Tajemství u krmítka
Bylo nebylo, uprostřed lesa stála poctivá ptačí restaurace – tedy krmítko. Nevedla ho michelinská hvězda, ale jedna hodná babička z paneláku, co měla ráda sýkorky.
Jednoho dne přiletěla sýkorka Modřinka, usedla na bidýlko a povídá:
„Kdo mi to tady okloval všechna slunečnicová semínka?!“
Zpod šišky vykoukl vrabec Pepa:
„To nebyl já! Já jen… ochutnal. Pro jistotu, jestli nejsou zkažený.“
Z houští se vybatolil veverčák Lojzík, držel si bříško a funěl:
„Já to nebyl vůbec. Já šel jen kolem… a spadl do pytlíku s buráky.“
A z horní větve se ozvala sova:
„Já všechno viděla. A můžu potvrdit, že jste to byli všichni!“
Všichni ztichli. A pak Modřinka řekla:
„No co, hlavně že jsme se najedli. Ale kdo nám tu nadílku vlastně chystá?“
Na to nikdo neodpověděl. Jen vítr zašeptal:
„Ten, kdo najde tuhle keš…“