Milířiště Babská
Milíř je objekt zpravidla bez jakýchkoliv stavebních konstrukcí pouze vymodelovaný v terénu. Milířiště má podobu kruhové plošiny o průměru až 15 m (častěji do 10 m), někdy mírně zvýšené nad okolní terén, místy po obvodu opatřené odvodňovacím rigolem. U zaniklých objektů je plošina obvykle ohraničena nízkým valem z materiálu (tzv. mour, zbytky dřevěného uhlí) odhrnutého po skončení výpalu na okraj pracovní plochy. Ve svažitém terénu jsou objekty poměrně výrazné díky odkopání části svahu a využití získané zeminy pro modelaci druhé poloviny plošiny. V extrémně svažitých polohách se mohou vyskytovat dřevěné, kamenné nebo kombinované konstrukce (opěrné zdi) budované k zajištění stability svahu, resp. milířiště. Povrch plošiny (zejm. u dlouhodobě využívaných milířišť) může být vypálen a prodehtován.
Dřevěné uhlí bylo nepostradatelnou surovinou v řadě železářských a kovodělných oborů, ale i ve sklářství i každodenním životě. Poptávka po něm byla vysoká a značně rozšířená výroba přispěla v raném novověku a novověku k odlesnění beskydské krajiny a proměně druhové skladby lesů, k zániku tradičního uhlířství došlo později než u jiných lesních řemesel, místy se udržela až do doby po 2. světové válce.
Milířiště Babská
Ve Velkých Karlovicích nikdy nestál velký železářský provoz, který by vyžadoval větší množství uhlí, a tak se uhlí pálilo jen pro potřeby místních kovářů a dalších drobných řemeslníků. O uhlířích se proto nedochovaly téměř žádné zprávy. Pozůstatky milířiště v krajině jsou podobně nezřetelné jako zprávy písemných pramenů nebo pamětníků: tvoří jej nepravidelně oválná plošina o rozměrech cca 12 x 15 metrů, která je – jak zjistil archeologický výzkum – pokryta cca 5–20 cm mocnou vrstvou tmavě černého mouru (směs popela, hlíny, uhelného prachu a drobných uhlíků). Podle velikosti plošiny můžeme usuzovat, že na ní mohl stát buď jeden velký milíř nebo 2–3 milíře malé. Zdrojem dřeva pro jejich pálení byly nepochybně okolní bukové lesy, vegetační příznaky a další indicie napovídají, že zde uhlíři pracovali někdy v 19. století, možná se sem několikrát vrátili, ale výroba nebyla rozhodně dlouhodobá a intenzivní.
Více informací o objektu, k němuž Vás zavede tato keš, najdete na webu Stopy lidského umu (stopyumu.cz).
Samotná keš se nachází mezi dvěma zajímavými místy. Když se postavíte čelem k nálezu, po levé ruce uvidíte zbořený krmelec - terasa na které stojí je milířište. Po pravé ruce je možné vidět uměle vybudovanou mokřadní louku, která je domovem řady vzácných obojživelníků a bezobratlých.