Skip to Content

<

AGT 60: Fosilie Tetinskeho vodopadu

A cache by Alke04 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 11/19/2016
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
3.5 out of 5

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Geocaching-Profil
Amonit Tetínského vodopádu 60

Vítejte na šedesátém pokračování série Alkeho Geo-earth-cache-tour. Okolí obce Tetín je plné zajímavých geologických lokalit. Dnes se vypravíme na prohlídkou vodopádu úctyhodné výšky okolo 17 m, o němž mlčí prakticky všechny informační zdroje. Nachází se v uzávěru Tetínské rokle a přestože jde o umělý vodopád vytvořený lidskou činností, působí docela divoce a autenticky. A jak je již zřejmé z názvu cache - nebude nás zajímat jen vodopád, ale fosilní zkameněliny v jeho okolí.

Pozor: Po dešti je ale cesta dolů po okraji vodopádu neschůdná. Z opačné pravé strany je nutné bývalý lom obejít až dolů k železniční trati a od mostku pod náspem se vydat vzhůru džunglí křovin až pod vodopád.


Tetínský vodopád - základní informace

Vodopád vznikl těžbou vápence, čímž došlo ke vzniku lomové stěny a výrazného skalního stupně v rokli. Opuštěný lom již zcela zarostl hustým lesem a křovinami, někdejší lidskou aktivitu prozrazují skromné zbytky těžební techniky a navrtané díry do úpatí vodopádového stupně. Těžký oříšek však představuje přístup k vodopádu. Z Tetína se lze dostat pohodlně na horní hranu, dolů vede po levé straně vodopádu velmi exponovaná kozí stezka jištěná částečně ocelovým lanem.

Z geologického hlediska zde můžeme sledovat profil horninami od silurského motolského souvrství po vápence spodního devonu pražského souvrství.

Dominantní horninou je zde vápenec, který zde byl i těžen.
 

Vápenec spodního devonu

Vápenec je celistvá sedimentární hornina. Sedimentární hornina či usazená hornina je hornina, která vznikla přemístěním, usazením a následným zpevněním zvětralých úlomků (tzv. fyzikální proces), či vysrážením z roztoků (tzv. chemický proces) anebo usazením vlivem biologického činitele (biologický proces). Tyto tři procesy v přírodě působí normálně současně a výsledný charakter horniny je určen dominantním procesem, který se na vzniku podílel. Tyto horniny vznikají exogenními procesy na zemském povrchu nebo nehluboko pod ním, a to za běžných, relativně nízkých teplot. Základními procesy vzniku sedimentárních hornin jsou zvětrávání, transport materiálů, sedimentace (usazování) a diageneze, která mimo jiné zahrnuje zpevňování sedimentu.

 V převážné míře (nad 80 %) je složena z uhličitanu vápenatého (CaCO3) ať už ve formě kalcitu, nebo aragonitu. Jako příměsi se vyskytují dolomit, siderit, křemen, jílové minerály a úlomky zkamenělin. Vápenec společně s dolomitem tvoří čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu Země.

Čisté vápence jsou bílé. Chemicky čistý organodetrický nezpevněný kalový vápenec se nazývá křída. Různé příměsi zabarvují horninu do šeda, červena (oxidy železa), zejména když je vystavena zvětrávání.

Vápence vznikají biochemicky a biomechanicky. Biochemicky vzniklé vápence byly vytvořeny biochemickými procesy organismů, například korálové útesy. Biomechanicky vzniklé vápence vznikají nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů. Tyto vápence nazýváme organogenní nebo také organodetritické.

Při sedimentaci vápence zpravidla dochází ke kompletní deformaci zkamenělin schránek živočichů, které tvoří základ horniny. V některých případech se však zkamenělina živočich může v hornině zachovat, a to je právě náš případ zde - AMONIT.
 

Zkamenělina části amonita

Vápence podléhají krasovění. Používají se k výrobě páleného vápna. Jemnozrnný vápenec se používá pro tiskovou techniku zvanou litografie (kamenotisk).

Doba vzniku zkamenělin

Doba výskytu prvohorních živočichů v této lokalitě zasahuje do dvou geologických období - siluru a devonu.

SILUR
Začátek siluru je ve znamení horotvorných pohybů (takonská fáze kaledonského vrásnění). Na konci siluru moře ustoupilo a mořské dno se začalo opět zvedat působením rozsáhlých horotvorných pohybů tzv. ardenské fáze kaledonského vrásnění. Podél okrajů Baltského štítu se z hlubokých mořských příkopů vyvrásnila nová, vysoká pásemná pohoří, která se táhla přes Skotsko do Norska a odtud až do severního Grónska (souhrnně nazváno Kaledonidy). Velmi typický se diabásový vulkanismus (v Čechách). Na základě nálezů některých specifických korálů, lze předpokládat, že podnebí bylo poměrně teplé.
Život již byl plně rozvinutý, dosti se rozšířili obratlovci. Hojněji se objevili první cévnaté rostliny (Psilophyta). U fauny lze pozorovat rozvoj u měkkýšů (Mollusca), schránky těchto měkkýšů jsou součástí známých silurských vápenců. Svého rozvoje dosáhla i jiná skupina - loděnky (Nautiloidea), pro stratigrafii jsou neocenitelní v siluru hojní graptoliti. Značně se rozšířili láčkovci, koráli, stromatopory. V rychlém rozvoji pokračovali i členovci (Anthropoda), např. různorepí (Eurypterida), příbuzní ostrorepům a pavoukovitým. Silurské moře bylo doslova přeplněno nejrůznějšími druhy lilijic (Crinoidea). Silný vývoj zaznamenali i ramenonožci (známe z okolí Berouna). Vedle dalšího rozvoje bezčelistních se objevili i první zástupci čelistnatých obratlovců (Gnathostomata), byli to tzv. trnoploutvé ryby (Acanthodii).

DEVON
Posledním útvarem starších prvohor byl devon. V jeho první polovině doznívalo kaledonské vrásnění, v té době vznikala na severní polokouli obrovská pevnina. Vlivem teplého období její povrch zvětral její skalní podklad a tyto zvětraliny (nápadně zbarvené oxidy železa) se hromadily ve vhodném sedimentačním prostředí (pánve, delty, nivy). Někteří geologové tyto sedimenty označují jako tzv. staré červené pískovce. V této době byla na území středních Čech mořská záplava, která dala vhodné podmínky pro rozvoj nejrůznějších organismů. Podnebí bylo zřejmě teplé a suché. Koncem devonu se množství srážek zvýšilo a to urychlilo rozvoj cévnatých suchozemských rostlin, takže vznikali první uhelné sloje. Devon se také někdy označuje jako doba ryb, zejména na severní polokouli bylo mnoho lagun a mělkých zálivů, právě v této době se objevují první čtvernožci dýchající vzduch. Vznikaly první suchozemské pralesy kapraďorostů. Nejdůležitější skupinou devonských výrtusných rostlin byli zástupci rodu Psilophyta, na konci devonu však vymizely.
V teplých devonských mořích se dobře dařilo korálnatcům (drsnaté a deskaté koráli). Na konci devonu radikálně ustoupili, dříve rozšířené stromatopory. Tyto organismy vytvářely četné útesy, které se dnes průmyslově využívají. Největšího rozvoje dosáhli ramenonožci. Mlži dosáhli prvního většího rozkvětu. Praobratlovici skupiny Agnatha koncem devonu vymřely úplně, naopak na stal masivní rozvoj čelistnatých (Gnathostomata), mezi ně patřily pančířatí (Placodermi), kostnatí (Osteichthes) a již nám známi trnoploutví (Acantodii). Z lalokoploutvých ryb (Crossopterygii) jako je např. Eusthenopteron, se vyvinuli první obojživelníci - Ichtyostega, nalezená v Grónsku.

Nejrozšířenějším živočichem, jehož zkameněliny můžeme v této lokalitě nalézt je právě amonit.


Amonit

Amoniti (Ammonoidea) jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících od siluru až do konce křídy (asi před 425–65,5 miliony let). „Praví“ amoniti však vznikli až v triasu. Především v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na paleontologických lokalitách.

Charakteristická je pro ně zavinutá schránka z uhličitanu vápenatého ve formě aragonitu. Schránka je rozčleněna přepážkami na komory vyplněné plynem a slouží i jako hydrostatický orgán. Samotný živočich je usazen v poslední a největší komůrce u ústí. Ústa jsou obklopená věncem ramen. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až několik desítek centimetrů, existovali však také druhy dosahujících obřích rozměrů, jejichž schránka mohla narůst do velikosti přes 2 metry. Dosud největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3 metru, přičemž se předpokládá, že mohli být i větší.
 

Amonit - vizualizace
 

Amoniniti představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich konzumenty byli například někteří mosasauridi. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších třetihor (tzv. Dead Clade Walking).

Během více než 400 milionů let trvající existence prošli amoniti značným vývojem. Žili už v mořích paleozoika (spodní devon), výrazně je zasáhlo velké permské vymírání. Největší rozvoj potom zaznamenali v druhohorách s dosti omezeným trváním (např.: Ceratites, Phylloceras aj.), pro než jsou i vůdčími zkamenělinami. V období jury až křídy kolonizovali prakticky všechna mořská a oceánická prostředí (s výjimkou pobřeží) do hloubi 800 m. V křídě se objevily jejich největší druhy jako byl například Parapuzosia seppenradensis, který podle odhadů dosahoval velikosti až 2,3-2,5 m.

 

Amonit vedle malého Tetínského vodopádu - lokalizace


Jejich fosílie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“.

Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalené vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozříznuté ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice.

V okolí Tetínského vodopádu je možné najít větší množstív zkamenělin amonita, což bude jedním z úkolů.


Další geologická zajímavost okolního skalního masivu - vrásnění

V období třetihor docházelo v oblasti celého Barrandienu k vrásnění, které má za následek, že vrstvy vápence nejsou v polohách, v jakých vznikly.
 

      
Ukázka vrásnění na výchozích souřadnicích

Orogeneze je odborný výraz pro vrásnění, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření (z řeckého oros „hora“ a genesis „vznik“), je horotvorný proces, který vede ke vzniku pásemných pohoří, vznikajících většinou vlivem procesů deskové tektoniky. Jedná se o proces, který je dlouhodobý a který trvá milióny až desítky miliónů let. Horskou soustavu vzniklou orogenezí nazýváme orogén.


 

Ukázka vrásy (vpravo) a toho blázna, co dělá tyhle earthky (vlevo:-))... to jen kdyby to nebylo poznat.

Orogeneze se většinou dělí na řadu dílčích maxim neboli fází. V průběhu orogeneze dochází ke vzniku charakteristických geologických útvarů v podobě flyše a molasy.

Otázky a úkoly:

Pro uznání logu odpovězte nebo splňte přes formulář či přes profil správně následující otázky a úkoly.

1) Vysvětlete vlastními slovy, jak je možné, že se ve vápenci objevila zkamenělina amonita.

2) Na výchozích souřadnicích se nachází výrazné zvrásnění. Jaká je mocnost jednotlivých vrstev?

3) Lokalizujte amonita, kterého jsem našel já a změřte (přesně) jeho velikost.

4) V okolí se nachází více takových amonitů - zkuste je najít, zaměřit a vytvořit fotodokumentaci (tj. foto detailu a místa, kde se nechází. To vše přiložte ke svému logu. Tento úkol je dobrovolný, ale budu moc rád, když jej provedete.

 

ON-LINE FORMULÁŘ

Pokud bude něco špatně - budu Vás kontaktovat.

Zdroje:

Infocedule v místě
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (oficiální web)
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Web: Turistika.cz
Web: Geologie.vsb.cz
Tabulka: Lukas L. Čermák
Publikace: Geologické rozhledy

Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy

Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012

 

TATO CACHE JE SOUČÁSTÍ SÉRIE AGT od Alke04

Additional Hints (No hints available.)



 

Find...

122 Logged Visits

Found it 120     Didn't find it 1     Publish Listing 1     

View Logbook | View the Image Gallery of 155 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.