Pred více než ctyriceti lety se v kalifornské rezervaci
Angeles National Park ztratilo nekolik detí. Je ale vubec
možné, aby clovek zmizel a nezustala po nem jediná stopa?
Moderní fyzika pripouští, že za hranicí našeho
sveta existují paralelní vesmíry, do kterých se za urcitých
podmínek mohou lidé skutecne propadnout.
Sérii tragédií odstartovalo 5. srpna 1956 podivné zmizení dvou
studentu. Naposledy byli Donald Lee Baker a Brenda Howellová videni
v blízkosti mohutné skály, zvané podle bizarního tvaru Devil´s Gate
(Dáblova brána).
O pár mesícu pozdeji, 23. dubna 1957, se na stejném míste ztratil
osmiletý Tommy Bowman. Chlapec byl na procházce v rezervaci se
svými rodici a príbuznými. Na ceste s mnoha zákrutami zahnul za roh
a už ho nikdo více nespatril. Rozsáhlá policejní akce byla
neúspešná. Po díteti jako by se slehla zem. Stali se mladí
lidé obetí nejakého perverzního vraha?
Volání o pomoc
K neobjasneným zmizením záhy pribyl další, ješte
záhadnejší prípad. V blízkosti Dáblovy brány se 7. srpna
1959 ztratil devítiletý Francis Elliot. Byl zde se svými rodici na
výlete, a když se schoval za malou skalku, nikdo
netušil, že to je naposledy, co ho videli
živého.
Matka s otcem zacali pohrešovaného syna hledat. K jejich
údivu se jim ozval chlapcuv hlas. Znel jakoby prímo ze vzduchu,
nikoho ale nebylo videt. Presto bylo jasne slyšet, jak
hošík pláce a volá maminku. Soucasne stále dokola opakoval,
že je stále zde, jen nemuže ven.
Když zoufalí Elliotovi díte nenašli, zalarmovali
policii. Na místo dorazili šerif i se svým zástupcem a oba
potvrdili, že chlapce slyší. Malý Francis bez ustání
opakoval, že nikam nešel, ale najednou se ocitl nekde
jinde.
Jeho hlas znel z povetrí ješte nekolik hodin. Potom zacal
slábnout a nakonec úplne zmlknul. Poslední slova byla
obzvlášte deprimující: „Je nás tu nekolik a
nemužeme ven. Pomozte nám, prosím!“
Na druhé strane
K takrka identickému prípadu došlo již roku 1888 ve
Velké Británii. V Londýne tehdy beze stopy zmizela trináctiletá
Jennifer. Když se ani po nekolika hodinách nevrátila ze
školy, obrátili se její rodice na policii.
Pátrání po dívce se ujal ambiciózní úredník Scotland Yardu Marc
Hopkins. Zpocátku probíhalo vyšetrování velice nadejne.
Policistovi se už po nekolika hodinách podarilo objevit
ulicku, kde byla pohrešovaná videna naposledy. Stopa zde
bohužel také koncila. Když však jeden z
vyšetrovatelu zavolal na Jennifer jménem, v tu chvíli se
stalo neco neuveritelného.
Uprostred ulice se jakoby ze vzduchu ozval dívcin hlas: „Já
jsem porád tady, ale nemužu najít tu díru zpátky.“ Poté
zacal slábnout, až nakonec zcela zanikl. Okno do paralelního
vesmíru se zrejme definitivne uzavrelo.
Propadl se do nicoty
V roce 1880 zmizení mladého muže videlo nekolik svedku dokonce
na vlastní oci. Stalo se to na malé farme v Texasu.
Tehdy rodinu Langových navštívilo nekolik prátel. Farmár
David Lang jim vyšel v ústrety. Ušel asi dvacet
metru, když se náhle pred zraky kamarádu i svých blízkých
rozplynul ve vzduchu. Domu se už nikdy nevrátil.
Uplynulo nekolik let. Na míste, kde muž zmizel, z neznámých
prícin stále nerostla tráva. Zustával tu jakoby pokosený presný
kruh v prumeru približne dva metry. Jedenáctiletou Sarah,
která si v této cásti usedlosti ráda hrála, jednoho dne napadlo
stoupnout dovnitr kruhu a zavolat na tatínka. K jejímu nesmírnému
úžasu a zdešení se jí otec opravdu ozval. Volal o
pomoc. Tvrdil, že je stále na jednom míste, ale nemuže se
odtud dostat. David Lang si prý povídal se svou dcerou pres ctvrt
hodiny. Pak jako v jiných prípadech zacal jeho hlas slábnout,
až nakonec ustal.
Podobných príbehu bylo zaznamenáno ješte nekolik. Nikdy se
však nepodarilo ztracené lidi vypátrat nebo zjistit, co se
jim skutecne stalo. Pokud opravdu uvízli v jakémsi mimoprostoru,
pak se kolem nás muže kdekoliv a kdykoliv otevrít smrtící
past, ze které není návratu.