Skip to Content

<

Slezsko-Platenicka kultura

A cache by Strašící Alchymista Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 08/19/2012
Difficulty:
1 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Keš Vás pohodlně dovede do míst, kde se i dnes loučíme se zemřelými, ale kde se totéž dělo již nějaké to tisíciletí před námi. Zavede Vás tak pomyslně až do doby železné, kdy zde žila kultura, které se dnes říká Slezsko-Platěnická. To Vám potvrdí i nápis na hřbitovní zdi vpravo od vchodu kolem kterého půjdete při cestě kolem zdi za keškou.


Slezsko- Platěnická kultura
 
Slezsko – Platěnická kultura spadá do pozdní doby železné, do tzv. Doby Halštadské. Její název je odvozován od Platěnic u Pardubic a Slezska. Kromě Slezska , části Moravy, zasahovala taktéž i do Polska - hlavně na jeho jižní okraj. Jedním z prvků této kultury je, že v ní přežívají prvky kultur Lužické a popelnicových polí. Lid této kultury pohřbíval své mrtvé žárově, odmítal rozdělení společnosti na "vrstvy" a nestavěl velké mohyly.

Doba Halštatská ( asi 800 - 450 př. nl. )

Dělení:
  • halštatská kultura mohylová - J a JZ Čechy
  • kultura Bylanská                  - střední a severozápadní Čechy
  • kultura Slezsko - Platěnická - V Čech a sever moravy
  • Horákovská kultura              - J Moravy, okolí Brna
  • východní
  • západní

  Halštatská kultura svůj název dostala podle hornorakouského Hallstadtu, kde byly na velkém pohřebišti nalezeny velmi bohaté nálezy. Tehdejší obyvatelé se zabývali hlavně těžbou soli v solných dolech a částečně i obchodem , který byl již na vysoké úrovni. Přispěl k rozdělení lidu halštatské kultury na prostý lid a "knížecí vrstvu" - bohatá vrstva obyvatelstva - většinou náčelník a lidé okolo něj, vojevůdci, atd. některé učebnice hovoří o "halštatských knížatech."
  Tohle je typický rys halštatské kultury ( majetková nerovnost ). Dokladem toho jsou i tkz. "knížecí hrobky" - velké mohyly s rozsáhlou pohřební výbavou. Hlavně šperky, keramika, zbraně, železné výrobky, ale i a hlavně vůz ( čtyřkolový, u vládnoucí vrstvy, ale ne vždy ) a koňský postroj. Symbolem halštatské kultury se stává kromě mohyl i kůň a vůz. V hrobech bojovníků se tedy kromě mečů atd. nachází i tyto prvky ( koňský postroj ).
  Pohřbívá se tedy do komorových hrobů - mohyl. Některé mají jako základnu kruh jiné elipsu a jsou stavěné tak, že uvnitř je kamenný věnec, v kterém jsou kameny poskládané tak, že tvoří uvnitř mohyly komoru, kde je položen nebožtík či popel, keramika ( typickým znakem halštatské keramiky je zdobení geometrickými tvary) a další věci. Pohřbívalo se jak kostrově, tak žárově. Mluví se o tkz. "birituálnosti". Zvláštnost je, že kostrový hrob je skoro vždy jen u žen ( i prostých ) a vladařů.
  Halštatská kultura se rozrostla do Francie, J. Německa, Moravy a Čech, Z. Slovenska, samozřejmě Rakouska a části Švýcarska - to vše je považováno za pravlast Keltů.
 
Žárové hroby typu pohřebiště Plátenického
Dr. Josef Ladislav Píč, 1905
 
V době největšího rozkvětu slezského typu objevily se pojednou na př. na pohřebišti Úřetickém nové kulturní proudy, které pak sesíleny novými vlivy, že v druhé polovici pohřebiště úplně starší ráz slezský pozměnily; na pohřebišti u Plátenic z různorodých těch proudů vyvinul se pak samostatný typ hrobový, který podle největšího posud známého pohřebiště u Plátenic nazýván typem plátenickým.
Na pravém břehu řeky Loučné, na mírné písčité výspě, sotva 50 metrů ve vzdálí od pohřebiště lužického typu, prozkoumal jsem veliké pohřebiště jednotného nového rázu o 250 hrobech. Rozloha pohřebiště byla od západu k východu v nepravidelném obdélníku, i zdá se, že pohřbíváno od středu současně k západu i k východu, neboť meče typu hallstattského nalezeny uprostřed pohřebiště a válcovité nádobky o dvou otvorech a na nožkách nalezeny na obou okrajích, kdežto na pohřebišti u Úřetic slezský typ zastoupen byl v jižní a plátenický typ v severní polovici pohřebiště a pak jednotlivými hroby o 20 metrů dále na okraji cihelny.
Hroby, nepravidelně tu hustěji, tu řídčeji rozložené, byly na pohřebišti plátenickém uloženy v původním písku na 1 metr hluboko beze všeho kamenného obložení. Popelnice, pravidlem tvaru mísovitého, s nízkým, poloobloučkovitě prohnutým hrdélkem aneb tvaru hrncovitého s konickým hrdlem a obráceně hruškovitým spodem, postavena s pozůstalými kůstkami nebožtíka k západnímu konci, ostatní pak nádoby kladeny ve všech hrobech úzkým pruhem od západu k východu, což zajisté není nahodilým a znázorňuje patrně polohu nebožtíka na hranici, obráceného obličejem k vycházejícímu slunci, jako průvodci obrozujícího se života. Menší milodary kladeny do popelnice, kdežto nože, meče, zbroj koňská a j. kladeny mezi nádoby; hrob celý pak zasypán mocnou vrstvou popela, sebraného patrně ze společného žároviště, jehož stopa nalezena při severním okraji pohřebiště. Jak označen byl hrob na povrchu, zda nějakým mohylovým násypem neb nějakým znamením jiným, udati nelze, ale lze tak předpokládati, jelikož hroby nikde se nedotýkají a neprotínají, tak že při prohlubování nových hrobů paměť o poloze starých pohřbů musila býti živá.
Bohatá úprava žárových hrobů typu plátenického značí veliký vývoj tehdejšího lidu proti době předcházející: poprvé objevují se tu válečné meče i příslušenství válečných ořů v hrobech, na znamení, že rekovnost národních hrdin nejen ctěna při smrti, ale pokládána i za bohumilou, když rekové vcházeti měli na onen svět v plné zbroji. Mimo to napadne i úpravnost a vkus ve výzdobě a v tvaru nádob hrobových, tak že právě tato rozmanitost, bohatost a vkus novému typu hrobovému dává vlastního význačného rázu i přes to, že základní motivy jsou odjinud.
 
 
Pohřebiště v Platenicích je dnes datováno od pozdní doby bronzové (slezsko-platenická kultura, 1000 až 750 před n. l.) až do pozdně halštatské doby (okolo let 500 před n. l.). Samotná platenická kultura je potom vymezena přibližně lety  800 (750) před n. l. až 4. stoletím před n. l. V Čechách byl v 6. století před n. l. vývoj platenické kultury narušen vpádem neznámého válečnického lidu. Tento válečnický lid je někdy nazýván protokeltským etnikem. Po příchodu tohoto bojovného lidu byla velká část starších hradišť vypleněna a už nebyla obnovena. Lidu platenické kultury se podařilo přežít ve východních Čechách, ale už nikdy nedosáhl své bývalé slávy. Nejpozději do 4. století před n. l. zbytky lidu platenické kultury splynuly z nově příchozími laténskými Kelty.
Poznámky k obrázkům: Všechny obrázky pocházejí z naleziště v Platenicích. Na prvním obrázku vidíme keramickou nádobu zdobenou rovnoramenným křížem. Na druhém a třetím obrázku proti sobě jsou meče bojovníků. Na posledních dvou obrázcích je keramická nádoba zdobená rovnoramenným slunečním křížem a nádoba zdobená  pětiúhelníkem.
Literatura:
  • Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Karel Sklenář, Zuzana Sklenářová, Miloslav Slabina, 2002.
  • Starožitnosti země České, Díl II, svazek 3, Čechy na úsvitě dějin, dr. Josef Ladislav Píč, 1905, obrázky z této knihy.

 
 
Ráz vzdělanosti a uložení pohřbů
Ve východních Čechách a na Moravě se lužický lid udržel déle nežli v ostatních částech země české. Proto další vývoj je tu také zcela jiný. Teprve v 9. století před narozením Kristovým přicházejí sem od severu rody příbuzného lidu slezsko-platěnického, který převrstvuje zbytky staršího lidu lužického a ujímá se vlády nad jeho starým  územím.Vytrvává zde skoro až do posledních století před Kristem. Přišel tedy do svých sídel ještě na sklonku doby bronzové (část slezská) a vydržel tu i v počátcích doby železné (část platěnická, nazvaná podle hřbitova v Platěnicích u Pardubic). Tento lid se ubránil vlivům cizího působení a udržel v největší čistotě staré tradice lidstva poli popelnicových.
Pohřby lidu slezsko-platěnického jsou provedeny výlučně žehem: kostrových pohřbů dodnes vůbec neznáme! Je tu jedinečná jednota v pohřebním obřadu, jaké jsme dosud nepoznali. Pohřebiště, často velmi rozsáhlá, tvoří pole popelnicová. V Platěnicích bylo prozkoumáno 257 hrobů a tím ještě nebylo vyčerpáno celé pohřebiště. V Domamyslicích u Prostějova bylo  vykopáno 223 hrobů. Většina jich bývá v hloubce 40 až 60 cm pod dnešním povrchem, některé hroby, právě ty nejbohatší, jsou však mnohem hlouběji, někdy dokonce až 140 cm pod zemí. Na velkých hřbitovech můžeme zjistiti dosti pravidelné rozložení hrobů: někdy je můžeme skoro hledati podle čtvercové sítě! Jámy podzemní jsou tvaru nepravidelného, obvykle oválného, výjimkou je jáma o půdorysu čtvercovém (Skalice u Smiřic).
Většina hrobů je vyhloubena v prosté zemi, někdy je jáma vymazána hlinou nebo dokonce žárem vypálena. Hroby s kamennými stavbami jsou dosti vzácné. Na pohřebišti v Březině u Mnichova Hradiště bylo několik hrobů obloženo kameny, jiný byl kamením zavalen od shora. V Seloutkách u Prostějova byly z jednoho hrobu 2 m3 kamení! Na Prostějovsku je někdy v zásypu hrobovém nad nádobami umístěn kámen, který asi původně vyčníval nad povrch a označoval tak podzemní hrob.
Prostá popelnice a bohaté milodary nebožtíků
Ústřední nádobou v každém hrobě je opět nádoba s pohřbem – popelnice. Jen vzácně, asi jen u hrobů těch nejchudších, bývá osamocena nebo jenom přikryta převrácenou mísou. Obvykle ji v hrobě doprovází mnoho dalších hrobových nádob. V takových bohatých hrobech bývá 16 až 20 nádob (Březina), výjimečně však i 24 (Skalice) nebo dokonce až 36 hrobových nádob, jak tomu bylo v Domamyslicích. Nádoby jsou různě seskupeny kolem popelnice, ve východních Čechách je však velmi časté uspořádání jejich ve směru od západu k východu, při čemž na západním okraji řady stojí popelnice. Takový pás nádob bývá zakončen na východě měsíčkovitým idolem. Není to jistě sestava náhodná a může skrývati hluboký obřadní smysl: ten nám však zůstává utajen … Archeolog J. L. Píč se domníval, že sestavení nádob znázorňuje polohu nebožtíkova těla na pohřební hranici: ležel na zádech, hlavou k západu, nohama k východu a obličejem k východu slunce. Domněnka tato má jistě mnoho pravděpodobnosti, neboť takovou polohu mrtvého na žárevišti můžeme předpokládati i z uložení kůstek v popelnici.
Jak dojemně působí na nás jeden hrob z Domamyslic, kde v popelničce byly spálené kůstky děcka, kdežto v druhé nádobě ležely spálené kůstky zajíce! Snad milé zvířátko tu následovalo děcko. Řádného pohřbu se všemi obřady se dostalo i pětiměsíčnímu plodu, který byl, polospálen, uložen v přikryté popelníčce v Určících na Moravě, vedle pohřbu dospělé osoby, patrně matky. Tu stojíme zřejmě před tragedií mateřství. Matka zahynula při potratu. Plod, který leckteří moderní lidé nepovažují za člověka, pravěcí lidé uctili už jako rovnoprávného člena své společnosti. V tomto hrobě bylo nejvíce nádob z celého pohřebiště: soukmenovci zahrnuli zřejmě dary oběti tragedie …
Popelnicí je nádoba největší, dvojkuželovitého tvaru. Je to však většinou nádoba prostá, jednoduchá, bez honosné výzdoby, kterou se vyznačují ostatní hrobové nádoby. Kdežto ve velkých lužických popelnicích kůstky zesnulého vyplňovaly jen část nádoby, v menších nádobách slezsko-platěnických je jich plno, ode dna až po hrdlo. Někdy se dokonce kůstky nevešly do jedné popelnice a část jich byla odsypána do další nádobky, pomocné popelnice!
Uspořádání kůstek v popelnici není zcela pravidelné, ale přece jsou případy, že kůstky lebeční jsou navrch – tak jako u pohřbů lužických. Popelnice jsou otevřené, jindy pak přikryté převrácenou mísou – nebo zvláštní kruhovou hliněnou puklicí. Některé nádoby hrobové obsahovaly původně potravu pro nebožtíka. Jsou však také do sebe skládány a to někdy dokonce podle tvarů, takže se zdá, že je nebožtík dostával do hrobu prázdné. Jsou to patrně od pozůstalých obětované celé soupravy domácího svátečního nádobí. Svátečnost této keramiky je dobře poznatelná z velké křehkosti a špatného vypálení: tyto nádoby se vyráběly jen pro účely pohřební. Mezi hrobovou keramikou je hojně zdrobnělých nádobek,
pěkně zdobených i jiných hliněných výrobků, z nichž nejzajímavější jsou snad chřestítka, související s pohřebními obřady. Na konci vývoje této kultury dochází ke značnému zjednodušení hrobové výpravy slezsko-platěnické a u některých pohřbů nenajdeme pak více než 2 až 4 nádoby.
V každém hrobě bývá pohřbena jen jedna osoba. Hromadné pohřby více osob jsou  vzácnosti. V Domamyslicích bylo 13 případů, kdy v jednom hrobě byla pohřbena matka s děckem, 6 hrobů obsahovalo pohřby 2 dospělých osob, patrně manželů, ve 2 hrobech byli pohřbeni vždy 2 sourozenci. Největší hromadný hrob v Domamyslicích obsahoval
pohřeb pětičlenné rodiny, kterou asi zkosila nějaká epidemie nebo jiná tragedie. – Všechny pohřby byly do hrobové jámy vloženy současně. Ve středu hrobu stály 2 velké popelnice vyplněné kůstkami až po hrdlo, vedle nich pak 3 popelničky s kůstkami dětskými. Celkem tam bylo 17 hrobových nádob.
Do některých dobře poklopených popelnic nevnikla vůbec hlína ze zásypu hrobové jámy a na kůstkách nebylo ani stopy po popelu nebo uhlících. Byly naprosto čisté, tak jako by byly před uložením do popelnice očištěny (proprány?).
U lužických popelnic jsme pravidelně viděli otvory ve dnech, u popelnic slezsko-platěnických je to zjev vzácněvyjimečný: známe jediný příklad z pohřebiště domamyslického.
Vedle těchto hrobů poměrně nebo velice bohatých jsou však na hřbitovech i hroby chudičké. Chudé tak, že někdy v nich ani nenajdeme popelnice! Kůstky jsou na hromádce, přikryté převrácenou miskou, nebo pouhým střepem z nádoby rozbité. Výjimečně jsou pak kůstky rozhozeny po celé hrobové jámě. To jsou však přece jenom případy vzácné a při množství objevených hrobů úplně mizivé. Na velkém hřbitově domamyslickém v 16 hrobech nebyly však nalezeny spálené kůstky vůbec. Zmizely snad v těchto případech zvláštním působením přírody? To je jistě málo pravděpodobné, když ve velké většině hrobů vydržely. Snad jde o hroby vzpomínkové, založené na paměť těch, kteří zemřeli v dáli a nemohli dojíti života věčného mezi svými, na společném hřbitově kmenovém.
Pohřební hranice
Bronzové milodary z hrobů slezsko-platěnických bývají velmi vzácné – hlavně asi proto, že shořely spolu s nebožtíkem na žárovišti. Některé z nich skutečně vykazují zjevné stopy žáru. Jen málo je jich ohněm nepoškozených: ty dali nebožtíkovi až po kremaci. Drobné milodary bývají pokládány na kůstky v popelnici, větší jako meče a koňské postroje – leží na dně hrobu mezi nádobami.
Tak se dostáváme k sledování vlastního pohřbu žehem. Už rozsah popelnicových hřbitovů slezskoplatěnických vylučuje možnost, že každý nebožtík by byl měl svou vlastní pohřební hranici. Můžeme předpokládati jen společná žároviště, sloužící pro zpopelnění většího počtu zesnulých. A taková krematoria buď známe nebo jsme aspoň na jejich stopě. Na popelnicovém pohřebišti v Domamyslicích bylo žárovišť několik. Po vyřazeni takového žároviště z provozu bylo založeno jiné a staré, nepoužívané, se stalo součásti ostatní hřbitovní plochy, na níž bylo pak dále pohřbíváno. Jedno z těchto žárovišť tvořilo nepravidelný čtyřúhelník o rozměrech 5,5 x 4 m. Na přepálené (červené) hlíně byla až 30 cm mocná vrstva popele, promíšená četnými dřevěnými uhlíky, žárem pokroucenými střepy z nádob a ojedinělými kůstkami. Nedaleko byly úlomky různých bronzových předmětů, slitky bronzoviny a dva opálené kameny. To jsou nepochybně zbytky krematoria které asi původně mělo kamennou konstrukci: za dlouhé věky už byla porušena a její kameny rozvlečeny. Také na hřbitově v Březině byly nalezeny takové kameny očazené ohněm: i to jsou asi zbytky kamenné stavby žároviště. Z téhož pohřebiště se  uvádějí i zvláštní podlouhlé neckovité prohlubně, někdy vyložené hrubými kameny, jako zbytky žárovišť.
Zbytky pohřební hranice vsypávali pozůstalí do upraveného již hrobu. Dodnes jsou hrobové jámy vyplněny zemí promíšenou popelem a uhlíky.
 
 

Additional Hints (Decrypt)

Ohq nepurbybtrz m gé fgenal mqv, xqr qarf fr zegií arcbueoíinwí

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.