Kaplička není zasvěcena jediné osobě, jak bývá zvykem, nýbrž Nejsvětější trojici. V křesťanském umění se se symbolikou Trojice poprvé setkáváme již ve 4. století. Na sarkofágu, který je možné spatřit v Lateránském muzeu, je Nejsvětější Trojice představena v podobě tří lidských osob. V bazilice sv. Pavla v Římě se setkáváme s jiným symbolem z 5. století: Bůh Otec jako lidská osoba, Syn Boží v podobě beránka a Duch svatý v podobě holubice. Pozdějším symbolem je trojúhelník, který je často obklopen sluncem, jež je vyjádřením Boží přirozenosti. Velmi starým symbolem Nejsvětější Trojice je „triangl", který jáhen zapaloval na Bílou sobotu v obřadu posvěcení světla. Jedná se o tři svíce umístěné na třech větvích jedné tyče. Rovněž starobylým symbolem je písmeno Y, které tvoří tři stejná ramena. Komplikovanějším, ale více výmluvným symbolem, jsou tři kruhy v trojúhelníku umístěné tak, že se navzájem prostupují. Od 12. století se velmi rozšířil následující symbol: Bůh Otec v podobě starce sedícího na trůnu, Syn Boží rozepjatý na kříži, jenž je opřen o kolena Boha Otce, a Duch svatý v podobě holubice.
