Sluníčko stydlivě a pěkně pomaloučku vykouklo nad obzor, první jarní paprsky si prorazily cestu skrz holé koruny stromů a opatrně začaly předávat své laskavé teplo ještě stále studené zemi. Na kraji lesa, pod velikým stromem, ležela ještě z loňského podzimu pořádná hromada spadaného listí. Kdyby ji někdo bedlivě pozoroval, všiml by si, že se malinko zachvěla, a pokud by měl dobré uši, možná by zaslechl i tiché pochrupkávání, nebo snad i funění. Na nedaleké hřiště přiběhla parta dětí. Sedly si na lavičku a začaly se hlasitě bavit. Koukaly na displeje mobilů a pořád se něčemu strašně chechtaly. Někdo z nich nabídl kamarádům bonbóny, jiný vytáhl z aktovky brambůrky a další zase usrkával energeťáky nebo kolu.
Hromada listí se najednou otřásla trochu víc. Teplo ze sluníčka a hlasitá zábava dětí totiž probrala ze zimního spánku ježka Ferdu. První otevřel jedno oko, pak druhé a zaklel: „U všech naondulovaných bodlin, co to je za rambajz!“ Pak si postupně začal vzpomínat, jak se na podzim pořádně nacpal, až málem praskl, zavrtal se do té největší hromady listí, co našel, a usnul. Při vzpomínce na jídlo mu ukrutně hlasitě zakručelo v bříšku, až málem sám sebe vylekal. No dyť několik měsíců nic nejedl. Měl takový hlad, že by asi snědl i jablko, ale jen s největším odporem. Opatrně vystrčil z hromady listí čumáček a zavětřil, jestli neucítí něco dobrého k snědku. A taky že jo, nasál vůni smažených brambůrků a očička mu radostně zasvítila. Rychle vykoukl ven, ale hned zalezl zpátky. Kousek od něj na lavičce sedělo několik dětí. To by tak ještě chybělo, aby ho chytly, kdo ví, co by mu provedly. „Raději počkám, až se setmí“ řekl si ježek Ferda a dal si ještě malého šlofíka.
Když sluníčko začalo zacházet, ochladilo se, a to Ferdu probralo. Vylezl ze své hromádky listí a začal čmuchat. Pod lavičkou mu něco zavonělo a hned se vydal zjistit, jestli se to dá sníst. Jak byl hlady nedočkavý, vzal do tlamičky první věc, co pod lavičkou našel a lačně se do ní zakousl. „FUJ!“ vyplivl tu hnusotu. „Ježkovy oči, co to je?“ plival kolem sebe kousky nějaké vaty a papíru: „Chutná to fakt hnusně“. Zrovna vylezl na oblohu měsíček a slabým stříbrným světlem zalil okraj lesa. Ferda se podíval na zem, uviděl takový divný váleček s nápisem, a protože byl ježek vzdělaný, pomalu začal slabikovat: „CA – MEL“. „No jasně, jsou to velbloudí bobky, proto ta divná chuť.“ Rozhlédl se pořádně kolem sebe a hlesl: „No to je čurbes, takhle nevypadal můj pelíšek, ani když jsem s kamarády slavil narozeniny. A to veverka donesla svoji vlastní ořechovici“. Kolem se válelo plno různých obalů od jídla, posmrkaných papírových kapesníků a nevím ještě čeho všeho. Pak ale spatřil, a snad i dříve ucítil, drobky z brambůrků a spravil si trochu chuť i náladu. Zrak mu náhle padl na stříbrný válec s barevnými obrázky s otvorem na jednom konci, z něhož se linula vábivá vůně. Když do té věci trochu drcnul, slibně to v ní zašplouchalo. Úplně zapomněl na ostražitost a strčil do té věci čumáček, kam až to šlo, a hltal a hltal tu sladkou šťávu, kterou uvnitř našel. Druhý den se probral, když už bylo sluníčko vysoko na obloze. Úplně se vyděsil, protože byl pořád pod lavičkou, kde večer začal svůj hodokvas. Hrozně jej bolela hlava, jako by mu v ní tisíc malých kovaříčků bušilo na tisíc malých kovadlinek. A bříško měl nafouklé a vůbec mu nebylo dobře…
Není vám ježkův osud lhostejný? Pojďme udělat něco pro to, aby se přezimující zvířátka na jaře probudila do čistého lesa.
V rámci akce Ukliďme Česko vás zveme na úklid lesoparku Benátky.
Kdy? 2. dubna 2022, od 13:30 hodin, předpokládaný konec 15:30
Úklidové pomůcky budou zajištěny, pracovní rukavice si vezměte vlastní, omezený počet pro zapomnětlivce bude k dispozici.