Skip to content

<

Havlickovo namesti

A cache by Vodrazci Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 12/20/2011
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1 out of 5

Size: Size:   other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


 

Havlíčkovo náměstí v Havlíčkově Brodě

 

Keška je pozvánkou na obnovené hlavní náměstí v Havlíčkově Brodě. Předem se omlouváme rychlolovičům za obsáhlý listing, který je určen těm, kteří chtějí na náměstí pobýt déle, prohlédnout si jednotlivé domy a něco se o nich dozvědět. Pokud budete mít nějakou doplňující informaci, budeme vděčni.

 

Odkaz na webovou kameru (fandové webek se mohou nechat zvěčnit a přiložit k logu):

http://213.226.254.135:91/view/view.shtml?id=75618&imagepath=%2Fmjpg%2Fvideo.mjpg&size=1

 

 

Odkazy na virtuální prohlídku Havlíčkova náměstí:

http://www.virtualtravel.cz/havlickuv-brod/havlickovo-namesti.html

http://www.virtualtravel.cz/havlickuv-brod/muzeum-vysociny-havlickuv-brod/exterier.html

http://www.virtualtravel.cz/havlickuv-brod/havlickovo-namesti-horni-cast.html

http://www.virtualtravel.cz/havlickuv-brod/vyhled-z-veze.html

 

 

 

Č.P. 87 Stará radnice - Knihovna

Původně pozdně gotická stavba, přestavěná po požáru roku 1662. V patře se nachází veliká síň s valenou klenbou zdobenou štukovými rámy z roku 1668. V renesančním štítu s vysokou atikou s cimbuřím je ve výklenku Brodská smrt, kostlivec zvaný "Hnát", který drží kosu s latinským nápisem "Qua hora nescis" - v překladu "Kterou hodinu nevíš". Celá budova, rekonstruovaná před rokem 1974, slouží nyní krajské knihovně a společenským účelům. V původním gotickém sklepení byla zřízena vinárna.

 

 

 

Č.P. 57 Nová radnice - Městský úřad

 Městská rychta ze 13. století přestavěná koncem 15. století. Dům patřil odedávna k domům právovárečným, městský pivovar se při něm připomíná od první poloviny 16. století do roku 1836. V 17. - 18. století sídlil v domě hostinec "U Zlatého jelena", později vojenská posádka. Roku 1891 byl upraven v novobarokním slohu a přeměněn na radnici. Průčelí je z roku 1913. Za pozornost stojí v přízemí valeně klenutá síň s lunetami a centrálním sloupem na čtyřlistu se čtyřmi sdruženými příponami snad ze 13. století.

 

 

Č.P. 56 Hanusovský dům - Městské informační centum

Měšťanský dům renesančního založení. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1565. V domě jsou dochovány renesanční klenby, průčelí bylo upravováno v letech 1738 a 1862. V mázhausu jsou vezděny dvě renesanční náhrobní desky manželek utrakvistického děkana Matěje Romence, přenesené z děkanského kostela. Roku 1862 byl Hanusovský dům koupen městskou obcí a od roku 1910 do roku 1921 zde bylo sídlo městského muzea.

 

 

Č.P. 55 Dům Bakalářovský, též Školníkův - Pekárna Vilém

Pochází z roku 1597.

 

 

Č.P. 54 Karlův dům, též dům Vinařských - Lékárna Na náměstí

O třetím domě nad radnicí je znám nejstarší nápis, že „…roku 1535 na den Sv. Filipa a Jakuba Petr Bugnar ujal duom, rolí, luky od Václava, zetě svého a Anny, manželky jeho za 200 kop míšeňských.“ Ale Petr Bugnar dlouho dům nedržel, nýbrž vrátil tento „…duom na rynku pod domem Pešíkovským i se sladovnů Václavovi, zeti svému a Václav zase jemu duom svůj na Rosmarku vedla Duška, krejčího, kromě zahrady, té nad Soudným rybníkem.“

Kdo byl následujícím majitelem tohoto domu, není známo. R. 1566 uvádí se - ve smlouvě o prodeji sousedního domu Pešíkovského – jeho držitelem Jakub Řezník; po jeho smrti (před r. 1597) ujala dům pozůstalá vdova Kateřina Jakubová (Jakubka) - řeznice, od jejíž dědiců koupil jej roku 1631 Lukáš Chmelíků za 800 kop míšeňských, na něž dal zálohu 210 kop, zbytek pak splácel po 30 kopách ročně. Zemřel však již po 3 letech (r. 1634) a dům i s dluhy ujala vdova Anna Chmelnička, nazývaná jinak Moška, která byla majitelkou domu plných 35 let. V této době, kdy na celé město krutě doléhala bída hmotná i duševní, dům velice chátral, takže když dne 5. ledna 1670 zemřela, byl úplně zpustlý.

Krátce na to koupil tento „…dům v Rynku velice zpuštělý, mezi domem Martina Pfeifra, primasa a Jiřího Václava Aydy, od pánů na místě Anny, manželky Matyáše Arnolda, trubače a Martina Glose….“ , za 700 kop míšeňských bohatý a vážený měšťan Kryštof Profin, jež jej opravil a dluh za dům splácel do roku 1698.

Od tohoto koupil jej po 30. letech (r. 1700) za 1 050 zlatých rýnských urozený pán Bernard Šluknecht – psával se též „von Schluknecht“, po něm zdědila tento patricijský dům dcera Marie Regina, provdaná r. 1707 (19. listopadu) za Med. A Phil. Dr. Salom. Agustina Engelschalla, městského přísežného fysika města Jihlavy. Oba manželé prodali jej pak roku 1729 městskému syndiku Františku Vinařskému za 900 zlatých rýnských, v jehož rodině zůstal potom plných 60 let.

František Vinařský - „syndicus juratus“, jehož zápisy různých smluv vyplňují městské knihy a jehož výrazný podpis uzavírá celou řadu listin, vedl právní záležitosti zdejšího města v letech 1728 až 1750, kdy 15. března ve stáří 72 roků zemřel, raněn mrtvicí; pochován byl – dle tehdejšího zvyku – téhož ještě dne na hřbitově u velkého (děkanského) kostela. Před svým příchodem do Německého Brodu byl městským syndikem v Čáslavi, kde se těšil nemalé vážnosti, takže byl zvolen k zastupování města ve čtvrtém stavu na zemanském sněmu, svolaném ke dni 12. listopadu 1722. Do zdejšího města přišel skoro padesátiletý koncem roku 1727, aby se ujal úřadu syndika po Václavu Tadeášovi Tukovi, s nímž jej pak spojovalo dlouholeté přátelství. Rodina jeho byla velmi početná – celkem měl 10 dětí – pět synů a pět dcer. Z nich nejstarší – Antonín Michal, narozený 6. října 1731, studoval na zdejším, tehdy Augustiniánském gymnáziu 1. – 5. třídu v letech 1741 – 1745 a pak universitu v Praze. Později (1758 – 59) zastával ve zdejším městě místo vicesyndika, načež stal se v Českých Budějovicích „C.K. polní artillerie aktuerem“. Nejmladší syn Josef, který rovněž studoval pět tříd na zdejším gymnasiu, stal se později členem řádu jesuitského; roku 1783 se připomíná v Golčově Jeníkově. Sestra „Francl“ – jak jí doma říkali – provdala se později za krajského chirurga Jakuba Rossllera, kdežto „Teréz“ vzala si Karla Dvorského. Majetkové poměry této rodiny byly velice slušné (pozůstalost po syndikovi byla oceněna „deductis passivis“ na 2 926fl). Kromě tohoto domu „na rynku“, v jehož zadní části bylo hospodářské stavení s chlévem, patřily jí ještě dva domky („U sv. Vojtěcha“ a „Na Louži“) a řada polností, rozkládajících se na všech stranách města.

Je velice zajímavé pročítat „…dědické rozdělení po Janu Františku Vinařském, bývalém syndiku zdejším, převzaté 10. července 1757…“, kde je uveden podobný soupis celého hospodářství, jakož i bytového zařízení v tomto domě, podávající zároveň i typický obrázek tehdejších kulturních poměrů ve městě. V tomto obsáhlém seznamu je nejzajímavější „…jedna stará hrobová truhla kůží potažená…“, oceněná na 1fl.15kr.; tu zdědila po svém manželovi vdova Rosalie, která celých 40 let opatrovala toto neveselé dědictví. Zemřela potom „starostí“ 12. června 1970 ve stáří 88 let a pohřbena byla z tohoto svého bývalého domu, jež krátce před tím (r.1789) koupil od nejstaršího syna Antonína Michala Vinařského za 2 240 zlatých Martin Čermák, zdejší královský hraničný a skladní a jeho manželka Dorota.

V polovině 19. století patřil dům skoro dvě desetiletí bývalému řediteli světelského panství Františku Srnkovi, jenž byl v letech 1850 – 60 zvolen purkmistrem (prvním dle nového obecního zákona). Tomuto domu říkalo se pak dlouhou dobu „U Srnků“.

Roku 1881 koupil dům od Josefa Fiedlera advokát JUDr. František Štěpán se svou manželkou Otilií, kteří se po deseti letech odstěhovali do Písku a prodali (r.1892) dům MUDr. Norbertu Havlovi.

V lednu roku 1926 prodal MUDr. Norbert Havel a jeho manželka Antonie dům trhovou smlouvou lékárníkovi PhMr. Jaroslavu Karlovi a jeho manželce Martě. Dr. Havel byl městským lékařem a pokrokovým mužem politicky i literárně činným. Zemřel zanedlouho potom v již prodaném domě a jeho paní Antonie, žena vzácných vlastností, se odstěhovala ke svým dětem do Prahy. Dům byl jejich vlastnictvím po 35 let. Nový majitel opravil dům, uvedl místnosti do původního stavu a zachoval tak starobylý ráz domu. Později do něj přenesl svoji reálnou lékárnu z domu čp.18.

 

 

Č.P. 53 Pešíkovský dům

V tomto domě se kolem roku 1575 narodil spisovatel Josef Eliáš (později se psal Heliades), významný zástupce latinského směru humanistického v literatuře české. Pro svoji utrakvistickou víru musel opustit vlast a žil v exilu.

 

 

Č.P. 52 Dům Kytlovský

Tento dům má zajímavé gotické okno s částí gotického klenutí a vysokou atiku s motivem cimbuří.

 

 

Č.P. 51 Suchánkovský dům - Restaurace Na rynku

Založením renesanční právovárečný dům, v letech 1853-1858 v jeho horním patře sídlila první městská nemocnice. Od roku 1906 zde pan Krechler provozoval hostinec, který za svého lipnického pobytu navštěvoval spisovatel Jaroslav Hašek (1921-1923).

 

 

Č.P. 50 Malinův dům

 

Dům číslo popisné 50, dříve zvaný Křenkovský. Pozdně gotický dům z konce 15. století, vyniká krásnou gotickou hřebínkovou klenbou ve vstupní síni - mázhauzu. Šest polí gotické sklípkové klenby je neseno dvojicí hranolových sloupů s vtesanými tordovanými dříky. Upravován renesančně kolem 16. století. Pozdně barokní průčelí domu pochází z let 1750-1760.

 

 

Č.P. 49 Dům Hankovský

Později známý jako Dlabačovský. Původem renesanční, průčelí upraveno 1889. V tomto době po dvě léta bydlel v podnájmu u pannen Berlišových Karel Havlíček Borovský 
(1831-33), když navštěvoval třetí třídu hlavní školy a 1. třídu gymnasijní.

 

 

Č.P. 48 ČP. Dům Böhmovský

Renesanční, průčelí z roku 1889. Od roku 1695 patřil Ferdinandu Böhmovi z Lojsbachu, prvnímu manželovi Kateřiny Barbory Kobzinové, která se stala zakladatelkou zdejších škol latinských. Dům odkázala (1730) svojí nevlastní dceři Rozině provdané za Antonína Stamice, otce hudebního skladatele Jana Václava Stamice. V rodině Stamiců zůstal po čtyři generace.

 

 

Č.P. 19 Havlíčkův dům

 

Dům č.p. 19 na Havlíčkově náměstí, původně zvaný Rolandovský, vyniká nárožním arkýřem s věžičkou. Nyní se zde nachází sídlo okresního muzea a památník Karla Havlíčka Borovského. Průčelí renesančního domu ze 16. století po dvou požárech novogoticky upravil roku 1871 architekt František Schmoranz ze Slatiňan .V roce 1832 tento dům zakoupil kupec Matěj Havlíček, otec Karla Havlíčka. Pod arkýřem je pamětní deska a na průčelí Havlíčkův medailon z roku 1871. Muzejní expozice „Po stopách Karla Havlíčka v Německém Brodě" připomíná brodské pobyty slavného novináře a spisovatele a ukazuje nábytek a osobní památky po Karlu Havlíčkovi a jeho nejbližších. V pokojích v patře malovaný dřevěný strop ze začátku 17. století.

 

 

Č.P. 18  Galerie výtvarných umění – Stará lékárna

Dům původně zvaný „Chmelvodovodský" pochází z první poloviny 15. století. V 17. a 18. století byl několikrát přestavěn. Při poslední rekonstrukci byly objeveny četné gotické a renesanční architektonické prvky včetně fragmentů gotického sedlového portálu a lomeného oblouku v 2. nadzemním podlaží. Z archeologických nálezů vynikají pozdně gotické prořezávané kachle.

Jedná se o dům situovaný v severozápadním rohu dnešního Havlíčkova náměstí, sousední dům tzv. Havlíčkova domu.

Nejstarší dosud známý doklad, týkající se tohoto domu je z roku 1581, kdy písař Jan Bydžovský koupil dům mezi domy Jiřího Pražana a Štěpána Mastíka od Václava Chmelíka za 350 kop míšeňských. Jiřímu Pražanovi náležel tehdy nárožní dům „v rynku podle uličky Krušinovské“.

            V posledním desetiletí 16. století byl pak majetkem Štěpána Krupského, po jehož smrti prodali pozůstalí synové Jindřich a Jiřík roku 1602 „ ...ten statek sirotčí, jakožto dům v rynku vedle Johany Pražanové a Anny, vdovy po Štěpánu Mastíkovi, Václavu Čičmanskému z města Pelhřimova s rolím kněžským na Vlkovsku, se zahradou kněžskou.... se stolmi a stolicemi, co se jich v témž domě nachází, almaru koutní, hrnce v kamnách, rohy jelení dvoje ve světnici, mísník a svícen visutý, vše za sumu 525 kop grošů českých...“ Ve stejný rok přikoupil nový majitel od těchto sirotků ještě sladovnu, nacházející se vzadu za tímto domem, a později ještě půl stodoly „...s kopci chmele za stodolou...“ Kupní cenu skládal Václav Čičmanský až do své smrti roku 1613.

            Po dvou letech, roku 1615 prodaly děti Václava a Anny Čičmanských: kněz Václav, který krátce před tím složil „…peníze vejrunkové…“, Bartoloměj a Anna Jiříkovi Krupskému se vším příslušenstvím za 1 410 kop míšeňských.

            Roku 1626 by dům č. 18 zničen rozsáhlým požárem města, který propukl 13. června v Horní Ulici, nedaleko severní městské brány. Dle svědectví současníků: „Svou prudkostí tu celou ulici až k samému kostelu a také jedno pořadí v rynku i také jinou ulici, Rosmarkt neboli koňský trh zvanou, též čtyři sladovny, pivovar hořejší, bránu horní, dvě bašty, střechy na zdech městských okolo půl města, předměstí horního velký díl, čtyři stodoly a mnoho jiných stavení v půl třetí téměř hodině spálil a v popel obrátil.“ Tehdy padlo za oběť rozpoutanému živlu celkem 97 domů, přičemž také 14 lidí uhořelo.

            Jiří Krupský, který  zasedal v letech 1618 - 1623 v městské radě, dům znovu postavil. Z té doby pochází dnešní zevní úprava domu.

            Roku 1637 se jako majitelka uvádí Judita Krupská (jinde Knoflíčková), později provdaná Hlubocká. Po 12 letech, roku 1649, koupil tento dům  „…i s rolími, které slovou kněžskými a sečí na Hadrpurku…“ od vdovy a dětí po Jiříku Krupském sládek David Chmelvoda za 1 000 kop míšeňských. Nový majitel však brzy zemřel a zanedlouho na to se vdova provdala znova a děti po Davidu Chmelvodovi prodaly pak svému otčímu zděděný dům rovněž za 1 000 kop míšeňských. Avšak brzo na to připadl dům zpět Pavlu Chmelvodovi, který jej roku 1690 prodal konváři P.F. Treumannovi za 730 kop míšeňských. Ale již po šesti letech (1696) přešlo vlastnictví domu do rukou tehdejšího primátora Theofila Müllera. Tradice rychlého střídání majitelů však přerušena nebyla a za čtyři roky byl dům koupen za stejnou cenu Francem Ondřejem Hochmanem, „…t.č. panství hraběcího Pečeckého písaře důchodního…“. Roku 1717 se vlastníkem stal Lukáš Kobzin, švagr zakladatelky nynějšího Havlíčkova gymnázia, Kateřiny Kobzinové, po jehož smrti jej roku 1748 od vdovy Magdaleny koupil pro své syny Josefa, Jana a Františka Jan Bernard Balbus, - „…hraničného cla a ungeltu inspektor, solní a nápojové dávky výběrčí, quartieru německobrodského…“, a konečně roku 1755, po smrti svého otce, prodali Babusovi synové dům s celým příslušenstvím přísežnému lékárníku Janu Antonínovi Wentzlovi, který v něm zřídil lékárnu. Tím započala tradice lékárny na náměstí v tehdejším Německém Brodě.

 

Galerie výtvarných umění

Zaujímá specifické místo v síti galerií České republiky, neboť se jako jediná specializuje na moderní českou knižní ilustraci, kresbu a grafiku vzniklou po roce 1900. Její sbírkové soubory, které čítají více než 7 000 uměleckých děl, dnes představují ucelený pohled na výtvarnou kulturu české knihy a grafiky a jsou zde zastoupeni přední čeští umělci, jako například Cyril Bouda, Vladimír Boudník, Adolf Hoffmeister, Emil Filla, Kamil Lhoták, Bohuslav Reynek, Karel Svolinský, Adriena Šimotová, Jiří Trnka, Adolf Zábranský, Olbram Zoubek a Jan Zrzavý. Galerie je příspěvkovou organizací kraje Vysočina.

 

 

Č.P. 181 Dům Tomášovský – Kooperativa

 

Postavený v renesančním slohu v 16. století. Průčelí bylo upraveno kolem roku 1740. V prvním patře mezi okny je umístěn výklenek pro dřevěnou sochu Madony s Ježíškem.

 

Č.P. 180 – Knihkupectví

První doloženou majitelkou byla od roku 1564 Kateřina Stará Rektorka. V jádru renesanční stavba byla v 18. století barokně přestavována, jak svědčí její průčelí. Bohatě členěný štít s volutami z let 1550-1560 je zdoben žábami obrácenými k vrcholové bustě.  Od 90. let 20. století se v domě nacházejí knihkupectví a literární čajovna, spojené se jménem básnířky Suzanne Renaud, v patře pak příjemná kavárna s výhledem na náměstí.

 

 

Č.P. 179 Dům Dům Romencovský

Roku 1588 byl v držení Matěje Romence, utrakvistického děkana a asesora pražské dolejší konzistoře, renesační náhrobní desky jeho dvou manželek jsou vezděny v přízemí Hanusovského domu (čp.56). Dům má nejlépe zachovanou trojúhelníkovou formu obloukového štítu s vodorovným a svislým dělením; místo obrysových volut nebo říms nastupuje zavřený čtvrtkruh.

 

 

Č.P. 178 Dům Lučákovský, též Plynhofrovský - Restaurace Piombino

Vystavěn kolem roku 1660 a barokizován roku 1780. Tímto domem začínalo podloubí vedoucí až k nároží u kostela. Podloubí bylo zazděno v roce 1850.

 

 

Č.P. 177 Dům Říčanský

Postavený v renesanční úpravě v 16. století, barokně přestavěn v polovině 18. století.

 

 

Č.P. 176 Dům U Zlatého lva - Hotel U zlatého lva

Renesanční budova ze 16. století byla zbarokizována v polovině století osmnáctého. Býval v něm nejstarší známý brodský hostinec, který je připomínán již v roce 1559. Pravděpodobně v pokojích tohoto hostince zemřel v r. 1634 Jan Rudolf Trčka z Lípy, poslední potomek mocného rodu. Při opravě domu v roce 1972 byly nalezeny opěrné pilíře bývalého podloubí, z nichž středověký byl ponechán a zůstal nezazděn.

 

 

Č.P. 175 Astlův dům -Občanská záložna - Penzion Brixen

2. července 1866 zde u okresního aktuára Astla byl ubytován saský král Jan.

 

 

Č.P. 174 Dům Kašičkovský

 

Zvaný též Skribaniův, známý koncem 16. století, upraven v polovině 18. století. Zakončovacími prvky stítu jsou piiové šišky. Za dávných časů hostil ve svých zdech vzácné, ba i královské návštěvy. Přenocovali zde:

císař Leopold I. (1670), princezna Marie Antonie (1670),císařovna Eleonora (1679), císař Josef I. a jeho choť Amalie (1702), císař Karel VI. A jeho choť Alžběta a arcivévodkyně

Marie Terezie a Marie Anna (1723), císař Josef II. (1766), císař Ferdinand I.(1836)

 

 

Č.P. 170 Dům Pernikářovský - VZP – důvěřivý sponzor IZIPu.

 

Č.P. 169 Dům U bílého koníčka

Renesanční z 16. století. Roku 1662 zničen ohněm, po jeho obnově tam sídlil hostinec. Dům byl klasicistně upraven kolem roku 1780. Dům nese klasicistní a empírové ornamenty mušlí a vavřínových věnců s mašlemi.

 

 

Č.P. 168 Česká spořitelna – dejte nám své úspory, my Vám je roztočíme

 

Původně parcela dvou domů – Klosovského domu (Hotel u modré hvězdy) a Lompajovského domu (čp. 167) byla v roce 1936 využita pro nepříliš povedenou novostavbu hospodářské záložny, která byla v roce 1948 znárodněna a sloučena s Českou spořitelnou. Novodobý pokus o nápravu tohoto nešetrného zásahu do renesančně-barokního rázu náměstí se také příliš nezdařil.

 

 

Č.P. 166 U tří kaprů  - Papír –Kniha

Od konce 16. století zde byl hostinec U tří kaprů. V roce 1918 koupil dům Otakar Švejda a přenesl sem své papírnictví a knihkupectví.

 

 

Č.P. 165 Dům Denkýzovský, též Snížkův - Pizzerie – cukrárna

 

Č.P.  164 Dům Foltanovský – Květinka

Dům ze 16. století; hrany klenby mají ostré hřebínky vytažené ve štukové omítce.

 

 

Č.P. 163 Drogerie - Dům Jáchymovský, též U Judmannů

Nejstarší zmínka z roku 1559. Dům má dva jednoduché štíty. V 18. století sloužil jako zájezdní hostinec, kterému se říkalo „U zlatého beránka". Začátkem 19. století jej koupil Jan Judmann, rodem Rakušan a roku 1850 jej předal svému synovi Františkovi. František Judmann se oženil s Františkou Weidenhofferovou, láskou Karla Havlíčka. Při rekonstrukci v roce 1982 byly v prvním patře objeveny malované stropy z druhé poloviny 17. století.

 

 

Č.P. 162 Dům Kainovský, též U Seifriedů

 

 

Č.P. 161 Dům Tollovský, též Peplovský

 

Č.P. 160 Stamicův dům

Rohový dům na Havlíčkově náměstí s číslem popisným 160, původně zvaný Rejnovský. Držitelem tohoto renesančního domu pocházejícího z konce 16. století byl na počátku 18. století městský varhaník Antonín Ignác Stamic, otec vynikajícího hudebníka Jana Václava Antonína Stamice, který se zde v Německém Brodě narodil v roce 1717 a později se proslavil jako houslista, kapelník a skladatel, zakladatel tzv. mannheimské instrumentální školy. Tímto domem končilo podloubí, které bylo v roce 1830 zazděno.

 

 

Č.P. 159 Dům Kotlasovský, též Raupachův

Dům měl původně sgrafitovou výzdobu, která byla odstraněna při úpravě v druhé polovici 18. století. Renesanční trojetažový štítek na vysoké atice je ze 16. století

 

Č.P. 158 Hotel Černý orel

1. prosince 1864 byla v tomto domě založena Občanská beseda a v roce 1866 Dámská vzdělávací a zábavní jednota Eliška.

 

 

Č.P. 93 Komerční banka

Původně domy Ježkovský a Veverinovský (čp. 92), vysazené směrem do náměstí krátkým podloubím. Při bourání domů v roce 1931 byly v patře objeveny malované stropy ze 17. století.

 

Č.P. 91 GE money bank

Původní gotický dům Brtnických byl zbořen v roce 1876.

 

 

Č.P. 1968 Česká pojišťovna

Původně domy Kosandovský (čp. 90), též U Nettlů, Kadeřákovský (čp. 89) a Obručovský (čp. 88).

 

 

Kašna se sochou Tritona

Kamenná kašna se sochou Tritona, držícího na hlavě velkou kamennou mísu s delfínem, je patrně dílem jihlavského sochaře J. V. Prchala ze sklonku 18. století. Podle pověsti musel kašnu postavit na vlastní náklady místní pekař Koudela z trestu za nedodržování stanovené velikosti a kvality pečiva. Na místě tzv. Koudelovy kašny stávala ještě na začátku 18. století kašna pozdně gotických tvarů.

 

Mariánský sloup

Na vrcholu Panna Marie Vítězná a na podstavcích sochy zemských a městských patronů - sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriana a sv. Ondřeje. Ve výklenku malá soška svaté Rozálie. Mariánský sloup byl postaven v období let 1702 - 1717 pravděpodobně G. B. Bullou z Chrudimi.

 

Podzemí

Pod náměstím vedla síť rozeklaných úzkých chodeb, které spojovaly sklepy jednotlivých měšťanských domů. Chodby snad dříve vedly až k městským hradbám u Sázavy a do kostela Nanebevzetí panny Marie. Dnes je zachována pouze jejich část, veřejnosti přístupné nejsou.

 

 Sklepy domů jsou rozlehlé, u některých domů vyhloubené ve dvou patrech.

 

 

 

 

Additional Hints (Decrypt)

Ynivpxn cerq ER/ZNK Jryy, frqav iyrib, fáuav qbyh.

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.