… aneb keš pro snílky, kteří dokážou i v malé procházce najít velké dobrodružství…
To ráno si pamatuji velmi dobře. Na stromech se vší silou držely poslední barevné listy ztěžklé hustým mrholením a pofukování meluzíny přerušil domovní zvonek. Za dveřmi stál pošťák a podával mi balíček. Podepsal jsem mu papír a když odešel, položil jsem balík v kuchyni na stůl a překvapeně jsem si ho prohlížel. Žádný balík jsem nečekal, jméno odesílatele Dhul-Fiqaar Babangida a známka s razítkem… Jižní Súdán??? Nejprve jsem k balíku pomalu přiblížil ucho, ale kromě rychlého tlukotu mého srdce jsem neslyšel nic. Chvíli jsem přemýšlel; nikdy jsem nevytáhl paty mimo Evropu, žádného afričana neznám, nikdy mě tento kontinent ničím nepřitahoval a nevím ani o tom, že by někdo z mých příbuzných Afriku navštívil. Ale pak mi v hlavě přeci jen blikla jedna dávná vzpomínka. Přivřel jsem oči a viděl babičku. Houpala mě na kolenou, vyprávěla pohádky a příběhy z jejího života, o tom, jak bylo dříve vše jiné… jen o dědovi nikdy povídat nechtěla. Jen jednou, když jsem byl už trochu větší a neodbytný, se trošku rozpovídala. Jednoho dne, to jsem ještě nebyl na světě, si děda sbalil nejnutnější věci a odešel. S nikým se nerozloučil a nikomu neřekl důvod ani cíl své cesty. Můj tatínek, jeho syn, po něm pátral a zjistil, že jeho cesta vedla Evropou až do Portugalska a stopa mizela v Lisabonu naloděním na loď mířící do Ghany. Od té doby o něm už nikdy nikdo neslyšel. Sice to bylo už velmi dávno, ale srdce se mi rozbušilo – kdyby to byla zpráva od dědečka, bylo by to úžasné! Babičce už bych to bohužel říci nestihl, ale já bych mohl poznat svého dědu, kterého jsem nikdy neviděl a slyšel jsem o něm tak málo. Přeřízl jsem provázky a roztřesenýma rukama balíček netrpělivě rozbalil. Nebyl tam žádný dopis, žádná zpráva. Jen špinavý popsaný sešit. Otočil jsem desky na první stranu. Byl to deník, dědečkův deník…
Moc jsem se toho nedozvěděl, co a proč vlastně hledal? Našel to, nebo ne? Přežil, nebo ho nakonec divočina dostala? A co znamenají tajemná znamení, která cestou hledal?
Ke keši:
Bohužel zmizela první a třetí indicie, nehledejte je, odlovit se ale dá. Dočasný vzorec: N 50° 10. indicie 2, E 14° 26. indicie 4
Na místě čtvrté stage došlo ke kácení a terénním úpravám, změna hintu.
Celkově našlapete odhadem 3 – 4,5 km, záleží na tom, jestli navštívíte Jordánsko a jestli se budete po akci vracet k úvodním souřadnicím. Na cestu si vytiskněte mapu severní Afriky z listingu keše a na úvodních souřadnicích (tedy na břehu guinejského zálivu v Ghanském městě Accra) si ji správně zorientujte k severu. Vytiskněte si i deník, na mobilu by mohl být špatně čitelný.
My kačeři máme rychlé nohy a tak zvládneme za jednu minutu pohodové chůze přibližně tolik, co cestovatel za 10 dní.
Poté, co otevřete keš se vám bude hodit pomůcka, visící nad keší.
Po odlovu finálky se vraťte na cestu a pokračujte až do severní Tanzanie, kde najdete silniční transafrickou magistrálu. Pokud půjdete vpravo a neodbočíte z ní, přivede vás přes Kongo (kde najdete v případě potřeby autobusovou zastávku) a Kamerun zpět na místo, kde vaše putování začalo.
Razítko je součástí keše, prosím neodnášet!