Skip to content

<

Jan z Jenštejna (adventure lab bonus)

A cache by Hrejsi Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 06/25/2020
Difficulty:
3 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


[cs] Toto je bonusová keš k sérii adventure labek Jan z Jenštejna, která začíná v Jenštejnské ulici v Praze a končí u jenštejnského hradu. Labky se loví pomocí zvláštní aplikace v mobilním telefonu (viz odkaz níže). Je jich celkem 5 a jejich souřadnice máte uvedené jako virtuální zastávky i u této bonusové kešky. Po každé z nich se dozvíte indicii, s jejíž pomocí nakonec dostanete souřadnice bonusu.

[de] Dies ist ein Bonus-Cache für die Abenteuerlab-Serie Jan z Jenštejna, die in der Straße Jenštejnská in Prag beginnt und auf der Burg Jenštejn endet. Die Labs werden mit einer speziellen Handy-Anwendung gejagt (siehe Link unten). Es gibt insgesamt 5 Labs und ihre Koordinaten werden als virtuelle Stages für diesen Bonus-Cache aufgelistet. Nach jedem Lab lernt ihr eine Anzeige, mit deren Hilfe ihr schließlich die Koordinaten des Bonus erhaltet.

Adventure lookup code
https://labs.geocaching.com/goto/JENSTEJN

[cs] Mobilní aplikace Adventure Lab je velmi omezená co do rozsahu textů a obrázků, kterými lze „dobrodružství“ doprovodit. Naštěstí tato omezení neplatí pro bonusovou kešku, a tak si můžeme Jana z Jenštejna a jeho rodinu přiblížit podrobněji.

[de] Die mobile Anwendung Adventure Lab ist in Bezug auf Texte und Bilder, die „Abenteuer“ begleiten können, sehr begrenzt. Glücklicherweise gelten diese Einschränkungen nicht für den Bonus-Cache, sodass wir Johannes von Jenstein und seiner Familie näher kommen können.

[cs] Někdy na začátku 14. století přišel do Prahy jistý Jan z Kamenice (Johannes de Kemnicz). Není jisté, ze které Kamenice pocházel; mohla to být Kamenice Saská (Chemnitz). Jan se stal písařem ve službách krále Jana Lucemburského (v letech 1315 – 1325) a zřejmě se mu nevedlo špatně. Jeho synové každopádně udělali skvělou kariéru a patřili k nejbohatším a nejvlivnějším mužům ve městě. Známe jména čtyř Janových dětí: Pavel, Michal, Jan Očko a Kateřina. Michal byl královským purkrabím na hradě Svojanově; v roce 1363 koupil hrad Vlašim a založil nový rod rytířů z Vlašimi (který neměl nic společného se šlechtici používajícími přídomek „z Vlašimi“ ve starších dobách). Zemřel roku 1368 v Itálii, kam doprovázel císaře Karla IV., a byl pochován v minoritském klášteře v Boloni. Jan Očko zřejmě držel hrad spolu s Michalem, protože i on se od té doby psal jako Jan Očko z Vlašimi. Také jejich bratr Pavel se povýšil z měšťana na svobodného pána, když v roce 1368 zakoupil hrad Jenštejn a začal se psát Pavel z Jenštejna. Pavel však zřejmě nikdy nepoužíval přídomek z Vlašimi, i když to některé dnešní zdroje tvrdí.

[de] Irgendwann zu Beginn des 14. Jahrhunderts kam ein gewisser Johannes de Kemnicz nach Prag. Es ist nicht sicher, von welchem „Kemnicz“ er kam; es könnte das sächsische Chemnitz sein. Johannes wurde ein Schreiber im Dienst von König Johann von Luxemburg (1315 – 1325) und anscheinend gedieh nicht schlecht. Auf jeden Fall machten seine Söhne eine großartige Karriere und gehörten zu den reichsten und einflussreichsten Männern der Stadt. Wir kennen die Namen von vier Kindern von Johannes: Paul, Michael, Johann Očko und Katharina. Michael war ein königlicher Burggraf auf der Burg von Swojanow. 1363 kaufte er die Burg Wlašim und gründete eine neue Ritterfamilie von Wlašim (die nichts mit den Adligen zu tun hatte, die das Prädikat „von Wlašim“ in früheren Zeiten verwendeten). Er starb 1368 in Italien, wo er Kaiser Karl IV. begleitete, und wurde im Minoritenkloster in Bologna begrabt. Johann Očko hielt das Schloss offenbar zusammen mit Michael, weil er seitdem auch als Jan Očko von Wlašim geschrieben wurde. Ihr Bruder Paul wurde ebenfalls von einem Bürger zu einem Freiherr befördert, als er 1368 die Burg von Jenstein kaufte und begann sich Paulus de Jenczenstein zu schreiben. Paul hat das Prädikat Wlašim jedoch offenbar nie verwendet, obwohl es einige Quellen heute behaupten.

[cs] Jan Očko byl blízkým přítelem Karla IV., roku 1351 se stal olomouckým biskupem a 12.7.1364 byl jmenován druhým pražským arcibiskupem po zemřelém Arnoštovi z Pardubic. 18.9.1378 ho papež Urban VI. jmenoval kardinálem jako vůbec prvního Čecha v historii.

[de] Johann Očko war ein enger Freund Karls IV., 1351 wurde er Bischof von Olmütz und am 12. Juli 1364 wurde er nach dem verstorbenen Ernst von Pardubitz zum zweiten Erzbischof von Prag ernannt. Papst Urban VI. nannte ihm 18. September 1378 zum Kardinal als den ersten Tschechen in der Geschichte.

[cs] I Pavel měl velmi blízko k císaři Karlovi, v letech 1351 až 1374 byl notářem královské komory, dohlížel na císařské účty a zřejmě i sám půjčoval Karlovi peníze. V Praze vlastnil několik domů včetně výstavného sídla na Zderaze v nedávno založeném Novém Městě pražském. V něm patrně vedl celou finanční agendu a zde býval hostem i císař. Se ženou Markétou, dcerou královského písaře Leublina, měl Pavel nejméně 6 dětí. Syn Jan byl v letech 1379 až 1396 třetím pražským arcibiskupem. Dcera Kateřina se provdala za vyšehradského purkrabího Menharta Olbramova a jejich syn, Olbram ze Škvorce, byl rovněž pražským arcibiskupem, a to v letech 1396 až 1402. Další Pavlova dcera, Anna, byla prý řeholnicí v augustiniánském klášteře sv. Kateřiny na Novém Městě pražském. Syn Václav byl v letech 1380 až 1405 proboštem v kapitule svatého Kryštofa v Týně nad Vltavou. O synovi Martinovi mnoho nevíme, je o něm několik písemných zmínek většinou pohromadě s jeho bratry, naposledy v roce 1380. A konečně syn Pavel měl s manželkou Anežkou děti a díky nim rod pánů z Jenštejna přetrval až do 16. století, přestože samotný hrad Jenštejn byl v držení rodu jen velmi krátce. Notář Pavel zemřel na konci roku 1375, krátce po svém odchodu na odpočinek. Jeho syn Pavel se dožil nejméně roku 1420, kdy je o něm poslední známá zmínka. Předtím, 12.5.1415, se spolu s jinými českými pány přimlouval za propuštění věrolomně uvězněného Mistra Jana Husa: A věříme i úfáme vám, že Královu Milost na to zvednete, aby mistr Jan Hus byl propuštěn a viece nežalařován a jakož jest svobodně jel do Konstancie pod jeho kleitem, aby též zase svobodně k nám do Čech přijel a vrátil se pod tímž klejtem.“

[de] Paul stand Kaiser Karl auch sehr nahe, von 1351 bis 1374 war er Notar der königlichen Kammer, er überwachte die kaiserlichen Rechenschaften und verlieh Karl wahrscheinlich selbst Geld. Er besaß mehrere Häuser in Prag, darunter die stattliche Residenz in Zderaz in der kürzlich gegründeten Prager Neustadt. Hier leitete er wahrscheinlich die gesamte Finanzagenda, und der Kaiser war hier zu Gast. Paul hatte mindestens 6 Kinder mit seiner Frau Margarete, der Tochter des königlichen Schreibers Leublin. Von 1379 bis 1396 war sein Sohn Johann der dritte Erzbischof von Prag. Seine Tochter Katharina heiratete den Burggraf von Vyšehrad Menhart Olbrams und ihr Sohn Olbram von Škvorec war von 1396 bis 1402 auch Erzbischof von Prag. Pauls andere Tochter Anna war eine Nonne im Augustinerkloster St. Katharina in Prager Neustadt. Sein Sohn Wenzel war 1380 bis 1405 ein Provost im Kapitel des heiligen Christophorus in Moldauthein. Wir wissen nicht viel über seinen Sohn Martin, es gibt mehrere schriftliche Erwähnungen von ihm, meistens zusammen mit seinen Brüdern, zuletzt im Jahr 1380. Pauls Sohn Paul hatte mit seiner Frau Agnes Kinder und dank ihnen dauerte der Haus von Jenstein bis zum 16. Jahrhundert, obwohl die Burg Jenstein nur für sehr kurze Zeit im Besitz der Familie war. Notar Paul starb Ende 1375, kurz nach seinem Treten in den Ruhestand. Sein Sohn Paul erlebte mindestens 1420 (die letzte bekannte Erwähnung von ihm). Davor, am 12. Mai 1415, plädierte er zusammen mit anderen tschechischen Herren für die Freilassung des verräterisch inhaftierten Meisters Jan Hus.

[cs] Jan z Jenštejna se narodil 27. prosince, ale rok je nejistý; vzhledem k tomu, že v době jmenování míšeňským biskupem mu dle jeho vlastních slov bylo necelých 26 let, narodil se pravděpodobně roku 1349. Rodina mu díky svému bohatství a stykům mohla zajistit skvělé vzdělání a církevní kariéru. Jeho domácím učitelem byl jistý Odolerius Petrus Bonczo, podle některých pramenů se učil i u královského kancléře a olomouckého biskupa Jana ze Středy. Když jeho otec koupil hrad Jenštejn, bylo Janovi asi 18 let. Někdy v té době se zřejmě nechal zapsat na fakultu svobodných umění pražské univerzity, která byla podobně stará jako Jan sám. Později (snad v roce 1371) odešel studovat teologii na italské univerzity v Padově a Boloni. Ještě později krátce pobyl na univerzitě v jihofrancouzském Montpellieru, aby nakonec, na začátku roku 1373, zakotvil na dva roky v Paříži, kde studoval kanonické právo a získal titul bakalář. Zajištěn byl velmi dobře, již jako dítě měl díky stykům svého otce a strýců příjmy z církevních prebend. V létě 1375 ho přes jeho mládí papež Řehoř XI. jmenoval na uvolněné místo míšeňského biskupa, kterýžto úřad Jan vykonával asi tři roky.

[de] Johannes von Jenstein wurde am 27. Dezember geboren, aber das Jahr ist ungewiss; da er selbst schrieb, dass er zum Zeitpunkt seiner Ernennung zum Bischof von Meißen weniger als 26 Jahre alt war, wurde er wahrscheinlich 1349 geboren. Dank ihres Reichtums und ihrer Kontakte konnte seine Familie ihm eine hervorragende Ausbildung und eine kirchliche Karriere ermöglichen. Sein Heimlehrer war ein gewisser Odolerius Petrus Bonczo, nach einigen Quellen studierte er auch beim königlichen Kanzler und Olmützer Bischof Johannes von Neumarkt. Als sein Vater die Burg Jen(czen)stein kaufte, war Johannes ungefähr 18 Jahre alt. Irgendwann um diese Zeit schrieb er sich wahrscheinlich an der Fakultät für Geisteswissenschaften der Karls-Universität Prag ein, die so alt war wie Johannes selbst. Später (vielleicht 1371) studierte er Theologie an den italienischen Universitäten Padua und Bologna. Noch später verbrachte er eine kürze Zeit an der Universität von Montpellier in Südfrankreich, bis er schließlich Anfang 1373 für zwei Jahre in Paris landete, wo er kanonisches Recht studierte und einen Bachelor-Abschluss machte. Er war sehr gut abgesichert, bereits als Kind hatte er dank der Kontakte seines Vaters und seiner Onkel Einkommen aus kirchlichen Präbenden. Im Sommer 1375, trotz seiner Jugend, wurde er von Papst Gregor XI. zum Bischof von Meißen ernannt; die Stelle innehatte er etwa drei Jahren.

[cs] V září 1378 byl Jan Očko z Vlašimi jmenován kardinálem a vzdal se úřadu pražského arcibiskupa. Jistě i na jeho přímluvu po něm na uprázdněný stolec dosedl jeho mladý synovec Jan (jmenován byl 20.10.1378, úřadu se ujal v březnu 1379 ve svých devětadvaceti letech). Krátce poté, co ho papež jmenoval arcibiskupem, ho císař Karel také ustanovil kancléřem již korunovaného římskoněmeckého krále Václava, který byl asi o 10 let mladší než Jan. Karel IV. zemřel 29. listopadu téhož roku, a tak Václav IV. záhy usedl i na český trůn. Dosud měli Jan s Václavem přátelské vztahy, to se však mělo po několika letech změnit. Těsně před Janovým povýšením došlo v katolické církvi k rozkolu, když římský papež Urban VI. byl prohlášen za sesazeného částí kardinálů, kteří vzápětí v Avignonu zvolili papežem Klementa VII. Jan i Václav se shodli na podpoře Urbana VI., Jan byl však radikál a rozhodností, s jakou se stavěl za Urbana, podkopával diplomatické vztahy českého království s dalšími zeměmi. Časem si svými kroky krále znepřátelil, král na oplátku začal zasahovat do arcibiskupových pravomocí a umožnil plenění arcibiskupského zboží v Roudnici nad Labem lidmi ze sousedního panství. V roce 1390 král zkonfiskoval hrad Jenštejn a věnoval ho svému oblíbenci, podkomořímu Zikmundu Hulerovi. V březnu roku 1393 byl na popud krále umučen Janův spolupracovník, generální vikář Jan z Pomuku. Arcibiskup si stěžoval v Římě u nového papeže Bonifáce IX., ten však v přetrvávajícím církevním rozkolu potřeboval pomoc českého krále a Jana se nezastal. Izolovaný Jan z Jenštejna byl nucen 2.4.1396 abdikovat, nicméně podařilo se mu ještě jako svého nástupce prosadit svého synovce Olbrama ze Škvorce. Jan poté odešel z Čech do Říma, kde byl v roce 1397 jmenován patriarchou alexandrijským; tato funkce však s sebou nenesla žádný skutečný vliv. Jan zemřel ve věku asi 50 let, 17. června 1400 v klášteře svaté Praxedy v Římě; v tamější bazilice je i pochován.

[de] Im September 1378 wurde Johann Očko von Wlašim zum Kardinal ernannt und trat aus dem Amt des Erzbischofs von Prag zurück. Selbst auf seine Fürsprache hin saß sein junger Neffe Johannes auf dem frei gewordenen Stuhl (er wurde am 20. Oktober 1378 ernannt und trat im März 1379 sein Amt an, im Alter von neunundzwanzig Jahren). Kurz nachdem der Papst ihn zum Erzbischof ernannt hatte, ernannte ihn Kaiser Karl auch zum Kanzler des bereits gekrönten römisch-deutschen Königs Wenzel, der etwa 10 Jahre jünger als Johannes war. Karl IV. starb am 29. November desselben Jahres und so Wenzel IV. bestieg bald auch den tschechischen Thron. Bisher hatten Johannes und Wenzel freundschaftliche Beziehungen, das sollte sich aber nach einigen Jahren ändern. Kurz vor Johannes Beförderung fand in der katholischen Kirche eine Spaltung statt, als Papst Urban VI. von Rom wurde von einiger Kardinälen zum abgesetzten erklärt, die sofort in Avignon Clemens VII. zum Papst wählten. Johannes und Wenzel einigten sich darauf, Urban VI. zu unterstützen, aber Johannes war radikal und die Entschlossenheit, mit der er sich für Urban einsetzte, untergrub die diplomatischen Beziehungen des tschechischen Königreichs zu anderen Ländern. Mit der Zeit machte er den König zum Feind mit seinen Schritten, im Gegenzug begann der König sich in die Befugnisse des Erzbischofs einzumischen und ließ die Güter des Erzbischofs in Raudnitz an der Elbe von Menschen aus dem benachbarten Landgut plündern. 1390 beschlagnahmte der König die Burg Jenstein und widmete sie seinem Favoriten, dem Kammerherrn Sigismund Huler. Im März 1393 wurde Johannes Mitarbeiter, Generalvikar Johannes von Pomuk, auf Betreiben des Königs zu Tode gemartert. Der Erzbischof beschwerte sich in Rom beim neuen Papst Bonifatius IX. Dieser brauchte jedoch die Hilfe des tschechischen Königs bei der anhaltenden Kirchenspaltung und setzte sich für Johannes nicht ein. Der isolierte Johannes von Jenstein musste am 2. April 1939 abdanken, es gelang ihm dennoch, seinen Neffen Olbram von Škvorec als seinen Nachfolger durchzusetzen. Johannes verließ Böhmen nach Rom, wo er 1397 zum Patriarchen von Alexandria ernannt wurde. Diese Funktion hatte jedoch keinen wirklichen Einfluss. Johannes starb im Alter von etwa 50 Jahren am 17. Juni 1400 im Kloster St. Praxeda in Rom. Er ist auch in dortigen Basilika begraben.

Zastavení / Station 1: Zderaz

[cs] Stojíte na rohu Jenštejnské a Dittrichovy ulice. Někde tady bývalo sídlo notáře Pavla a Jan zde pravděpodobně strávil dětství. Jan později vzpomínal: „erant gloria et divitiae in domo patris mei“(v domě mého otce panovalo bohatství a vznešenost). Václav Vladivoj Tomek napsal v roce 1871:

Naproti klášteru Zderazskému stál na kraji wrchu, odkud se schyluje k Wltawě, totiž na místě nynější zemské trestnice (č. 329), dům památný, we kterém přebýwal časy swými král Wácslaw IV podobně jako we dwau dwořích swých na Starém městě. Dům ten dle wší podobnosti náležel roku 1356 častěji od nás jmenowanému panu Pawlowi z Jenšteina, písaři komory králowské; později nazýwá se jednau dworem wéwodowým (curia ducis, 1399), což by se asi nejspíše hodilo na bratra Wácslawowa Jana wéwodu Zhořeleckého, že jemu snad za žiwobytí jeho náležel a po jeho smrti (1396) dostal se králi Wácslawowi. Dworem králowým (curia domini regis) nazýwá se w sauwěkých zpráwách ponejprw roku 1406. Byl nepochybně wystawen na spůsob malého hradu; připomínáť se wěž při něm na straně obrácené k řece (1399), ač celkem zaujímal jen část nynějšího welkého stawení trestnice; část zaujímala nejspíš, jako za pozdějších časů, zahrada, totiž část obrácenau k půlnoci, až kde ulice wede se Zderazu dolů k wodě.

V Tomkově době ještě vypadalo okolí Zderazu úplně jinak než dnes. Především dnešní Resslova ulice (tehdy Hůrčická, čili Hurtische Gasse) nevedla až k řece, ale končila na úrovni kostela svatého Václava na Zderaze. Na sever od ní se nacházel bývalý Zderazský klášter křižovníků – strážců Božího hrobu (založený roku 1188, zrušený roku 1785), dnes z něj zbyl kostel svatého Cyrila a Metoděje, za ním je místo kláštera komplex budov ČVUT. Kolmo na Resslovu / Hůrčickou ulici dnes vede (na sever i na jih) Dittrichova ulice, tehdy zde bylo širší prostranství zvané Václavské (Wenzlplatz). Od ní směrem k řece se nacházelo ono číslo popisné 329, areál provinční trestnice (Provinzial Strafanstalt), který částečně stál na skále a k Vltavě se svažoval prudce. Skála byla později odtěžena a trestnice zbourána v rámci velké pražské asanace na přelomu 19. a 20. století. Na severozápadním konci trestnice sahala až k dnešnímu ústí Náplavní ulice na Jiráskovo náměstí. Na jihu mohla končit zhruba na úrovni dnešní Jenštejnské ulice.

Kostel svatého Václava na Zderaze dnes patří Církvi československé husitské a určitě stojí za návštěvu.

[de] Ihr befindet euch an der Ecke der Straßen Jenštejnská und Dittrichova. Irgendwo hier befand sich früher der Sitz des Notars Paul, und Johannes verbrachte wahrscheinlich seine Kindheit hier. Später erinnerte er: „erant gloria et divitiae in domo patris mei“ (Reichtum und Adel regierten im Haus meines Vaters).

Dieser Bereich sah völlig anders aus als heute. Insbesondere die heutige Resslova-Straße (ehemals Hurtische Gasse) führte nicht zum Fluss, sondern endete auf der Ebene der St.-Wenzels-Kirche. Nördlich davon befand sich das ehemalige Zderaz-Kloster der Kreuzritter – Wächter des Heiligen Grabes (gegründet 1188, abgeschafft 1785), heute ist es die Kirche St. Cyril und Methodius, dahinter befindet sich der Gebäudekomplex der Tschechischen Technischen Universität. Heute führt die Dittrichova-Straße (Nord und Süd) senkrecht zur Resslova-Straße. Damals gab es hier ein größeres Platz namens Wenzlplatz.

Zwischen der Kirche St. Wenzel und der Moldau befand sich ein Felsen und zunächst das Haus von Paulus von Jenstein, später die Burg von König Wenzel, noch später das Augustinerkloster und dieProvinzial Strafanstalt. Während der großen Sanierung Prags um die Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert wurde das Gefängnis abgerissen und der Felsen ausgegraben.

Die Kirche St. Wenzel in Zderaz gehört heute der Tschechoslowakischen hussitischen Kirche und ist auf jeden Fall einen Besuch wert.

Zastavení / Station 2: Biskupský dvůr na Malé Straně / Bischofshof in Kleinseite

[cs] Románský hrádek, který býval sídlem pražských biskupů a prvních arcibiskupů, se nacházel u Vltavy na Malé Straně. Založil ho biskup Jindřich Břetislav (1182 – 1197), který opustil dosavadní sídlo biskupů na Pražském hradě a založil si vlastní dvorec, aby byl méně závislý na panovníkovi. Od roku 1193 se paradoxně stal sám českým knížetem (jako Břetislav III.)

[de] Die romanische Burg, die früher Sitz der Prager Bischöfe und der ersten Erzbischöfe war, befand sich an der Moldau in der Kleinstadt. Sie wurde von Bischof Heinrich Břetislav (1182 – 1197) gegründet, der den derzeitigen Sitz der Bischöfe auf der Prager Burg verließ und einen eigenen Hof errichtete, um weniger vom Herrscher abhängig zu sein. Paradoxerweise wurde er ab 1193 selbst tschechischer Fürst (als Břetislav III.)

[cs] Během celého 14. století byl dvůr přestavován a rozšiřován, a to i za Jana z Jenštejna. Ke dvoru tehdy patřila i celá Kampa. Za husitských válek v letech 1419 a 1420 byl však dvůr pobořen a vypálen, což znamenalo jeho konec. Nového arcibiskupa měla Praha až v roce 1561 a jeho sídlo bylo jinde. Zde na Malé Straně se dochovala pouze jedna z gotických věží, 20 metrů vysoká hranolová věž, která sloužila jako průchod mezi reprezentační a hospodářskou částí dvora. Nachází se ve dvoře domu U Tří zlatých zvonků (Mostecká 47/16), skryta pohledu z ulice a nepřístupná veřejnosti.

[de] Im Laufe des 14. Jahrhunderts wurde der Hof auch unter Johannes von Jenstein umgebaut und erweitert. Zu dieser Zeit gehörte auch ganz Kampa dem Hof. Während der Hussitenkriege 1419 und 1420 wurde der Hof jedoch abgerissen und niedergebrannt, was sein Ende bedeutete. Prag hatte erst 1561 einen neuen Erzbischof und sein Sitz war anderswo. Hier in Kleinseite ist nur einer der gotischen Türme erhalten, ein 20 Meter hoher prismatischer Turm, der als Durchgang zwischen dem repräsentativen und dem wirtschaftlichen Teil des Hofes diente. Es befindet sich im Innenhof des Hauses Mostecká 47/16, von der Straße aus nicht sichtbar und für die Öffentlichkeit unzugänglich.

Zastavení / Station 3: Karolinum

[cs] Ústředí Univerzity Karlovy a současně její nejstarší budova a také nejstarší univerzitní kolej ve střední Evropě. Nejde však o první kolej, kterou univerzita měla po svém založení, tehdy byl na místě dnešního Karolina palác Jana (Johlina) Rotleva, královského mincmistra (v letech 1370 až 1375) a bankéře z Kutné Hory. Listinou z 28.8.1383 prodal kamenný palác s věžemi, kaplí a 141 okny králi Václavovi IV., čímž údajně zachránil svého syna Martina, kterému hrozil trest smrti za tasení meče při soudním jednání. Král ještě téhož roku dům daroval Karlově koleji (Collegium Carolinum), která sice vznikla už roku 1366, ale původně sídlila v menším domě na okraji židovské čtvrti vedle kostela svatého Mikuláše. (Mezi léty 1348 a 1366 neměla univerzita ústřední budovu vůbec. Studenti bydleli u svých profesorů, s nimi se i stravovali, přednášelo se v kostelích, klášterech i v soukromí.)

[de] Der Hauptsitz der Karlsuniversität und gleichzeitig das älteste Gebäude sowie das älteste Universitätskolleg in Mitteleuropa. Dies ist jedoch nicht das erste Kolleg, das die Universität nach ihrer Gründung hatte. Zu dieser Zeit befand sich an der Stelle des heutigen Karolinum der Palast von Johlin Rotlev, dem königlichen Münzmeister (von 1370 bis 1375) und einem Bankier aus Kuttenberg. Mit Urkunde vom 28. August 1383 verkaufte er einen Steinpalast mit Türmen, einer Kapelle und 141 Fenstern an König Wenzel IV. und damit rettete angeblich seinen Sohn Martin, dem die Todesstrafe für das Ziehen eines Schwertes vor Gericht angedroht wurde. Im selben Jahr schenkte der König das Haus dem 1366 gegründeten Collegium Carolinum, das ursprünglich in einem kleineren Haus am Rande des jüdischen Viertels neben der St.-Nikolaus-Kirche untergebracht war. (Zwischen 1348 und 1366 hatte die Universität überhaupt kein zentrales Gebäude. Die Studenten lebten bei ihren Professoren und aßen mit ihnen, lehrten in Kirchen, Klöstern und privat.)

[cs] Stojíte před gotickým arkýřem, který býval součástí domácí kaple svatých Kosmy a Damiána. V době, kdy Jan z Jenštejna na pražské univerzitě studoval, byla kolej ještě u židovské čtvrti a tento palác ani nestál. Na arkýři vidíme mj. erb pánů z Vlašimi a Jenštejna (dvě supí hlavy), to je zřejmě odkaz na pražského arcibiskupa (je tu i erb českého krále).

[de] Ihr steht vor dem gotischen Erker, der früher Teil der Hauskapelle der Heiligen Kosma und Damian war. Zu der Zeit, als Johannes von Jenstein an der Prager Universität studierte, befand sich das Kolleg noch in der Nähe des jüdischen Viertels, und dieser Palast stand noch nicht. Am Erker sehen wir unter anderem das Wappen der Herren von Wlašim und Jenstein (zwei Geierköpfe), das wahrscheinlich auf den Erzbischof von Prag verweist (man sieht auch das Wappen des Königs von Böhmen).

Zastavení / Station 4: Kostel svatého Václava na Proseku / Sankt-Wenzel-Kirche in Prosek

[cs] Tento prastarý kostel se nachází na dávné cestě z Prahy do Jenštejna a také na poutní a obchodní stezce, která vedla do Staré Boleslavi a dále do Žitavy. Je to široko daleko jediná stavba, která zde byla už za Jana z Jenštejna. Dnes je obklopena panelovým sídlištěm s více než 15000 obyvatel, ale ve 14. století tu byla jen malá osada s kostelem uprostřed polí. Název Prosek napovídá, že první osadníci museli prosekat cestu v lesích, to se však stalo v ještě dávnější minulosti. Kostel byl postaven někdy na přelomu 11. a 12. století (podle legend dokonce už roku 970, k tomu však chybí doklady a neodpovídá stavební dispozice; i tak je zřejmě třetím nejstarším dochovaným kostelem na území dnešní Prahy). Od roku 1311 je zde doložena farnost; v době Jana z Jenštejna zde působil farář jménem Mikuláš.

[de] Diese uralte Kirche befindet sich am alten Weg von Prag nach Jenstein sowie an der Pilger- und Handelsroute, die nach Alt-Bünzlau und weiter nach Zittau führte. Es ist weit und breit das einzige Gebäude, das bereits in Johannes Zeit hier war. Heute ist es von einem Neubauviertel mit mehr als 15.000 Einwohnern umgeben, aber im 14. Jahrhundert gab es nur eine winzige Siedlung mit einer Kirche zwischen Feldern. Der Name Prosek (Schneise) deutet darauf hin, dass die ersten Siedler ihren Weg durch den Wald durchschlagen mussten, aber dies geschah in der noch früheren Vergangenheit. Die Kirche wurde irgendwann um die Wende vom 11. zum 12. Jahrhundert erbaut (Legenden zufolge sogar im Jahr 970, aber es gibt keine Nachweise und die Gebäudeanordnung entspricht nicht; dennoch ist sie wahrscheinlich die drittälteste erhaltene Kirche im heutigen Prag). Eine Pfarre ist hier seit 1311 dokumentiert; Pfarrer Nikolaus diente hier in der Zeit von Johannes von Jenstein.

Zastavení / Station 5: Hrad Jenštejn / Burg Jenstein

[cs] Založen v první polovině 14. století. První zmínka o hradu pochází z roku 1341, kdy ho vlastnil jeho pravděpodobný stavitel, dvorský sudí Jenec z Janovic (Jencenstein = Jencův kámen, později zkráceno na Jenštejn). Královský notář Pavel koupil hrad v roce 1368 a pokračoval v jeho stavbě. Když o 7 let později zemřel, hrad zřejmě zdědil jeho syn Jan, míšeňský biskup a pozdější pražský arcibiskup. (Možná hrad nejdříve zdědil Janův starší bratr Martin a krátce nato zemřel – prameny se o něm zmiňují naposledy v roce 1380.) I Jan do hradu dále investoval, nicméně v roce 1390 Jenštejn přešel do rukou Zikmunda Hulera, královského podkomořího a Janova protivníka. Prameny se rozcházejí v tom, zda Jan Zikmundovi hrad prodal, musel prodat, nebo mu byl dokonce zkonfiskován králem, který ho pak Zikmundovi věnoval. Každopádně ani Zikmund hrad nedržel dlouho, po celé 15. století se pak majitelé rychle střídali a od konce 16. století byl hrad neobydlený. Za třicetileté války ho vypálili Švédové, na čas zůstala opuštěná i ves kolem hradu. V 19. století se do věže nastěhovalo několik chudých venkovských rodin, každá obývala jedno podlaží. Jejich zásahy do stavby byly odstraněny při novodobé rekonstrukci v 70. letech 20. století, další rekonstrukcí prošel hrad i v letech 2017 až 2020. Dnes je v majetku obce a spravuje ho Oblastní muzeum Praha-východ.

[de] In der ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts gegründet. Die erste Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1341, als sie ihrem wahrscheinlichen Erbauer, dem Richter Jenec von Janowitz, gehörte (daher der Name Jenczenstein, später abgekürzt als Jenstein). Der königliche Notar Paul kaufte die Burg 1368 und setzte ihren Bau fort. Als er 7 Jahre später starb, wurde die Burg wahrscheinlich von seinem Sohn Johannes, dem Bischof von Meißen und später dem Erzbischof von Prag, geerbt. (Vielleicht wurde die Burg zuerst von Johannes älterem Bruder Martin geerbt und er starb kurz darauf – Quellen erwähnen ihn 1380 zum letzten Mal.) Johannes investierte auch weiterhin in die Burg, aber 1390 ging Jenstein in die Hände von Sigismund Huler, dem königlichen Kammerherrn und Johanns Gegner. Die Quellen unterscheiden sich darin, ob Johannes die Burg an Sigismund verkaufte, verkaufen musste oder sogar die Burg vom König beschlaggenommen wurde, der sie dann an Sigismund schenkte. Auf jeden Fall hielt Sigismund die Burg nicht lange, die Besitzer wechselten im Laufe des 15. Jahrhunderts schnell und ab dem Ende des 16. Jahrhunderts war die Burg unbewohnt. Während des Dreißigjährigen Krieges wurde sie von den Schweden niedergebrannt, und eine Zeit lang blieb auch das Dorf um die Burg verlassen. Im 19. Jahrhundert zogen mehrere arme ländliche Familien in den Turm, die jeweils auf einer Etage lebten. Ihre Eingriffe in das Gebäude wurden während des modernen Rekonstruktion in den 70er Jahren des 20. Jahrhunderts entfernt. Die Burg wurde in den Jahren 2017 bis 2020 weiter renoviert. Heute gehört sie der Gemeinde und wird vom Regionalmuseum Prag-Ost verwaltet.

Keška / Cache

[cs] Jestliže jste splnili všechny labky, získali jste číslice A, B, C, D, E, F, G. Keška se nachází na souřadnicích:

[de] Falls ihr alle Labs erfüllt habt, habt ihr die Ziffern A, B, C, D, E, F, G erhalten. Der Cache befindet sich auf den Koordinaten:

N 50° 9.ABC' E 14° 3D.EFG'

Additional Hints (Decrypt)

[cs] zntarg n ergvmrx, znfxbinan yvfgvz
[de] Zntarg haq Xrggr, zvg Ynho ireqrpxg

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.