývalých cechu mají v
kostele vždy po dvou své postavníky: 1.
sedlári, zámecníci, kovári,
hrncíri, 2. kolári, stolari a bednári, 3.
rezníci, pekari a mlynári, 4. krejcí, 5.
obuvníci (letopocet 1759) 6. zedníci,
pokrývaci a tesari (tyto patrily dríve tkalcum).
Cervená cechovní korouhev patrící
dríve krejcím má obraz Nanebevzetí
Panny Marie a sv. Kryštofa, obuvníci mívali
modrou korouhev s obrazem sv. Kryšpína.
Podobné cechovníky, avšak ne tak hezky
zdobené a ve skromnejším poctu mužeme
najít v kostele v Rousínove. Dnes jsou
cechovníky používány jako podstavce pro
osvetlení kostela.
Kostelní lavice
V kostele je celkem 44 lavic, které pri plném
obsazení pojmou 250 osob. Lavice jsou starobylé,
dubové, vícekrát opravované. Na
starých lavicích, nejen v našem kostele, ale i
jinde, si mužete všimnout malých
vypálených dulku. Pochází z dob, kdy se
ješte nesvítilo elektrinou a kdy inventár
kostela nebyl tak úzkostlive chránen jako v
dnešní dobe. Pri nekterých
bohoslužbách se používaly malé
svícicky, které si lidé voskem prilepili k
lavici. Svícku nechali jednoduše dohoret a
její knot vypálil do lavice malý dulek. Lavice
jsou dubové, dub je samozhášivý a proto
vetší nebezpecí požáru
nehrozilo.
Ke kostelním lavicím se váže ješte
jedna zajímavost: Bývalo zvykem, že místa
v kostele byla vyhrazena. A tak nekde mužeme na
kostelních lavicích najít císla, jinde
- zvlášte v oblastech bývalého
nemeckého pohranicí - bychom našli i tabulky
se jmény rodin. Tato místa si lidé
predpláceli na rok dopredu a beda, když by je obsadil
nekdo jiný. Zvláštní místa, tzv.
panskou lavici, míval v kostele pan patron, jeho rodina a
úredníci. Bývala vpredu nebo na oratori,
bohate zdobená, uzavrená dvírky se
zámkem. Nikdo jiný si do ní nesmel sednout,
bývala však, žel, casto
prázdná… V našem kostele pravdepodobne
takováto „panská“ lavice také
byla, avšak do našich casu se nedochovala. Zato se
dochoval jiný zvyk, který v mnoha kostelích
již vymizel: Bývala ve starých kostelích
tzv. mužská a ženská strana. Muži a
ženy, at již manželé nebo svobodní,
nesedávali v kostele spolu, ale každý na
jedné strane kostela. Dnes se již tento zvyk i u
nás pomalu vytrácí, ale dodnes mužete
pozorovat, že na strane sivické sedávají
vetšinou muži, na strane pozorské ženy.
Mládeži bývaly vyhrazeny lavice v bocních
lodích a žádný chlapec by si nesedl do
bocní lodi na stranu pozorskou mezi dívky, jinak by
mezi svými vrstevníky neobstál. Stejne tak
žádné devce by nesedelo se svým chlapcem
na „mužské“, sivické strane. Dodnes
mužeme pozorovat manžele, kterí chodí 50
let svorne do kostela, ale nikdy nesedávají
spolu.
Zvony
Zvony jsou umísteny v levé veži kostela (pri
pohledu z námestí) a v malé vežicce, tzv.
sanktusové. Do nove postaveného kostela byly zvony
zavešeny v r. 1725, a sice 15. srpna malý
„umírácek“ a 20. prosince oba
vetší. Byly zde až do roku 1908, kdy pro
nesoulad tónu byl vetší zvon prodán za
1094 korun zvonarskému závodu Adolfa Hillera v Brne a
porízeny dva nové zvony za 3 834,84 korun.
Požehnány byly 21.12 a na vež zavešeny
23.12.1908. Oba nové zvony a umírácek byly dne
3.4.1917 snaty a odvezeny na válecné úcely za
3 984 korun. V roce 1925 byly jako náhrada za
odebrané zvony porízeny dva nové od firmy
Manoušek. Vetší zvon darovali
manželé Drápalovi z Koválovic c. 94 (19
370 Kc), menší ze sbírek a daru farníku
za 9 094,60 Kc, celkove za 28 464,60 Kc. Požehnány byly
15.3.1925 P. Václavem Uhýrkem, dekanem ze
Slavkova.
Podle narízení Okresního úradu ve
Vyškove ze dne 11.2.1942 byly dne 15.4. tri zvony z
veží kostela snaty a odevzdány pro
válecné potreby - oba zvony z r. 1925 (750, 280 kg) a
malý z veže „sanktus“ (44 kg). Spolu s nimi
byly odebrány zvony ze zvonicek v obcích a z
nového kostela v Holubicích z r. 1929 (Maria 340 kg,
Stanislav 180 kg, a Václav 100 kg). V Pozoricích
zustal jen jediný nejstarší historický
zvon z roku 1483 a v Holubicích pozdvihovácek (9,5
kg), který nemel konfiskacní váhu. V roce 1943
byl porízen za 1600 korun náhradní zvon
umírácek za zvon odebraný v roce 1917. Po
válce se ze všech zvonu vrátily jen dva, a
sice farní ze sanktusové vežicky a ze zvonicky v
Hostenicích.
V letech 1986 a 1988 byly porízeny dva nové zvony,
oba požehnal kapitulní vikár brnenské
diecéze Ludvík Horký za velké
úcasti farníku. První zvon, „Cyril a
Metodej“, byl porízen ze sbírek farníku
za 150 000 Kcs, privezen 3.9.1986 a požehnán 4.10.1986.
Druhý zvon „Maria“, porízen rovnež
ze sbírek farnosti za 58 000 Kc, dovezen 28.10. a
požehnán 5.11.1998. Nyní je na pozorickém
kostele celkem 5 zvonu, z nichž 3 vetší zvony
dávají akord as - b - des.
Opravy kostela
Do roku 1914 prispíval na opravy kníže z
Lichtenštejna spolu s farníky, od té doby jsou
opravy financovány prevážne ze sbírek
farníku. Z vetších oprav kostela si
pripomenme:
V roce 1803 byly kostel a hospodárská stavení
pokryty novou krytinou, r. 1886 zbudován do sakristie vchod
ze hrbitova, v r. 1903 hromosvod, r. 1914 provedena zvencí
nová omítka kostela nákladem 15 000 korun
Dále zasazeny nové drevené okenice na obou
vežích u zvonu a nové drátené
síte v oknech v presbytári.
Výmalba kostela provedena v r. 1785, dále r. 1899 na
bledezeleno za 990 korun a r. 1925 na bledežluto
nákladem 21 000 korun. V roce 1924 bylo v kostele
porízeno elektrické osvetlení,
opravováno v roce 1936, další, zatím
poslední rekonstrukce elektroinstalace pak byla v roce 1979.
Strecha byla opravována po II. svetové válce a
znovu v roce 1954 po velké vichrici. V tomto roce byl
rovnež opraven vnitrek kostela, presbytár, bocní
oltáre a položena dlažba pred kostelem. V letech
1959 -1968 se provádela generální oprava
kostela. Kostel dostal novou fasádu, položila se
nová krytina, opravovala se vazba, omítky apod.
Drobnejší práce byly konány zdarma
brigádnicky, mnozí z obcanu si ješte
pamatují, jak se zúcastnili osobne nebo nekdo z
jejich rodiny. Ostatní práce byly placeny ze
sbírek farníku, celkem pres 400 000 Kcs. V letech
1980-82 byl opravován interiér kostela,
oltáre, sochy, krížová cesta, v letech
1984-86 porízeno v kostele ústrední
topení na plyn. Kotelna byla zrízena v
suterénu levé (pozorské) hrbitovní
kaple. V roce 1999 pak byla zrušena a kotel premísten
do predsíne sákristie. Bílé pásy
na fasáde byly opravovány v roce 1988 a opet v roce
1994. V roce 2000 se na obou vežích kostela
provádela oprava krovu a strecha dostala novou medenou
krytinu..
V jubilejním roce 2000 dne 5.7. na svátek sv. Cyrila
a Metodeje byl kostel zvenku slavnostne osvetlen nákladem
obce Pozorice.
Kaple v Pozoricích
Do roku 1725 stála mezi farním kostelem a
nynejší radnicí kaple sv. Antonína. Zde
se konaly bohoslužby po dobu, než byl po
požáru postaven nový kostel. Podle
církevní topografie to mel být ten
nejpuvodnejší kostel, pripomínaný r.
1406 a zasvecený sv. Barbore, který pozdeji po
postavení starého kostela (v poradí
druhého; toho, jenž vyhorel) sloužil za kapli sv.
Antonína Paduánského. (Volný -
Církevní topografie). Obraz sv. Barbory byl
rovnež prenesen do kostela, ale jeho osud je
neznámý.
Další kaple stávala ve farní zahrade.
Na jejím míste byl pak postaven kostel - ten,
který vyhorel r. 1704.
Tretí kaple stála na kopci blízko Pozoric.
Není jisté, zda to byla Kneží hora anebo
Poustka. Pravdepodobnejší je Poustka, kde byla v r.
1722 vystavena poustevna. První poustevník frater
Bernard po roce odešel do Ríma, druhý mnich
Matouš Schäffer zemrel 10.12.1771 a byl pochován
v krypte kostela. Poustevna podle narízení
brnenské biskupské konzistore byla r. 1797
zrušena. Poustka pak byla osázena ovocnými
stromy a vínem, v r. 1888 premenena na pole. Patrila puvodne
velkostatku, po parcelaci v roce 1923 byla pridelena fare. Na
temeni kopce bylo plánováno postavit tzv. kapli
smírení, jako podekování za
ukoncení II. svetové války. Vybraly se
peníze, byl položen základní kámen
v den 1. Výrocí ukoncení války,
avšak následné únorové
události vše zmarily. Pri kolektivizaci v
padesátých letech prešla Poustka do
užívání JZD Pozorice, které na
jejím vrcholu postavilo vodojem pro svuj kravín. V
roce 1966 dostala Poustka novou dominantu - vysílací
stožár. V soucasné dobe je zapsána mezi
chránené krajinotvorné prvky a tak
povstávají snahy vrátit kopci puvodní
vzhled vcetne výstavby kaple.
SOURADNICE
FINALKY VYPOCÍTÁTE Z
NÁSLEDUJÍCÍHO VZORCE:
N 49°12.VELKÝ(gis) mínus
PROSTREDNÍ(89) plus MALÝ(72) plus 19
E 16°47.(JOANNES SCHILCHING krát SANKTUS) deleno 3 plus
5
