Minerály a drahé kameny
Drahé kameny patří ke kultuře člověka nejméně po deset tisíc let. Jako materiály zvláštní hodnoty byly ceněny pro svůj lesk, raritní výskyt a mnohdy i mytologický původ. Nejstarší známé jsou jaspis, tyrkys, křišťál, granát, jadeit, lapis lazuli, achát, smaragd, serpentin, korál, jantar a perla. Označení drahý kámen nemá dodnes jednotnou definici a je spíše oceněním člověka pro krásu přírodnin, které jsou ozdobou jeho hmotné kultury. Většina drahých kamenů jsou minerály (křišťál, ametyst) a horniny (lapis lazuli, onyx) vznikající dlouhými geologickými procesy. Řadí se k nim ale i materiály organického původu (perla, korál, jantar, gagát a další fosilie) a označují se tak i minerály syntetické, vyrobené pro technické účely.
Čaroit
Ve starověku a středověku byla představa o drahých kamenech bohatší o tzv. fantaskní kameny. Takový kámen měl pocházet z těla zvířete – radianus z hlavy kohouta nebo alectonius z jeho žaludku, chelidonius ze žaludku vlaštovky, dracontities z hlavy draka a mnohé další. Neobvyklý mytologický původ byl přisuzován také skutečným drahým kamenům, například jantaru. Starověké synonymum pro jantar lyncurium je řeckou složeninou slov označující moč rysa, z které údajně tento kámen vzniká. Rys, vědom si toho, že z jeho moči vzniká drahý kámen, ji před lidmi skrývá tak, že ji obaluje pískem.
Každá společnost měla ve své době jiný žebříček prestiže drahých kamenů. Některé kameny se staly symbolem kultur, ve kterých byla jejich významná naleziště. Čína měla vedle jiných především jadeit, Peršané si velice cenili tyrkysu, stejně jako staří Egypťané, pyšnící se navíc zdroji smaragdu. Obecně se nejvíce cenil smaragd, safír, rubín, topaz. Na evropský kontinent se dostávaly tyto drahokamy z Orientu, odkud byly drahé kameny dováženy po známých obchodních stezkách starověku a středověku přes Persii a později říši Arabů. Po objevení Ameriky 1492 se stala pro Evropu zásadní naleziště drahých kamenů a kovů domorodých indiánských kmenů, v jejichž životě hrály drahé kameny obrovskou rituální roli.
Malachit
Také Evropa má historicky významná naleziště. Jedna z nejdůležitějších obchodních cest spojující sever a jih Evropy, se nazývala, podle cenného obchodního artiklu Pobaltí, jantarová. Sicilská řeka Achates (dnešní Drillo) byla zdrojem suroviny achátu, hojně užívané v uměleckém řemeslu antického Řecka, Uhry byly dodavatelem opálu, známý byl také český granát a jiné. Pro kultury Východu i Západu byly předměty z drahých kamenů odznakem společenské prestiže (pečeti, šperky, korálky, kameje, prsteny, panovnické insignie), ekonomickou hodnotou, a především nositeli hlubokého náboženského a rituálního významu (drahé kameny v židovství, křesťanství, budhismu a dal.) Umělecké památky středověku jsou dokonalým dokladem o propracované symbolice drahých kamenů v křesťanství.
S duchovním významem byly spojeny i nauky o léčivém a magickém účinku drahých kamenů, důležité při volbě materiálu pro zhotovení amuletu, talismanu, korálků, náramků, prstenů a jiných předmětů s terapeutickým účinkem (viz kapitoly o léčitelství a zvěrokruhu).
V renesanci a baroku se rozvíjí sběratelství drahých kamenů, kunstkomory a s nimi i studium a napodobování antických památek – kamejí, pečetí, magických gem.
Osvícenství a moderní doba přináší snahu o exaktní studium drahých kamenů v rámci geologie. V koloniích v Indii, Africe a Austrálii se otevírají nová a nová naleziště, stejně jako v zemích Severní a Jižní Ameriky. V 19. a 20. století se zájem o drahé kameny rozdrobil do záležitostí jednotlivých odvětví – vědy, umění, obchodu. Symbolické postavení drahého kamene v celistvém systému víry se definitivně rozpadlo. Až v druhé polovině 20. století se syntézou evropského myšlení a východních náboženství a léčitelských nauk (jóga, budhismus, feng šuei, reiky) přemýšlí o drahém kameni opět komplexněji.
Fluorit
Finálku najdete zde:
50°1A.CEG+181
15°5B.DFH+163
1.A
2.B
3.C
4.D
5.E
6.F
7.G
8.H
