"Maličko níže jest ves Račín, vzniklá v 17. století, a naproti ní, na pahorku nevelikém opodál řeky, mile nám kyne šedý kostelíček sv. Linharta, starožitnou svou podobou jímajíce oko poutníkovo. Východně kostelíčka zvolna zdvihá se rančerovské úbočí, kdež v 17. a 18. století na železo dolovalo se. Podnes v polouvrší jest železný důl v Boží pomoci, a vsi Uhliště i Suchý Kámen, v okolí položené, jsou jmény svými svědky těch dob, když prastará drva královských hvozdů na milířích měnila se v uhlí tavičů rudy potřebné. Blízká Skelná Huť upomíná zase na sklářskou výrobu, jež ještě s počátku tohoto století se zdarem v zákoutím onom zkvétala. Níže kostelíčka svatolinhartského spěje k Chodské Úhlavě potok Provodní (Geleiterovský), jenž sbírá vody své v okolí červenodřevském.
– ze starého průvodce Čechy – Šumava
Čtyři kilometry jihozápadně od Nýrska leží blízko Chudenína vesnička Uhliště. Vznikla jako německá osada, své jméno získala podle hlavní obživy zdejších obyvatel – pálení dřevěného uhlí pro blízké sklárny. Kdysi ve vesnici žilo okolo 300 obyvatel, po vyhnání Němců se počet zásadně zmenšil a dnes v Uhlišti trvale žije přibližně 50 obyvatel.
Na návrší západně od vsi byl v letech 1420–1430 vystavěn pěkný gotický kostel. Zasvěcen byl sv. Linhartovi a stal se filiálním kostelem farnosti sv. Tomáše v Nýrsku a také kostelem poutním. Ač byla Evropa ryze křesťanská, byl kostel opakovaně poškozen při tažení nepřátelských vojsk zdejším krajem, přičemž při švédských válkách v 17. století byl poničen hned několikrát.
Kostel zachycený před požárem
Od roku 1839 byl patronem kostela knížecí rod Hohenzollernů z města Sigmaringen ve vzdáleném Bádensku-Württembersku. K čemu je takový šlechtický patronát užitečný, je dobře vidět na požáru, který postihl kostel sv. Linharta 11. července 1934. Požár vznikl brzo ráno v blízko stojící chalupě kostelníka, pravděpodobně od rozžhavené roury kamen, a rozšířil se na kostel. Požár byl zničující, z kostela zbyly pouze obvodové zdi a stropní klenba přesbytáře. Po úklidu spáleniště uhradil rod Hohenzollernů opravu kostela a ten byl 15. září následujícího roku znovu vysvěcen.
Za druhé světové války byly údajně v Uhlišti umístěny jednotky německé armády. Bohužel právě nedávno obnovený kostel byl zvolen jako cvičný cíl a na konci války byl opět notně poškozený. Patronát rodu Hohenzollernů k roku 1945 skončil, přesto byl prý kostel obnoven a znovu vysvěcen (některé prameny však tuto obnovu neuvádějí). Po roce 1946, kdy byli vyhnáni zdejší Němci, se o údržbu kostela v hraničním pásmu nikdo příliš nestaral. Překvapivá je tak informace, že na seznam kulturních památek Československa byl kostel zapsán v květnu 1958. Pamětník si také vzpomněl na rekonstrukci okolo roku 1968, po které však kostel zabrala ČSLA a zřídila v něm pozorovatelnu. Při této opravě byla poškozena opravená střecha a nová konstrukce mohla začít hnít. Konce komunistické éry se kostel dočkal ve značně zchátralém stavu.
Stavební popis
Jednolodní kostel s presbytářem odolával stavebním trendům a dochoval se téměř v původní podobě. K východu orientovaný kostel má podlouhlou obdélnou loď o délce 12 metrů a šířce 8,5 metru. Na jižní stěně lodi je vchod do kostela v otevřené předsíňce s mříží, dvojice oken s lomeným obloukem, menší okno vedle předsíňky a latinský kříž umístěný přes výklenek někdejšího okna. Severní a západní stěna lodi je bez oken, k severní zdi byla později dostavena sakristie, nyní již odstraněná. Západní stěnu s vysokým štítem podepírá dvojice opěráků, po jednom naleznete i na nárožích. Uvnitř kostela je na západní stěně umístěna dřevěná kruchta.
Na loď navazuje mírně užší pětiboký presbytář, který je od ní oddělen triumfálním lomeným obloukem. Zdivo presbytáře je podepřeno pěticí opěráků, v jeho zdech je pět oken s lomeným obloukem a kamennými kružbami a též jedny drobnější přízemní dvířka. Ozdobou presbytáře je dochovaná křížová klenba. Strop lodi je oproti němu plochý, ale zdobený. Stavba postavená z lomového kamene je zastřešena jednou společnou střechou, která bývala pokryta šindelem, dnes eternitem. Na střeše, blíže k presbytáři, je umístěna drobná věžička, sanktusník, zakončená makovicí. V sanktusníku je umístěn novodobý zvon; původně měl kostel zvony dva, jeden byl datován do roku 1517, ale ty zmizely.
Fotografie interiéru kostela si můžete prohlédnout na webu Uhliště.
Zasvěcení sv. Linhartovi
Sv. Linhart jako patron zvířat
Kostel je zasvěcen svatému Linhartovi (jindy nazýván sv. Leonard). Tento francký šlechtic žijící v 6. století opustil dvůr krále Chlodvíka i úřady, které zastával, nicméně od Chlodvíka si vyžádal neobvyklé právo osvobodit vězně, které shledá hodné takového činu. Zajistil propuštění mnoha vězňů. Následně odmítl biskupskou hodnost a vstoupil do kláštera v Micy u Orleansu.
Po smrti svého opata klášter opustil a usadil se jako poustevník v lesích u Limoges. Vybudoval malou svatyni, kam za ním přicházela řada lidí. Za úspěšné modlitby za královnu a narození mužského potomka mu byly věnovány pozemky koruny v Noblac u Limoges. Sv. Linhart zde založil opatství, okolo kterého postupně vyrostla vesnice pojmenovaná na jeho počest Saint-Léonard-de-Noblat. Podle legendy se jej dovolávalo mnoho vězňů, kteří následně viděli své okovy prasknout. Po takovém zázraku přicházeli za Linhartem, který je pomohl přivést k řádnému životu. Zemřel roku 559.
Jako patron vězňů, zajatců a zločinců je známý po celé Evropě, ostatně mezi jeho atributy patří řetěz, okovy či kláda na nohy. V Bavorsku a na Šumavě byl uctíván především jako patron sedláků, stájí, koní a dobytka, pastýřů či kovářů. Zdejší hospodáři se na svatého Linharta obraceli s prosbou o pomoc s nemocemi dobytka a aby dodali svým žádostem váhu, symbolicky obětovali na hrubo kované železné figurky dobytka. V kostele sv. Linharta bylo možné tyto figurky vidět ve větším množství.
Rekonstrukce a opětovné vysvěcení
Příběh obnovy kostela začíná na krajanských setkáních, kde své verše recitoval Alfred Zierhut, rodák z Uhliště, profesí strojvůdce. Snad právě on připomněl svým krajanům krásu kostela a možná i jejich vlastní vzpomínky. Po Sametové revoluci byla inciována akce na záchranu kostela, kde se kromě pana Zierhuta angažoval nýrský páter Šimsa, němečtí faráři Struppe a Murr, Ing. Milterer, rodina Judova, pan Bambl. Díky sbírkám především mezi německými věřícími a dalšími dárci bylo vybráno na 115 tisíc německý marek (přibližně 2 milióny Kčs), přičemž významné dary přišly od stuttgartské, mnichovské či freiburgské diecéze. S vybraným prostředky bylo nakládáno šetrně a během tří let se podařilo kostel místním nadšencům obnovit.
Ještě před dokončením oprav byly v říjnu 1993 vysvěceny dva zvony určené pro kostel. V první polovině následujícího roku byla rekonstrukce dokončena a 4. července 1994 se konala velká sláva: opětovné vysvěcení kostela. Slavnostní bohoslužbu celebroval plzeňský biskup František Radkovský, nýrský páter Josef Šimsa, farář z Neukirchen bei Heiligen Blut Otto Struppe a prelát Sysel.
Jízda sv. Linharta
S vysvěcením kostela byla obnovena zdejší tradice, která vznikla již před 500 lety, Jízda sv. Linharta. Sedláci ze širokého okolí na obou stranách hranice vodívali koně ke kostelu sv. Linharta, nosili kované dárky a prosili o ochranu svých zvířat. Kostelu se pro tyto jízdy říkalo i Rosskirche (Koňský kostel). Tradice jízd byla přerušena před druhou světovou válkou a po válce se přesunula do města Furth im Wald, kde se koná o velikonočním pondělí.
Hans Watzlik, významný šumavský spisovatel a básník, slavnost popsat takto:
"Na úpatí Ostrého v oblasti králováckých sedláků s vrozenou láskou ke koním se konávají slavné sváteční jízdy. Mladí sedláci a čeledíni časně ráno na druhý svátek velikonoční objíždějí kostel svatého Linharta u vsi Uhliště (Kohlheim). Ve sněhobílých rukávcích konají se jízdy svatodušní, závody s nepostrojenými a neohrabanými tažnými kobylami, při nichž vítěz získává berana. Při tancovačkách krouží hraničáři se svými děvčaty po domácku v tancích s krásnými názvy "kolovrat" (Spinnradeltanz), "medvědí" (Bärentanz), "mlýnské kolo" (Mühlrad), "letní vínek" (Sommerblume) a "zimozelen" (Wintergrün)."
Na první ročník se sjelo 8 koní, rekordní byl rok 2002, kdy byste okolo kostela napočítali na 165 koní a z toho téměř polovina z Německa, návštěvníků bylo tenkrát okolo 4 tisíc.
V současnosti se žehnání koním koná se počátkem června, první sobotu po Slavnosti Těla a Krve Páně, kdy ves i okolí kostela ožijí. Z okolí včetně bavorského pohraničí se sjíždějí v průvodech koně a koňská spřežení, aby bylo koním požehnáno právě u kostela sv. Linharta. Prostranství okolo kostela návštěvníci z obou států, nechybí občerstvení a živá hudba. Po dopolední bohoslužbě přichází nejatraktivnější bod programu, kdy jezdci s koňmi objíždějí kostel, zatímco jim kněz žehná zdraví do celého následujícího roku a do tlamy vkládá chléb.
Kostel sv. Linharta v létě
Jízdu podporují starostové na obou stranách hranice, některé z nich je možné na slavnosti zahlédnout i v sedle. Pro vesničku Uhliště je Jízda sv. Linharta hlavní událostí celého roku, místní pomáhají s její přípravou i organizací. Velký zájem o akci už vedl obec Chudenín ke zpevnění příjezdové cesty ke kostelu od vsi, pro zajímavost uvádíme, že asfaltová silnička vyšla na 350 tisíc Kč.
Na serveru Uhliště.cz si můžete prohlédnou fotografie z Jízdy sv. Linharta v letech 2009 a 2010 nebo si společně s Toulavou kamerou poslechnout vyprávění kostelníka pana Jůdy o zvycích starých hospodářů na konci reportáže Medvědí kaple.
Kostelu sv. Linharta je podobný kostel sv. Jana Křtitele nedaleko jihočeského Květova. Budete-li mít cestu okolo Milevska, navštivte i tento gotický kostel.
Překvapení nakonec a výhled
Ač kostel naprosto vyhořel, podařilo se zachránit zdejší Madonu. Neznámý umělec z lipového dřeva zdařile vyřezal štíhlou Madonu v dlouhém rouchu s mnoha záhyby. Madona s korunkou na hlavě drží na své levé ruce nahého Ježíška se zkříženýma nohama, oba dva žehnají. Na serveru eSbírky Národního muzea v Praze, které prezentuje předměty ve sbírkách muzeí a galerií, je možné si tuto gotickou dřevořezbu Madony prohlédnout.
Výhled k Jezvinské vrchovině, zleva Lišák, Jezvinec a Orlovická hora
Nepatří-li kostely mezi vaše zájmy a ke kostelu přijíždíte mimo Jízdu sv. Linharta, zbývá vám za pěkného dne krásný výhled do malebného údolí Chodské Úhlavy a pak samotné Úhlavy. Snadno dohlédnete do Klatov, ale i při horším počasí můžete pozorovat Jezvineckou vrchovinu s nejbližším Lišákem či na druhé straně nejzápadnější hřeben Šumavy s Hraničářem.
(kopie listingu)