Olešenský potok je na letmý pohled potok jako mnohý jiný, krátký přítok, kterých má Berounka celou řadu. Ale už na ten druhý pohled můžete vidět na jeho dolním toku až 60 metrů hluboké, sevřené údolí, malé vodopády, několik dalších kaskád, hlubší tůňky plné průzračné vody, dnes málo vídaný hospodářsky nevyužívaný les s množstvím mrtvého dřeva, mnoho druhů stromů včetně pár velikánů, též biotop několika druhů obojživelníků včetně vzácného mloka skvrnitého, útočiště muflonů, srnek a divočáků. Ti, kteří prolezou nejhůře přístupnou část koryta, se obvykle vracejí v úžasu nad malebným zákoutím království mechu.
Geocacheři od roku 2009 každoročně v rámci CITO eventů čistí údolí potoka od odpadu, který je do koryta splavován při bleskových povodních i který byl do bočních roklí navezen před desítkami let. Opakované návštěvy i vnímaná malebnost přírody zrodily myšlenku naučné stezky procházející údolím, neboť je v něm na co koukat a co obdivovat.
Myšlenka zaujala Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody v Radnicích, která začala stezku připravovat v rámci programu Blíž přírodě společnosti NET4GAS. Geocacheři nejen z Plzeňska a Klatovska se do připrav zapojili v rámci několika CITO eventů terénními úpravami, vybudováním můstku, přechodu prameniště, mnoha schůdků, umístěním stojanů i přípravou některých tabulí. Jako pomoc přírodě vybudovali několik tůní, které by se mohly stát domovem zdejších obojživelníků, a také odstraňovali invazivní trnovník akát. Stranou nezůstala ani obec Němčovice, která zajistila např. nářadí, techniku a potřebné občerstvení, prací se zapojili i němčovičtí dobrovolní hasiči. Opomenout nelze ani pomoc Plzeňského kraje, který poskytl dva turistické přístřešky na začátek a konec stezky.
Naučná stezka byla slavnostně otevřena 23.v července 2016 s desítkou zajímavých tabulí. Neznamená to však, že by byla stezka tímto dokončena: bude dále rozvíjena doplněním herních a interaktivních prvků, budováním dalších tůní, podporou původních druhů stromů a likvidací nežádoucích invazivních druhů.
Stezka je dlouhá 1,5v km, vede od okraje Olešné po lesní cestě údolím až k řece Berounce. Lesní část je chráněna před vjezdem aut a traktorů zábranami, ty však jsou komplikací pro cyklisty a kočárky. Na několika místech jsou schůdky, kterým je možné se vyhnout, přes potok přechází vyvýšený, ale široký můstek, o kus dál je podobný přechod přes prameniště. Celkové převýšení stezky je 100v metrů, většinou jde o pozvolné klesání či rovinu. V údolí je od roku 2009 umístěna tradiční keš Olešenský potok, která je z trasy naučné stezky dostupná spíše obtížně, ale přibližuje další pěkné zákoutí potoka.
Vše podstatné víte, zbylé se jistě dozvíte z připravených tabulí a proto pojďme na jednotlivé zastávky.
1. Ves Olešná
Už u prvního zastavení můžete odpočívat, skvělé, že? Tabule krátce představuje samotnou naučnou stezku a pak už se věnuje vsi Olešné, její historii dlouho spojené s hradem Libštejnem a liblínským panstvím. Zmiňuje i největší památku, sochu Ecce Homo.
Dokud byla Olešná hlavně zemědělskou vsí, měli místní lidé:
• (A=5) hodně peněz z obchodu
• (A=7) hodně práce a dětí
• (A=9) hodně starostí s údržbou rozsáhlých broskvových sadů
2. Přívalové deště, bleskové povodně a eroze
Hned druhá zastávka se věnuje problému, který trápí nejen olešenské obyvatele: na některých polích se hospodaří bez ohledu na riziko přívalového deště. Když pak přijde průtrž mračen, valí se bahnitá voda z polí všude. Na tabuli se dozvíte, jak následky prudkých srážek omezit. Zajímavé jsou i druhy eroze ovlivňující zemědělskou půdu.
Blesková povodeň v Olešné již odnesla:
• (B=9) sochu řídícího učitele Josefa Hyláka
• (B=6) školní autobus Karosa
• (B=3) dříví, popelnice, drůbež
3. Stromy v údolí a mrtvé dřevo
Dostali jste se už do stínu pod koruny stromů a právě jim se věnuje třetí zastávka. Představí vám nejen druhy, které můžete potkat na stezce, ale také fenomén mrtvého, rozkládajícího se dřeva a organizmů na něj vázaných.
Slovem pohárovka se označuje:
• (C=4) drobná saprofytická houba
• (C=6) tradiční dřevěná tribuna pro klání Českého poháru
• (C=8) mech rostoucí na dřevě se stélkou ve tvaru poháru
Vedle tabule je schránka, ze které si vezměte přehled vybraných druhů stromů a keřů a pokuste se je na stezce všechny najít. Při pohledu na tužtičky prosím pamatujte, že provozovatelé stezky nejsou IKEA a vezměte si nanejvýše jednu.
4. Savci luk a lesa
Když vystoupáte do svahů nad cestu, možná vyplašíte odpočívající srnku či při velkém štěstí stádo muflonů. Kromě nich tu žijí zajíci, jeleni, veverky, lišky, divoká prasata, některé menší šelmy a samozřejmě hlodavci a hmyzožravci. Z tabule se dozvíte alespoň o některých z nich.
Mufloni jsou v Česku přemnožení. Důvodem vysokých stavů je:
• (D=2) nepříliš chutné maso, málo atraktivní pro myslivce
• (D=1) vzácnost přirozených nepřátel – rysa, vlka
• (D=0) schopnost skvěle se ukrýt v mokřadech
5. Geologie
Horniny jsou záznamem vývoje světa a geologie vědou, která učí tyto záznamy číst. Skalní stěna, kterou u tabule vidíte, byla kdysi usazeninami na mořském dně.
V údolí Olešenského potoka se z následujících hornin přirozeně nevyskytuje:
• (E=6) granodiorit
• (E=7) břidlice
• (E=8) droba
6. Prameniště a kaliště
Na druhém břehu vlevo je drobné bahnité prameniště. Na jaře krásně viditelné, pak obsypané květy blatouchu, přes léto nenápadně ukryté mezi vysokými rostlinami. Občas jej vyhledávají divočáci a používají jako kaliště.
Prase divoké se v kališti především válí, aby:
• (F=8) vůní bahna překrylo vlastní zápach
• (F=5) získalo lepší maskování
• (F=2) ochladilo tělo, pečovalo o kůži a štětiny
Nezapomeňte sejít z hlavní cesty pěšinou k potoku a vyzkoušejte si dno potoka bosou nohou. A pokud se nechcete cachtat, uvidíte jeden z drobných vodopádů v údolí.
7. Douglaska
Douglaska sice není původním českým druhem jehličnanu, ale pokud strom nepotká žádná katastrofa, stane se nejspíše největším stromem údolí. Přečtěte si o tomto druhu amerických velikánů.
Nejvyšší známou douglaskou v Česku:
• (G=1) Doernerova douglaska
• (G=3) Černínova douglaska
• (G=5) jedna z Vlastibořských douglasek
8. Trnovník akát
Asi jste jej nemohli přehlédnout, roste ve velké části údolí. Přitom sem trnovník vůbec nepatří, na jeho místě by měly být habry, duby, javory, borovice a další původní druhy. Rozšířen byl v dobré víře, ale jeho výsadba nebyla správným krokem. Zbavuje se jej obtížně.
Trnovník největší problémy v Evropě způsobuje:
• (H=0) velkými špičatými trny a jedovatými semeny
• (H=4) velmi odolným dřevem, které se špatně rozkládá
• (H=8) změnou podmínek prostředí a rychlým šířením
9. Obojživelníci a plazi
Vlhké prostředí v okolí potoka je prostředím, které vyhovuje obojživelníkům. Když se podél potoka projdete, jistě narazíte na nějakého skokana či ropuchu. Když budete mít štěstí, potkáte žlutočerného mloka, který v údolí žije.
Výrazné zbarvení mloka upozorňuje na jeho jedovatost. Jed salamandrin mlok vypouští:
• (I=1) z jedových zubů
• (I=3) ze žláz za očima
• (I=5) ze žláz u kořene ocasu
Poslední 10. zastávka je věnovaná Berounce a jejímu vodnímu ptactvu. Tabule se už nachází v chatové osadě, ale my vám nechceme ukazovat chatky, spíše krásy údolí. Je proto čas počítat.
N 49° 5[A-G].[C+F][B-I][D+H]
E 13° 3[E-G].[A+F][D+I][C-B]
Kontrolní součet všech zjištěných indicií je 39, kontrolní součet všech číslic výsledných souřadnic je 57.