Pár slov úvodem: Asi si pamatujete na oranžovou ikonu, která dlouhá léta svítila na mapě Tišnova. Byla to multina GC11JJQ, jejímž autorem byl dnes již legendární Klicnik team. Jenže Klicnik team s geocachingem skončil a původní dlouhou multinu poslal do věčných lovišť v půlce roku 2015.
Bylo mi líto něčeho tak zajímavého a dlouhého, přece jen tyto typy keší už moc nevznikají a hlavně se už ani moc nevyskytují. S úmyslem založit v údolí Loučky, Haldy a Libochovky podobnou keš, jsem se do toho pustil. Informací o Dianě je docela dost, není ale ani možné do listingu nějak smysluplně uvést vše, abych postihl aspoň základní fakta o fungování podzemní továrny. Pokud budete mít chuť a zájem, zkuste třeba i Google, uvidíte, jaké stránky vám vyjedou mezi prvními. Já čerpal hlavně ze dvou knih:
Vladimír Ustohal: Tunely pro Messerschmitty
Miroslav Vaněk: Diana – továrna na smrt
Vím, že se nově vznikající keš neubrání srovnání s tou původní od Klicnik team. A taky vím, že tohle srovnání prostě není na místě. Obě keše vznikly v naprosto rozdílné etapě geocachingu. Zatímco dříve bylo celodenní putování za jedním bodem naprosto normální, dnes je mi jasné, že většina lovců ohrne nad tímto druhem lovu nos. I přes to jsem se snažil zachovat celou nosnou myšlenku, které provázela i Klicnikovu multinu. To znamená hlavně se projít nádhernou krajinou, nasát čerstvý vzduch a možná se i trochu zamyslet nad historií těchto míst. Prostě bych rád vyzobnul něco z toho starého dobrého geocachingu a předhodil ho masám dnešních lovců. Ti, kteří již absolvovali stařičkou verzi, budou možná malinko zklamní z toho, že neuvidí vlastně nic nového. Věřím ale, že i přes to se najdou tací, kteří si výlet rádi zopakují. Stage sice nejdou přesně ve stopách těch starých, ale jsou hodně podobné, řekl bych, že jsou pouze předělány do aktuálních pravidel či zvyklostí. Ono je taky docela obtížné zdokonalovat něco, co dlouhou dobu perfektně fungovalo.
Poslední moje myšlenka směřuje k finálkářům – tahle krabka opravdu není pro vás. Není vlastně ani ničím zajímavá. Je to jen bod, který vám se statistikama stejně nijak nepohne. Zajímavá je právě ta procházka po zdejších krajích. Udělejte jednou výjimku - sbalte baťoh a vyražte do nádherného kraje, plného divokých scenérií, brodů a pozůstatků válečné historie.
DIANA GmbH (Gesellschaft mit beschränker Haftung)
S výstavbou podzemní továrny Diana GmbH se začalo pravděpodobně už bezprostředně po zničení leteckého závodu Wiener Neustadter Flugzeugwerke ve Vídeňském Novém Městě v srpnu roku 1943. Mezi Brnem a HB se v té době již několik let budovala nová železniční trať a v kopcovitém terénu v okolí Tišnova byly téměř dokončeny 3 tunely, které měly být součástí této tratě. Jejich profily zcela vyhovovaly pro dvoukolejnou elektrifikovanou trať, tzn. byly poměrně prostorné jak do výšky, tak do šířky.
První tunel se nachází u Dolních Louček, má délku 633 m, je často označovaný jako „217A“ nebo „jednička“. Druhý tunel (217B) s délkou 213 m se nachází u Lubného a třetí neboli „trojka“ (217C) leží u Níhova a jeho délka je 531 m. Do tunelů hodlali Němci umístit určitou část náhradní výroby jednomístných stíhaček Messerschmitt Bf 109 G-10. Výroba ukrytá v tunelech nebyla nic nereálného. Byla poměrně bezpečná a minimálně ohrožená od vnějších vlivů, především náletů, ale také nejrůznějších záškodnických akcí.
Kromě vzniku samotné továrny v útrobách tunelů bylo nutné zhotovit nespočet navazujících zařízení, přiléhající infrastruktury a dalších objektů. Určitě nejzajímavějším objektem je úzkorozchodná drážka, která spojovala železniční stanici v Tišnově a jednotlivé objekty Diany. Její rozchod byl 760 mm (cca polovina dnešních standardních kolejí) a byla zhotovena z materiálu, který se zrovna používal na výstavbu tratě Brno - Havlíčkův Brod. Původně sloužila ke zjednodušení výstavby tunelů a trati, Němci ji ale v rámci výstavby Diany rozvinuli naplno. Začínala u vlakového nádraží v Tišnově, pokračovala přes Předklášteří a Mezihoří u Dolních Louček do Chytálek a následně do Kutin, kde byl pracovní tábor. Pokračovat měla až k současným tunelům B a C. Využívala se výhradně k dopravě materiálu, potravin, uhlí a koksu a zřídkakdy také osob. Jejích pozůstatků si určitě všimnete při vašem putování. Rychlost vozidel na drážce byla však nižší, než rychlost běžné chůze a tak nebyla využívána k transportu již hotových letadel. Hotové trupy letadel se spouštěly pomocí dřevěného skluzu od žďárského portálu tunelu A dolů do údolí, kde se nakládaly na auto (v oblasti dnešního Mostu Míru) nebo se táhly za autem (pokud byly vybaveny koly). Převážely se na nádraží do Tišnova, odkud se dále dopravovaly na letiště do Olomouce.
Dále bylo zbudováno více jak 30 mostů a celá řada pomocných objektů. Bylo zbudováno nespočet skladů, dílen. Byly zbudovány pomocné kuchyně, ubytovací baráky, jídelny apod. Právě ubytovací tábor na Kutinách sloužil po skončení války jako zajatecký tábor pro Němce a členy Wehrmachtu. Nacházel se zde hřbitov, kde bylo pochováno 118 německých příslušníků. V roce 1995 se podařilo několika nadšencům zajistit exhumování všech těl, která byly následně přemístěna na ústřední hřbitov v Brně.
Tunel A – v tomto tunelu se vyráběly trupy letadel, které se následně z tohoto tunelu nakládaly přímo na nákladní auto (viz výše) a dopravovaly se na nádraží do Tišnova. Tunel byl ve ¾ svojí výšky rozdělen na 2 podlaží dřevěnou konstrukcí. Tišnovský portál tohoto tunelu byl zčásti klenbovitě zazděn a opatřen vraty masivní konstrukce. Tunel měl ve stráni nad Dolními Loučkami 2 boční východy. Oba jsou ve stráni nad řekou Loučkou a jsou od sebe vzdáleny cca 20 metrů.
Tunel B – stejně jako tunel A, byl i tento rozdělen na 2 podlaží. Údajně se zde vyráběla hydraulika a další jemné součástky pro letadla.
Tunel C – zde se vyráběla křídla. Byly zde solné lázně k namáčení duralového plechu. Ve vzdálenosti asi 20 metrů od žďárského portálu se nachází na jeho levé straně menší kulometné hnízdo.
Další zajímavou stavbou, jejíž účel nebyl dlouhou dobu vyjasněn, je vodní nádrž „Kopyto“. Svůj nepravidelný tvar má pravděpodobně proto, aby z letadla vypadala jako přírodní nádrž nebo rybníček. Údajně nádrž sloužila k požárním účelům, ale nakonec se tato myšlenka ukázala jako nesmyslná. Další domněnkou bylo, že nádrž slouží pro zajištění vody k ochlazování kompresorů, nebo jako zdroj vody pro lisy na vodní pohon, případně jako cvičiště pro výcvik potapěčů. Nic z toho se ale neprokázalo. Poslední domněnky jsou, že se nádrž využívala na zkoušky těsnosti křídel zde vyrobených letadel.
Poslední letouny byly v podzemní továrně Diana vyrobeny v březnu 1945, k 1. dubnu vyšlo nařízení k zastavení výroby. Kapitulace Německa se blížila... Chaos, který tu nastal na konci války zachvátil i Dianu. Většina materiálu, součástek a nářadí byla rozkradena, ustupující Němci na konci dubna 1945 zapálili většinu skladů. Nutno říci, že ve svém kulminačním bodě se v továrně Diana vyrábělo 8 - 10 kompletních stíhacích letounů denně.
K samotnému odlovu: Čeká vás cca 15 - 20 km chůze nejen po nezpevněných cestách. Budete procházet všemi místy, kudy vedla i úzkorozchodná dráha Diany. Některé úseky samozřejmě půjdou zvládnout i na kole, ale moc to nedoporučuji. Počítejte s tím, že budete muset překonat místy velké převýšení, několikrát budete brodit místní řeky nebo potoky a tak vám bude kolo spíš na obtíž. Doporučuji tedy absolvovat celou cestu pěšky. Když jsem si zpětně propočítával, jakou vzdálenost jsem při zakládání této keše nachodil, dospěl jsem někam ke 40 km. Ale je v tom započítáno obchození a zaměření celé trasy na několikrát. U šlapání byla spousta zaměřování a počítání a další práce, které vy budete ušetřeni. Krom jiného jsem v batohu nesl vrtačku s vrtáky a bity, kladivo, mačetu, lopatku, šrouby a hmoždinky a spoustu dalších drobností. Toto si brát nemusíte!
Na každé stage najdete kovovou tabulku, na které jsou vyraženy souřadnice další stage. Kromě nich jsou na každé tabulce vyražena i 2 bonusová čísla, označena jako A - L, která budete potřebovat pro výpočet finálky. Vzorec pro finálku se dovíte na poslední stage. Pokud tedy vynecháte některou ze stagí, nebudete mít dostatek indicií pro výpočet finálních souřadnic.
Buďte pozorní, pozůstatky Diany GmbH na vás čekají na každém kroku, stačí se jen dobře dívat. Do waypointu jsem dal jen to nejdůležitější, co stojí určitě za shlédnutí, drobných artefaktů naleznete ale po cestě spousty.
Pár rad na závěr:
* k žádné ze stage není třeba speciální vybavení pro odlov, počítejte ale s tím, že terén 4 tu není jen tak
* respektujte všechny cedule, které při putování potkáte - zákazy, příkazy, informace
* v žádném případě nevstupujte do kolejiště, na železniční mosty a do tunelů - nejen, že je to zakázáno, ale hrozí vážné úrazy, které mohou končit smrtí
* nelze jít po pravém břehu Loučky (ze strany kamenolomu Předklášteří), jak bylo možné v původní multině. Trochu se zde změnily poměry a jedná se o soukromý pozemek. Při zakládání na mě chtěl hlídač zavolat policii, takže bacha, tudy ne! Věřím, že si poradíte...
* od poslední stage k finálce půjdete přes soukromý pozemek, průchod ale je možný, držte se cedulí, které jsou zde umístěny
* ve finální krabici se nachází cca 30 památečních limitních kusů CWG. Jsou určena pro prvních 30 hardcore lovců, kteří dojdou všemi nástrahami až do cíle. Nerad bych ale viděl CWG u někoho, kdo není v logbooku. Prosím dodržte pravidlo 1 NICK = 1 CWG, neberte jich více. Můžete si vzít i bez výměny, ale budu samozřejmě rád, pokud sem přihodíte i svoje osobní.
* buďte šetrní k přírodě, to co tu příroda tisíce let tvořila, není nutné během několika okamžiků ničit
* pokud naleznete nějaký další zajímavý objekt Diany, dejte mi vědět, přidám ho do waypointů
* od finálky nečekejte nádhernou naditou krabici, sám jsem ji umisťoval už za tmy po předchozím pochodu, podle toho bude asi vypadat i místo, ale myslím, že o finálku v tomto případě snad nejde
* za betatest a kontrolu většiny stagí díky max 77
* vše absolvujete na vlastní riziko
* pokud narazíte na nějaký problém se stagí, kontakt na mě je: 737 256 416