Skip to Content

This cache has been archived.

Lli@Fcelka: Celá série se jde uložit ke spánku.

More
<

Povesti z namesti

A cache by Lli@Fcelka Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 08/24/2009
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Tato keš je devátou keší zamerenou na Plzenské povesti a legendy opište si hodnotu E bude se vám pozdeji hodit do GC1YTQY Hrad v Liticich :-) Na výchozích souradnicích keš nehledejte. Vyluštením matematicky zapeklitých :o) souradnic se presunete k místu, kde vládne jiste lepší spravedlnost než v dobách techto povestí.

Poklad v Guldenerovském dome Když prišel Jan Žižka do Plzne, poskytla mu príbytek ve svém dome vdova Katerina Pabiánková. Dum stával na rohu námestí a nynejší ulice Bedricha Smetany. Byl mnohokrát prestaven a po dlouhou dobu se jmenoval podle svého pozdejšího majitele Guldenera. Dnes na jeho míste stojí moderní dum. cp. 139. Katerina Pabiánková byla pevnou stoupenkyní husitství, a když se Žižka s Korandou rozhodli, že odejdou z verolomné Plzne, následovala je s ostatními zástupem. Její rodina, syn s manželkou a detmi, nebyli již tak rozhodní. Nechtelo se jim opustit pekný dum i ostatní majetek a odejít do neznámého Tábora. Váhali, zda odejít, ci zustat. Ke všemu jim onemocnela jejich malá dceruška Anicka a to rozhodlo. Zustanou doma. S velkou pécí ošetrovali Anicku, ale pres veškerou snahu rodicu a úsilí lékaru zanedlouho zemrela. Zarmoucení rodice ji chteli pochovat na hrbitove, ale meštané, kterí ted prešli do tábora neprátel husitství, tomu nechteli privolit. Vedeli, že mladí Pabiánkovi byli a v srdci zustali kališníky, a proto si nepráli, aby jejich díte bylo pochováno na hrbitove u kostela. Chteli je tak potrestat za jejich víru. Pabiánkovi už dál nedokázali snášet, jak se na ne celé mesto dívá s nenávistí, nezbývalo jim než Plzen opustit. Ve smrti malé Anicky nyní videli trest za svou vrtkavost. Do Tábora však bylo daleko a také nevedeli, jak by je tam ostatní bratri a sestry prijali, když tak dlouho váhali. A nechteli se rozloucit ani se svým pokladem, zlatými a stríbrnými penezi, šperky a drahými nádobami. Rozhodli se proto, že svou Anicku sami pohrbí v kapli, kterou meli v dome, a pod její rakvicku ukryjí celý svuj poklad. Ucinili tak v tajnosti a za tmy opustili mesto. Spechali nocí na svou pevnou tvrz v nedalekých Štenovicích. Mysleli si, že tam budou v bezpecí, hrádek se však pro ne stal osudnou pastí. Plzenané zacali z nenávisti pronásledovat husity, chteli se zbavit všech, kdo se k nové víre hlásili. Vypravili se tedy i na štenovickou tvrz a pocali ji dobývat. Byl to sice pevný hrádek, ovšem prevážne vystavený ze dreva. Nekolik dní obhájci statecne odolávali útokum, ale když Plzenané zacali strílet na tvrz zápalné šípy, nestacili hasit ohen a brzy stála celá v jednom plameni. Brána byla pevne zatarasena, drevená hradba horela a nikdo nemohl z toho ohnivého hnízda uniknout. Všichni, kdo byli na tvrzi, muži, ženy a deti, zahynuli. Nikdo se nezachránil. Uhoreli i rodice a sourozenci malé Anicky, která dodnes hlídá v Guldenerovském dome velký a vzácný poklad. Nikdo však dosud neobjevil, na kterém míste v rozsáhlých sklepeních prchající manželé Pabiánkovi Anicku pochovali. O bezhlavém rytíri Za nepokojných casu, které nastaly v Cechách po smrti krále Karla IV., rozmohly se v zemi ruzné neporádky, kupci a pocestní byli prepadáni a olupováni. Jednou pritrhl také k Plzni houf ozbrojeného lidu a chystal se vniknout do mesta a vyloupit je. Plzenané dali zavrít všechny ctyri brány, obsadili svými zbrojnoši hradby a odráželi neprítele. Když lapkové videli, že mesto nedobudou prepadem ani lstí, rozhodli se zmenit zpusob dobývání. Zacali pod mestem hloubit podzemní chodbu, která by šla pod príkrovem a hradbami a za nimi vnikla do mesta. Domnívali se, že to meštané nezpozorují a že se tak snadno dostanou do mesta a prepadnou obhájce Plzne zezadu. Horlive kopali, ale meštané prece jen neco tušili. Ve sklepe Gerlachovského domu se totiž ozývalo temné dunení. Když je majitel zaslechl a presvedcil se, že neprestává, bežel to oznámit mestské rade. Po vyslechnutí a uvážení zprávy narídili páni radní, aby bez prestání, ve dne v noci, byla ve sklepe stráž a hlásila, kdyby se dálo neco podezrelého. Tajemné dunení stále neprestávalo. Bylo naopak slyšet silneji. Voják, který byl postaven ve sklepe na stráž, byl z neustálého dunení vystrašen. Nedovedl si vysvetlit, co to znamená, a aby si dodal odvahy, povolal si na pomoc nekolik svých prátel. Najednou se pocala zem propadávat a ted teprve vytušili, že se neprítel prokopává do mesta. Byli zticha. Jen zuby jim strachem drkotaly. Za chvíli vyskocil a hlavu mu utal. Díru i s telem rytíre rychle zasypali a hlavu pochovali na hrbitove u františkánského kláštera. Neprítel videl, že se jeho lest nezdarila a že do mesta nebude moci vniknout, a tak odtáhl s neporízenou. Od té doby se v Gerlachovském dome objevovala postava bezhlavého rytíre. Bloudila po dome a v prilehlé zahrádce a náhodní chodci vypráveli o tom príšerném zjevení. Lidé tvrdili, že bezhlavý rytír nebude mít pokoj do té doby, dokud nebude jeho telo pochováno vedle hlavy. Zdaleka se lidé vyhýbali strašidelnému domu a nikdo v nem nechtel bydlet, až se konecne majitel rozhodl k ráznému cinu. Dal se do kopání, telo skutecne nalezl a krestansky je dal pochovat na hrbitove u františkánského kláštera. A od té doby už bezhlavý rytír po dome nebloudí. Bludný kámen Kdysi dávno býval na jižní strane námestí nedaleko kostela velký kámen, na nemž se popravovalo. Pred pul tisíciletím byl na nem nespravedlive popraven jeden mladík. Vyprávelo se, když prý nekdo na kámen v den a hodinu, kdy se poprava konala, vstoupil, hned na vše zapomnel, nevedel ani kde je, kde bydlí, odkud prišel a kam jde. Jako beze smyslu bloudil mestem a celý den trvala jeho zapomnetlivost, než prišel k plnému vedomí. V té dobe, kdy byl onen nevinný mládenec popraven, žil v Plzni královský rychtár Bušek z Hrešihlav. Jako královský úredník bdel nad veškerým dením v meste, dohlížel na cinnost purkmistra a konšelu. Staral se, aby byl v meste klid a porádek, a nic neušlo jeho pozornému oku. Kdo se nejak provinil, byl ihned predveden birici do jeho domu a tam souzen. Pan Bušek byl prísný a nemilosrdný pán. Ve svých rozsudcích se nedal obmekcit ani prosbami své ženy Lucie ani krásné dcery Ludmily. Byl hodne bohatý. Patrily mu pozemky na Lochotíne, ve Starém Plzenci a ješte na mnoha jiných místech. Vybíral poplatky pri trzích a také ze soudních jednání mel znacný príjem. A proto tak rád soudil. Jestliže se nekterý meštan dopustil treba jen nepatrného poklesku, hned ho hnal pred soud a vymáhal na nem pokutu. Jen aby se jeho mešec plnil krásnými kulatými grošíky. Ty byly jeho nejvetší láskou. Mladá Ludmila však jako by ani jeho dcerou nebyla. Byla hodná a ke každému milá. I pro nejvetší chudáky mela vlídné slovo. Kde mohla, zastávala se jich a pomáhala jim. A jak byla krásná! V meste nebylo spanilejší panny nad ni. Však také její otec byl na její krásu pyšný a už v duchu pocítal, jak ji bohate vdá. Jejím ženichem nebude žádný obycejný meštan nebo chudý rytír, ale bohatý a znamenitý pán. Co tomu však rekne jeho dcera, to ho ani ve snu nenapadlo a nezajímalo ho to. Je prece jen jeho jedinou dcerou a musí poslechnout! Ludmila však nic nedbala na reci svého otce. Jako skrivánek poletovala domem a samou radostí si jen prozpevovala. Byla mladá a na svatbu ješte nemyslela. Jednou zjara si vyšla sama za mesto podívat se, jak se na jejich polích na Lochotíne zacíná zelenat osení. Tak ráda chodila na ta místa, odkud byl prekrásný pohled na mesto, jež rozloženo v rovine a obtoceno rameny rek bylo tak krásné. Jako na šachovnici videla pred sebou úzké a strmé domy s vysokými štíty, nad ne pak vynikala uprostred mohutná stavba hlavního chrámu sv. Bartolomeje se špicatou veží, která jako by se chtela dotýkat samotné oblohy. Na jižní strane se zvedala pevná stavba františkánského kláštera a na severu zase kláštera dominikánského. U obou klášteru byly kostely s vežemi, které se však svou výškou podrizovali hlavnímu kostelu a uznávaly jeho nadvládu. Vše je tak krásné, pole a luka se zelenají, stromy a kere pomalu rozevírají svoje lístecky a Ludmila spechá, aby už byla na svém zamilovaném míste. Teší se, jak si tam sedne na drnové sedátko a bude se dívat kolem sebe do líbezného kraje. Každou chvíli se ohlíží a ani nevidí, že je na kraji srázu. Otocí se, udelá krok a padá dolu. Bolestí vykrikne, chce vstát, ale nejde to. Poranila si nohu. Nemohla se postavit a nikde nikoho nevidela. Za chvilku však k ní prispechal mladík, který zaslechl její výkrik. Snažil se jí pomoci, ale šlo to velmi težko. Mela podvrknutou nohu a strašne ji bolela, jakmile na ni stoupla. Mladík vzal dívku do náruce a nesl ji k mestu. U hradeb potkali sedláka s povozem, jinoch ji posadil na vuz a rozloucil se s ní. A sedlák dovezl Ludmilu až do otcovského domu. Otec i matka se již o ni doma strachovali. Hned zavolali lékare, který zranenou ošetril a ubezpecil rodice, že za nekolik dnu bude dcera opet chodit. Otec i matka se již o ni doma strachovali. Hned zavolali lékare, který zranenou ošetril a ubezpecil rodice, že za nekolik dnu bude dcera opet chodit. Ludmile však nešel z mysli mladík, který jí tak ochotne pomohl. Stále na neho myslela. Když se uzdravila, opet spechala do míst, kde jí potkala nehoda, prála si znova se s ním setkat. A to se jí splnilo. Mladý Jan Krásný, chudý meštanský synek, tam už cekal. Oba privedla na to místo láska. Ludmila a Jan se do sebe zamilovali. Schuzky obou milencu však neušly pozornosti pana Buška. To by tak scházelo, aby si jeho dcera myslela na chudého mladíka. Snažil se jí tu lásku vymluvit, ale marne. Ludmila nechtela od svého Jana upustit. Pan Bušek usilovne premýšlel, jak se nevítaného nápadníka zbavit, a konecne se mu naskytla príležitost. Tvrdost a nespravedlivost páne Buškova budila mezi obyvateli Plzne nespokojenost. Rada meštanu se na tajných schuzkách domluvila, že prepadnou Buškuv dum, Buška zajmou a popraví. Byl však mezi nimi zrádce, který vše tajne donesl rychtári. Ten dal hned zavolat birice a poslal je za hlavními spiklenci, aby je v poutech privedli do mestského vezení. Ti však prece jenom tušili, že jejich spiknutí je prozrazen, a vcas uprchli. Této príležitosti však využil pan Bušek i k tomu, aby dal zatknout také nic netušícího Jana Krásného. Jakmile ho birici privedli do mestské rychty, svolal Bušek narychlo soud a predstíral, že Jan Krásný je hlavním osnovatelem spiknutí. Shromáždení soudci pak pod nátlakem odsoudili nevinného mladíka k trestu smrti. Nic nedbal pan Bušek na prosby a slzy své dcery. Spechal s popravou, jen aby se zbavil nevítaného nápadníka, který mu hatil jeho plány s bohatým ženichem. Mladý Jan byl hned po vynesení rozsudku vyveden z rychty a na popravcím kameni mu byla stata hlava. Stalo se to v roce 1459. Dlouho se však pan Bušek ze svého vítezství nad láskou mladých lidí netešil. Ludmila se trápila, schla den ze dne, až do dvou let zemrela. Trpce pak želel její otec svého pocínání. Vše mu v Plzni pripomínalo krásnou dceru i nespravedlivý cin. Prodal rychtu a odstehoval se z mesta. Behem staletí se na smutný príbeh mladé lásky Jana a Ludmily zapomnelo. Zapomnelo se i na popravcí kámen. Ten se ale vždy ve výrocní den nespravedlivého a ukrutného trestu prihlásil. Ponevadž se mnohokráte stalo, že lidé, kterí na nej v tu dobu vstoupili, na vše zapomneli, dali jej konšelé presadit do blízkosti Malické brány. Pri úprave okolí, když se brána bourala a stavel se Saský, dnešní Rooseveltuv most, byl i kámen premísten, nikdo už neví kam. Ale možná že se stane, že si na nej nekdo bezdeky ve výrocní den a hodinu nespravedlivé popravy stoupne a kouzlo zacne pusobit znovu. Cerpáno z: Belohlávek, M., Plzenské povesti a legendy, NAVA: Plzen, 1999, ISBN 80-7211-043-8 KE KEŠI: Pri odlovu dejte pozor na okolni mudly. Hemzi se jich tu v pracovnich hodinach dost. Doporucuji pro odlov ranni nebo vecerni hodiny. Keš je magnetická TIK-TAKovka. Pro její odlovení nejprve ze sloupku sundejte cernou plastovou krytku a pak až sejmete kešuli. Od výchozích souradnic N odectete X (císlo popisné "moderního domu", na jehož míste stával Guldenerovský dum) a prictete 17. K výchozím souradnicím E prictete Y (rok kdy byla stata hlava Janu Krásnému) a odectete 860. ..............................................................................................................Zkontrolujte Vaše řešení

Additional Hints (Decrypt)

Fybhcrx

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

983 Logged Visits

Found it 960     Didn't find it 2     Write note 7     Archive 1     Needs Archived 1     Temporarily Disable Listing 4     Enable Listing 3     Publish Listing 1     Needs Maintenance 3     Owner Maintenance 1     

View Logbook | View the Image Gallery

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.