Nezabudice
Historie
Dle nejstarších legend byla ves založena někdy kolem roku 1108 rodem Nezabudiců. Jejich rodové jméno bylo odvozeno od patriarchy tohoto rodu, otce Nezabuda. První dochovaná písemná zmínka však pochází z roku 1115. Jedná se o darovací listinu nyní uloženou v archivu Národního muzea v Praze. Podle ní daroval český kníže Vladisav I. Nezabudice spolu se 36 dalšími vesnicemi klášteru Kladrubskému u Stříbra. Později obec pravděpodobně Kladrubský klášter vyměnil s klášterem Plaským za některou z bližších obcí, neboť roku 1250 byla ves oficiálně uváděna jako majetek cisterciáckého kláštera v Plasech.
V roce 1332 postoupil urozený pán Oldřich Pluh z Rabštejna, komorník a zástavní držitel křivoklátska, se svolením krále Jana Lucemburského, klášteru Plaskému ves Dražkov u Kožlan výměnou za Nezabudice. Od té doby tedy ves náležela ke hradu Křivoklátu. Dle dochovaných záznamů se dovídáme, že již v roce 1380 se tady nacházel poplužní dvůr. Obec se nadále rozrůstala a vyvíjela o mlýn, krčmu a další stavby.
V pozdější době byla obec rozdělena. Každý statek tak náležel jinému majiteli. Dle archivních dokumentů ze 16. století tu mimo jiné byly selské chalupy a statky, dva poplužní dvory, mlýn, krčma, kovárna a stávala zde pravděpodobně i tvrz. Statky postupně skoupil Henrich Týřovský z Einzidlu. Rod Týřovských vlastnil také známý hrad Týřov.
Někdy v 16. století byla vybudována tvrz, o níž máme dochovány informace. Nechal ji vybudovat Žibřid Portnar. Jakmile skonal, jeho syn a manželka obratem prodali zdejší tvrz i statky. O několik let později připadla celá obec ke královskému hradu Křivoklátu a zdejší tvrz pozbyla významu. Zvolna pustla, až se nakonec rozpadla.
Zajímavosti
Mezi historicky významné budovy patří kostel sv. Vavřince. První kostel je v Nezabudicích zmiňován již v roce 1250. Jednalo se však zřejmě o stavbu dřevěnou. Byl velký asi jako dnešní presbytář. Podobu a rozsah současného kostela zřejmě dostal až v roce 1577. V dnešní době je nově zrekonstruovaný kostel sv. Vavřince právem dominantou obce.
Z dalších míst, která stojí za návštěvu, nesmíme opomenout hospodu U Rozvědčíka ležící jižně od vesnice. Proslavil ji zejména známý český prozaik Ota Pavel, jehož kořeny sahají právě do Nezabudic. Mezi další významné rodáky patří houslový virtuos Josef Obermayer, autor několika symfonií, jenž si v 18. století vydobyl oblibu nejen v Čechách, ale i v zahraničí. V neposlední řadě musíme zmínit, že zde měl kořeny i známý malíř Josef Vacke.
K návštěvě však nelákají jen kulturní památky a slavní rodáci, ale také malebná středočeská krajina. Přírodní dominantu zde tvoří vrch Dlouhá hora a prastarý strom nalézající se na katastru obce. Zajímavostí je, že v 19. století se v nezabudickém katastru těžila vápenitá a kyzová břidlice používaná pro výrobu sádry. Ještě dnes jsou patrny v údolí Tyterského potoka haldy vytěžených břidlic a na některých místech i polozasypané štoly.
Mezi zajímavosti patří zdejší knihovna. Ta byla založena již roku 1847 a byla jednou z prvních na Křivoklátsku. Již tehdy nabízela přes sto titulů.
Městečko
Historie
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1352, ale počátky osídlení této oblasti spadají až do 10. století. Vznik obce byl úzce spjat s výstavbou hradu Křivoklátu. Pro zajištění jeho obrany zavedl Přemysl Otakar II. manský systém. Svobodní obyvatelé Městečka tak měli za povinnost obranu hradu. Nejzajímavější byla postava Ohnivce. Ten jezdil na bílém koni a nosil červené šaty. Jeho úkolem bylo táhnout s králem a pálit, kde by král ukázal. Tato postava se stala podkladem pro vytvoření obecního erbu. Slavným se stal poslední nositel této služby Šimon Šíp, jenž byl později Aloisem Jiráskem zvěčněn v románu Mezi proudy.
Zajímavosti
Dominantu obce tvoří kostel sv. Jakuba Většího a pomník padlým za první světové války. Obcí protéká Rakovnický potok a vlévají se zde do něj zprava potok Trnava a zleva potok Ryzava. V současnosti je obec vyhledávanou hlavně v letní sezóně. Může za to krásné prostředí, přírodní bohatství a okolní hluboké lesy. To vyhovuje mnoha chatařům, chalupářům a rekreantům.
Velká Buková
Historie
O založení obce není mnoho známo, ale k vlastnímu založení došlo pravděpodobně v 15. století. Název napovídá, že se tu rozkládaly hluboké listnaté lesy, zejména bukové. Obec patřila ke Křivoklátu jako robotné manství. Aby se lid snáze uživil, byla mu postoupena část lesů k vykácení. Obecní kronika, ze které se můžeme dočíst zajímavé momenty z dějin vsi, byla založena v roce 1847 rychtářem Janem Vydrou. Záznamy v ní však pocházejí už z roku 1826. Kronika byla psána nepravidelně, ale záznamy v ní jsou cenným odkazem dějin.
Významnou událostí byla na počátku 20. století stavba vlastní školní budovy. Do té doby museli zdejší žáci dojíždět do nedaleké obce Městečko. Nová budova byla projektována jako dvoutřídní, aby do ní mohli docházet i děti z nedalekých osad.
Zajímavosti
K dominantám patří socha svatého Jana Nepomuckého na návsi a pak socha svatého Václava. Obě dvě jsou bohužel nedatovány. Na západním okraji obce byla postavena dřevěná rozhledna s kovovým a kamenným schodištěm. Pokud se vypravíte do Velké Bukové, rozhodně nezapomeňte navštívit Přírodní park Nezabudické skály. Zcela jistě si pohled na tuto dominantu zdejší krajiny zamilujete.
Všetaty
Historie
Krajina kolem Všetat byla osídlena již v 10. až 8. století před naším letopočtem. Dokazují to nálezy popelnic bronzové kultury knovízské. Nepochybně zajímavý je etymologický výklad názvu obce. Vsje a Taty, ve staročeštině „všichni zlodějové", totiž připomíná pradávnou existenci obchodní stezky, a s ní také loupeživých tlup, které zde řádily. První písemná historická zmínka o Všetatech je z roku 1337. Ve vsi byl tehdy poplužní dvůr, tedy sídlo vladyky a devět kmetcích dvorů selských. Všetaty byly vázány manskou povinností k hradu Křivoklátu. Povinností všetatského mana bylo přijet na hrad s koněm vždy, když to křivoklátský purkrabí přikázal. Osudy obce byly úzce spjaty s dějinami zdejší tvrze, později zámku. Při tvrzi existoval hospodářský dvůr s různými druhy podnikatelských aktivit tehdejších majitelů. Od 16. století se ve Všetatech vařilo pivo z chmele pocházejícího z vlastních chmelnic. Na blízkých stráních se páslo kolem tisíce ovcí. Mimo jiné tady bylo pět rybníků a panstvo provozovalo dvě krčmy. Roku 1754 koupila Všetaty kněžna Marie Anna Fürstenbergová, aby je mohla následně připojit k rozlehlému panství křivoklátskému. Fürstenbergové přestavěli starou tvrz v barokní zámek, v obci také zbudovali lihovar a sýrovnici. Ves drželi až do roku 1929, kdy ji prodali jako součást křivoklátského panství Československému státu.
Zajímavosti
Mezi pamětihodnosti obce patří nepochybně barokní socha Panny Marie z let 1730-1740.
Ve vsi se nachází i několik původních venkovských stavení. V lesích nedaleko Všetat, při cestě na Křivoklát, stojí kaplička u Caparta, místo tradičních jarních poutí. Ve Všetatech se v polovině 18. století narodil geniální houslista, tzv. český Paganini, Jakub Schiller. Dalším slavným rodákem je JUDr. Emil Roos, národohospodář a generální ředitel zemské banky, spolupracovník Rašína. V obci stojí památný dub starý téměř pět století. Obvod jeho kmene činí úctyhodných 635 centimetrů. Hráz jednoho ze tří rybníků krášlí další památný strom, tentokrát však lípa.