|
Skalní mísy se vyskytují v různých typech hornin ve všech krajích České republiky.
V prvé řadě se jedná o výskyt v žulách – např. v Jizerských horách, Krkonoších, na Šumavě, v Novohradských horách, v Žulovské vrchovině, Sedmihoří nebo v Žihelské pahorkatině. Hojně se tyto tvary vyskytují i ve Středočeském kraji. Za všechny lze jmenovat například přírodní památku Klepec u obce Přišimasy nedaleko Úval nebo největší český viklan Husova kazatelna a další skalní tvary na Sedlčansku. Obdobně četný výskyt skalních mís je i v jednotlivých pískovcových oblastech České republiky – v Broumovské vrchovině, Českém ráji, Českém Švýcarsku, Lužických horách nebo v Pulčínských skalách, největším pískovcovém skalním městě v moravských Karpatech. Vzácněji se skalní mísy vyskytují v jiných horninách, jako jsou krystalické břidlice (např. v Jeseníkách nebo Žďárských vrších), případně v pegmatitech a kvarcitech (Jeseníky).
Žula
Žuly, též granity, jsou hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly. Žuly jsou stejnoměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je hypidiomorfně zrnitá. Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm³. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti. Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit a/nebo biotit) a amfibol (hornblende). Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu, granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín a fajalit.
Žulu dělíme podle mnoha krytérií - nejprokazatelnější je samozřejmě barva - viz. růžová žula (AGT 40: Vatikánský obelisk). Na tomto místě využijeme dělení podle zrnitosti.
Zrnitost žuly vypovídá o tom, jak rychle žula po své fulkanizaci měnila skupenství ze žhavé kapaliny na chladnou pevnou látku. Čím větší jsou zrna - tím byl proces změny skupenství pomalejší.
Po výstupu na nunatak lze zjistit, že i velmi tvrdá a odolná žula (pevnost v tlaku může dosahovat až 250 MPa, běžný beton jen cca 25 MPa) nevydrží všechno.
|