BOROVANSKÁ-KŘEMELINA
Co je to křemelina:
Křemelina je nezpevněná hornina, která je tvořena většinou opálovými schránkami rozsivek, ty tvoří nejméně 40 procent jejího objemu. Sypké vzorky se označují křemelina, zpevněné diatomové břidlice, někdy je však pojem diatomit používán pouze pro tyto zpevněné horniny břidličnatého charakteru.
Vznik křemeliny:
Historicky jsou rozsivky známy z vrstev spodní jury , významnými uloženinami jsou třetihorní (jezerní i mořské sedimenty). Diatomity vznikají ve sladkovodním i mořském prostředí, ale i v oblastech se smíšenou (brakickou) vodou. Existenci velkého množství rozsivek v takových vodách podmiňuje vysoký obsah SIO2. Sladkovodní diatomit je typický nízkou krystalinitou křemene a je méně vhodný pro průmyslové využití. Vznikají však i v dnešních vodních pánvích chladnějších oblastí, chudých na uhličitan vápenatý. Velmi příznivé podmínky pro rozvoj diatom představují blízké sopečné oblasti, neboť sopečný popel je snadno přístupným zdrojem potřebných anorganických látek pro stavbu schránek. Významné výskyty u nás jsou většinou neogéního stáří, sladkovodního původu nebo vznikly ve vodách s velmi nízkou salinitou.
Vlastnosti křemeliny:
Křemelina je velice jemnozrnný, práškovitý až jílovitý sediment. Je-li čistá, má bílou barvu, bývá i nazelenalá, šedá, hnědavá dle příměsí. Vysoce kvalitní křemelina obsahuje kolem 90 % oxidu křemičitého. Důležitou vlastností pro využití je pórovitost, dosahující u dobrých druhů až 80 %. Objemová hmotnost vysušené křemeliny je 0,3–0,5 g/cm³, takže výrobky z ní plavou na vodě. Dalšími ceněnými vlastnostmi jsou tepelně izolační, žáruvzdornost, vysoká absorpční schopnost, odolnost vůči kyselinám atd. Kromě schránek rozsivek mohou obsahovat příměsi jílů, tufů a písku. Přechodné horniny, blízké tufům se označují jako tufodiatomity. Zvětrávaním diatomitových hornin se tvoří těžší zvětraliny a půdy. Diatomitové bahno a velmi podobný radiolariový kal jsou typické hlubokovodní sedimenty dnešních oceánů, usazují se pod hladinou CCD, existují však i mělkovodní křemité sedimenty. Diatomitové bahno je běžné v okolí Antarktidy a severní části Tichého oceánu, radiolariové sedimenty vznikají v rovníkových oblastech Tichého a Indického oceánu. Slabě zpevněné diatomitové jíly jsou za mokra mazlavé, po vyschnutí má křemelina práškovou formu, je bílé nebo žlutavé, šedé, případně až hnědé barvy. Diatomitové břidlice představují už zpevněný sediment s lístkovitou odlučností. Zpevněný diatomit má podobnou strukturu jako křída, lze ho rozlišit i velmi jednoduše olíznutím: protože dobře pohlcuje vlhkost, poměrně silně se lepí na jazyk.
Výskyt křemeliny:
V České republice je to zvláště Třeboňská pánev (největší české ložisko Borovany, Ledenice), podkrušnohorský oligocén (Soos), na Slovensku Dúbravice, Močiar. Největší světová ložiska se nacházejí v Kalifornii, kde mocnost dosahuje až 400 m. Význačnými producenty jsou Dánsko, Německo a Francie.
Těžba křemeliny v prostoru Borovany- Ledenice, okres České Budějovice.
Křemelina u Borovan:
Ložisko Borovany bylo otevřeno pravděpodobně roku 1909 a patřilo do schwarzenberského panství. Převládala těžba křemeliny, modřicové jíly byly těženy jen okrajově. Po 2. světové válce pokračovala těžba křemeliny v novém závodě a od roku 1961 začala těžba jílů, které se podle vlastností a kvality označují jako modřice mastná, modřice písčitá, modřice kameninová nebo modřice mastná černá.
Ložisko Borovany je protaženo ve směru SZ – JV, délka je asi 2 km a šířka ve střední části asi 1 km. Ložisko je reliktem terciérních sedimentů v třeboňské pánvi přibližně podkovovitého tvaru s tektonickým omezením. Ramena ložiska jsou oddělena úzkým hřbetem krystalinických hornin rudolfovské hrásti. V sz. části ložiska tvoří podloží silně zvětralé migmatitizované pararuly moldanubika, směrem k východu jsou v podloží pestré jíly a pískovce svrchního oddílu klikovských vrstev. V těsném okolí ložiska jsou klikovské vrstvy denudovány.
Bázi samotného ložiska tvoří tektonické deprese vyplněné splachy předmiocenních sedimentů. Petrograficky se jedná o hrubozrnná klastika (jílové písky a železivce) mydlovarského souvrství. V nadloží přechází klastika do nazelenalých až šedých jílů s vložkami křemeliny, které se řadí ke spodnímu mydlovarskému souvrství. Dále v nadloží zastihneme polohy křemelinových jílů a křemeliny svrchního oddílu mydlovarského souvrství. Křemelina je pro mydlovarské souvrství charakteristická, zvláště v poslední fázi po usazení zelených jílů. Obvykle je s jíly promíšena, což komplikuje její zpracování.
Po sedimentační odmlce došlo v pliocénu ke vzniku polohy namodrale šedých jílů s proměnlivým obsahem křemenného písku, která je spolu s křemelinou hlavním zájmem těžby. Polohy je stratigraficky označována jako ledenické souvrství v technickém označení se používá pojem modřicové jíly. Báze ledenického souvrství nebo okrajové partie ložiska jsou místy tvořeny šedými písky a pískovci. V ledenických vrstvách bylo zaznamenáno rovněž velmi zajímavé nahromadění vltavínů.
V z. části ložisky byly definovány soliflukční kvartérní sedimenty, tvořené okrovými až světle hnědými silně písčitými jíly. Na ně mohou navazovat sprašové sedimenty světle hnědé barvy.
Jíly ledenických vrstev můžeme označit jako kaolinitické jíly technicky se označují jako modřice mastná (MM) a modřice písčitá (MP) a mají v přirozeném stavu světle šedou, tmavošedou až černou barvu, po vysušení mají modravý nádech. Oba typy suroviny jsou prakticky stejné, liší se pouze v obsahu písčité příměsi, kterou tvoří zrna křemene do 0,5 mm. Makroskopické rozlišení jílů je obtížné, jíl MM se po usušení rozpadá lístkovitě, jíl MP zůstává celistvý.
Chemické složení modřicových jílů je poměrně variabilní, v závislosti na typu suroviny a velikosti jednotlivých frakcí. Místy se vyskytují polohy s vysokým zastoupením TiO2, který je vázán do frakce 4-63 mm na leukoxen. Obsahy Fe2O3 kolísají od 0,5 % do 3,4 %, přičemž nejvíce je obohacena nejjemnější frakce pod 4 mm. Železo je vázáno především na oxidy a hydroxidy. Vysoké obsahy draslíku souvisí s obsahy živců, především ve frakci 4-63 mm. Fosfor je spojen s novotvořenými produkty mořské sedimentace a tvoří součást schránek fosilních organismů, zajímavá je i jeho vyšší koncentrace v nejjemnější frakci. Nízký obsah CO2 souvisí se silicifikační diagenezí, karbonáty se v jílech prakticky nevyskytují. Obsah vlhkosti v jílech je až 10 % H2O, krystalově vázaná voda bývá zastoupena kolem 2 %.
Fázové složení jílů je silně závislé na velikosti částic. Zatímco frakci na 4 mm dominuje křemen a živce, v nejjemnější frakci převažuje kaolinit, méně je zastoupen montmorillonit a přítomna je i amorfní fáze – pravděpodobně opál ze schránek rozsivek. V jílech se minoritně objevují i úlomky hornin, muskovitu, turmalín nebo uhelná substance.
Vaznost, plastičnost a nízká teplota slinutí předurčuje jílovou surovinu pro výrobu žáruvzdorných výrobků a kameniny
Kaolinitické jíly ledenických vrstev mají zpravidla různé odstíny šedé barvy
Otázky:
Pro uznání logu musíte na kontaktní email napsat správné odpovědi ( pošlete email a hned logujte, pokud nebudou odpovědi dobře, ozvu se):
- Jaká je charakteristická složka křemeliny určující její vlastnosti? Informační tabule/
- V jaké době vznikala křemelina v jižních Čechách? /Informační tabule/
- Jakou konzistenci má světle šedá hornina, kterou vezmete do ruky? /lom/
- Odhadni jakou mocnost(tloušťku-zaokrouhli na metry) má tmavě šedá jílová hornina jižním směrem z trasového bodu lom? /lom/
Rozsáhlé ložisko jílů mezi Ledenicemi a Borovany
Zdroj: http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Křemelina
MOMENTÁLNĚ INFO TABULE JE V OPRAVĚ, PROTO PROSÍM ODPOVÍDEJTE JENOM NA ODPOVĚDI, KTERÉ LZE ZJISTIT DĚKUJI
PŘEJI PRIMA ZÁBAVU