Skip to Content

<

U Poustevnika Ivana

A cache by adoptoval vojta99 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 08/20/2013
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Tato keš Vás zavede do lesa Včelného u Rychnova nad Kněžnou... :) také se můžete podívat na Ivanské jezero a Letovisko Studánka a další zajímavá místa.


Jak jsme Vám říkali tato keš Vás zavede do lesa Včelného k Poustevníkovi Ivanovi ke kterému se také vážou tyto pověsti :

O Poustevníkovi Ivanovi

Podle pověsti žil v poustevně na této skále poustevník sv. Ivan. Jednou si prý do těchto končin vyšel čert a pod skálou se chtěl vykoupat. Jakmile ho Ivan spatřil, svalil na něho velký balvan a poraněný ďábel se propadl dírou do země. Ivanská legenda má však reálný základ. V jeskyňce na skále skutečně v minulosti pobýval poustevník, kterého tu dokonce navštívil i hradecký biskup Jan Leopold z Haye.

O Poustevníkovi Ivanovi a čertu Orličákovi

Za Rychnovem ve Včelném lese bývala na skále chaloupka, ve které žil dlouhá léta poustevník Ivan. Před chaloupku měl stolek a hrubá sedátka  - tady rád trávíval podvečerní chvíle. I stalo se před dávnými časy:

Poustevník Ivan, muž zbožný a moudrý, uvázal kozičku Minku na pokraji loučky, sebral pytlík s kořáním, zavěsil si jej přes rameno a pomalu stoupal vyšlapanými schůdky ke své chaloupce.

Dole šuměl Javornický potok, konečky smrků a jedlí se třpytily v záři slunce a schylovalo se už k západu, les dýchal opojnou vůní léta a zpíval písní včel, drozdů, kosů, hrdliček i doupňáků.

Konečně doťapal až na vrchol skály k chaloupce, odložil dnes zvlášť pěkně naplněný raneček – a znaven udřepl ke stolku. Chvíli odpočíval, potom z truhličky vytáhl poslední skývu chleba, dolil misku mlékem, chleba lámal a dřevěnou lžící nabíral.

„Hej, Ivane – svatej muži – jseš doma? Jdu za tebou!“ ozval se pod skálou přichraptělý hlas.

Ivan kouká přes okraj – vida, javornickej soused Bárta! A pod paží pěknej bochánek, ba, zdá se, že i naditou kapsu. Aby to tak byl kus slaninky – óh, to by bylo!

„Jen dál, pane sousede, jen dál!“

„Jo, ono se to náramně lehko říká, jen dál – ale kdo to má udýchat? Taková vejška! Vybral sis to jak knížepán hrad. Uf, uf – na takový stoupání už jsem špatnej!“

„Hezky zvolna pane sousede – to by bylo, abys neudejchal! Ticho je tady, vzduch voňavej – k zbožnýmu rozjímání plácek ze všech nejpožehnanější. Jen pojď, pojď!“

Bárta, v tváři zardělý, čelo upocené, se doklopejtal a dopad na lavici.

„O plíce i srdce bys křesťanskou duši připravil!“

„Shoď půlku břicha, pane sousede, a vyběhneš jako čiperka! Shoď půlku…“

„Jo, kdyby to šlo. Copak můžu za to, že se ve mně zarodila větrnost?“

„Ajaj – větrnost! A jakpak takhle chmelovinka? Já? Já vždycky s mírou. Dbáš víc břicha, nežli ducha, sousede!“

A Ivan se shýbl, zaštrachal v truhličce a na stůl postavil baničku.

„Tuhle meducínu máš užívat, a ne chmelovinu!“

„Čerchmanty ňáký hořký, viď? Abych to nezamluvil – hlavně jdu mámě pro koření. Nic jinýho, než to tvý, jí na ujímání nespomáhá.“

Ale už tu stály pohárky a Ivan naléval zlatožlutý mok. V tom na schodech kašlání až hrůza.

„Copak – kdopak?“ vyskočil Bárta.

„Ále – to si šlape pro meducínu soukeník Balcar. Má suchou nemoc. No – s pomocí Boží – Včelnej les a moje bylinky...Dobře, že jde.“

„Pozdrav Vás Pámbu! A to je dobře – však mám vyprahlo. Přece jen to je od nás pěknej kousek.“

A už udřepnul, Ivan mu přistrčil svůj pohárek – víc jich než ty dva neměl – a přiťukl jim baničkou: „Aby nám Pánbíček zdravíčko dal! Neseš, pane mistře – pravda?“

„To víš, že nesu – jinak by nám bylo smutno.“ A sušinka Balcar stavěl na stůl jednu baničku, druhou, třetí…

„Požehnej Pánbu!“ sepjal nad nimi ruce Ivan. A nalil do pohárků znova, znova přiťuknul…

Sluníčko zapadlo – a ze skály se do údolí nesla písnička:

Tancovaly na pasece

čtyry pěkný víly – potom se šly koupat k řece –

byly kráně bílý.

A trálala a hopsasa,

To se jim to natřásá…!

Už se valně šeřilo, nad hlavami jim přelétly dvě sovy, pod úvozem zaštěkala liška. Bártovi s Balcarem se podařilo jakžtakž z Ivanovy skály doklopejtat k potoku – každý s uzlík s kořáním, Balcar i mošnu s prázdnýma baničkama – ještě se tam debatili – a zatím Ivan ukládal do truhličky bochánek a čuchal k plátýnku – ojoj, to je vůně! Bártka nezapomněla, kus slaniny zabalila…

A potom už tiskl poslední baničku, která zbyla, pomaloučku svlažoval jazyk a hrdlo – zpěvem mu tuze vyschlo.

Nad Včelným vycházel měsíc, zářily první hvězdy, vejr houkal – ale Ivanovi – copak je to? – nějak mu počala padat víčka, víčka i brada – a banička ťukla o stůl, taktak, že se nepřevrhla.

Orličáka poslali na svět hned po ránu. Mořil o to, mouzoval – řekli si tedy, ať to zkusí. Jenomže, kam s ním? Jedině snad tam, pod horama, kde jsou ještě lidé prostí a důvěřiví – jedině tam jestli nějakou tu duši uloví… Cestou lesem zabloudil – kudy šel, tudy šel – pak se zakoukal po jelenovi – mocnosti, mocnosti, takovýhle rohy mít, to by v pekle kouleli oči. A bloudil zas – trdlo. Už se tmělo, když se pustil podle potoka – měsíček mu svítil na cestu – ale copak se to děje? Nohy ho nechtějí dál nýst – ne a ne – nemůže z místa. Na skále před ním něco září – lehounce, jemňounce – jen tak jako stříbrná mlha. Hrom do toho! Kříž! A pod křížem ještě jedno světýlko, taky takový jemňoučký, jako by obroučka – a vznáší se nad stříbrnou hlavou. Hrůza hrůzoucí! Svatej muž! Rychle odtud! S takovýma – to mě dole poučili – s takovýma nejsou žerty. Pryč, pryč!

Vytrhl kopyto z balvanu – zabořilo se mu jak do bahna – a raděj se dal do klusu. Říkali mu přece, že je tu někde město – a chtivejch a chamtivejch a hříšnejch, že je tam habaděj. Když ne jinde, tam už určitě pořídí. Pryč odtud – a k tomu městu – k Rychnovu.

Ale támhle tomu, pošlem ještě pozdrav – cha, chááá! A bude po světýlku! Shýbl se, sevřel do pařátů kámen a bum s ním na skálu! Ajaj – tam něco cinklo, banička praskla a víno teče po stole.

„No tohleto: kterej pekelník bezbožnej? Taková škoda! To mu nedaruju!“ Ivan kouká ze skály – ďáblisko Orličák hrozí oběma pěstma.

„Tak ty tak? No, počkej! Nadarmo tu po horách nesbírám léta letoucí svý bylinky. A tuhletu, tu mám na tebe a tobě podobný. Tu máš, potvorníče!“ A mrštil snopkem propadlice po Orličákovi. Zahřmělo, země se otevřela, plameny vyšlehly – a Orličák, jaký byl, takový byl. Už se víc nezachechtal. Ještě se ze země kouří…

Ale copak je všecko platný – banička je pryč! Co bylo, bylo – nezbejvá než jít spát se suchým hrdlem.

Ráno jde Ivan k potoku – umýt se, Minku podojit – a co vidí? Čertovské kopyto otisknuté v balvanu – ale tuhle – heleme se, heleme se, studánka! Ta tu přece jaktěživa nebejvala. Žehná křížem studánku – vodička se zaperlila – pokleká a nabírá do dlaní. Och, óch – to je lahoda, to je lahoda! Hned se do žil rozlévá a celičké tělo okřeje.

Sem, ke studánce, budou chodit zástupové! Z Rychnova, Javornice, Lukavice, ze Solnice, z Častolovic – a třeba až z Opočna – a z Dobrušky – a třeba až z Prahy!

Bártovi vzkáže, ať si přijede s dvěma konvema – a Balcar může přiject s celou štoudví. Uvidíme, co potom ta jeho suchá nemoc…! Baničky, ty on bere s sebou vždycky.

Sláva – sláva na výsostech!



Additional Hints (Decrypt)

Mn qnialpu qbo
xql mvy Cbhfgriavx Vina
n arm hfahy fcnaxrz irpalz firevy anz fir
gnwrzfgiv xqr fr wrub cbxynq fxelin
Anq cerivf fv fgbhcav mnql x nygnaxh n wqv nfv 20 xebxh ebiabh mn abfrz.
Gnz cbq xberarz cbxynq Vinahi fr fxelin.
Vina ub ifnx qbyr cbenq wrfgr uyvqn....(cbhmvw sbgbuvag)

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.