Na úvodních souradnicích mužete zaparkovat svá geovozidla a smele vyrazit na první stage, která je odtud nedaleko. Parkování je zde placené (1 hodina = 10 Kc), ovšem v sobotu odpoledne a v nedeli zde mužete parkovat zdarma. Celá trasa i s návratem k vozidlu vám zabere približne hodinku. Vetšina trasy vede po chodnících nebo asfaltových cestách, v záveru se ovšem terén malicko ztíží, proto doporucuji dbát primerené opatrnosti, predevším za mokra a v zime.
Pro nalezení keše budete potrebovat vedet, co je to ciferace císel. Popis této metody výpoctu naleznete napríklad tady (ve strucnosti: je to scítání všech císlic tak dlouho, dokud se nedostanete na jednociferné císlo).
Povest první: O tajemné zári v kostelíku Všech svatých
Boskovice kdysi bývaly malým mesteckem. Na kraji mesta smerem na pulnoc stál malý kostelík. Když jej otcové mesta staveli, nemohli se dohodnout, kterému svatému jej mají zasvetit - zasvetili je tedy všem. Kolem dokola se nacházel hrbitov, ohrazený zdí.
Mesto v noci hlídal ponocný. Ovšem v ulici, která vedla kolem hrbitova, jednou prestal ponocný troubit. Sousedé si hned zacali stežovat a ponocný byl predvolán k purkmistrovi. Nechtel o této veci mluvit, ale až mu konšelé pohrozili, tak priznal, že se bojí. Když prý touto ulicí procházíval, pred pulnocí videl v kostele horet radu svící, mezi kterými se míhaly obrovité stíny. Proto dostal strach a zacal se tomuto místu vyhýbat.
Na další schuzi se všichni dohodli, že zkusí zajít za farárem. Ten je vyslechl a zavolal si kaplana. Po krátké rozmluve s ním sousedum oznámil, že kaplan do kostelíka pred pulnocí pujde a zjistí, co se tam deje. O pulnoci nekolik nejodvážnejších doprovodilo kaplana až ke kostelíku a až se uvnitr rozzárily svíce, kaplan vstoupil dovnitr a dvere za sebou pevne uzavrel. Vystrašení sousedé cekali, co se bude dít. Slyšeli hlas kaplana a pak mnoho hlasu jiných, nebylo ovšem rozumet ani slova. Za chvíli bylo po všem - svíce zhasly, hlasy utichly. Po dlouhé chvíli kaplan vyšel ven, byl celý bledý a cestou zpátky na faru nepromluvil ani slovo. Po této události už v kostelíku nikdy nehorely svíce a ponocný se sem vrátil. Ale mladý kaplan po této události velmi smutný a zamlklý. Již nikdy se neusmál ani nezažertoval. A když se rok s rokem sešel, doprovázeli ho všichni sousedé na poslední ceste na hrbitov, kam pred rokem ješte zdráv a vesel zašel.
Úkol k této povesti: Pred vstupní bránou do parku najdete památnícek (kriz), na kterém je rímskými císlicemi vyznacen letopocet. Prevedte tento letopocet na arabské císlice a provedte ciferaci tohoto letopoctu. Výsledek bude A.
Povest druhá: Nebojácná devecka
Kdysi dávno na tomto míste stávala velmi oblíbená hospoda Na Františku. Jednoho vecera byli hosté obzvlášt rozjarení a hostinský i devecka se meli co ohánet. Jeden z hostu vymyslel zajímavou kratochvíli. Navrhl, aby ke stolu pribrali kostlivce, který posedává u kríže na hrbitove u kostela. Samozrejme všichni nadšene souhlasili, ale nikdo nemel dost odvahy, aby pro nej šel. Nakonec devecka hostum slíbila, že kostlivce za odmenu donese. Zanedlouho mezi nimi sedel podivný host. Pri pohledu na nej ale byla rázem veškerá veselost pryc. Hosté chteli, aby kostlivec okamžite zmizel. Devecka mela pred svatbou, a tak se jí peníze navíc hodily. Hosté museli znovu sáhnout hluboko do kapes. Devecka vzala kostlivce na záda a utíkala ke kostelu. Jak se ale blížila ke kríži, zjistila, že ji kostlivec zacíná dusit a dutým hlasem praví: "Jestli mi neprokážeš službu, tak te uškrtím." A tak nebohé devce slíbilo, že splní každé prání. "Jdi tam k tomu hrobu a požádej ženu s detátkem, at odpustí svému otci, který zpusobil její smrt." Devecka ucinila, oc byla žádána, dostalo se jí však zamítavé odpovedi. Kostlivci se ale odpoved nezdála a prikázal znovu: "Žádej znovu." Avšak zamítavou odpoved prinesla i podruhé. Tu jí kostlivec rekl: "Bež a pros, aby mi odpustila pro to díte, které pod srdcem nosila." Teprve ted kývla mladá matka na souhlas a zmizela. I kostlivec se zacal ztrácet a jako z velké dálky se neslo: "Dekuji ti za prokázanou službu, nyní jsem vysvobozen." A to se ví, že devecka nemeškala, vrátila se do hospody a za získané peníze mela brzy hlucnou svatbu.
Úkol k této povesti: Na míste domu z povesti je nyní reznictví. Spocítejte pocet písmen v názvu provozovatele (bez mesta, jen príjmení). Toto císlo bude B.
Povest tretí: Švec kmotrem
Hned po stavbe farního kostela sv. Jakuba byla kolem zrízena nízká zed, která oddelovala založený hrbitov od ostatní cásti mesta. Mezi prvními, kdož tu našli odpocinek, byla i neštastná kovárova dcera s dítetem.
Stalo se jednou, že se kolem kostela vracel švec z brnenského výrocního trhu. I pres to, že na kostele odbila jedenáctá hodina nocní a ve meste bylo ticho, švec si vesele zpíval. Jak tak šlapal kolem kostela, kouknul pres nízkou hrbitovní zed - a ustrnul! U hrobu kovárovy dcery videl stát mladého rytíre a vedle neho s dítetem na ruce matku. Pohledem na ne švec vystrízlivel. Pokrižoval se a chtel vzít nohy na ramena. Ale co to? Rytír na neho kynul a volal ho! Se strachem šel k nemu a rytír ho požádal o trochu cisté vody na pokrtení svého dítete. Švec se rozbehl do nejbližšího domu, kde byl hostinec. Otevrela mu rozespalá devecka, on ji požádal o trochu cisté vody a ona za chvíli byla zpet a podávala mu džbán. Švec utíkal na hrbitov a podal jej rytíri. Ten však zavrtel hlavou a rekl: "Jen cistou vodu!" "Copak to není?", ríkal si v duchu švec. Ochutnal a ucítil rízné pivo. Utíkal zpet a situace se opakovala. Ted ovšem prinesený džbán ochutnal, aby se ujistil, že to pivo není. Utíkal na hrbitov, ale rytír opet zavrtel hlavou. Ješte smutnejším hlasem pak rekl: "Jen cistou vodu!" Švec si porádne nahnul. Pivo to nebylo, víno také ne, ale cistá voda také ne. Otocil se a bežel nazpet. Devecka otevrela a švec na ni vychrlil: "Jen cistou vodu, ne špínu!" Devecka se chvela strachem a za chvíli se vrátila se džbánkem cisté vody. Švec se džbánkem rychle utíkal na hrbitov. Dal jej rytíri a ten tentokrát neodmítnul. Rekl: "Podrž nám díte a bud mu kmotrem!" Pak je sám krtil. Náhle se v kostele rozezvucely varhany a zpev pronikal okny ven. Rytír vložil díte zpet do rukou matky a rekl: "Díky tobe, statecný muži...a štestí te provázej!" Najednou odbila dvanáctá hodina, mlha vystoupila z hlubin zeme a zjevení zmizela...
Úkol k této povesti: Stojíte pred pametní deskou na kostele. Zde zjistete výšku nynejší hlavní veže ve tvaru XY. Císlice sectete a dostanete C.
Povest ctvrtá: O velikém požáru
Dríve obyvatelé židovské ctvrti žili oddelene od krestanského mesta. S ním byli spojeni pouze dvema na noc se zavírajícími branami. Zpocátku malý pocet osadníku se postupne rozrustal a aby se sem všichni vešli, museli využít každého kousícku pudy. Tím vznikaly domky jeden vedle druhého, pristavovaly se prístavky a zvedala patra.
Jednoho dne ale postihla židovskou ctvrt velká pohroma - vypukl zde požár. S ohromující rychlostí zachvacoval jeden dum za druhým a nakonec preskocil i na krestanské mesto. Vysoké plameny také pohltily kostelní veže kostela sv. Jakuba, které se poté i s rozžhavenými zvony zrítily. Lidé byli zoufalí a veškerou vinu svalili na Židy, kterí od té doby byli neustále proklínáni. Židé se tím trápili, verili, že jim kletba prinese nejaké neštestí.
V té dobe žila v židovské ctvrti starenka, která byla proslulá velkou zbožností a vzorným životem. Tato krátce po požáru zemrela. Židé se u její rakve shromáždili a bedovali. "Primluv se u Hospodina, at z nás sejme pretežké bremeno kletby. Popros za nás, at Buh nedopustí, aby ješte jednou naší vinou shorelo krestanské mesto." Na tato slova se náhle stará žena v rakvi pozvedla a promluvila: "Slibuji vám, že se u Hospodina primluvím. Jeho spravedlivost je veliká, jiste vaše prosby vyplní." Po tech slovech opet ulehla. Když se setkala s Hospodinem, primluvila se za Židy a Buh její prosbu vyslyšel. Už prý nikdy krestanské mesto vinou Židu nehorelo.
Úkol k této povesti: Na pametní desce u vstupu do synagogy najdete nekolik letopoctu. Vás ale bude zajímat, kdy byla postavena nová cást synagogy. Provedte ciferaci tohoto letopoctu. Toto císlo oznacte jako D.
Povest pátá: Panství za bochník chleba
V boskovickém zámku se porádala slavnost. Po zdarilé vyjíždce na sanícíh se spolecnost shromáždila v sále k zábave a hrám. Stmívalo se, a tak komorník Johan porozžíhal desítky svící na lustrech a rozestavel svícny na stolech, kde šlechta hrála oblíbenou hru - v karty. A dnes, když hrabe Dietrichštejn hostil své známé ze vzdálených koncin Moravy, byla hra obzvlášte vzrušující. Ovšem hrabe dnes nemel štastný den. Prohrával! A cím víc prohrával, tím víc do hry dával. Prohrál všechny peníze, které u sebe mel, i zlaté hodinky, které dostal darem od své manželky. Už nemel nic a hledal, co by do hry ješte vložil. Zamyslel se a zvolal: "Hraji o své panství!" V sále to jenom zašumelo. Ale i ted se štestena obracela k hrabeti zády.
To vše pozoroval komorník Johan. Tušil, že hra špatne skoncí. Hlavou mu bleskl nápad - vzal nové svíce a pristoupil ke stolu, jako by je chtel vymenit. Naklonil se tak, že se stolek nahnul a karty se pomíchaly. Rozhnevaný hrabe dal Johanovi porádný polícek a komorník, držíc si tvár, se tiše vzdálil. U stolku ovšem bylo po nálade a hra skoncila.
Ráno, když se objevil komorník v komnatách, prišla za ním sama hrabenka, podekovala mu za zachránené panství a dala mu penežitou odmenu. Koupil za ni celý pecen chleba!
Úkol k této povesti: Souradnice vás privedou pred informacní tabuli u zámku. Zde najdete roky, ve kterých byl zámek postaven. Odectete menší letopocet od vetšího a výsledek oznacte jako E.
Povest šestá: O založení hradu Boskovice
Jednou si vyjel brnenský kníže na hon do lesnaté krajiny do údolí rícky Belé. Pustil se za kancem a díky lovecké vášni se brzy ztratil své družine z ocí. Hledal, bloudil, ale marne. Slunce již zapadalo, když kníže spatril statného muže, jak krmí hladová ptácata. Byl to ptácník Velen. Ten, když uvidel neznámého pána, zavedl ho do chaloupky, pohostil ho a dovedl unaveného knížete k potoku. Pri koupeli mu omýval telo veníkem a po koupeli mu mokré vlasy ucesal dreveným hrebenem. Pak ho nechal u sebe prespat. Ráno vyvedl knížete z lesa a ukázal mu cestu k Brnu. Kníže mu byl vdecný a pozval ho k sobe na brnenský hrad. Velen zacal tušit, že neznámý je nejaký velký pán, ale ani ve snu ho nenapadlo, že by to byl sám brnenský kníže.
Když Velen zavítal do Brna, kníže ho srdecne privítal na svém hradu, pohostil ho a nakonec se zeptal, jestli má nejaké prání. Velen s ostychem poprosil knížete, aby mu daroval kousek lesa, kde má své cihadlo. Kníže se usmál a pak rekl: "Daruji ti nejen les u cihadla, ale dám ti tak velké území, které moji lidé zadem obejdou", a povýšil Velena do šlechtického stavu. A protože každý šlechtic míval erb, dostal ho i Velen. Ve znaku mel bílý sedmizubý hreben s veníky a poduškou v cerveném poli, to jest predmety, kterými kdysi knížeti posloužil. Velen si pak v darovaném území vyhlédl kopec, na kterém zacal stavet hrad. Hrad už byl postavený, ale stále nemel jméno. Neštastný Velen procházel z jedné místnosti do druhé a tu zakopl o práh, srazil si palec a zanaríkal: "Už nikdy nebudu chodit bosko více." A tak byl hrad i mestecko pod ním nazváno Boskovice.
Úkol k této povesti: Stojíte pred informacní cedulí u hradu. Zde zjistete, kolik hornických kladívek má ve svém erbu rod Ederu. To bude poslední císlo F.
Tak, nyní máte všechna potrebná císla. Jen pro kontrolu – ciferace souctu všech císel by mela být 8.
Finální souradnice pak zjistíte dosazením do vzorce (závorky se mezi sebou nenásobí):
N 49° 28.(A+D) (B-C) (A+F)
E 16° 39.(D) (C-A) (F)
Od finálky mužete pokracovat dolu až na cesticku, po které se dáte doleva a po krátké procházce s výhledy dojdete na místo, kde už to budete znát :-)
Zdroj: M.Minxová - Povesti a vyprávenky z Boskovic, 2004