Farní kostel Narození Panny Marie
Dominantou mesta Príbor je bezesporu románsko - gotický farní kostel Narození Pany Marie, ležící ve výrazné poloze na hrane svahu nad rekou Lubinou ve východní cásti historického jádra mesta.
Kostel, jemuž dominuje vysoká štíhlá vež, je velmi složitou stavbou. Prodelal stavební úpravy od dob románských, pres gotické a renesancní, až po barokní úpravy.
Jádro stavby vzniklo patrne již pred rokem 1251, kdy je kostel jmenován v listine budoucího krále Premysla II. Otakara. Toto je i první zmínka o meste Príbore samém. Existuje i velmi reálný predpoklad, že soucasný kostel se nachází na míste staršího šlechtického dvorce, který patrne založili hrabata z Hückeswagenu (mimo jiné stavebníci hradu Hukvaldy, který nese jejich jméno). Tito si posléze dokonce zmenili predikát na z Príbora.
V roce 2001 prošel celý kostel nárocnou památkovou rekonstrukcí, která mu dala opet jeho dustojný vzhled. Areál kostela, ohrazený mohutnou kamennou zdí s operáky, je volne prístupný a naskýtá se z nej nádherný výhled do údolí reky Lubiny i dalekého kraje.
Historie farního kostela Narození Panny Marie
Románsko - gotický kostel, respektive nekteré jeho cásti pocházejí již z prelomu 13. a 14. století. Existuje velmi reálná domnenka, že na jeho místech stával puvodní šlechtický dvorec pánu z Príbora. Kostel, který však tehdy mohl být pouze hradní kaplí, je písemne doložen již roku 1251 v listine pozdejšího ceského krále Premysla Otakara II. a založen patrne krátce pred tímto datem samotným Frankem ci již jeho otcem Arnoldem z Hückeswagenu.
Zdivo soucasné lodi kostela pochází ze 14. století, odsazený užší presbytár s polygonálním záverem podepreným mohutnými operáky a štít jižní lodi z doby kolem roku 1400. Stredoveký kostel byl opevnen. Snad využil kamenné opevnení staršího sídla. Soucást kostela tvorila i západní vež, zvýšená kolem roku 1590 o další dve patra. O veži se také casto vedou dohady, že mohla být již soucástí staršího šlechtického dvorce. V této dobe byly provedeny i další renesancní úpravy stavby (portál v presbytári, náhrobky, erby olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pražského arcibiskupa Martina Medka). Na renesancních úpravách se podíleli italští stavitelé a umelci, kterí se ve 2.polovine 16.stol. usídlili v Príbore nebo jeho blízkém okolí. Roku 1586 byly po stranách lodi pristaveny centrály bocních kaplí na trojlistém pudorysu, pozdeji barokne upravené. Celek kostela doplnily sakristie, kaple sv. Urbana s renesancní kovanou mríží, kaple Getsematské zahrady a jiné. Kostel má pozoruhodný rokokový mobiliár.
K dílcím úpravám kostela došlo v polovine 19. století (1852-1854). Kolem kostela se rozkládal nejstarší príborský hrbitov. Zrušen na konci 18. století narízením císare Josefa II. V jeho prostorech bylo zachováno jen nekolik význacných náhrobku.