Skip to Content

<

Prazske legendy - O staviteli chramu na Karlove

A cache by Zdenys64 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 12/26/2008
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
3 out of 5

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


 
O staviteli chrámu a nejodvážnější klenbě na světě
 
Tato legenda nás zavede na Karlov za příběhem, jak jinak, o lásce. Těžkou věru podmínku uložil staroměstský purkmistr Václav z Rokycan mladému staviteli Bohuslavu Staňkovi, který se ucházel o ruku jeho dcery Anežky. „Povídám ti, až se proslavíš nějakým velkým dílem stavitelským, předstup před zraky mé a moje dcera bude zajisté tvou“. Pln zármutku odcházel mladý stavitel Bohuslav z domu zámožného muže a přemítal, co jeho slova znamenají. „Bylo to odmítnutí?“
praha1205-15Maje hlavu plnou myšlenek neradostných, ani nevěděl jak jej vlastní kroky přivedly až na Vyšehrad, kde zašel na hřbitov rozprostírající se kolem chrámu svatého Petra a Pavla. Hřbitov byl tichý a stavitel se pohroužil do vzpomínek na mládí, roky učňovství u slavného mistra Matyáše z Arrasu. Byl hrd, že se mohl učit u tak slavného mistra, ale co z toho? „Král mi dává na starosti úkoly, jež zvládne kdejaký mistr prostý, vzděláním vyšším nedotčený.
    Zase zazněla staviteli v uších věta purkmistrova: “…až se proslavíš…“. A stavitel si opět opakoval: „Až se proslavím! Kdo mi ale svěří velkou stavbu, abych mohl prokázat svou dovednost?. Jsem chudý, neznámý a stavba zdí okolo města mi slávu nepřinese. Můj mistr, který mne vždy chválil je mrtev a podpory mi neposkytne. Že jsem se slušně šatil a naučil se slušnosti mi taky není nic platné. Lid mi přezdívá „Hedvábný“ a mé vlastní příjmení upadá v zapomnění.“
    V tom jeho oko opřelo se o místo, kde vysoko nad botičským údolím, kde nová stavba hradeb okruhem stáčela se k severu. „Král chce právě zde v těchto místech vystavět chrám pro řeholníky augustiniánského řádu. Svatyně zvláštního rázu s kopulí mocnou by se zde vyjímala překrásně,“ napadlo jej a v mžiku se rozhodl.
    Toho večera uléhal pozdě, neboť do únavy kreslil nové a nové náčrtky. Proto také na stavbu zdi ráno pozdě dorazil. Ustanoviv jednoho ze starších dělníků vachtmajstrem, zřídkakdy se potom u díla ukázal, zato doma dlouho rýsoval při světle denním i světle svíček až do kuropění.
    Míjel čas a před stavitelem rostl na pergamenu chrám, jehož konstrukce staviteli samotnému připadala až příliš odvážná.
    „Nezřítí se snad?“ „Nikoliv! Vše jsem dobře spočítal a promyslel.“ Uklidňoval sám sebe. „Co ale až to uvidí král Karel a jeho rádci a znalci? Zajisté mne označí za pošetilce…“ V modlitbách každý den prosil svou zesnulou matičku o přímluvu….
    Jeden den se král vypravil na inspekci rozestavených hradeb a stavitel dostal šanci se s králem setkat. Tento dozvěděv se že mladý stavitel je žákem Matyáše z Arrasu, srdečně stiskl jeho ruku. „Škoda, že ti nemohu právě dopřát lepšího díla“ omlouval se staviteli a tento chopil se šance povědět králi na čem pracuje. „Kdyby tvoje královská milost dovolila, rád bych přinesl plány svého jiného díla tobě ukázat.“
    „Přines je, mistře, bez váhání, rád bych si je prohlédl. Zdáš se mi býti chytrá hlava, která jistě kaši u Matyáše zbůhdarma nejedla. Přijď bez ostychu a buď o mé přízni přesvědčen.“
    S tlukoucím srdcem šel Bohuslav druhý den na Hrad, zpět však div neletěl na křídlech štěstí. Král byl myšlenkou uchvácen a sám Petr Parléř stavbu nadšeně podpořil a to rozhodlo.
    Hned po poradě zavolal si král Bohumila a pravil: „Bude-li chrám takový jak slibuješ, staneš se mým dvorním stavitelem. A dej se hned do práce, neboť místo i plán se mi velmi zamlouvá. Můj pokladník již dostal pokyn a potřebné peníze ti vydá. Nyní je na tobě, abys dostál povinnostem a dílo provedl.“
    Stavitel pln radosti chvátal domu napsat list své vyvolené Anežce. „Jak se asi zaraduje i ona, až se dozví, že stavba mi byla svěřena samotným králem. Ani otec již nebude stát našemu štěstí v cestě“.
    Avšak temný mrak zastřel štěstí obou milenců. O Anežku se začal ucházet pražský stavitel Jaroš, muž to mocný a bohatý, který se vetřel do přízně otce dívky. Anežka se vzpírala, ale každý den musela vyslechnout od rodičů nejednu trpkou poznámku.
    Tak Jaroš a stavitel Bohuš, zvaný Hedvábný se stali soky. A nepřátelství Jarošovo začalo nabývat vrchu. Podplácel dělníky na stavbě a nabádal je, aby ostatním druhům namluvili, že klenba spadne, jen se lešení odstraní.
    „Nebojte se!“ Uklidňoval dělníky stavitel, ale obavy dělníku rostly více a více čím blíže byla klenba k dokončení.
    Jednoho krásného májového jitra melo být lešení sňato, aby dílo mladého stavitele zjevilo se ve své kráse a učinilo jej nesmrtelným. I král se svou družinou dvoranu byl již na místě. Hlahol trub a volání lidu jej přivítalo, ale stavitel nikde. Přemlouval dělníky, aby sňali lešení.
    „Nevidíš, pane, že se klády prohýbají pod vahou povolujících žeber a bortící se klenby? Kdo se postará o naše rodiny, když mi zahyneme v troskách stavby, jakou doposud svět neviděl?“ Prosby a domluvy nepomáhaly…
    „Pohřbeny jsou všechny mé sny a naděje“ hořekoval stavitel. Poté s hořící pochodní vyšplhal na vrchol lešení až pod samou klenbu chrámu, kde zažehl hromádku třísek a brzy kouř naplnil celou loď katedrály.
    „Lešení hoří!“ vykřikl jakýsi dělník, který se odvážil vkročit dovnitř, ale nyní zase prchajíce ven.
„Co se děje?“ chtěl vedet král, který dlel se svými dvorany na prostranství před chrámem.
„Stavitel zapálil lešení! Patrně se stavba nezdařila a on chce zakrýt své chyby!“ oznamoval kdosi.
    Uhaste oheň, nešťastník musel zešílet“ rozkazoval král, když tu se ozvala děsivá a dech beroucí rána následovaná dlouhým třeskem.
    „Klenba se zřítila, jak jsme to povídali“ jali se křičet ti, kteří byli podplacení.
Zoufalý výkřik ozval na ta slova a hned poté pádila dolů k řece jakási postava. To stavitel chrámu prchal pln zoufalství, aby navždy skryl svou domnělou hanbu před lidem a králem.
    Oheň uhasl v zárodku a z kouře se vynořila stavba chrámu v plné své kráse, kterou obdivoval i král. „Kde je stavitel? Přiveďte jej, chci jej odměnit a pasovat na rytíře.“
    „Prchl, milosti. Dle všeho si vzal život, neboť jsme jej viděli utíkat směrem k Vltavě.“ odpovídal nejstarší z dělníku se slzami v očích.
    „Spěšte za ním a přiveďte jej na hrad. A vyřiďte mu, že za zlý nepokládám jeho čin. Sami jste vinni tím, že jste nechtěli sejmout lešení a uvedli jej v zoufalství!“ hněval se král a rozrušen odjel se svou družinou na hrad.
Avšak stavitele chrámu Na Karlově hledali marně…

    Od té příhody uplynulo více jak třicet let. Chrám na Karlově se stal chloubou Prahy a augustiniánských řeholníků.
    Kterýsi májový den vstoupil do svatyně podivný poutník. Byl to starec skoro nad hrobem a jak se zdálo, přicházel z daleka. Dlouhá hůl, nahoře opatřená křížem byla notně omšelá, neboť muž ji k chůzi hodně potřeboval.
    „Odkud asi jde a proč zrovna sem?“ kladl si otázku bratr Kleofáš, který právě šel ke zvonici odzvonit klekání. „Zeptám se.“ Starý poutník překazil však svým jednáním otázku jeho.
    Otevřel nesměle dveře kostela, učinil jen málo kroků dovnitř a padl na kolena, jako by mu někdo nohy podťal. Z posledních sil nadzvedl hlavu a hledíc vzhůru několikrát zvolal: „Díky Bohu! Díky Bohu!“
    „Příteli, stalo se ti něco?“ oslovil jej bratr Kleofáš. Poutník však jen dále trhaným hlasem velebil Boha a děkoval mu. Teprve když své rozechvění utišil, obrátil se k řeholníkovi a odpověděl: „Nediv se, bratře, mému počínání. Kdybys mi do duše viděl, pochopil bys. Přicházím zdaleka, divné vzpomínky mne sem táhly a konečně nyní spatřil jsem klenbu této svatyně. Bratře, ví svět, kdo ji vyklenul?“
    „Na autora tohoto díla se ptáš? To dílo Bohuše Staňka, o kterém dnes nikdo nic určitého povědět nedovede. Utopil se, nebo snad čert si jej odnesl za pomoc na této stavbě nevídané. Avšak my, řeholníci se za tohoto velkého, avšak nešťastného mistra modlíme. A i za jeho nevěstu, která skonala v kláštere nedlouho po jeho zmizení. Měla jediné přání – být pochována u tohoto chrámu.“
    „Mohu to místo vidět?“ otázal se rozechvělým hlasem poutník. „Chceš-li vidět tento hrob, dovedu tě k němu, je nedaleko,“ odpověděl bratr Kleofáš.
    Poutník se chvěl jako osika, když stanul u hrobu, klesl na kolena a objímal jej svýma vyhublýma rukama.
„Promiň, starče, na chvíli tě opustím,“ řekl Kleofáš. „Jest čas klekání odzvonit a již nyní meškám,“ a odkráčel.
    Tajemný poutník však již hlas zvonu neslyšel. Nezvedl se ze země, ani když jím bratr Kleofáš třásl, marně se snaže zvednout jeho tělo. Ve chvíli se seběhli i ostatní mniši.
    „Kdo byl tento muž, který zdaleka přišel, aby zde skonal? tázali se jeden druhého. Teprve když otevřeli starcovu brašnu a vyňali z ní svazeček pergamenových listin, dostalo se jim odpovědi.
Dlouho hledaný stavitel jejich chrámu a tvůrce nejodvážnější klenby na světě ležel před nimi mrtev…

Hledáte filmovku, takže pri hledání premýšlejte a chovejte se k nenápadně!! Kešku prosíme vracejte opravdu peclive na své místo, aby se vyhnula zraku kolemjdoucích mudlu. Díky.


Church of the Virgin Mary and Saint Charlemagne

At Mount Charles, the highest point of the New Town of Prague, Charles IV built a church in honour of St Charlemagne (meaning Charles the Great) and a monastery for the canons regular of St Augustine. The octagonal church is an unusual layout, and was built along the lines of the funeral chapel of Charlemagne in Aachen. On 18 September 1350, Charles IV personally laid the foundation stone for this church. He also dedicated to the reliquary at the same time apparently rare relics from Aachen – three preserved teeth of Charlemagne. The construction of the church lasted for 27 years. During the Hussite wars it was considerably damaged, and after the Catholic victory, it was also dedicated to Mary.
Today the Church of Our Lady and St Charlemagne has an especially unique central Gothic arch with a diameter of 22.8 m, which rests over the area without any central support.

The Legend about the Builder

This vault is connected to the reputation of the builder, who drowned due to the unique proximity to the Vltava. When the work was done, the builder set fire to the scaffolding, which at the time was the common way to dismantle it. There was a thunderous roar, and all those present fled. The builder assumed that the dome had collapsed, and in his immediate emotional state he ended his own life. However, only a wooden ceiling and auxiliary structures had fallen, and the rest remains today. Despite many rumours, the fact remains that the extraordinary name of the builder is not preserved.

You are looking for film-container, so please, return the cache choicely and and make yourselves discreetly, please. Thanks.

Další keše ze serie o pražských legendach mužete navštívit zde:
Additional caches from Prague legends serie can be found here:

O Lokýtkovi
O zkamenelém ulicníkovi 
O utate ruce
O kostlivci s hrebem v hlave 
O pohanskem bohu v Botici 
O stribrne rybe
O studance Pucka


Additional Hints (Decrypt)

[CZ] manpxn, svyzbixn, ienprwgr mbqcbirqar
[ENG] genssvp fvta, erghea erfcbafvoyl!!

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

7,530 Logged Visits

Found it 7,312     Didn't find it 64     Write note 52     Temporarily Disable Listing 13     Enable Listing 13     Publish Listing 1     Needs Maintenance 35     Owner Maintenance 37     Update Coordinates 3     

View Logbook | View the Image Gallery of 245 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.