Už více jak dvacet let je Oblík označován jako málo známý šumavský vrchol s výjimečným kruhovým výhledem, že se již stal dostatečně známým. Kruhový výhled však pro stále rostoucí les pozvolna mizí, proto si na Oblík pospěšte.
Výhled do vnitrozemí k Srní a Kašperku
Název Oblík nepatří mezi historické názvy hor, velmi pravděpodobně byl hoře přidělen až po vyhnání německého obyvatelstva. Dnešní název odráží oblou siluetu vrcholu při pohledu z nedalekého Srní. Po staletí byla hora označována německým Steining Berg (psáno též Steiningberg, Steinerberg či Steinerne Berg), přičemž název odpovídá kamenitému temenu hory i vrcholovým skalkám. Stav hory na konci minulého století, kdy živly vrchol oholily, pak vedl místní k názvu Pařezák či Pařezitý.
Hora
Oblík na obzoru uprostřed a Staré Srní v popředí
Kupa Oblíku je součástí Kvildských plání, přesněji podokrsku Prášilských plání stejně jako blízký Poledník či sousední Jezernice. Přesná výška vrcholu není nejspíše známá, obvykle se uvádí nadmořská výška trigonometrického bodu umístěného vedle vrcholové skalky a to 1224,7 m. Skalka samotná je hned o několik metrů vyšší. Používaná nadmořská výška vrcholu Oblíku jej řadí na 53. místo mezi nejvyššími vrcholy Šumavy a na 100. místo mezi tisícovkami celé České republiky (upřesnění výšky o několik metrů by pořadí změnilo). Protože jde o významný vrchol, naleznete na skalce i vrcholovou knihu, ale její schránka příliš netěsní.
Vrcholová skalka se Sokolem/Antýglem v pozadí
Kromě hlavního vrcholu byly určeny též dva nevýrazné vedlejší vrcholy přesahující tisícimetrovou nadmořskou výšku. Severozápadní vrchol leží nad Vaňkovou cestou ukryt ve smrkovém lese, na severních svazích jsou rozsáhlé paseky. Geodetický bod na jeho vrcholu je v nadmořské výšce 1167,6 m (waypoint R2). Nižší severní vedlejší vrchol vystupuje do nadmořské výšky 1127,4 m blízko Vaňkovy cesty. Ani on není nikterak výrazný, navíc je ukryt ve smrčině (waypoint R3).
Malá, Velká Mokrůvka a Luzný
Těleso Oblíku tvoří dílem vyvřelé a dílem přeměněné horniny. Od Kostelního vrchu se přes vrchol táhne široký pás starohorního až prvohorního migmatitu, přeměněné horniny složené ze žuly a ruly. Souběžně s ním se na severu probíhá stejně starý pás migmatitu promíchaného s pararulou. Na jihu přiléhá pás starohorní žuly.
Poledník z Oblíku; autor: maniac1234
Oblík patří mezi rozlehlé šumavské hory. Od ostatních tisícovek jej oddělují především údolí potoků či mělká sedla s rašeliništi a mokřady. Na severu se zařezává do jeho svahů Studený potok ústící do Vchynicko-tetovského kanálu, který v krátkém úseku protéká po svahu Oblíku. Na severozápadě, pod Předělem, ohraničují horu přítoky Tmavého potoka, jehož údolí se táhne pod západním svahem až po Javoří Pilu. Poblíž navštěvované cesty se vlévá do Javořího potoka, který společně s Roklanským potokem tvoří jižní hranici. V sedle k Adamově hoře na východě leží slavná Tříjezerní slať. V rozsáhlém sedle k vrcholům Kostelního vrchu jsou rašelinné a podmáčené smrčiny chráněné I. zónou NP zvanou Pod Kostelním vrchem.
Lidské stopy
Vrcholová část hory nebyla nejspíše nikdy obydlena, ale jeho úpatí, u Javoří Pily, bylo známo lovcům a sběračům už v pozdním paleolitu a mezolitu (tj. před 10 tisíci lety). Na šesti místech zanechali stopy po svém opakovaném pobytu, nejspíše jen sezónním. Lákal je tah pstruhů a lososů, které lovili udicí, jejich šípům neunikla ani lesní zvěř. Ženy a děti sbíraly lesní plody jako borůvky, brusinky či lískové oříšky. Lokality u Javoří Pily jsou zcela nejvýše položenými místy pravěkého osídlení v České republice. Lidé se do zmíněných míst výrazněji vrátili až na počátku 19. století, kdy zde byla založena ona Javoří pila s hájovnou, později proměněná v hostinec U Tetřeva. Ale to už je jiná kapitola šumavského příběhu.
Lidé vybudovali na svazích Oblíku dvojici velmi výrazných cest – na západě stoupala od pily Javoří cesta, zvaná též Mlynářská stezka, která vedla na Novou Studnici. Za komunistického režimu byl podél této cesty veden ženijně technický zátaras, jeden z velmi viditelných prvků železné opony. Na opačném východním svahu velmi příjemná, jen mírně stoupající Vaňkova cesta.
Výhledy
Ach, to nejkrásnější na konec. Oblík je jednou z několika málo šumavských hor nabízející kruhový výhled z přirozeného vrcholu. Vrcholová paseka nevznikla vykácením, jde jen o pozůstatek větrných smrští a lýkožrouta. Bohužel je nutno zopakovat mantru pesimistů: "Lépe už bylo," neboť vrcholová plošina hory pozvolna zarůstá smrčinou a vrcholky stromků již zasahují do výhledu.
Rozhledna na Poledníku je natolik vyhlášená, že začneme s výhledem u ní. Vpravo od rozhledny se táhne dlouhý hřbet Jezernice. Hned vedle ní můžete za výjimečně velké dohlednosti spatřit na horizontu velikány Krušných hor a to Klínovec a Meluzínu. Malá, výrazně bližší oblina patří dobrovodskému Březníku. Mohutná kupa na severu patří Křemelné, ze které vybíhají svahy Paští a za nimi Radkovský vrch. Kupa v popředí patří Spálenému vrchu, za ním vpravo vystupuje Borovina. V pozadí mezi Křemelnou a Sedlem se za dobré viditelnosti ukáží hřebeny Brd, ale snažit se rozpoznat plochá temena Prahy či Třemošné je nejspíše nadlidský výkon.
Boubín a Basumský hřbet před rozbřeskem
Před hradem Kašperkem je táhlý hřbet Vinice a Šibeničního vrchu, od samotného hradu stoupá svah Zámeckého vrchu, na který navazují vrcholy Javornické hornatiny jako Ždánov, Svatý Jan a Královský kámen, zatímco Javorník je již schován za vrcholem Huťské hory s loukami zaniklého Zhůří. V popředí se rozkládá Kostelní vrch, zatímco dále vpravo na horizontu je nudná partie plochých vrcholů jako Břemeno, Jelení kaliště či U Tří jedlí. Výrazný vrchol Sokola/Antýglu vidíte na východě, za ním vystupuje vzdálenější Boubín s Basumským hřebenem. Za Adamovou horou vystupuje výraznější Tetřev přecházející v Čertův vrch. Za nimi jen mírně vystupuje Stolová hora, Holý vrch a Stráž. Černá hora nad pramenem Vltavy je výraznější a táhlým sedlem přechází k Malé a Velké Mokrůvce, vedle kterých je nezaměnitelný kužel Luzného. Za smrčky již mizí Studená hora, Špičník a Blatný vrch. Dominantou jihozápadního horizontu je druhá a třetí nejvyšší hora Šumavy, Velký a Malý Roklan. Horizont až k Poledníku patří pásmu německých hor vzdálených více jak 30 kilometrů s nejvyšším Einödriegelem.
Z vrcholu je výhled na Velký a Malý Roklan
Nevadí-li vám časné vstávání a je-li předpověď na jasné počasí, přivstaňte si na procházku. Východ slunce pozorovaný z Oblíku je krásný a vrchol hory budete mít jistě jen pro sebe.
Kudy ke krabičce
Pro veškeré trasy platí, že na samotný vrchol není možné jet na kole ani s kočárkem. V blízkosti každého uvedeného parkoviště je autobusová zastávka.
Mechov: Západně od Mechova je bezplatné parkoviště sítě Zaparkuj a jdi dál alespoň pro 5 vozidel. Cestou budete střídat barvičky turistických značek jak pastelky: vydáte se po zelené podél skluzu plavebního kanálu a na rozcestí Plavební kanál odbočíte vpravo na žlutou, po které budete pokračovat. Na rozcestí Zelenohorské chalupy zvolíte zelenou trasu, která vede k rozcestí Vaňkova cesta. Další trasa vede bohužel po asfaltce, je značená modře, stejně jako odbočka k samotnému vrcholu od rozcestníku Za Oblíkem. Trasa jen pro pěší, délka 5,4 km s převýšením 380 metrů.
Velký Bor: Na druhém bezplatném parkovišti je místo pro 10 vozidel. Společná cyklotrasa a modrá trasa vás povedou po asfaltce přivede k rozcestníku Za Oblíkem, dál je možné pokračovat pouze pěšky. Trasa je dlouhá 6,7 km a vystoupáte 380 metrů.
Rokyta: Třetí parkoviště bez placení je pro 19 vozidel. Od informačního střediska vedle k Tříjezerní slati žlutá turistická společně s cykloturistickou, po které dojdete až na rozcestí Pod Oblíkem. Zde jako pěší turisté značené cesty opustíte a široké lesní cestě budete pokračovat směrem k vrcholu. Na samém konci této cesty naleznete pěšinu, která vás dovede naprosto nezáludně až k vrcholu. Délka trasy je 6,7 km a vystoupáte o 330 metrů. Jako cyklisté můžete Oblík objet až k rozcestí Za Oblíkem a na vrchol musíte dojít pěšky, což bude celkem 9,6 km a 370 metrů stoupání.
Horizont od Tetřevu po Luzný
Modrava: Od rozsáhlého, leč placeného parkoviště na Modravě půjdete po červené trase až k rozcestí Rybárna. Pokračovat budete po cestě vpravo mířící k Tříjezerní slati, kudy prochází žlutá k rozcestí Pod Oblíkem. Další cesta je stejná jako u předchozí trasy, celkově 5,7 km s 280 metry převýšení. Jako cyklisté pojedete podél Roklanského a Javořího potoka až k rozcestí Tmavý potok, kde odbočíte vzhůru k odbočce Za Oblíkem a na vrchol dojdete pěšky. Cyklisty čeká při stejném stoupání trasa dlouhá 8,3 km.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)