Zvu vás na pokračování série o Zbraslavských rybářích. V této keši si přečtete zajímavosti z místní rybářské kroniky zaznamenané zdejším rybářským kronikářem Martinem Šámalem. A mimo jiné se zapojíme do zdejších rybářských závodů které se konají každoročně na Malé řece.
A hurá na kroniku.
Historie Místní organizace ČRS Zbraslav
Z počátku to byl pouze nápad hrstky zbraslavských nadšenců-rybářů, který se„zrodil kdesi na náhonu Malé řeky“ už v roce 1925. Konkrétní podobu získal tento nápad na první schůzi, která se uskutečnila dne 12. května 1926. Této achůze se zúčastnilo 12 zakládajících členů, nebo, jak praví kronika, „prvních dvanáct apoštolů mokrého cechu sv. Petra“. Byli to Josef Eiselt, Karel Engerer, František Elhenický, Vladimír Jelínek, Jaroslav Procházka, Antonín Šůra, Alois Lehečka , Antonín Žemlička, Václav Zoubek, Antonín Piler, Josef Jirásek a František Melichar. Tito lidé dali vzniknout novému rybářskému spolku, či kroužku, který tehdy neměl ani žádné jméno. Prvním předsedou spolku byl zvolen Alois Lehečka.
K zakládajícím dvanácti členům přibyli ještě během roku 1926 další rybáři. Počet členů se tak rozrostl na osmnáct. Problémem se však ukázala otázka vhodného revíru, kde by se mohli zbraslavští rybáři věnovat svému koníčku. Myšlenka na opatření vlastního revíru se záhy ukázala jako velmi náročná a těžko proveditelná. Mnohem schůdnější se jevila možnost pronájmu Malé řeky. Tu vlastnila Poříční správa a nájem bylo možno bez potíží vyjednat, neboť dosavadní pacht právě v té době vypršel. Tato snaha však narazila na finanční problémy, neboť pronájem by byl nad síly začínajícího spolku.
Nakonec předseda Alois Lehečka vyřešil situaci velmi moudře a prozíravě, když pronajal Malou řeku prostřednictvím Prvního rybářského klubu v Praze. Pražský klub tedy platil nájem a zbraslavský spolek rybářů se stal jeho odbočkou. Z bezejmenného rybářského spolku zbraslavských rybářskýchnadšenců se tedy stala Odbočka Prvního rybářského klubu v Praze. “ Byl zde dobrý hospodářský základ, a hlavně vodu, vodu jsme měli. Pravda malou sice, ale naši …“
Zajímavostí je, že teprve po několi letech, v roce 1933, byla sepsána s mateřským klubem smlouva (12. července 1933). Os roku 1926 do roku 1933 tedy nebyl daný stav právně zakotven.
Podle smlouvy mohla mít Odbočka nejvýše padesát členů. Mohla vydávat lokální rybářské lístky a byla oprávněna ustanovit si vlastní rybmistry. Zajímavostí je, že byli ustanoveni ještě v roce 1933 a měli dokonce povolení k nošení zbraně.
Rychlý rozkvět Odbočky velmi překvapil nejen ve Zbraslavi, ale především mateřský klub. „A nejvíce nás těší neskrývané uznání našeho mateřského klubu …“ O úspěšnosti a rozvoji odbočky vypovídá nejlépe povzdech kronikáře, že již není možné přijmout další žadatele (ještě v roce 1933 !), neboť počet členů nesměl být překročen.
S rozvojem odbočky se lepšila i její finanční situace. Svědčí o ni i její skutečnost, že už v roce 1933 přispěla na Půjčku práce drobným obnosem (200,- Kč) a menšími finančními dary dále podporovala např. Letecký fond Ministerstva národní obrany, Okrašlovací spolek ve Zbraslavi a další, především národní a kulturní aktivity. Těmito dary se spolky navzájem podporovaly ve své činnosti a svých projektech a jsou důkazem, že se rybářský spolek ve Zbraslavi dobře zavedl a že bylo o jeho fungování obecné povědomí (dary se většinou udělovaly na základě konkrétních žádostí o podporu).
V červnu 1934 uspořádala zbraslavská odbočka první závody na Malé řece. Závody přilákaly k rybaření mnoho nových zájemců. I tato forma propagace rybářství způsobila, že vedení odbočky velmi usilovalo o rozšíření povodí a také o možnost přijetí více členů, než pouhých padesát, jak stanovila smlouva. Snaha byla korunována úspěchem v roce 1935, kdy bylo povoleno navýšení členské základny o sto procent. Je však třeba poznamenat, že již v následujícím roce bylo dosaženo téměř maximálního počtu sta členů…
V jubilejním roce 1936 byl od Panství Zbraslav pronajat za 4000 Kč (ročně) Krňov, a to i přesto, že chytání na těchto vodách bylo problematické. V únoru následujícího roku bylo povoleno zvýšení povoleného počtu členů na 150.(Rosteme ! Dík!“). I přes toto navýšení bvšak bylo třeba nové uchazeče o členství i nadále velmi pečlivě vybírat. Kdo se chtěl přihlásit do zbraslavské odbočky a stát se rybářem, musel být doporučen nejméně dvěma členy výboru odbočky.
V roce 1937 nastal v pražském mateřském klubu boj o moc. Byla svolána mimořádná valná hromada, kde byla zvolena komise pro revizi hospodaření. “ Co tam člověk viděl s slyšel to přesahuje fantasii snad i ostříleného politického demagoga. Že lidé jsou schopni vůči sobě tolika nenávisti a zloby, nikdy bych neuvěřil“.
Nutno dodat, že v této době měl pražský rybářský klub několik tisíc členů a jeho obrat se pohyboval kolem milionu korun. Tuto krizi vnímala velmi citlivě i mladá zbraslavská odbočka. „Uvidíme, jak se utváří poměry. Mateřsky nebo macešsky ?“
Období okupace nebylo pro zbraslavské rybáře nijak radostné. Vyhlášky a zákony, tedy především árijské, omezovaly rybolov, či jej přímo zakazovaly určitým skupinám obyvatel. V roce 1940 zasáhla povodí Vltavy přírodní katastrofa. „Led už dostoupil 1 m síly. Bože až tohle povolí – chraň pánbu aby to bylo náhle…“, povzdechl si v březnu kronikář. V polovině dubna pak ledy opravdu povolily a nadělaly obrovské škody. Ledové kry se nakupily a vytvořily zmrzlé masy, které přehradily řeku. Na přerhradě dokonce ležely zbytky ledu až do poloviny června ! Pro odbočku znamenala krutá zima velké ztráty ryb, které se pod tlustým ledem dusily a během tání jich bylo velké množství rozmačkáno. Po povodních dále zůstaly ryby i na mělčinách v polích a bahništích. Ztráty byly tehdy nevyčíslitelné. Následující rok se situace opakovala.
V roce 1940 se začalo jednat o sloučení Prvního rybářského klubu v Praze se zbraslavskou odbočkou.
V roce 1941 se sloučení uskutečnilo. Od tohoto roku nesl zdejší spolek rybářů oficiální název: První rybářský klub – odbočka Zbraslav.
Po válce se s měnícími se poměry opět měnil název rybářského spolku ve Zbraslavi. V březnu 1948 byl utvořen akční výbor odbočky Zbraslav, který si vytkl provést „bezohlednou očistu tam, kde toho bude klubový a veřejný zájem potřebovati…“. Od 1. března dostal pak spolek nové označení Lidový rybářský spolek ve Zbraslavi.
Poválečné období s sebou přineslo zcela nové a dosud nepoznané problémy. Měnovou úpravou v roce 1953 ztratila zbraslavská odbočka téměř 53 tis. korun (kterým do očí už víckrát koukat nebudeme…,poznamenal si kronikář). To však zdaleka nebyl jediný problém , již krátce po osvobození se také velmi rozmohlo pytláctví. Šestnáct rybmistrů vykonalo v té době 337 denních a 115 nočních pochůzek. Bylo nalezeno množství šňůr, vlasců i prutů a kárná komise musela projednat přes čtyřicet vážnějších přestupků.
Roku 1957 vešel v platnost nový zákon o rybářství a vznikl Československý svaz rybářů. Všechny místní odbočky se přejmenovaly na místní organizace. V roce 1960 bylo v místní organizaci evidováno 1016 členů a organizace se tak řadila na páté místo z dvaceti sedmi organizací, které spadaly pod městský výbor Praha.
Rok 1960 byl vlmi významný pro budoucí chod místní organizace. Rybáři získali vlastní budovu, místo, kde se mohly konat schůze apod. Budova se ale nacházela ve velmi špatném technickém stavu. Práce na její rekonstrukci a adaptaci si vyžádaly několi let a tisíce odpracovaných hodin. Po všech náročných a dlouhotrvajících úpravách nakonecbyla budova opravena a mohla začít sloužit zbraslavským rybářům, kteří na ni byli právem hrdí. „Rybářský dům se stal krásným představitelem dlouholeté a láskyplné práce několika nadšených lidí a zůstane tak památka trvalé hodnoty…“. Ve stejné budově působí místní organizace dodnes.
V těchto letech netvořily vrásky rybářům ani kruté zimy či jarní povodně, jako spíše znečisťování vody. Jednalo se o celorepublikový problém. „Je třeba pozornosti všech členů, aby si všímali a každé porušování čistoty našich toků okamžitě hlásili „. V šedesátých letech vodu v okolí Zbraslavi nejvíce zamořily především vranská elektrárna a papírna, která tehdy neměla žádnou čistící stanici. „Dno řeky je velkou měrou znečistěné papírenskými a chemickými odpadky. Podobná i horší situace je na všech povodích. Došlo to tak daleko, že se těmito otázkami zabývají lékaři a vládní činitelé“.
V sedmdesátých letech nastaly změny v povodí, vlivem přehrad dostávala Vltava ( V7 ) stále více charakter pstruhové vody, k čemuž se místní organizace nestavěla z počátku kladně. „Papírově“ vešla změna v platnost roku 1975. Úsek byl rozšířen až k soutoku, oblíbenému místu pro lov sumců. V těchto letech byly již také zcela běžné rybářské zájezdy, které se staly oblíbenou společenskou událostí.
I v letech osmdesátých pokračoval boj za větší čistotu a ochranu vody. Odtud také povzdech kronikáře Jiřího Rozsypala: „Bývaly doby, kdy Zbraslav a její okolí patřila mezi nejrybnatější úseky… Vyskytovaly se zde téměř všechny druhy ryb …To vše je nenávratně pryč…“Výsledek společného boje všech organizací však nebyl vůbec uspokojivý. Například ještě v roce 1987 byl Krňov,kdysi rybářský ráj, … velikou sběrnou jímkou, kam putuje všechen odpad z horní části Zbraslavi…“.
V období po sametové revoluci ztratil Český rybářský svaz vlivem restitucí revír Krňov, později byl rybářům na čas vrácen. Zbraslav byla poměrně dlouho spádovou oblastí pro rybáře z širokého okolí, nicméně se podařilo zakládat místní organizace i v okolních obcích. Zbraslavští rybáři je pomáhali zakládat např. na Slapech, v Borku, Štěchovicích, Jílovém, nebo v Radotíně. Následně došlo k hromadným přestupům a tedy i odlivu členů ze Zbraslavi a počty členů se na dlouhou dobu v podstatě stabilizovay. V současné době se členská základna MO ČRS Praha-Zbraslav pohybuje kolem cca 1100 členů.
V roce 1995 byla dokončena celková oprava a modernizace budovy místní organizace, na kterou byla umístěna i rekonstruovaná pamětní deska Miroslavu Tyršovi.
Katastrofální povodeň, která se v srpnu roku 2002 přehnala prakticky přes celé území České republiky, představovala pro místní organizaci těžkou zkoušku. Mnoho práce a investic z minulých let přišlo vniveč. Objekt klubovny i ostatní nemovitosti byly těžce poškozeny, vnitřní vybavení zničeno, vodě padla bohužel za oběť i řada cenných dokumentů z historie organizace. Přes velké problémy však organizace nepřestala fungovat a po odstranění nánosů bahna a nejhoršího nepořádku pokračovala v provizorních podmínkách v práci. Prakticky celý rok 2003 vyplnily práce na uvedení objektů místní organizace do původního stavu. Zrekonstruovaná klubovna byla kolaudována v srpnu roku 2003.
Martin Šámal
kronikář
Jak na keš
Úvodní souřadnice vás zavedou na místo k Malé řece kde na stromě vidíte ceduli s číselným označením revíru. Zapište si toto číslo jako indícii A. Pokud byste zkoumali širší okolí pozorněji, zjistíte, že jsou zde rozmístěné po kamenném valu, jenž odděluje Malou řeku od Vltavy bílé cedule s čísly rybářských stanovišť. Ty si při závodech jednotliví závodníci losují. Nebudeme rušit, aby závody byly regulérní. My vytáhneme stopky, zapneme je a vydáme se najít si svoje závodní stanoviště a to podél vody směrem na Zbraslav. Cestou mineme po své levé straně přístaviště Zbraslav u něhož stojí stojan s plavebním řádem. Asi po necelých sto metrech narazíme na nápis “Praha Zbraslav”. Podejdeme tento nápis a jsme v ulici u Malé řeky. Zde se dáme doleva a půjdeme kolem Ottovi vily až na křižovatku kde stojí vila s názvem ?. Za otazník si zapište indícii B a tou je název vily. Pohledem si prohlédněte architektonicky zajímavý objekt. Po té co se pokocháme historií odbočíme do leva přes řeku Vltavu. Na konci nám nezbyde nic jiného než odbočit do prava. Rozhodně nevstupujeme do silnice, která je v těchto místech velmi frekventovaná, a na druhou stranu tím nic nezískáme. Cestou narazíte na schody. Po schodech se dejte k cyklostezce číslo ? ( otazník nahraďte indícií C - číslo cyklostezky) , která nás povede směr Vrané nad Vltavou. Cesta nám pěkně ubíhá. Pochvíli se na naší levé straně objevuje kamenný val a na jeho konci cedulle. Toto je poslední indície D, Zde tě zajímá text. Od té to cedule se ve vzdálenosti 80 až 85 kroků zjevuje sjezd do Vltavy. Budeme-li mít štěstí, nebo smůlu, ono záleží jak kdo to vezme, uvidíme zde jak se zarybňuje. Upozorňuji slabší povahy, že pro ně to krásná podívaná nebude. Ale kvůli tomu tady nejsme. Zajisté vás lákalo podívat se na vodu z co nejbližší vzdálenosti. To jste udělali moc dobře, stejně bych vás k té vodě poslal sám. Že se vám toto místo na rybaření nelíbí. Souhlasím s vaším názorem, že kolem řeky je desítek míst kde by nahození prutu bylo vhodnější. A pak vidíte tu nějakou rybu, já ne. Dobře, zkusme se podívat, jak to vypadá na finálních souřadnicích. Indície máte už všechny teď je jen zapotřebí podle nich dosadit správná čísla do finální souřadnice a ta je:
N 49° 58.ABC' E 14° 2D.CDB' Pozor keš je uložena na provizorním místě. Není zapotřebí biltema. K N přičti 21m a od E odečti 1m. Vše je také v hintu.
Tabulka odpovědí pro jednotlivé indície: pokud je odpověď
1) 512 261 - A= 7
401 019 - A= 0
634 014 - A= 6
2) Růže - B= 2
Vančurova vila - B= 5
Planá Růže - B= 6
3) 8100 - C= 9
6200 - C= 4
8110 - C= 7
4) U posledního rybáře - D= 5
U posledního Kelta - D= 3
U posledního poustevníka - D= 4
Máte zjištěné finální souřadnicea můžete vyrazit.
Jsme na svém stanovišti které nám bylo přiděleno. Zbývá poslední krok. Vemte stopky a zaznamenejte čas, jak dlouho vám trvalo najít určený revír. Stopky nechte běžet, aby jste se vyhnuli diskvalifikaci ze závodu. Připravte prut a můžete nahodit. Nic. Zkuste to znova, neztrácejte trpělivost. Buďte jako pravý rybáři. Hurá. Máme úlovek. Tak rychle se zapsat a můžeme vypnout stopky.
Ulovili jste to co jste chtěli. To je dobře, ale tahle rybka by vám nechutnala. Prosím vraťte ji zpět do vody lehkým hodem proti proudu. Další závodníci co přijdou po vás budou vděčni když rybce nic neuděláte.
A k čemu byly ty stopky? Tato keš mohla být ve stilu wherigo, ale ne každý má stažený program pro tuto hru, a připravit kačery o druhou polovinu rybářské minisérie se mi nelíbilo. Proto byla zvolena dobrovolná forma závodění. To znamená, že potěší když do logu zapíšete vaše časy jak nálezu stanoviště tak doby odlovu. Všem za ochotu předem děkuji a věřím, že I vás bude zajímat, jaký čas to zabralo vašim kamarádům.
Lovu zdar.