|
Povest
V podzemních chodbách hradu je prý skryto mnoho penez a obrovské zásoby výtecného vína, které jsou streženy tajemnou bílou paní. Na víno ukryté v podzemí prý dostali chut dva mlsní ctitelé vína ze Šumné. Aby videli na práci, zvolili si jasnou letní noc, s motykami a krompáci vyrazili na zríceninu. Jáma byla hlubší a hlubší, ale naráželi stále jen na kamení. Když zvon v Olbramkostele oznámil pulnoc, objevila se nad nimi na okraji jámy bílá paní. Mekkým hlasem se jich zeptala: "Proc rušíte muj klid a spánek tech, jimž Šenkenberk byl domovem?" Oba muži ohromene zírali na prekrásné zjevení, až jeden z nich odpovedel: "Vzácná paní, jsme z Podyjí a víte sama, jak vítecné víno náš kraj rodí. Jsme velcí milovníci vína, všechny druhy jsme už ochutnali, jen to vaše ješte neznáme. Dejte nám ochutnat za naši námahu jen malou sklenicku vašeho vína - jenom deci." Bílá paní s úsmevem splynula s bílým svitem luny a za chvíli se objevila se slavnostními cíšemi. "Moje víno jen ve zlatých cíších se podává. Pijte je na zdraví tech, které milujete." Muži si vychutnali cíše až do dna a když chteli podekovat, zjevení už nenašli. Oba pak usnuli na hromade hlíny, kterou vykopali. Z líbezného snení je vytrhl až hajný z hájenky od rybníka Vlkov, který je za tri dny našel spící s cíšemi v rukou a s úsmevem na tvári.
|
|
Historie hradu
Nad rybníkem Vlkovem nedaleko Hájovny se nachází nevelká zrícenina hradu Šenkenberka. Pozdeji se mu ríkalo Šimberk nebo také Šimperk. Historie hradu nemela asi dlouhého trvání - necelých 300 let a mnoho podrobností se nedochovalo. Tak aspon uvádím neco málo, posudte sami.
Prvním držitelem hradu Šenkenberka (Šimberka, Šimperka) byl patrne Volfram, v r. 1239 královský purkrabí na Vranove. Ten se vší pravdepodobností založil také kostel P. Marie v Olbramkostele, u nehož se už v polovine 13. století pripomíná proboštství, zaniklé pak v r. 1527. První zmínka o hradu Šenkenberku pochází však až z r. 1325, kdy král Jan Lucemburský povolil Hrutovi z Rukštejna, aby prodal ves Chlupice u Hosteradic Jindrichu ze Šenkenberka. Jindrich se pak objevuje v dalších listinách, naposledy v r. 1343. Jeho dedici byli synovec Markvart a Protiva. Markvart prodal v r. 1353 Príbíku z Jíkve polovinu hradu Šenkenberka s príslušenstvím, krome Žerutek a Olbramkostela, a polovinu Protiva, címž byla držba krátce spojena. Ale už v r. 1360 prodal Procek ze Šenkenberka – nástupce Pribíkuv – svou polovinu hradu za 510 hr. Jimramu z Jakubova, Oldrichu ze Želetavy a Raškovi z Boru. Druhou polovinu vlastnil jeho bratr Markvart spolecne s dalším bratrem, Bockem, který se o svou cást delil od r. 1361 s Oldrichem ze Želetavy. Ten získal i Markvartovu cást.
Pak není o Šenkenberku a jeho držitelích dlouho ani zmínky, ale je jisté, že se stal opet majetkem zemepanským, nebot v r. 1406 prodal moravský markrabe Jošt pul hradu a vsi Epice (zanikla), Vlkov (zanikla), Hosterádky, Žerutky a Milícovice Prechu z Kojetic a zároven propustil šenkenberské panství z léna. Jakým zpusobem pripadl Šenkenberk koncem 14. století markrabeti, není známo. Prech z Kojetic predal Šenkenberk venem své žene Katerine a ucinil podílníkem svých statku Jindricha Ctibora z Boreckovic. V roce 1418 postoupil Šenkenberk jako veno své druhé žene, Mane. Brzy potom získal hrad Oldrich z Eincingu, kterému král Zikmund potvrdil v r. 1426 jeho držení jako léna nebo zástavy. Snad brzy poté nebo až v druhé polovine 15. století za válek Matyáše Korvína s Jirím Podebradským vzal hrad za své. V roce 1517, kdy ho Michal z Eincingu prodával jako príslušenství Nového Hrádku majiteli jaroslavického panství Adamu z Backovic, byl již pustý. Hrad zanikl pred polovinou patnáctého století, kdy zde vypukl silný požár, jehož intenzitu dodnes dokazuje sklovitý povrch kamenu.
Hrad Šenkenberk, který stával na skalnatém návrší nad rybníkem mezi Olbramkostelem a Vracovicemi, dnes leží v sutinách. Zbyly pozustatky zdiva a stopy po hradním príkopu. Pod hradem byla stejnojmenná ves.
|
|
Prístup ke zrícenine
Když jsem se dne 26.4.2011 konecne vypravil, abych zrekonstruoval tuto adoptovanou keš, nechal jsem auto na parkovišti na kraji lesa - waypoint PARK. Odsud vede asfaltová lesní komunikace, kde je povolen vjezd jen na vyjímku Lesu Ceské republiky. Ovšem pro cyklisty skvelá sesta. Hned na zacátku je odpocívadlo se stríškou, vhodné pro odpocinek a lehkou svacinku. Asfaltová lesní komunikace vede až k rybníku a dál. Odbocíte pred rybníkem doleva a držíte se zelené znacky, která Vás dovede až ke zrícenine. Budete procházet malou loukou s ohništem a posezením se tríškou. Ideální místo pro odpocinek - waypoint SEZENI. Hráz rybníka Vlkov je lemovaná alejí stromu, uprostred stavidlo s mostkem, kde je možné se v teplých letních mesícíh osvežit - waypoint RYBNIK. Tady konci pohoda pro cyklisty. Strmé stoupání v nesjízdném terénu a križovatka cest - waypoint ROZCES. Pak už je to jen asi 100 m ke zrícenine.
Popisovaná možnost není pochopitelne jediná. Rovnež se k místu zríceniny dostanete po zelené turistické znacce z Olbramkostela (asi 3 km) nebo ze Šumné (asi 3,5 km). Nejbližší vlakové spojení je železnicní stanice Šumná, odkud se vydáte po zelené turistické znacce 4,5 km hlubokými lesy až na hrad. Pro ty, co toho mají ješte málo se vyplatí jít dál opacným smerem k Vranovské prehrade na hrad Cornštejn.
Památka spadá do katastru obce Šumná a je verejnosti volne prístupná.
Samotná cahe
Vše je popsáno v logu ze dne 26.4.2011 - ZDE.
|