Martínkovický farní kostel patří do skupiny venkovských kostelů, které byly vystavěny v 17. století a první polovině 18. století na území spadajícím pod správu benediktinského kláštera v Broumově.
Na místě dnešního kostela stál dle dochovaných pramenů dřevěný kostelík z roku 1348. Z některých jiných písemností se však usuzuje, že již za opata Bavora (1290-1332) byl na tomto místě kostelík. Základní kámen dnešního kamenného kostela byl položen až 22.3.1690 a kostel byl dokončen roku 1698. Podle uchovaných níže citovaných záznamů se dá soudit, že stavební práce byly ukončeny již v roce 1694.
"Účty za barokní přestavbu kostela jsou obsaženy v registrech príjmu a vydaní kostela v Martínkovicích z let 1691-1692, 1693-1694 a ve zvláštním „Hlavním extraktu“ stavebních vydání za léta 1690 - 1692 a 1690 – 1694
Podle „Hlavního extraktu“ z let 1690 – 1692 se zacalo na stavbe pracovat od 29. brezna r. 1690. Za první rok se vydalo 1489 zl. a 4 kr., za druhý rok 2253 zl. a 30 kr. a konecne za tretí rok 986 zl. a 13 kr. V roce 1692 se stavební práce skoncily 20. ríjna.
Zedníkum a pridavacum bylo vyplaceno celkem 2265 zl., kopácum základu 34 zl. a 37. kr. (šlo asi o robotníky), pražským a „zdejším“ (tj. asi broumovským) tesarum celkem 371 zl. a 52 kr. Za vápno se vydalo 566 zl. a 42 kr., za cihly 226 zl. a 40 kr., stavební dríví stálo 76 zl. a 4 kr., železo na klešte 204 zl., pálená krytina pokrývacské práce 22 zl. a 57 kr. Meedikovári a malíri se platilo za zhotovení makovicky na vež a její pozlacení 17 zl. 30 kr., klempíri za pokrytí vežicky 31 zl. a 12 kr., kovári za ruzné práce (i za opravování stavebního náradí) 91 zl. a 2kr., zámecníkovi za kování oken 10 zl, a 30 kr. Sklo a sklenárské práce stály 96 zl., hrebíky 56 zl. 8 kr. Tesarskému mistru se platilo ješte zvlášt za nový krov na veží 72 tl. V úctech jsou dve položky za cervenou barvu, jednou 5 zl. a 31 kr. a podruhé 4 zl. a 40 kr. Cervené barvy se užívalo predevším k natírání plechové krytiny veží, pokud tyto byly pokryty tzv. „bílým“ plechem (tj. železným plechem pocínovaným), anebo obycejným plechem „cerným“ a nikoli plechem medeným. Protože medený plech byl drahý, krylo se na venkove medí velice zrídka. Není ovšem vylouceno, že cervené barvy mohlo být užito i pro vnejší omítky kostela
V registrech príjmu a vydání za rok 1693-4 jsou zapsány už jenom doplatky. Za ruzný materiál se doplácelo 246 zl. rocne a staviteli Janu Baptistovi bylo na jeho smlouvu doplaceno 150 zl. rocne."
Text Prof. Mojmíra Horyny prevzat ze stránek http://www.klaster-broumov.cz/martinkovice.htm.
Mezi venkovskými broumovskými kostely je tento vyjímečný tím, že jako jediný nepochází od stavitele ostatních kostelů Killiána Ignáce Dientzenhofera, ale od Martina Allia, který pracoval na přestavbě klášterního kostela v Broumově.
Fresky v kupoli, nad oltářem i nad varhanní kruchtou, jejichž hlavním námětem je Nanebevzetí P. Marie doplněné výjevy ze života sv. Jiří a sv. Martina, maloval F. A. Schefler, který pro opata Benno Löbla pracoval hlavně ve druhé polovině čtyřicátých a na počátku padesátých let 18. století.
V kostele se také nacházejí jedny z nejcennějších varhan na Broumovsku, které pocházejí z roku 1769 a dochovaly se téměř v původním stavu. V roce 2011 bylo dokončeno jejich restaurování a jsou po mnoha letech opět plně funkční.
Po odsunu původního německého obyvatelstva kostel chátral a po roce 1990 byl i několikrát vykraden. Zmizelo mnoho vzácných barokních soch. V kostele zůstaly pouze 4 sochy. Kromě sošky pannny Marie, ještě také sochy. Sv. Štěpán a sv. Vavřinec na hlavním oltáři a socha svatého Jiří bojujíchího s drakem, která je nyní uschována v broumovském klášteře. Tato socha je zajímavá i tím, že na jedné fresce na stropě je znázorněn mnich jak tuto sochu vyřezává.
V uplynulých letech byla opravena střecha a fasáda kostela, kromě varhan byly také restaurovány vzácné fresky a snad se opravy dočká i přilehlá fara, která je pravděpodobně také Alliovým dílem.
Nyní něco málo o keši: keš není v areálu hřbitova ani ve hřbitovní zdi a odlovíte ji velmi snadno, ale prosím o použití hintu, aby dlouho vydržela. Tak lovu zdar!