V životě člověka se mnoho událostí děje zcela náhodně, ale mnoho náhodného každého z nás nasměruje někam zcela jinam. Je na nás a na lidech, které potkáváme, jak dopadnou tato setkání a jak ovlivní další život člověka.
Chtěla bych Vás seznámit s několika osobnostmi, které výrazně ovlivnily život Karla Havlíčka Borovského.
Z Havlíčkova dopisu Jirglovi:
Nyní (polou listopadu) sedím ve Lvově a bydlím u pana Zapa, jehož snad podle jména znáš a ještě lépe bys znal, kdybys pravidelně Musejník čítal. Cvičím se v polské národnosti, t. j. učím se hodně zdvořile s paními mluvit, učím se od nich tančit krakoviaka a mazura a žvatlat tím akcentem jako ony (dávám ale při tom, jak se na budúcího moskevského učitele sluší, hodně pozor, abych se do některé nezamiloval); od pánů se učím bibliografii, po malorusku mluvit a arak nec non spiritus pít, v ruském zdejším semináři se učím poměry církve jejich k naší (t. j. katolické). Jím klusky, burák, okurky s medem, pšenici vařenú s mákem, bukovinskú polentu a huculskú bryndzu, pohankovú kaši et similia. Poznamenávám quoad eruditionem dom. auscultantis, že má Zap půlletní dceru a 17½letú paní a to sice velmi krásnú, jak se sám přesvědčíte, neboť má naději co nejdříve do Prahy přesazen býti. Pak se na ni podívejte, jest čarnobriva, jak Rusíni mluví (dcera šlechtice z Bukoviny), umí tedy i malorusky a česky jí pan Zap velmi dobře naučil, jak se dá velmi lehko mysliti. Německy neumí ani slovo, jen po francúzsku; toť víš, že to byla u českého vlastence první dobrá vlastnost a hned se mi tím také pochlubil. Polky se velmi lehko spřátelí, tak že jsem byl hned za týden u p. Zapa jako doma: tím snadněji, proto že bývám od 8 do 2 společníkem paní, když Zap v kanceláři bývá.
Karel Vladislav Zap
vl. jménem Karel František Zap (8. ledna 1812, Praha – 1. ledna 1871, Benešov), český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný.
Narodil se v Praze v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny. Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově (dnes západní Ukrajina, tehdy rakouská Halič) stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se oženil, jieho žena byla také literárně činná. Psal do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea.
Po letech se s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis.
Odborně se zabýval starými českými památkami. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru.
Dovoluji si vás pozvat na procházku po červeně značené turistické stezce. Protože pro "havlíčkovskou" sérii nemůže být lepšího umístění ... červené a bílé pruhy turistických značek k tomu vysloveně vyzývají! Stezka vede mezi Mladečskými a Javoříčskými jeskyněmi. Já Vás ale zvu jen na její kousek,který vede mimo frekventované cesty.