Jako slepý k houslím
„Jendo, zajdi s košem,“ ozve se z kuchyně, kde Marta žehlí každotýdenní kupu prádla. Jenda ale nevnímá. Je ve své pracovně zalezlý jako jezevec. Zadek má otlačený jako ze svazácké schůze. Sedí tiše jako pěna a luští novou mysterku. Přitom je vždy hluchý jak poleno. Jde mu to ale jako psovi pastva. Čumí na listing jako bacil do lékárny. Mračí se jako kakabus, hlavu má jako střep, je mu to ale platné jako mrtvému zimník, protože tomu rozumí jako osel harfě. Ověřovač stále mlčí jako hrob. Jenda to do něj sází jako šípy do soutěsky, ale je to jako by hrách na stěnu házel. Už je z toho otrávený jako malajský šíp a kouká jako boží umučení. Ne a ne na to přijít. Je nervózní jak sáňky v létě, kolem řešení krouží jako Manitou kolem mučednického kůlu. Takové mysterky má rád jako osinu v zadku.
Najednou zapípá mobil. Nová tradička nedaleko domova! To Jenda potřeboval jako prase drbání. Při oblékání je rychlý jak namydlený blesk. Skočí do výtahu, ale ten se vleče jako tasemnice ze závodní jídelny. Konečně je v autě. Žene se jako velká voda. Zaparkuje na kraji silnice a uhání, jako by do něj střelil. Za chvíli je na místě. Bohužel tam už je i Tonda, známý eftéefkař. Jenda se mu snaží vyhýbat jako čert kříži. Mají se totiž navzájem rádi jako pes a kočka. Jenda je zaražený jako vidle v hnoji, tváří se, jako by se napil octa a kouká, jako by mu ulítly včely. Chvíli je rudý jako rak, chvíli bledý jako stěna. Pak nadává jako sedláci za stodolou – jak to tak rychle mohl Tonda stihnout? Lítá už tady bůhví jak dlouho jako lump v palírně. Přitom je jak za groš kudla, je hubený jako lunt, zkroucený jako paragraf, nohy má jako dráty do betonu a klátí se jako třtina ve větru. Hlavu má jako tenisák po sedmém gamu a hulí jako sádrový ježek. Zato jeho žena! Před lety byla štíhlá jako laňka a hezká jako obrázek, i když byla plochá jako baterka. Tonda za ní dlouho kroužil jako racek za lodí, až si ho nakonec vzala. Po svatbě se ale změnila. Teď je tak ošklivá, že by si o ni člověk ani kolo neopřel. Vypadá jako papoušek po tornádu, je tlustá jako Zlaté stránky, zadek má jako vrata od pískovny, mračí se jako Popeleční středa a zuby má jako noty na buben. Huba jí pořád jede jako kolovrat, takže není divu, že je Tonda radši pořád na lovu. Kešky, to je jeho! Jede po nich jako slepice po flusu. Je houževnatý jako buldok a Jendovi je tím protivný jako činže.
Jenda chodí od jednoho stromu k druhému jako bludná ovce, ale je slepý jako patrona. Najednou Tonda zařve, jako by ho na nože bral: „Mám ji!“ Jendu tím setřel jak zpocené okno. Vytahuje se jako kšandy starý Blažkový. Usmívá se jako měsíček na hnoji, naparuje se jako holub na báni a nese se jako pětikoruna do záložny. Jenda zrudne jako vlčí mák, ale je mu to platné jak plešatému hřeben. Tonda je zase lepší! Společně si zapíšou FTF a už se tu pomalu slízají další lovci jako švábi na pivo. V mžiku je tu rušno jak na pražském mostě. Chvíli si všichni povídají a pak se rozejdou do svých domovů.
„Tonda měl samozřejmě řečí jako holič o sobotě,“ bručí si pro sebe Jenda cestou domů, ale stále musí myslet na tu nevyluštěnou mysterku, která mu doma leží na stole. Co to má znamenat? Vypadá to jednoduše jako facka, přesto si Jenda připadá blbý jak necky. No nic, nejdříve se pořádně nají a napije, protože má hlad jako družstevní kráva a žízeň jak zavalený horník, a znova se do toho ponoří.
Když se vrátí domů, čeká ho Marta u počítače v pracovně: „Co je na té mysterce tak složitého? Koukla jsem na ni jedním okem a je mi to jasné. Ta šifra je tak stará, že pamatuje Šemíka jako hříbě. Piš si!“ A seká ty souřadnice jako Baťa cvičky. Marta je zkrátka chytrá jako opice. Opravdu, čísla pasují jako prdel na nočník. Ověřovač se zazelená jak tráva na jaře a tak oba spěchají k autu, jako by jim za zadkem koudel hořela. Jenda dokonce zapomněl na svůj hlad a žízeň. Cesta se zdá opět dlouhá jako týden před výplatou. Na místě je klid jak v rodinné hrobce. Rychle otvírají krabičku a vytahují z ní logbook. Je to napínavé jak malé trenky. Bude to FTF? Ano, zápisník je čistý jako padlý sníh! Jenda cítí zadostiučinění. Tentokrát byl lepší než Tonda!
Po chvíli už zase zasedá ke stolu ve své pracovně, aby si zalogoval své dnešní úspěchy. Je sice utahaný jako kotě a hladový jak spisovatel, ale šťastný jako blecha. Dnes má dvě FTF! A přišel k tomu vlastně jako slepý k houslím. A co vy, jste stejně chytří jako Marta, anebo slepí jako patrona?
