Újezd nad Lesy a Klánovice a středočeských obcí Úvaly, Šestajovice a Jirny (část Nové Jirny).Téměř celá pražská část lesa je chráněna jako přírodní park Klánovice-Čihadla, části z něj jako přírodní rezervace Klánovický les a přírodní památka. Proto se tady chovejte k zvířatům a k lesu jako lidi a nééé jak Sus strofa.
Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách:
Veverka patří k nejoblíbenějším tvorům české fauny a asi nenajdeme nikoho, kdo by ji na první pohled nepoznal. O to zvláštnější je, že právě o nezaměnitelné "opičce našich lesu" koluje tolik zavádějících informací...
S každým novým článkem o veverkách, který se objeví v novinách a časopisech, jsme znovu překvapeni, kolik v lepším případe nepřesností - a v horším hloupostí - jsou do nich autoři schopní shromáždit. Na vině je nejen "googleovský" způsob práce, kdy autoři opisují jeden od druhého (aniž by sami o veverkách cokoliv tušili), ale samozřejmě i nedostatek skutečně důvěryhodných zdrojů (i v encyklopediích jsou totiž o veverkách leckdy publikovány zavádějící údaje). Ostatně i drtivá většina snímku "divokých veverek", kterými jsou tyto texty doprovázeny, si na autenticitu jen hraje, protože byly pořízeny v městském parku v Mladé Boleslavi, kam jezdí pořizovat aranžované "lesní" snímky poloochočených veverek fotografové už mnoho let...
A nejde jen o články. Protože naší specializovanou "rodinnou" záchrannou stanicí pro veverky Pinky projde rok co rok kolem stovky veverčat ze všech koutu České republiky, setkáváme se jak s desítkami jejich nálezců, tak s radou zájemců, kteří se k nám "na veverky" přijíždějí podívat. Většina z nich - a to i ti, kteří mají hluboký zájem o přírodu - má k našemu neutuchajícímu překvapení o způsobu života a chování veverek zcela mylné představy.
Když jsme tedy dostali z redakce "Naší přírody" nabídku napsat o veverkách článek, napadlo nás vytvořit jakýsi "opravník obecně oblíbených omylu o veverkách". Tedy sepsat nejrozšířenější pověry, které se veverek týkají a uvést je do souladu s realitou.
Díl 2
CERNÁ HROZBA
S barvou veverky obecné souvisí i další nesmysly, s nimiž jsme se mnohokrát setkali. Jedním z nich je tradovaný omyl, ze veverky s černou barvou srsti žijí v horských oblastech a rezavé v nížinách, dalším je tvrzení, ze rezavých veverek oproti černým ubývá či dokonce absurdní teorie o tom, že černé veverky jsou silnější a rychlejší a proto rezavé postupně vytlačují.
Protože rok co rok do stanice přijímáme mláďata ze všech koutu České republiky, můžeme na statistických číslech snadno prokázat, ze všechny tri základní barevné skály veverčí srsti (rezavá, hnědá, černá) jsou početně v přírodě zastoupeny stejně, jejich vazba na dané místo je zcela náhodná a mezi černými a ostatními veverkami není co do schopností pražádný rozdíl.
SAMOTÁRI
Především dětské knížky mají na svědomí další fatálně mylné přesvědčení veřejnosti o tom, že veverky žijí v párech či rodinách. Opak je pravdou - veverka obecná je co do způsobu života striktní (ba az agresivní) samotář.
Své teritorium, které dle úživnosti dané lokality muže být velké až několik desítek hektaru, obývá sama a důkladně si ho střeží. Samci se samicemi se nakrátko schází pouze po dobu páření, což je nanejvýš několik dní v roce.
Jakmile tedy v lese zahlédnete více veverek pohromadě, bud jste se přichomýtli k páření (kdy samičku může pronásledovat i více nápadníku najednou) nebo - pravděpodobněji - jde o matku s dospívajícími mláďaty. Dvou az tříměsíční mláďata, která se s matkou pohybují po jejím teritoriu, jsou totiž jen o cca třetinu menší než dospělá veverka a tak je laik snadno zamění s dospělým jedincem. Vztah samice a samce ke svému teritoriu je ale přece jen trochu odlišný. Zatímco samička zůstává území, na kterém se zabydlela, věrná a prožije na něm celý život, sameček ho často opouští a od zimy do léta migruje za samicemi v širokém okolí.
POMOC
Nejúčinnějším způsobem pomoci divokým veverkám je stavba a umístění jednoduchého veverčího krmítka. Vzhledem k uzavřené konstrukci se do něj nikdo jiný než veverka nedostane, a tak je potrava v něm stoprocentně zužitkována těmi, komu je určena. Fotografie krmítka i návod na výrobu naleznete na našem webu Veveratka.cz.
Zdroj informací - O AUTORECH - článku
Kateřina a Petr Soukupovi provozují ve volném čase specializovanou Záchrannou stanici pro veverky Pinky, do které přijmou každý rok kolem stovky veverčat z celé České republiky. Stanice je součástí sítě záchranných stanic CSOP. Katerina (1973) se dlouhodobě věnuje pozorování a fotografování divokých veverek. Již téměř deset let připravuje informacemi a fotografiemi nabitý web Veveratka.cz, věnovaný jak divokým veverkám, tak práci v záchranné stanici. O živote jedné z divokých veverek napsala unikátní pětisetstránkovou a radou raritních snímku vybavenou knihu "Veveřácká kronika", zaznamenávající pravděpodobně nejdelší (více než 6 let) souvislé pozorování divokého zvířete v přirozeném prostředí, které se kdy komu podařilo zachytit. Podrobnosti o "Veveřácké kronice" s ukázkami z recenzí a s desítkami čtenářských ohlasu najdete na našem webu: http://veverackakronika.bloudil.cz/
Chcete nám pomoci?
V případě pomoci:
Kontakt na záchrannou stanici pro veverky Pinky
http://veveratka.cz
Něco málo ke keši. Keš se nachází 14 metrů nad zemí ( 50 m lano bude určitě stačit ) a proto budete potřebovat speciální stromolezecké vybavení. Bez výbavy se o to ani nepokoušejte!!! a zbytečně neriskujte své zdraví. Opravdu to bez něj nedáte.
!!! Odlov této krabky je pouze na Vás a na Vašem uvážení, že za to stojí !!!
!!! Na odlov nechoď nikdy sam !!!
http://www.horolezeckametodika.cz/
