Ka-keska Traditional Geocache

!!! Upozorneni pro zacatecniky– pokud v kesi najdete predmety opatrene stitkem s kodem (cisla i pismena) nebo minci (ruznych tvaru), ale opet s kodem – tak se jedna o TB a GC a prace s nimi ma urcita pravidla – prosim ctete zde:http://www.geocaching.cz/upload/TB&GCman.pdf

Jednoduchá lec bohatá keš má nalákat kolemjdoucí ke krásnému kostelu, který sice není nikterak starý, ale historii má pomerne smutnou.

Prání postavit v Borovnicce kostel vzniklo již pred mnoha lety. Ve staré školní kronice (z let 1786-1862) je psáno, že Wenzel Hak ve své záveti krome fondu pro obecní školu pocítal také s fondem na stavbu kaple. Opis originálu záveti zdedila Elizabeth Tauchmann, která svuj dum pozdeji prodala Wenzlu Boruvkovi. Zarízení bylo vydraženo a výtežek darován na stavbu kaple. Presto se však stavba kostela zatím neuskutecnila.

Teprve koncem ledna 1926 byl sestaven stavební výbor. Mezi predloženými stavebními návrhy dostal prednost plán architekta Georga Baehra z Dráždan. Za príkladné shody vesnicanu i sousedních obcí zacaly prípravné práce. 4000 metru nalámaných pískovcových kvádru na místo stavby dopravilo 144 sedláku na 584 furách. 15.7.1928 bylo zapocato na stavbe božího domu. Stavba byla zadána staviteli Ing. Janetschekovi z Hostinného.

Položení základního kamene nového kostela v Borovnicce (Klein Borowitz) se konalo 21.7.1929. Pametní zápis byl zapsán na pergamen a do medené schránky byly vedle nekolika písemností uloženy i mince.

Za nevídané obetavosti místních se podarilo v krátké dobe dokoncit stavbu kostela. 28.5.1933 se tak mohla uskutecnit oslava posvecení zvonu. Nové zvony venovaly 3 rodiny: rodina Johanna Schulze (c.p.29) darovala velký zvon; rodina Josefa Cersovskeho (c.p.34) uhradila prostrední zvon a od rodiny Emila Millera byl svatý zvonek. Kmotry zvonu pri slavnostním posvecení byly také místní obcané (paní Schulz u „Zvonu nejsvetejšího srdce páne“; paní Cersovsky u „Zvonu Franze-Xavera“ a slecna Miller u „Svatého zvonku“).

Obecní zvony, které doposud visely na prastaré lípe u staré školy, byly také preneseny do veže, kde mely sloužit jako smutecní.

Brzy prišel slavnostní den, na který obyvatelé Borovnicky cekali a pro který tolik obetovali. 9.7.1933 nový kostel „Nejsvetejšího srdce páne“ vysvetil biskup hradecký (dr.Mauritius Picha).

Místní kronikár si zapsal: „Byl to nádherný slunecný den, všechny domy byly svátecne vyzdobené, když se v 7.00 hodin obecní a sousedský spolek sešly u hostince. V 7.30 dorazil biskup a byl srdecne pozdraven farním administrátorem Antonem Rührichem ve jménu farnosti. Vzpomnel také na zakladatele nového kostela, zemrelého faráre Franz Xaver Kuhna z Horní Brusnice. Uvítací rec vedl obecní predstavitel Rudolf Sommer. U príležitosti vysvecení kostela držel farár Ripka z Borovnice svátecní kázání. Smíšený sbor pod vedením ucitele Raimunda doprovodil slavnostní mši svým zpevem. Na záver venoval dustojný pan biskup požehnání a poprál štestí obyvatelum Borovnicky k jejich krásnému božímu domu. Obyvatelé vesnice tak získali místo k setkáním, kde se pravidelne konali bohoslužby.“

Kostel se stal pruvodcem místních od krestu pres svaté prijímání, uzavírání snatku až po úmrtí. Kostel spravovali farári Horní Brusnice a Borovnice.

S vysvecením kostela meli vesnicané každorocne príležitost porádat svátek vysvecení kostela – „Kirmes“. Tento slavnostní den byl spojován s bohoslužbou, umeleckým jarmarkem s prodejními stánky a atrakcemi pro deti (strelnice, houpacky, kolotoc). Tento den byl také príležitostí pro setkání príbuzných z okolních vesnic pri káve a „Kirmes“ koláccích.

Takové to bývalo za casu, kdy kostel sloužil svým zakladatelum. Až na výjimky byli všichni po 2. svetové válce odsunuti ...

Dnes kostel patrí patrne obci, ale naštestí ani církev na nej nezapomnela a mše se konají dvakrát do roka. Vždy v jedno cervnové nedelní odpoledne a pocátkem zárí (vždy okolo 12. zárí).

Za slunecného pocasí se vyplatí prejít pole za kostelem až ke hrane lesa. Tam se mužete pri svacince pokochat výhledem na – prevážnou vetšinu roku alespon snehem poprášené – Krkonoše.