Historicky prvním americkým astronautem na
orbitu Zeme se stal v roce 1962 John Herschel Glenn s kosmickou
lodí Friendship 7. Jeho let se však neobešel bez
technických komplikací a k tragické události nechybelo mnoho.
Vše ale nakonec dobre dopadlo a úspešný pokoritel
obežné dráhy byl prohlášen národním hrdinou.
Jako vubec první clovek v historii lidstva uskutecnil ve vesmíru
jeden oblet kolem Zeme sovetský kosmonaut Jurij Alexejevic Gagarin
v roce 1961 a Spojené státy nemohly zustat pozadu. V rámci programu
Mercury provádely se stejnojmennými kosmickými lodemi v letech 1960
a 1961 balistické a orbitální testy a posádku jednomístných
plavidel tvorili šimpanzi Ham a Enos a figuríny. K prvnímu
pilotovanému suborbitálnímu letu odstartoval 5. kvetna 1961
americký astronaut Alan Bartlett Shepard a 21. cervence téhož
roku také Virgil Ivan Grissom. O nekolik mesícu pozdeji konecne
prišel velký den Johna Herschela Glenna.
Riziko nešlo odhadnout
Raketa Atlas s lodí Friendship 7 stála na plošine pripravená
již 20. prosince 1961, ovšem její vypuštení
muselo být kvuli nejruznejším technickým závadám celkem
desetkrát odloženo. Vyšlo to až na jedenáctý pokus
dne 20. února 1962, ovšem komplikace pokracovaly i behem
samotné mise.
Navedení na obežnou dráhu probehlo až na zvýšenou
teplotu v kabine bez potíží a pozemnímu rídícímu stredisku
Glenn hlásil, že je vše v porádku. Jenomže
již pri prvním obletu naší planety došlo k
necemu, co nikdo nepredpokládal – k cástecnému uvolnení
ochranného tepelného štítu. Nepríznivou zprávu vedci a
inženýri pracující na projektu Mercury radeji americkému
astronautovi nesdelili a usilovne se snažili vymyslet nejaké
rešení. Nakonec dospeli k záveru, že pred návratem
Friendship 7 nesmí dojít k odhození brzdících raket, ukotvených k
lodi tremi lany, která zároven obepínala i tepelný štít.
Pokud zustanou na svém míste, mela by krytu zajistit dostatecnou
oporu. Nikdo však nedokázal odhadnout, jaké nebezpecí mohou
brzdící rakety znamenat pro lod pri jejím zpátecním pruletu
atmosférou, protože s jejich odhozením se pocítalo pred
sestupem.
Prechod na rucní rízení
K problémum se štítem se navíc behem druhého a tretího
obletu Zeme pridala také závada na automatickém stabilizacním
zarízení a došlo rovnež k dalšímu zvýšení
teploty v kabine na 41 stupnu Celsia.
Glenn se musel soustredit na rucní stabilizaci a z plánu, který mu
urcili vedci, nesplnil témer nic. Mel až príliš mnoho
práce s ovládáním lodi, než aby se zabýval fotografováním v
infracervené a ultrafialové oblasti spektra nebo
nejruznejšími pozorováními a také konzumací potravy.
Myšlenka na jídlo byla v danou chvíli asi tím posledním, na
co by pomyslel.
O nejvážnejší závade se štítem se však
dozvedel od rídícího strediska teprve krátce pred zahájením
sestupu. Technici mu podrobne vysvetlili, co se ve skutecnosti
stalo, a doporucili, aby po ukoncení brzdného manévru neodhazoval
pred vstupem do atmosféry vypálené brzdící rakety.
Nejhorší chvíle letu
Astronaut si byl jasne vedom vážnosti nastalé situace, ale
nemel jinou možnost než riskovat a rídit se radou
inženýru. Záverecnou fázi letu tak krome horka doprovodila
rudá záre horících zbytku brzdících trysek.
„Bylo mi jasné, že neco se trhá na okraji kabiny.
Rozžhavené sedmi a osmipalcové kousky kovu svištely
kolem okénka lodi. Snažil jsem se sedet bez hnutí, abych
uvolnoval co nejméne dodatecného tepla z vlastního tela, a potil se
odshora až dolu. Když jsem spatril kusy brzdících raket,
napadlo me, zda se ten ochranný beryliový štít prece jen
nepoškodil,“ vzpomínal Glenn na nejhorší moment
letu.
Návrat do vesmíru
Pocity tísne a strachu však brzy vystrídalo opojení ze slávy
a uznání, které se odvážnému dobyvateli vesmíru dostalo v míre
vskutku vrchovaté. Ihned po úspešném pristání lodi
Friendship 7 na morskou hladinu se dockal povýšení na
plukovníka a byl prohlášen za národního hrdinu USA.
V roce 1964 odešel z NASA, aby se mohl venovat politické
kariére, ovšem na kosmos nikdy zcela nezanevrel. Zpátky do
mezihvezdného prostoru se podíval ješte jednou v roce 1998,
tentokrát již jako clen posádky letu STS-95. Ve svých 77
letech studoval na palube raketoplánu Discovery vliv mikrogravitace
na proces stárnutí.