Skip to content

<

TARANISUV DUB / Taranis holy oak

A cache by trosecky Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 08/16/2015
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Jednoducha multinka s jedinou stage, na ktere zacnete a tam si vypocitate finalku.

Tato keš Vás zavede na místa, jejichž význam by dnes už nikdo nehádal.  Asi většina ví, že v nedalekém břežanském údolí se svého času nacházelo největší sídelní místo v Čechách, keltské oppidum Závist. Na svojí dobu se jednalo o opravdovou metropoli. My se ale podíváme na planinu opodál. Budete se divit, ale právě tady se odehrála událost, která není nikde zaznamenána a šíří se pouze lidovou pověstí.

Stalo se to na samém počátku letopočtu, kdy se Čechy ještě nazývaly Boiohaemum a vládli v nich keltští Bójové. Pod Závistí tekla divoká řeka Vultava a v okolních lesích kouřily ohně druidských obětišť. Tenkráte se na východě zvedla vlna germánských Kvádů a jako ohnivá lázeň se valila do nitra Bohemie, pálíce a hubíce všechno, co jí přišlo do cesty. Hlavně otroky pobírali a osud, který připravovali všem, co podlehli, byl opravdu krutý.

Ale nebylo tehdá v Bohemii jednoho vládce, který by útočníkům vytáhl s armádou vstříc, aby je včas zastavil. A tak rychle braly za své samoty a i opevněná sídla, oppida, se kácela jako stébla slámy ve větru a záře požárů zastiňovala svit hvězd i měsíce. Útočníci postupovali na západ.

Tak se blížili k Závisti, ale Keltští náčelníci se stále nemohli dohodnout, zda se útočníkům opřít v poli, nebo vyčkat v bezpečí za valy hradiště, které se zdály být dostatečně mocné, aby Kvády odradily. Nakonec se rozhodli vyčkávat. A jak to v takových případech bývá, dočkali se. Jednoho se na Závisti objevili uprchlíci z okolí, nesouce zprávu, že mocný proud Kvádů se vydal směrem k oppidu a že je vede náčelník, který je tak silný, že v boji ranou pěstí dovede koně zabíti a holýma rukama trhá vejpůl jejich jezdce, i když jsou v plné zbroji. Nelze prý proti němu bojovat a náporu jeho armády neodolá sebesilnější hradba.

Věštby druidů nebyly optimistické. Lesní studánky ukazovaly obrazy ohnivých jazyků olizujících akropoli oppida a z obětí na oltářích téměř netekla krev, což nevěštilo nic dobrého. Muži na oppidu se připravovali k boji nevesele. Rada náčelníků byla dále nerozhodná. Na hradiště se z okolí stahovali prchající nešťastníci, jejichž domovy už nepřátelský příval zalil..

Jednoho večera již byli nepřátelé jen na pár hodin pochodu vzdáleni. Nastala noc a odlesky jejich táborových ohňů vyluzovaly na setmělé obloze obrazce, v nichž mnozí viděli znamení blížící se smrti a zkázy. Tma burácela germánským řevem, vřískáním opilců a temným duněním obřích válečných bubnů. V germánském táboře žádná trudnost nevládla. Z hradiště začali prchat první malomyslní, obávající se krutého osudu, jehož se vždy dostane poraženým na dobytém hradě.

 A právě v ten čas se rodí skutečný vůdce. A našel se i teď. Říká se, že se jmenoval Lugubelenus a v té době již byl starým mužem. Byl členem Rady náčelníků a nemohl už více snést nečinnost a nerozhodnost, která rozkládala mysli a brala lidem odvahu. Ještě v noci se svými syny shromáždili vedle sebe skupinu nejstatečnějších a chystali se s nimi do boje. Rozhodnost a sebevědomí táhne. Do svítání se jejich řady rozrostly a za rozbřesku opouštělo bránu oppida ne méně než 2 tisíce válečníků. Táhli vstříc nepříteli, který hrozil jistou záhubou, ale aspoň na ni nečekali v depresích jako ti, co zůstali za hradbami. V čele jel na starém hrbatém koni dědek Lugubelenus, na holé hlavě neměl helmu a vousy měl prý rozježené jako dikobrazí záda. Žádný Gandalf to tedy nebyl.

Vojsko nedošlo daleko. Minulo Šance a vynořilo se z lesa na mýtině, kde jsou dnes pole mezi Dolními Břežany a Točnou. Tam se zastavili, protože země už se otřásala duněním těžkých germánských bot a kopyta válečných kvádských koní vířila oblaka prachu. Pohled na invazní armádu vystupující v dáli z lesa byl impozantní. Kvádové nečekali, že se jim někdo postaví a původně si vykračovali jako na špacír. Když však hlídky ohlásily, že keltské vojsko se přece postavilo k boji, s disciplinovaností, která Němcům zůstala dodnes, se zástupy řadily pod korouhve svých rodů a náčelníků a postupně docházely na bojiště, kde zaujímaly postavení.

Nebyl vídán tak impozantní pohled v těchto krajinách. Kvádské vojsko prý mělo na 20.000 válečníků a koní nepočítaně. Proti nim stálo 10x méně Bójů, z nich jízdních bylo méně, než má člověk prstů. O výsledku bitvy nemohlo být pochyb, pokud vůbec mělo k bitvě dojít.

Samotnému střetnutí předcházelo obvyklé vyzývání. Válečníci obou stran vystupovali před své řady a vyzývali nepřítele k boji, předvádějíce, nebo v některých případech předstírajíce, odvahu. Jakoby hrom zaburácel, jak zabouřilo germánské vojsko, když vystoupil jejich hlavní náčelník. Byl to muž ohromného vzrůstu, vysoký téměř jako 2 jiní a rozložitý jako strom. Samozřejmě, že jeho výzvu k souboji nikdo nepřijal. Nikdo se nechtěl stát první obětí.

Tak to trvalo celé dopoledne. Nakonec, hluboko po poledni došla Germánům trpělivost. Hraní si na bojovníky už bylo dost. Teď nastal čas zabíjet. První řady se vrhly proti Keltům.  Bojovníci ze Závisti zakolísali, ale neustoupili. Vlna narazila na skálu, roztříštila se o ni a zalila ji. Kvádský náčelník postupoval nezadržitelně kupředu a strašnými ranami kosil vše, co se dostalo do jeho dosahu, mnohdy i vlastní lidi. Zabil už oba Lugubelenovy syny a zdálo se, že ho nelze zastavit. Keltové počali ustupovat, zatlačováni krok za krokem, ale trvale. Ovšem i Kvádové byli unaveni, po včerejší pijatice. Vida bitevní úspěch, první řady se zastavily a mezi oběma armádami tak opět vznikla mezera. Snad to bylo autoritou keltského vůdce, snad bezradností válečníků, kteří už neviděli naději ani v útěku, zastavili se i Keltové. Vpředu stál vyčerpaný Lugubelenus a kalným zrakem přehlížejíc trosky své armády, promlouval k nim stále silným hlasem, burcuje poslední zbytky bojového ducha, sám ale v úspěch už nevěřil.

Tato krátká přestávka v boji trvala jen chvíli, pak se ze zástupů nepřátel opět vynořil obří náčelník a strašlivou silou vrhl válečné kopí přímo směrem na keltského velitele. Ten nestačil nikam uhnout, strašlivá rána na něj dopadla plnou silou. Kopí mu proklálo hruď a spolu s ním proklálo ještě další dva muže stojící za ním, taková to byla rána. Ovšem ve stejný okamžik, kdy se hrot kopí dotkl Lugubelenovy hrudi, stalo se něco neuvěřitelného. Z nebe, na němž nebyl ani mráček, sjel blesk, připomínající spíše ohnivý sloup a zasáhl přímo germánského náčelníka, který doslova zmizel v plameni. Zdálo se, jako by byl spojen s nebem v jediný ohnivý sloup. A nedosti na tom, z nebe se začal valit oheň a zaplavoval zděšené germánské vojsko. Keltů se však nedotkl ani plamínek. Stáli a ohromeně zírali na zkázu nepřemožitelné Kvádské armády. Tam bylo pravé peklo. Válečníci se sice obrátili na útěk, ale z nebe se linuly stále nové a nové rány, ohnivé biče, šířící jen zmar. Ohnivé moře se rozlévalo a hubilo vše živé. Ovšem před keltským vojskem jako by stála neviditelná hradba. Plameny se nepřiblížily ani o metr.

K večeru bylo po všem. Jak rychle se oheň objevil, tak rychle i uhasl. Z Kvádského vojska nezbylo nic než hromady popela.

Taranis… to jméno se šířilo ústy užaslých keltských bojovníků. Ano, Taranis, nejvyšší keltský bůh, hromovládce a pán nebes, přispěl ve chvíli nejhorší svému lidu na pomoc. Jiné vysvětlení nikdo neuměl dát.

Lugubelenus byl pohřben na bojišti a na jeho hrobě navršena mohyla, po níž dnes nezůstalo ani památky. Na místě, kde padl Taranisovým ohněm germánský náčelník, byl do země zasazen dub, zasvěcený jako poděkování bohu Taranisovi. Věky přecházely a původní dub dávno zašel, ale na jeho místě vyrostl nový. A když i ten seschl stářím, vyrostl na jeho místě další. A tak i ten, který potkáte nyní, je potomkem Taranisova dubu a až odejde, vyroste na jeho místě nový a tak to půjde na věky věků…

A nyní, kde hledat keš. Na výchozích souřadnicích najdete odpovědi na všechny následující otázky, které potřebujete k vyluštění finálky:
A = kolik zářezů je na stojanu na kola?
B = Jaké číslo popisné má restaurace U Anděla v Libni?
C = kolik metrů nad mořem má vršek skály Vápenka?

Finálka: N 49° 58.A+B+532 E 014° 26.C+53

Additional Hints (Decrypt)

Xnprehz araí geron

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.