Bonusová čísla v keších Vám k ničemu nejsou a nebudou.
Vítejte na této menší sérii. Provede vás po několika bunkrech v Brdech v Dopadové ploše Jordán a okolí. Nebudou to náročné keše, ovšem chtějí vás seznámit s trochu pohnutou historií těchto míst a obecně vojenskými aktivitami v Brdech. Keše nejsou ničím speciálním, ovšem do listingu šla hodně práce a povedl se, takže pokud vás zajímá něco o těchto místech, budu rád, když si ho přečtete.
Po vzniku Československa v roce 1918 rostla potřeba moderních výcvikových prostor. Stávající areály (např. teď už zrušené vojenské cvičiště Milovice) přestaly stačit, a tak byla jako vhodná lokalita vybrána málo osídlená oblast středních Brd. Existoval konkurenční návrh na rozšíření Milovic, ten však byl méně populární než projekt Brdy. Zastánci tohoto projektu ho prezentovali jakožto "hotovou věc" a už se nepokládala otázka "Proč zrovna Brdy?", nýbrž "Jsou Brdy vhodné?". Kritici celé věci, včetně senátora Viktora Dyka či autora Karla Sezimi, poukazovali na nedostatečné informace, opomíjení alternativ, cenzuru a politické zákulisí.
Karel Sezima a Viktor Dyk
V roce 1920 byl dokonce navržen národní park v oblasti Brd, ale projekt nebyl realizován – pravděpodobně z finančních důvodů. První vojenské průzkumy probíhaly v roce 1924 za účasti zástupců Ministerstva národní obrany a Zemského vojenského velitelství. Sezima zmiňuje klíčovou návštěvu zástupců Ministerstva národní obrany, Ministerstva národní osvěty a přizvaných odborníků, ze které vzešel posudek pro projekt brdské střelnice velmi nepříznivý. Sezima zároveň uvádí, že se do tisku dostala informace naprosto opačná. Oproti svému doposud spíše zdrženlivému postoji se tedy do debaty o brdské střelnici zapojila také Česká akademie pro vědy a umění, z jejíž iniciativy vznikla řada studií zaměřených proti projektu střelnice. K podobným závěrům dospěla i zvláštní brdská komise svolaná primátorem hlavního města Prahy. Podle Karla Sezimi byla ve výsledku věc politická upřednostněná před hlediskem odborným. K těmto názorům se staví i Viktor Dyk a podobně jako Sezima píše v Národních listech o cenzuře. Sezima se dokonce nebojí celou věc označit za neupřímnou režii a rozhodnutí proti nám a bez nás. Dyk na nahnutost rozhodnutí upozorňuje opatrněji a opírá se o proběhlé studie ve zmíněných Národních listech – historie hledání střelnice poskytuje hojně materiálu k podezřením mnohem důvodnějším a kapitola o Milovicích daleko ještě není uzavřena. Informace o projektu byly od začátku nezveřejňovány v plném rozsahu nebo byly i rozporné.
Přípravy konají se ve vší tajnosti a zdá se, že jest úmysl postaviti zastupitelstvo lidu před hotové události.
Český deník ze dne 10. prosince 1924 píše, že Akce směřující k zřízení střelnice v Brdech byla až dosud řešena bez vědomí širší české veřejnosti. Ovšem poté co se na veřejnost dostaly nějaké informace se zvedla vlna odporu hned z několika stran najednou. Byly to dotčené obce (ze všeho nejdříve to byly Rokycany a okolní vesnice), turisté, umělci, zájmové organizace, vědecké organizace a další... Dvouletý tvrdý souboj, mezi zmíněnými stranami a státními zástupci podporující projekt, v "boji o Brdy" měl neočekávaný výsledek. Ministerská rada schválila v únoru 1926 projekt brdské střelnice. Stalo se tak na základě „tajného materiálu“ (Viktor Dyk v Národních listech ze dne 7. března 1926 uvádí, že MNO předložilo za základ rozhodování ministerské rady materiál, veřejně nepřístupný). Důvodová zpráva byla zveřejněna až po tomto rozhodnutí.
Následně byla v roce 1927 založena v Brdech Dělostřelecká střelnice. V roce 1950 se celé území stalo Vojenským újezdem.
Celý proces ukazuje, jak silně mohou být veřejné zájmy potlačeny vojensko-politickými prioritami.
V roce 1940 v době německého protektorátu došlo k rozšíření vojenské střelnice o území obcí Přední a Zadní Záběhlá, Padrť, Kolvín, Skořice, Příkosice, Hořice, Vísky, Trokavec, Štítov a Myť. Objekty v zabraných obcích však nacisté ponechali a po skončení války bylo umožněno všem vystěhovaným se do svých domovů vrátit. Po ukončení 2. světové války se střelnice v Brdech začala opět využívat jako před válkou. Na základě dekretu prezidenta Beneše byl konfiskován velkostatek Hořovice, jehož lesy se staly součástí střelnice Brdy.
Tímto aktem se např. také zřícenina hradu Valdek stala součástí vojenského újezdu. V roce 1950 byl zřízen usnesením vlády na území střelnice Brdy Vojenský újezd Brdy. V roce 1952 bylo rozhodnuto o rozšíření vojenského újezdu o území obcí Velcí, Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín.
V jižní části brd, poblíž obce Míšov, se nachází objekt bývalého vojenského bunkru Javor 51. Bunkr vybudovaly tehdejší Vojenské stavby na základě smlouvy mezi ČSSR a SSSR o skladech "speciální" munice z roku 1965. Sovětská armáda ho převzala po stavebním dokončení v roce 1968 a do přísně střeženého areálu se do roku 1990 nikdo jiný z tehdejší čsl. armády nedostal. Celý areál (kolem 200 důstojníků s rodinami, čtyři obytné domy v ruském stylu, sklady a hangáry, vlastní vodárna, generátory energie) si kompletně spravovala sovětská posádka, složená jen z vyšších důstojníku a jejich rodin, kteří po celou dobu nesměli přísně střežený areál opustit. Děti důstojníků navštěvovaly internátní školu v Milovicích.
Po odchodu Sovětské armády byl bunkr dlouhá léta opuštěný. Využit byl pouze dvakrát. Po rozpadu Československa zde skončila neplatná federální měna a o jedenáct let později si podzemní objekt na téměř tři roky pronajal Lidový spolek péče o německé válečné hroby. Ten sem dočasně uložil ostatky čtyř tisíc německých vojáků, kteří padli na našem území za druhé světové války. Dnes je v objektu umístěno Atom muzeum, mapující mírové i válečné využití atomové energie.
A teď něco málo o bunkrech.
Benešák
Začal bych nejznámějším bunkrem nejen Brd a tím je zkušební a cvičný objekt CE „Jordán“, přezdívaný Benešák. Pěchotní srub československého opevnění se nachází v dopadové ploše Jordán. Vystaven v roce 1936 za účelem zkoušek vybavení a těžkého opevnění. Srub je řazen do II. stupně odolnosti – se stropem 2 metry tlustým a čelní stěnou 225 cm širokou. Bunkr je jen částečně dvoj, čímž se liší od běžných pěchotních srubů. V celém bunkru bylo možno ubytovat 22 mužů.
Od jeho výstavby zde probíhaly zkoušky zbraní vyvíjených či upravovaných pro účely těžkého opevnění. Objekt byl využit i k nácviku běžných činností posádky včetně spolupráce. Získané poznatky pak posloužili pro výcvik hraničářského pluku. Objekt byl následně podroben v podstatě všemi druhy zbraní až po moždíř ráže 30,5 cm. Po válce pak byl srub částečně opraven. Znovu byl pak použit jako zkušební objekt pro testování zbraní.
Bunkr si pak zahrál i ve dvou filmech, ve snímku Pilot (1988) a následně v roce 1991 v Obecné škole.
Řopíky
Následně jsou na Houpáku 2 tzv. řopíky, tj. zkušební objekt V/A a VI/C.
zkus/V/A zkus/VI/C
Oba jsou dnes už ve špatném stavu. Řopík je jiný název pro bunkr lehkého opevnění nového typu. První, typu A, byl určen pro boční palby dvou kulometů ve střílnách.
Druhý, typu C, byl určen pro jeden čelně mířící kulomet a dvoučlennou obsluhu. Měl menší odolnost než jiné typy – je v horším stavu než řopík V/A.
Zde můžete vidět pohled řopíků do krajiny. - https://mapa.opevneni.cz/?n=49.72695&e=13.86747&z=16&r=1cd80000000&m=z
Piksly
Následně navštívíte „piksly“. Tak se přezdívá hranatě vypadajícím bunkrům. Například keška číslo jedna je přímo u typické pixly. Následně poslední keše ze série jsou u poničenější, ale i funkčních piksel. Všechny tyto bunkry sloužily jak jinak než pro nácvik a testování zbraní.
No a jak jsou na tom Brdy dnes?
Dnes se na území Brd nachází 6 bývalých dopadových ploch – Tok, Jordán, Brda, Padrť, Bahna a Kolvín. Brda se stala součástí Posádkového cvičiště Jince, přičemž na celé území je trvalý zákaz vstupu. Plocha Tok je částečně přístupná – jen po vybraných stezkách. Jordán je otevřen po všech značených stezkách – tím myšleno, viditelné na mapě. Bahna a Kolvín jsou trvale uzavřena. Na Padrť se může při okrajích, ale dá se bez pokuty projet skrz naskrz, není monitorována, využívána. Všechny oblasti jsou nevyužívány až na Posádkové cvičiště Jince. Ty jsou stále využívány k výcviku Armády České republiky – zejména pak vševojsková střelnice Brda. Vy se po kešulích projdete po Dopadové ploše Jordán.
Jedním z nejzajímavějších pozůstatků Dopadové plochy Jordán jsou vřesoviště, která každý rok vykvetou a zaplní okolí příjemnou atmosférou.
Doporučuji navštívit právě v době kvetoucích vřesů pro nejlepší zážitek z výletu.
V Brdech se toho nachází opravdu hodně z oblasti vojenské historie. Je ale potřeba ještě zmínit stále nesmírně přísně utajovaný objekt VZ 2739 lidově označovaný U Němých – kvůli absolutní "němosti" zaměstnanců, kteří jsou podle legend placeni velké peníze za mlčenlivost. K žádným informacím o objektu se nedá přiblížit a na místě informací se nachází vakuum. Podle rozšířených domněnek by zde mělo být vyraženo do podzemí jedno z několika hlavních velitelských stanovišť (HVS), vystavěných v období „studené války“ a určených k úkrytu generality československé či české armády při případném raketovém napadení státu. Takové podzemní objekty jsou budované na strategicky podobných místech – pokud možno hluboké úzké údolí (chrání před přímým raketovým zásahem a omezuje následnou tlakovou vlnu), se zdrojem povrchové vody (slouží k technickým účelům), zalesněným prostorem (kvůli utajení) a možností jímat spodní vodu (po úpravě používaná jako pitná). Podobní objekty se nachází a nacházely po celé české republice, ovšem většina z nich už byla otevřena, a to buď kvůli nedostačujícímu zabezpečení nebo už prostě nesloužili svůj původní účel. Proto by se o tomto objektu daly dát dohromady informace o možné podobě objektu. Jedna možnost je tato:
To je tak nějak k listingu všechno. Díky za pozornost a zde jsou zdroje:
https://www.brdy.org/brdy-vojenske/231-176
https://www.spaleneporici.cz/brdy-vojenske-z-historie-vu-brdy/d-1232
https://poznejbrdy.cz/houpak/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lehk%C3%A9_opevn%C4%9Bn%C3%AD_vzor_37
https://mapa.opevneni.cz/?n=49.72695&e=13.86747&z=16&r=1cd80000000&m=z
https://www.ropiky.net/dbase_objekt.php?id=1075718348
https://www.ropiky.net/dbase_objekt.php?id=1075718347