V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.
KDO BYL KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ?
Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi v rodině zámožného kupce Matěje Havlíčka, kde jeho krůčky vedly do místní jednotřídky. Coby osmiletý postoupil na hlavní školu do Jihlavy a středoškolské vzdělání získal na klasickém gymnáziu v tehdejším Německém Brodě.
Ve vzdělání pokračoval v Praze a v roce 1840 nastoupil na kněžské studium v Klementinu, navzdory přání rodičů, aby se stal právníkem. Z poměrů v arcibiskupském semináři byl zklamaný. Chtěl se stát knězem, šířícím české národní uvědomění mezi prostým lidem. V semináři však vše české bylo hrubě potlačováno, a tak zde pro svůj pročeský a skoro odbojný postoj skončil. Vzdělání si tak doplňoval četbou knih a samostudiem, které formovalo jeho vlastenecké vnímání a touhu stát se českým spisovatelem.
Zklamaný se vrátil i z ročního pobytu v Rusku, kde přišel o ideu všeslovanského sbratření. Tamní realita a nevolnické poměry Havlíčka šokovaly a zcela odporovaly jeho idealizovaným představám o této zemi.
Na doporučení Františka Palackého přijal v roce 1846 místo v redakci Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela. V revolučním roce 1848 pak založil deník Národní noviny. Angažoval se politicky, stal se členem Národního výboru, vůdčí síly politického hnutí české demokracie, který však byl po porážce červnového povstání rozpuštěn. Krátce působil také jako poslanec v Ústavodárném říšském sněmu. Oženil se a stal se otcem dcery Zdenky.
Úspěšné Národní noviny tvrdě kritizovaly utiskující vládní politiku a odolávaly až do začátku roku 1850, kdy byly zakázány. Havlíček se stěhoval do Kutné Hory, kde našel ochotného tiskaře pro vydávání nového časopisu Slovan. Ostře sledovaný opoziční časopis, kde pokračoval ve svých břitce kritických článcích, se mu dařilo šířit mezi český lid více než rok, než jej dostihla vládní nařízení, vytvořená jemu „na míru“.
Ale to se v předvečer nastupujícího „bachovského absolutismu“ blíží Havlíčkova deportace do zapadlého městečka Brixen v tehdejším jižním Tyrolsku. Havlíček byl českému národu uklizen daleko z očí. Tak velký strach z něj rakouský režim měl!
V Brixenu trpěl Havlíček odloučením od českého národa, společnost mu při častých návštěvách dělaly jen žena Julie s dcerou. Internace trvala téměř čtyři roky. Až Havlíčkův písemný závazek nepokračovat ve veřejných aktivitách mu umožnil v květnu 1855 návrat domů.
Ale nebyl to šťastný návrat, se svou ženou se už nepotkal. U psychicky zlomeného Havlíčka, který byl navíc pod stálou policejní kontrolou, se prudce a rychle zhoršovala tuberkulóza. Umřel 29. července 1856 na stejnou nemoc jako jeho žena. Ve věku nedožitých pětatřiceti let.
SPISOVATEL KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
Žurnalistika Karla Havlíčka živila, svým literárním dílem předal odkaz dalším generacím. Z učebnic českého jazyka jsme si jej zapamatovali především jako autora epigramů, krátkých veršovaných satirických básní. Sepsal jich téměř tři sta, velkou část z nich při pobytu v Rusku. Epigramy publikoval v literních přílohách Česká včela (Pražské noviny) a Šotek (Národní noviny). Roku 1845 plánoval vydat sbírku Epigramy, ale zůstalo jen u autorské předlohy.
V České včele vycházely ve formě samostatných článků také Obrazy z Rus, kde popisoval realitu Ruska na základě vlastní zkušenosti.
Politicky „nespolehlivý“ Havlíček vydal několik málo měsíců před deportací do Brixenu dva knižní svazky jako důkaz, že i v roce 1851 hájí stejné zásady jako v Národních novinách. Prvním byl Duch Národních novin, soubor nejzajímavějších článků z let 1848-1850, který věnoval Františku Palackému, jehož si vážil a který mu byl oporou i v těžké době nastupující reakce. Druhým byly Epištoly kutnohorské, přepracovaný soubor článků ze Slovana kritizujících církev. Oba svazky se mu podařilo rozšířit mezi lid a jen menší část byla konfiskována policií.
Významná je také Havlíčkova básnická tvorba, z níž bezpochyby nejznámější jsou tři satirické básně, napsané v Brixenu – Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra, legenda z ruské historie. Tyto tři básně, stejně jako ostatní Havlíčkova tvorba, se dočkaly prvního knižního vydání v roce 1870. Sebrané spisy Karla Havlíčka, vydané nákladem Svatoboru, mají na jeden tak krátký lidský život úctyhodných 270 stran.