M Y Š L E N K O V N Í K
Tato keš vznikla již koncem května v roce 2025, kdy mi různá setkání změnila pohled na život osobní i kačerský a já se začala zabývat tím, proč se mi tak všerůzné věci dějí. Někdy ty vesmírné, humorné, veselé i smutné zážitky mě přitahovaly jako magnet. Někdy až člověk nevěřil, že to je realita a tak jsem se občas musela štípnout. Četla jsem různé články a hledala v nich podobnost, někdy i radu, protože to bylo opravdu hodně zvláštní období. A tak přicházely různé myšlenky a citáty, které ráda čtu a zamýšlím se nad jejich obsahem. Někdy mě i mému okolí pomáhají a tak jsem si řekla, že MYŠLENKOVNÍK tu bude mít i pro ostatní své místo.
Občas své keše někomu věnuji. Tuto jsem se rozhodla věnovat dvěma lidem, kteří se díky náhodám vlastně zasloužili o její vznik, aniž by to vzájemně nějak tušili a to je na tom vlastně hezké, skoro až pohádkově hezké. A protože všechno má svůj začátek i konec, tak je jen na nás, jak to vlastně chceme vidět a jak to všechno, co přichází a odchází přijmeme, či hodíme přes palubu nebo budeme dál rozvíjet...Ať to bylo veselé nebo třeba i smutné, patří jim za tu kapitolu velký dík ...
Pro někoho tato keš bude jen bod, někoho to třeba přiměje se nad určitými věcmi v životě zamyslet a přečtení listingu bude někomu přínosem. Ať už to bude jak chce, věřím, že Vám další stromovník třeba udělá radost. A mě nebývá než poděkovat vesmíru, že vše je tak, jak asi mělo a má být...
"Přijde den, kdy už nebudete cítit potřebu nikomu nic dokazovat... Ne proto, že jste se vzdali, ale proto, že jste dospěli... Unavíte se, unavíte se vysvětlováním, ospravedlňováním, zmenšováním se, abyste se vešli do životů druhých lidí... Unaví vás čekání na zprávy, které nikdy nepřijdou, ospravedlnění, která nikdy nepřijdou nebo lidí, kteří nedokáží milovat... Pravda je jednoduchá: Ne každý vám bude rozumět... Ne každý s vámi zůstane... Ne každý se k vám bude chovat tak, jako si zasloužíte... Ale ani nemusí... Protože přijde okamžik, kdy si vyberete pokoj... Vyberete si ticho před reakcí... Přestanete vstupovat do bouřek jiných lidí, protože někdy je nejzralejší reakcí ticho... nejsilnějším krokem je odejít... A největším aktem sebelásky je přestat se dávat na poslední místo... Není to sobectví, je to léčení... Je to odvaha vybrat si sebe samého... Znovu vybudovat svou duši bez souhlasu kohokoliv... Pokračovat dopředu, i když sám, ale důstojně... A když to uděláte... Život se začne měnit... Protože ti správní lidé si nežádají vysvětlení... Vidí vás... Cítí vás... Respektují vás, bez toho, abyste o to museli prosit..."
Morgan Freeman
"Nezapomeňte se dívat nahoru na hvězdy a ne dolů na své nohy. Snažte se porozumět tomu, co vidíte. Přemýšlejte o tom, jak vesmír existuje. Buďte zvědaví. A jakkoli se život může zdát někdy obtížný, vždy existuje něco, co můžete udělat a uspět v tom. Důležité je, abyste se jen tak nevzdali."
Stephen Hawking
"Za silnými lidmi se skrývá příběh, který jim nedal na výběr! "
Paulo Coelho
Síla je často zaměněna za něco vrozeného, jako by odolnost byla prostě vlastnost, se kterou se někteří rodí.
Ale za každým silným člověkem se skrývá příběh – příběh, který mu nedal jinou možnost. Síla není jen budována; je vykována v ohni samoty, v tichu boje bojů, které bojují sami, v tíze břemen nesených bez nikoho, kdo by odlehčil břemena.
Mnozí uvidí sílu, ale málokdo pochopí utrpení, které ji formovalo.
Budou obdivovat neotřesitelnou přítomnost, neochvějné odhodlání, ale zůstanou si nevědomí o nocích strávených přestávkami před přestavbou.
Neznají okamžiky, kdy se vzdát, připadaly snadnější, kdy naděje byla vzdáleným blikáním, kdy se svět zdál nesnesitelně těžký.
Skutečná síla není hlasitá, je to tichá výdrž někoho, kdo stál v bouři, cítil její zuřivost a stejně se naučil jí procházet.
Takže když vidíte silnou ženu nebo silného muže, nepředpokládejte, že jejich cesta byla snadná.
Vězte, že jejich odolnost nebyla volbou, ale nezbytností. A pokud i Vy procházíte ohněm, vězte toto:
nejste slabí, protože cítíte, jak to váží.
Stáváš se.
A jednoho dne bude tvá síla příběh, který potřebuje slyšet někdo jiný...
“Sedím mezi nimi. Smějí se, mluví, vtipkují. A já? Já tam jsem taky. Ale jakoby jen napůl. Tělem přítomen. Duší někde jinde.”
Je to zvláštní pocit. Být fyzicky mezi lidmi, ale cítit se jako duch. Všechno, co říkají, slyším – ale nedokážu se zapojit. Usměju se na správném místě, občas přikývnu, možná i něco řeknu. Ale vevnitř… je ticho. Nebo chaos. A někdy obojí zároveň.
Tenhle druh osamění je jiný. Není o tom, že by ti lidé byli špatní. Naopak – často je máš rád. Jen máš pocit, že jsi z jiné planety. Oni se baví o plánech na víkend, o nových seriálech, o tom, co jim řekla kolegyně. A ty mezitím přemýšlíš, jestli vůbec dokážeš dál fungovat. Jestli zítra zvládneš vstát z postele. Jestli někdy zase ucítíš radost.
A do toho přichází vina. Že jsi „divný“, že jsi „mimo“. Že nedokážeš být jako oni. Že kazíš náladu. A tak se snažíš ještě víc přizpůsobit. Ještě víc hrát, že je všechno v pohodě. Ale tím se odcizení jen prohlubuje.
Kéž by někdo v tu chvíli řekl: „Já to znám. Cítím to podobně.“ Kéž bychom o těchto pocitech mluvili víc – otevřeně, bez studu. Protože někdy nejsme sami. Jen si to navzájem neříkáme.
A tak píšu tento text pro všechny, kdo někdy seděli mezi lidmi – a přesto byli sami.
Nejsi v tom sám...
Nechat jít je těžké, opravdu. Je to jedno z nejnáročnějších rozhodnutí, které můžeme udělat, zejména pokud se týká lidí nebo situací, do kterých jsme vložili srdce. Ale někdy je držet se spojení, které vás neustále vysává, díky němuž se cítíte malí nebo neviditelní, mnohem bolestivější než akt jeho uvolnění.
Vidíte, nechat jít, nevymaže lásku nebo neuvěřitelnou snahu, kterou jste věnovali. Jednoduše to znamená, že jste přestali čekat, až se někdo zázračně stane tím, kým Vám neustále ukazovali, že není. Ukázal ses, neúprosně. Dal jsi milost, rozšiřoval jsi porozumění a trpělivost, když to nebylo vždy zasloužené. Vydrželi jste déle, než by většina lidí, lpěli jste na naději proti přesile, věřili jste v potenciál toho, co by mohlo být. A to opravdu vypovídá vše hluboké o vašem srdci a vaší schopnosti lásky.
Ale přichází klíčový bod, kdy se váš vnitřní klid musí stát důležitější než potenciál. V určitém okamžiku si uvědomíte, že zůstat v naději, neustále čekat na někoho, kdo se změní nebo se situace zlepší, vás může stát váš nejcennější majetek: váš klid. Odejít neznamená vzdát se. Je to odvaha vybrat si sám sebe. Je to vzdorovný akt sebezáchovy, uvědomění si, že o vašem blahobytu se nedá vyjednávat.
To není slabost. To je hluboký růst. Je to o poznání, že klid není nalezen ve vztahu, kde neustále bojujete za svou cenu. Klid se nachází v úplném výběru sebe sama, i když tato volba znamená chvíli kráčet osamělou cestou.
Dají ti jasnost, dají ti svobodu, dají tě zpět k sobě samému. Zpočátku to tak nebude. Zpočátku budete mít pocit, jako by se zem pod vámi roztřískala, jako by se dveře zavřely tak hlasitě, že ještě uslyšíte ozvěnu. Budete si přehrávat každý okamžik, každé slovo, každou volbu, která vedla k tomuto konci, přemýšlíte, jestli jste se mohli držet jen o něco pevněji, bojovat jen o něco tvrději. Ale pravda je, že ne vše, co odchází, má zůstat. Ne každý, koho ztratíš, je ztráta. Někteří lidé odejdou, protože jejich část ve vašem příběhu skončila. Některé situace se rozpadají, protože nikdy neměly držet vaši váhu věčně. Někdy to, co vypadá jako konec, je vlastně začátkem něčeho hlubšího, zdravějšího a více v souladu s tím, kým jste ve svém jádru. Takže až příště budete mít pocit, že prohráváte, pamatujte: možná právě získáte život, který vám konečně sedí. Někdy přichází ta největší požehnání maskovaná jako zlomené srdce – a právě v těch chvílích ztráty se naučíte povstat a být silnější než kdy dřív. Ne všechny ztráty si vezmou od Tebe. Někteří Tě osvobodí...
ZDROJ : internet FOTO: z vlastního archívu
Jedno moudro praví, že " Někdy lidé, které chceme mít jako součást svého příběhu, mají být jen kapitolou." Tak to všechno mělo asi tak být...ale jiné moudro říká " Naděje umírá poslední." , takže možná až čas ukáže a život třeba ještě překvapí...
Ano, život překvapil, však vesmír o tom ví své...
Mé MOTTO :
"Nejdůležitější lidé v našem životě jsou Ti, kteří si váží toho, že my jsme v tom jejich."
A jaké je to Vaše ? Potěší, když ho připíšete k logu :-) však víte , jak moc mám myšlenky ráda:-)
MĚJTE SE RÁDI :-)
Za poslední myšlenky, které mi život v poslední době dal, moc moc děkuji. Ráda a s láskou je sem připíšu na úplný konec listingu. Nejsou nijak dlouhé, ale určitě mají také co říct. Ten, kdo je pochopí, tak pochopí mnohem více ... možná i to, že kdyby byl tento listing sepsán právě jen z těchto krátkých řádků myšlenek, byl by přesto bohatý...
CESTY SE MĚNÍ, PŘÁTELÉ ZŮSTANOU...
ŽIJEME, TAK MŮŽEME...
S ÚSMĚVEM...
ÚSPĚŠNÝ LOV, KTERÝ BY TADY PRO VÁS NEMĚL BÝT JEN BOD...