Rohenice Multi-cache

Obec Rohenice, leží na křižovatce silnic číslo 308 a 30818, a je tedy jedna z oněch obcí která zdržuje lovce při honech na xTF, tedy za předpokladu že pilot geostíhačky dodržuje pravidla silničního provozu. ;)
Ale, tentokrát se zde zastavíme něco zkoukneme, malinko se zamyslíme a trošku se projdeme.

Úvodní souřadnice nás přivedou k čerpací stanici pohonných hmot s turistickou informační cedulí, ze které se dozvídáme: „Obec na úpatí Orlických hor o rozloze 347 ha se nachází v úvalu mezi dvěma pahorky v nadmořské výšce 283 m. Součástí obce je i osada Roheničky čítající 9 čísel popisných. V současnosti má vesnice asi 240 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1356 a potvrzuje již existenci gotického kostelíku sv. Jana Křtitele. Dominantou Rohenic je dřevěná zvonice postavená před rokem 1652. Z 19. století je dochováno několik usedlostí, jako například stavení č.p. 15 p. Václava Svatoně nebo hostinec č.p. 17. Škola zde sloužila od roku 1898 a v současné době je přestavěna na školu mateřskou. Sbor dobrovolných hasičů založený roku 1929 zdolával časté požáry převážně zemědělských usedlostí. Hladíkova studánka poskytuje hojnost vody i v období sucha. Z významných osobností, pobývajících v Rohenicích, jmenujme alespoň akademického malíře Františka Kupku, vrchního strojního inženýra ČKD Praha p. Václava Štěpána a Vladimíra Suchánka, vyznamenaného řádem prezidenta České republiky v roce 2007.
Novodobá výstavba domků a sportovišť počátkem 21, století přináší novou mladou vlnu obyvatelstva na našem venkovu.“ Základní informace již známe a tak se nemusíme u pumpy zbytečně zdržovat a můžeme se v klidu přesunout na místo doporučeného parkování, které je překvapivě na návsi nedaleko podobné informační cedule. A zde můžeme poklidně nasávat … další informace. Obec se táhne od jihu k severu, většina domů se rozkládá podél silnice vedoucí od Českého Meziříčí k Slavětínu. Terén obce formují dva pahorky a úval mezi nimi. Nadmořská výška je ve středu obce 276 m, u kostela 283 m, na Bílém kopci 298, kóta Žďárovksý 291 metrů nad mořem. Původní rozsáhlá náves oválného tvaru zanikla po roce 1915 při rozsáhlém rozprodeji obecních pozemků. Starší zástavba obytných domů je orientována štítem ke komunikaci. Novější zástavba často kopíruje půdorysy bývalých hospodářských budov. Domy postavené do druhé poloviny devatenáctého století byly dřevěné roubenice, z nichž se do současnosti dochovaly pouze dvě.
Všechna zastavení jsou na dohled od Vašeho zaparkovaného miláčka a každé má fotohint, tedy krom toho co je bez mála na souřadnicích parkingu.

Zastavení první - Stavení č.p. 15
Pověst nám praví, že obec založil kníže Rohan a v místech kam hledíme stával jeho zámek - tvrz. Jméno obce mohlo také vzniknout jako staroslovanské Rohynice nebo Rochynice. V matrikách je také uváděn německý název Rohenitz. ( Pro velké zvědavce, zkuste nakouknout na dvorek a tvařte se že máte zájem koupit nějaké to … o jaké zboží asi jde Vám napoví malé domečky které najdete, když těsně za, od Vás severně stojícím, transformátorem, zahnete asi tak na západ a projdete takovou přirozenou uličkou mezi staveními. )

A = Poslední číslice v letopočtu z horní části brány stavení. ( Převážná část lovců v této geografické lokalitě používá tradičně nějaký indoevropský jazyk, ale jen tak pro jistotu: letopočet 1234 má poslední číslici 4 )

Zastavení druhé - Dřevěná zvonice
Nad kostelem stojí od roku 1652 dřevěná zvonice. V základě osmiboká s nízkými roubenými bíle vyspárovanými obvodovými stěnami se stupňovitě zvedá k bednění zvonového patra, které mírně vystupuje oproti spodní části. Vrcholek zvonice zakončuje jehlancová střecha. Postavena byla původně u kostela, kde je síňka, ale snad po třetím vyhoření bleskem 1652, kdy veškeré budovy shořely, tudíž i fara a dvůr, přičemž zvony spadly a z jednoho velkého se urazil závěs či ucho, proto byl nahrazen šroubem a opět pověšen - stavěno na místě farní budovy. Kostra a vazba zvonice je z velmi silných dubových trámů zvláštní vazby, pocházejí ze zádušního lesa u Tuří kde je nyní pole Čp. 33. Byl-li poslední oheň r. 1652 ( leden ) jak vyryto je na trámě na věži, že bleskem vyhořel dvůr nelze již zjistiti zda to byl zdejší.
Po dřevěných schodech stoupí se na silnou podlahu ke zvonům. Velký zvon ( 16 q ) nynější má nápis Jan II. Daroval farář Kovář 1746. Menší zvonek umíráček a poledník zavěšen 16. 7. 1919 železný od firmy J. Pilz v Roudnici n. L. nahradil velmi čistý hlas bývalého umíráčku přelitého 1843, sňatého na světovou válku 24. 2. 1917. Vzali ještě veliký 10 q zvon dobrého kovu, perlíky ho rozbili na věži a odvezli. Druhý nápis MDLVI × TENTO × ZVON × SLIT × GEST × KE × CTI A × CHVÁLE × PÁNA × BOHA × LETA × PÁNĚ × M × D × SKRZE × WACSLAVA × FARARZE × KONWARZE × A K ZADUSI × DO WSI × ROHENITZ.
Obecní kronika

B = Počet pískovcových bloků, které slouží jako stupně ke vchodu do zvonice.

Zastavení třetí - Kostel sv. Jana Křtitele
O starém původu vsi svědčí Kostel sv. Jana Křtitele. Gotická stavba založená před rokem 1361 byla radikálněji přestavěna v 16. století, kdy byly v jejím rámci sneseny klenby lodi. Dnešní jednolodní budova je, spolu se zúženým pravoúhlým kněžištěm, zakončena plochým stropem. Gotické stavební období kostela připomíná v závěru kněžište sanktuář, to je ozdobný uzavíratelný výklenek pro ukládání nádoby s hostiemi, s profilovaným ostěním a trojlistou kružbou. Druhou památkou gotického období je křídlový oltář s obrazem Krista Trpitele, namalovaný roku 1533 snad přímo pro rohenický kostel dílnou Mistra čáslavské desky. Většina interiéru kostela, hlavní oltář s obrazem sv. Jana Křtitele a kazatelna se soškami evangelistů, pak pochází převážně z druhé poloviny 17. a z 18 století.
( Pro milovníky, přes stodvacet let, staré češtiny je tady kousek časopisu. )

C = Počet těch otvorů ve stěnách kostela, kterými chodí pes. ( Když kočka leze dírou … )

Zastavení čtvrté - Křížek
Quisque a aliquam ligula. Suspendisse metus purus, ultricies quis eleifend in, iaculis sit amet orci. Aliquam lectus felis, sollicitudin vel placerat eu, consequat quis elit. Vivamus eget tortor orci, vitae rutrum metus. Pellentesque a mauris at est ornare facilisis. Etiam libero est, mollis nec pharetra a, sodales nec orci. Phasellus ut nisi tortor. Nam molestie pellentesque dolor, sit amet suscipit quam volutpat id. Aliquam erat volutpat. Etiam ac lectus nulla. Duis quis massa est, ut sagittis leo. Pellentesque vitae felis massa. Curabitur mollis, elit nec molestie rhoncus, magna nisi tempor odio, non luctus ligula tortor dictum libero. Nulla eget gravida nisl. Vestibulum eget quam non purus fringilla feugiat.

D = Poslední číslice v letopočtu. ( Rok je na tělese sochy )

Zastavení páté - Hasičárna
V době Protektorátu Čechy a Morava hasičský sbor nezanikl, ale došlo k podstatnému útlumu jeho činnosti - zákazy plesů a slavností. Po druhé světové válce se opět činnost sboru plně „rozjela“. Mimo svoje poslání se sbor zapojil do organizace společenského dění v obci. Dále zajišťoval i první pomoc při úrazech občanů. Rok 1950 byl rokem hasičské zahradní slavností s ziskovým výsledkem. Měnová reforma v roce 1953 se negativně promítla do financí sboru - z pokladní hotovosti 571,22 Kč. ( Reformou vláda odstranila znehodnocení měny, přídělový systém i černý trh, zároveň ale poškodila mnoho drobných i velkých střadatelů, živnostníků a obchodníků, kteří přišli o provozní kapitál. Přestože ještě 36 hodin před jejím provedením prezident republiky Antonín Zápotocký oznámil, že koruna je pevná a takový krok nepřichází naprosto v úvahu. ) 4.6.1953 po přepočtu 1:50 zbylo 2,20 Kč. Změna názvu v roce 1957 - z hasičů se staly požárníci. Nejvyšší funkce sboru „starosta“ byla nahrazena titulem „předseda“. V roce 1969 došlo k postavení požární nádrže za velkého přispění místních požárníků. Aktivně se podíleli na budování spolkového domu, který v obci chyběl. Při stavbě veřejného vodovodu přibyly hydranty, které jsou po celé obci a měly by v případě potřeby sloužit hlavně při prvním zásahu. Z oblasti kulturní pořádali požárníci plesy a jiné společenské akce. Po roce 1990 se opět vrátily názvy hasičů a starostů.

E = Poslední číslice v letopočtu. ( Rok je na tom červeným znaku )

Zastavení šesté - Ještě jeden křížek
Jan je v křesťanské ikonografii ( tak ho zobrazil poprvé již Brokoff ) zobrazován jako kanovník, tedy oblečen v albě, rochetě, klerice a kanovnickým pláštíkem ( mozzetta ) s biretem. Janova svatozář je obvykle doplněna pěti hvězdami, v ruce drží kříž a též palmovou ratolest, někdy také knihu. Palma je symbolem vítězství, hvězdy zastupují legendu, podle níž vltavští rybáři nalezli po smrti Janovo tělo, případně pět ran Kristových či písmena latinského tacui ( mlčel jsem ). Nevyzrazení zpovědního tajemství je symbolizováno prstem na ústech. Hvězdy kolem hlavy jsou atribut mezi světci velmi zvláštní, neboť s hvězdami kolem hlavy je zobrazována pouze Panna Maria. Jiným atributem je jazyk, který měl být nalezen v 18. století v Janově lebce neporušený; podle nových výzkumů se však jednalo o mozkovou tkáň. Dalšími atributy jsou Palladium země české ve Staré Boleslavi ( podle barokní legendy sem sv. Jan putoval ), most, kotva či chuďas, jemuž Jan udílí almužnu.
Podle sv. Jana Nepomuckého byla roku 1929 pojmenována česká papežská kolej v Římě, Nepomucenum.

F = Poslední číslice v letopočtu. ( Rok je na tělese sochy )

Ciferace zjištěných indicií je 7, komu to nevychází nechť googlí znovu ( „The world, not google, is our playground…“ ) a ti co se nebojí chodit po venku, tak těch se to netýká. ;)

Fi = A × C × D − ( C ÷ B ) × ( D + F ) × ( E ÷ F ) + B × D + F
Lambda = A × B × C + ( D ÷ B ) × E × ( C ÷ B ) + A × D × ( D + F ) − ( C ÷ B ) × ( D ÷ B )