Zdálo se vám někdy že jste mohli létat? Že vám narostla křídla?
Když jsem byla dítě, tyto sny mě celkem často doprovázely a na druhý den jsem je ve své fantazii ráda rozvíjela.
I dnes bych se někdy ráda opeřencem stala.
Aspoň na chvíli, říkám si a ulehám spát.
Jsem malý ptáček. Sýkorka uhelníček.
Před sebou mám nádherný výhled na Brno, mohu obletět celý lom, mohu doletět až k Moravskému zemskému archívu, ale raději se držím asfaltové silnice a poletím podél ní až k rozcestníku.
Kam se vydám?
K lamám? Popoletím výše nad džunglí, už jsem v solidní nadmořské výšce a vidím, jak se lamy klidně pasou a některé odpočívající. Ne, k lamám nepoletím.
Držím se stále hlavní cesty, která se stačí dolů a je postupně čím dál tím tenčí.
Už jsem v lese a letím souběžně s cestou. Cesta končí a přede mnou uzamčená brána.
Pro mě brnkačka, klidně mohu přeletět a podívat se, co je za ní, ale velký červený nápis zákaz vstupu a převedším pod ním černá písmena s varováním, mě od tohoto nápadu odradí.
Zaujme mě na bráně směrovka, která žlutou šipkou ukazuje můj další let. Letím za šipkou lesem nad úzkou lesní cestičkou ze strmého kopce a doletím na širokou lesní cestu. Unaveně usedám na závoru přes cestu. Odpočívám, počítám rudé proužky na závoře a mám hlad.
Vylétnu vysoko nad stromy a rozhlížím se. Vidím lesní šenk pro lidskou komunitu, pasoucí se skot a konečně támhle, mezi stromy i občerstvení pro ptáčky!
Pilotuji rychle k němu. Zrníček je tam málo, ale stačila mi k nasycení. Kam se vydám nyní?
Náhle zvoní budík a já se budím.
Už nejsem v oblacích, ale ve své posteli.
Škoda.
Mít tak křídla….
N 49° 13.(rozcestí - brána + odpočívadlo)
E 16° 39.(vyhlídka+ rozcestí + rozcestí + brána + odpočívadlo)