Sigmuv adventni geokalendar - 11. prosinec Mystery Cache
Tobias Reviewer: Archivace listingu keše.
[b]Tobias Reviewer, Reviewer pro ČR[/b]
Sigmuv adventni geokalendar - 11. prosinec
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato keš je jednou ze čtyřiadvaceti, které se mi doufám podaří publikovat od 1. prosince do štědrého dne. Jak to na adventním kalendáři bývá, je třeba hledat, kde je umístěn pamlsek pro další den. Každý den mívá čokoládka jiný tvar a někdy i jinou barvu a velikost. Někdy jde vyloupnout snadno, někdy by si člověk i nehet zlomil. Stejně tak kešky v mém adventním geokalendáři budou různých typů, velikostí a obtížností. Něco však bude přece jen společné. Co? Na to určitě rychle přijdete sami.
takhle nějak by třeba mohl vypadat Sigmův adventní geokalendář, berte ho ale s rezervou 
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte, tam je Bystrovanská škola, o které mi moje babička mockrát vyprávěla. Keška je umístěna na souřadnicích N 49°3*.***' a E 017° 1*.***'. Nahradit hvězdičky správnámi čísly pro vás jistě nebude velkým problémem, pokdu si správně přečtete mé vzpomínky na prosincové časy u babičky
S vánocemi mám vždycky spojeny ty chvíle, kdy jsme se u babičky přehrabovali ve starých knihách v její vyřezávané knihovně a pak jsme nimi listovali schouleni ve starém křesle u kamen, ve kterých praskaly šišky a vůně hořící pryskyřice dotvářela magickou adventní atmosféru.
K babičce jsme v prosinci chodili často. Nikdy jsme samozřejmě nevynechali Mikuláše, to jsme se tam vždycky sešli všichni a těšili jsme se co za dobroty najdeme poschovávané v babiččině kuchyni a obýváku. Babička byla skvělá kuchařka a uměla skvělé medové řezy. Dodnes na ně vzpomínám, byly nádherně krémové a pusa jich byla plná. Strejda Svaťa míval vždy těžkou roli rozhodnout jestli je umí líp teta Jitka nebo babička.Strejda, teta i babička Blanka bydleli pod jednou střechou a kvalita babiččina kuchařského umění byla na první pohled patrná na barokních proporcích jejich postav.Babiččin byt byl pro naše dětské duše tím pravým rájem. Děda Vráťa , který měl jako obchodní cestující možnost hodně cestovat, zabydlel dům nepřeberným množstvím suvenýrů, často i z orientu a my jsme tak každý rok znovu a znovu brali do rukou předměty o kterých jsme mnohdy ani netušili, k čemu mohly být. Babička si vždy dávala pozor, aby vše bylo bezvadně oprášené, kovové ozdoby pravidelně cídila a tak vše vypadalo stále jako nové. Já jsem měl nejraději starodávnou orientální kuši, která byla vykládaná perletí. Prohlížení knížek a starožitností nás však nebavilo pořád a tak jsme začínali vymýšlet alotria. Když jsme začali zlobit, přišla babička se svým osvědčeným trikem a vytáhla dřevěnou krabici plnou starých fotografií. Na víku krabice byla vyřezávaná Davidova hvězda a kolem reliéfy švestek. Babička říkala, že v ní dostala jednou k vánocům košer slivovici od místního žida. Vždycky jsme se sesedli kolem ní, ona jednu fotku po druhé vytahovala a vyprávěla o nich. Většinu příběhů už jsme znali nazpaměť, ale o to víc jsme se na ně těšili. Nejenom my, ale i naši rodiče, kteří u nich vždy dělali významná gesta. Vždycky když narazila na fotku na které děda stříhal Barborky, třešňové větvičky, přicházela její oblegátní otázka: "Nastříhali jste je letos včas?" A pak přidala přednášku o tom, jak se musí stříhat přesně 4. prosince a držet v pokojové teplotě a obden rosit. To byl její zaručený recept jak mít bílé květy přesně na štědrý den.
Jak to babička dělala nevím, ale vždy dokázala nějak nenápadně předat krabici fotek mezi nás a toho , že se nám vytratila jsme si vždycky všimli až když přicházela z kuchyně s tácem plným šálků voňavé horké čokolády a kávy pro naše rodiče. Čokoláda byla vždycky skvělá. Posílal jí ji strejda Otto, který žil v Německu. To na co jsme se ale těšili nejvíc mělo teprve přijít. Babiččin bratr Jirka vyrobil kdysi něco jako malou klícku z hustého železného síta. Babička vždycky donesla ze spíše několik kukuřičných klasů, setřela z nich zlatavá zrna, pomazala je máslem a nasypala do té klícky. Pak otevřela dvířka od svých kamínek, ve kterých nechala před tím vyhořet šišky tak, aby zůstala jen vrstva žhavého a strčila dovnitř klícku s kukuřicí. Po chvilce se ozvala kanonáda pukajících kukuřičných zrn a pokojem se rozlila vůně másla a pražené kukuřice. Popcorn dnes zná každý, ale tehdy to byla v našich končinách věc nevídaná. To byla dobrota! Dodnes, když vidím zemědělce sklízet kukuřici, mám chuť zastavit, sebrat pár zralých klasů a schovat do adventu. Dnes už je to ale jednodušší, stačí si koupit pytlík Hopi Popi nebo něco jiného podobného, dát ho na dvě minuty do mikrovlnky a je to bez práce. Ne, že bych chtěl bolševická sedmdesátá léta přivolávat zpátky, ale tyhle ty vzpomínky na dětství se mi vždy v tomto adventním čase vybaví.
Doufám, že na vás z mých vzpomínek taky dýchla trocha toho kouzla dětských časů. Teď už víte kde je keš, tak vyrazte a až budete mít po odlovu tak si před logováním přečtěte příběh znovu a zavzpomínejte na to, jak krásné byly vánoce, když jste byli malí.
Myslel jsem si, ze to bude pro vsechny brnkacka, ale zda se, ze neni, tak radeji overeni souradnic.
Additional Hints
(Decrypt)
Qeíir xelyb wrub, grq fcbyh xelwí wv