Od roku 1905 na území Rakouska-Uherska jezdily poštovní autobusy, které kromě zásilek dopravovaly i omezený počet osob. V českých zemích byly první poštovní linky zavedeny roku 1908, a to linka Pardubice – Bohdaneč (11 km, 64 minut) a Pardubice – Holice. Na linkách jezdily autobusy Laurin & Klement s dřevěnou karoserií, čtyrválcovým benzinovým motorem a řetězovým pohonem zadních kol a s dřevěnými koly s obručemi z plné gumy. Před 1. světovou válkou bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku postupně zavedeno 20 státních poštovních autobusových linek o celkové délce přibližně 500 km. Se začátkem války byla v souvislosti s mobilizací a zrekvírováním vozidel pro potřeby vojska veškerá autobusová doprava v českých zemích na téměř pět let zastavena. Od roku 1919 ji začala postupně obnovovat čs. poštovní správa, vrcholově řízená ministerstvem pošt a telegrafu. Od roku 1927 byly autobusové linky v Československu provozovány také státními železnicemi ČSD, řízenými ministerstvem železnic. K 1. lednu 1933 byly státní poštovní linky i s personálem, vozidly a technickým zázemím začleněny do resortu železnic a v průběhu roku 1933 postupně převzaty jednotlivými ředitelstvími státních drah. Souběžně prosperovala do roku 1932 i soukromá autobusová doprava. Zákony o dopravě motorovými vozidly z let 1932 a 1935 silniční dopravu začaly regulovat územně omezenými koncesemi, daňovým zatížením a uzákoněním vlivu železničních úřadů na udělování koncesí pro silniční dopravu, čímž byly podmínky pro volné soukromé podnikání ztíženy.
Autobus Praga RND se vyráběl v letech 1934-1953.
Odstoupení Sudet mělo za následek zkrácení všech dotčených československých linek k německé hranici, do ledna 1939 pak byla autobusová doprava přeorganizována a vydán nový jízdní řád. Většina autobusů ČSD byla po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939) převedena do ČMD (Českomoravské dráhy), 70 vozidel si ponechaly Slovenské železnice, 50 vozidel z oblasti Sudet bylo odevzdáno Německu. Roku 1939 pak musely být autobusy přestaveny na pravostranný provoz. Označení na vozidlech i jízdní řády začaly být dvojjazyčné. V roce 1940 byly plošně vyměněny poznávací značky autobusu, přičemž bylo číslování bývalých poštovních a původních drážních autobusů sloučeno do jednoho systému.
Autobus Škoda 706 RTO se vyráběl v letech 1958-1972.
Autobusový provoz byl za války silně zredukován, přednost měla přeprava pracujících do továren a školní mládeže. K silné redukci provozu došlo roku 1943, kdy chyběla vozidla, náhradní díly, palivo i personál. Koncem války byla většina autobusů poškozena, zničena nebo zabavena některou z bojujících armád.
Státní monopol na autobusovou dopravu byl zaveden § 148 československé ústavy z 9. května 1948, podle něhož pravidelná doprava silniční mohla být jen národním majetkem. Národní podnik Československá automobilová doprava byl zřízen znárodňovacím zákonem c. 311/1948 Sb. (o národních dopravních podnicích). Zákon c. 148/1950 Sb., novelizující Zákon o národních dopravních podnicích (úplné znění pod c. 149/1950 Sb.), dnem vyhlášení (24. listopadu 1950) zavedl nový název Československá státní automobilová doprava (ČSAD). Podnik měl sídlo a ústřední ředitelství v Praze, jemuž pro činnost na Slovensku podléhalo Oblastní ředitelství v Bratislavě.
Autobus Karosa ŠL 11 se vyráběl v letech 1963-1981.
Od roku 1952 byl rozdělen na 19 samostatných krajských národních podniků (13 krajů v českých zemích a 6 slovenských krajů) a dvě hlavní správy (česká a slovenská).
Autobus Karosa C 734.03 se vyráběl v letech 1981-1997.
Národní podnik (podniky) ČSAD v padesátých a šedesátých letech zavedly jednotnou a ucelenou síť autobusové dopravy v celém Československu a jednotné tarifní podmínky. Začátkem šedesátých let se také začal ustalovat a standardizovat způsob označování autobusových zastávek, nejprve interními předpisy, v polovině sedmdesátých let 20. století pak i technickými normami (ON 73 6425, ON 73 6426) a označení konce zastávky se v roce 1975 dostalo i do Pravidel silničního provozu.
Autobus Praga RND v Odrách na náměstí.
V roce 1994 byl schválen liberalizovaný Zákon o silniční dopravě (111/1994 Sb.), který otevřel cestu na trh soukromým a nestátním dopravcům. Počínaje rokem 1994 byla vetšina z podniku ČSAD transformována na akciové společnosti a privatizována. Po rozpadu Československa se již v zapsaných názvech firem objevuje vetšinou jen zkratka ČSAD bez vysvětlení, co písmena v ní znamenají. Část transformovaných firem si ihned nebo později zvolila názvy, které již na ČSAD neupomínají.
Autobusové nádraží v Odrách dne 24. února 2015.
V Odrách měly autobusy zastávku pouze na náměstí, teprve později s příbývajícím počtem cestujících padlo rozhodnutí postavit autobusové nádraží, které má svou podobu téměř nezměněnou dodnes.
V současné době jsou přes Odry vedeny následující příměstské linky:
Nový Jičín-Jeseník nad Odrou-Vražné-Odry
Fulnek-Suchdol nad Odrou-Odry-Pohor
Nový Jičín-Suchdol nad Odrou-Odry
Odry-Spálov-Luboměř,Heltinov
Odry-Jakubčovice nad Odrou-Vítkov
Odry-Veselí
Odry-Tošovice-Fulnek
Odry-Jakubčovice nad Odrou-Odry,Dobešov
Odry-Fulnek-Heřmanice u Oder-Vítkov
Vítkov-Fulnek-Odry
Vítkov-Jakubčovice n.O.-Odry
Ostrava-Klimkovice-Bílovec-Fulnek-Odry
Hranice-Bělotín-Odry
Přerov-Hranice-Opava
a z dálkových zbyla pouze linka Zlín-Hranice-Ostrava. Linky Ostrava-Vrchlabí a Ostrava-Brno byly zrušeny.
Použitá literatura:
1) Wikipedia
Informace o keši:
1) Po nalezení keš vraťte na původní místo.
Historie umístění keše:
13. července 2015 změna souřadnic z důvodu krádeže keše.