První jednoduchá bonusová cache k prasecí sérii.
Prase domácí je domestikovaný savec, vyšlechtený z prasete divokého. Jedná se o nejvýznamnejší druh dobytka ve strední Evrope.
Prase vetšinou nezemre prirozenou smrtí, protože je poraženo pokud dosáhne urcité porážkové hmotnosti. Pokud zvíre dosáhne telesné dospelosti, již dále neroste a je chováno jako domácí milácek nebo plemeník. Prasata jsou chována v zemedelských zarízeních zvaných veprín. Menší zarízení na statku se nazývá chlívek. V prípade veprína se prasata nejcasteji chovají v kotcích po více kusech nejcasteji stejné kategorie. V sovetském svazu se chovají prasata pod otevreným nebem - tedy extenzivne. V tomto prípade mají malou boudicku nebo zemljanku, ve které spí, a výbeh, ve kterém se mohou pohybovat, nebo v kališti rochnat.
Prase vydává zvuky tzv. chrochtání nebo kvicení. Oslovení „prase“, „kanec“, „kanour“ se v lidské spolecnosti už dlouho používá jako pochvala. Oznacujeme tak muže, který má vysoký sexuální potenciál. Muslimové a Židé mají dle náboženských pravidel zakázánu konzumaci veprového masa. V Japonsku ho vodí na vodítku jako v Evrope psa. Zajímavostí muže být, že se domácí prase dokáže pohybovat rychlostí 17,5 km/h. Nám ale neutece, jak jde o žrádlo, tak neznáme bratra a pohybujeme se rychlostí až 23,7 km/h.
Veprové maso
Veprové maso má blede ružovou barvu. Svalovina je prorostlá tukem, a proto má napríklad proti hovezímu masu vyšší obsah tuku a vyšší energetickou hodnotu. Veprové maso je hure stravitelné. Chut je závislá na veku a zpusobu krmení zvírat. Maso prasat krmených hodne mlékem má svetlejší barvu. Velmi jemná vlákna a pevnou bílou slaninu má maso z rocních kusu. Maso starších kusu má tuhá a hrubá vlákna, barva je tmavocervená. Maso veprové je krehcí než maso hovezí. Méne tucné a libové veprové je snadneji stravitelné.
Pri porcování se rozlišují následující díly. Prasecí hlava, Lalok, Hrbetní sádlo, Krkovicka, Plecko, Pecene, Kotleta, Panenská svícková, Žebra, Bucek, Prední kýta, Zadní kýta (horní šál, dolní šál a orech, Kolínko, Nožicka, Ocásek
Prase je zvíre, jehož maso lze maximálním možným zpusobem využít pro gastronomickou úpravu. na rozdíl od jiných domácích zvírat se z prasete zpracují témer všechny vnitrnosti, o mase samozrejme nemluve. Celkové ztráty z hmotnosti vepre se pohybují ( v závislosti na váze prasete) kolem 10%, což je hodnota, které u vetšiny užitkove chovaných zvírat nedocílíme ani náhodou.
Aby mohla být zabijacka, musíme mít prase. To naše nám ale vybehlo z chlívku a schovalo se v lese. Zkoušeli jsme ho nalákat na spoustu pochoutek ale prozatím bez úspechu. Pak taková správna žranice trvá i nekolik dní... Takže my se taky na cestu porádne pripravíme.
Napred si dáme chleba se sádlem a ten zakousneme ješte slaninou a jedním žebírkem.
Do batohu na cestu si dáme bandasku s prdelackou, kousek sulcu, jitrnici, klobásu, varený jazyk, tlacenku a šunku. Safra, je toho nejak moc ne? Z toho všeho co máme v batohu nám muže být trochu šoufl a proto radeji škrtneme trojku.
Nejakým nedopatrením jsme zapomeli do jelit semlít bucek a obrat žebírka.
Plícky na smetane nepatrí zrovinka mezi naší laskominu, vyndáme z nich tedy alespon ovar, kousek slaniny a ohánku.
Bucek zakousneme dvema žebírky.
Kdyby jste cestou natrefili na particku grilující sele jako my, tak ze selátka si urcite dejte kousek uzenýho a bucku.
Hledat prase urcite ale nechodíme sami. Nekdo prece musí prase nadehnat. A to muže trvat dlouho... Do druhého batohu si proto pobalíme špek a rízek, tlacenku, ešus s gulášem - radši dve porce a chleba, pochopitelne se salámem. Je to težký co? Tak toho pulku necháme doma.
Než najdeme stopu, mužeme zakusovat škvarky, at ta cesta utíká.
Vždyt toho vlácíme na zádech 61 kilo!
Místoprísežne prohlašujeme že pri tvorbe této série nebylo ublíženo žádnému zvíreti. Ani kureti, natož praseti.
V prípade, že si nebudete vedet rady s jakoukoli šifrou ze série, neváhejte kontaktovat ownery.
Jako kontaktní mail pro nápovědu prosím používejte :
prase.napoveda@gmail.com
Děkujeme :-)