Vážení kačeři,
Vítáme vás na naší další keši. Tato má za cíl vám dnes rozšířit obzory na poli cimrmanologie. Konkrétně vám představit Járu Cimrmana jako paleontologa. A jaké jiné místo pro toto seznámení zvolit než oblast Barrandova. Nyní si tedy můžete přečíst krátké historické okénko a následně se vydat pro bodík. Jo a pozor! K odlovu bude potřebovat všem známou teleskopickou pomůcku.
P.S.: Následující text je většinou čistá fikce. Berte ho proto prosím s rezervou. :-)
Jára Cimrman
Jára Cimrman se narodil ve Vídni někdy mezi lety 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis připouští i roky 1856, 1864, 1868, 1883 či 1884). Jeho otec byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelínková - Cimrmanová. On sám se cítil být Čechem, o čemž vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“.
Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby. Poslední bezpečně zjištěné místo pobytu je Liptákov v Jizerských horách roku 1914. Podle jiných informací však z Liptákova odešel do starobince ve Frymburku. Jeho údajné místo skonání se nachází v lese na tzv. Husí cestě, poblíž obce Skalka v Ústeckém kraji. Dle různých informací zde došlo k explozi jeho vlastnoručně zkonstruovaného automobilu na stlačený vzduch a vodu při které mistr bohužel zahynul (ku podivu to tu nepřipomíná ani žádná keš :-( ). Konkurenční badatelská skupina Salón Cimrman ale ovšem tvrdí, že našla Cimrmanův hrob v obci Šemanovice na Kokořínsku, kde prý mistr také na konci svého života pobýval (tady už keška je). Vídeňský Cimrmanolog profesor Erich Fiedler pak tvrdí, že Jára Cimrman stále ještě žije (tato informace ale ovšem ukazuje pouze na povrchnost práce tohoto rakouského badatele). Za svého života se nedočkal uznání. Teprve objevem truhly s pozůstalostí dr. Evženem Hedvábným v jeho Liptákovské chalupě, je evropská veřejnost seznámena s jeho geniem. Na poli cimrmanologie bylo již sice mnoho objeveno, ale téměř vždy najdeme něco, čím nás mistr ještě překvapí, jako se tomu stalo nyní v paleontologii.
Joachim Barrande
(11. srpna 1799, Saugues, Francie – 5. října 1883, Frohsdorf, Rakousko - Uhersko) byl francouzský inženýr a paleontolog. Svým průzkumem geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách se stal celosvětově známým vědcem. Na rozdíl od Járy Cimrmana o něm víme téměř vše.
Nyní ke společné historii obou velikánů:
Když Joachim Barrande započal s pracemi na plánu rozšíření Lánské koněspřežky k Berounu, byl mu přidělen jako asistent mladý český vynálezce Jára Cimrman. Společně pak začali plánovat kudy povede budoucí trať. Když pak započaly i stavební práce, neustále musely být přerušovány kvůli tomu, že Barrande neustále každou chvíli na staveništi nacházel velké množství zkamenělin, které chtěl vždy prozkoumat a zahrnout do své sbírky. Jára Cimrman brzy odhalil, že bude lepší, když trať přeloží jinam a nechá na původní trase Barranda objevovat. Jak si řekl, tak i udělal, ale Barrande na to přišel, a trval tak na tom, aby mu Cimrman i z druhé stavby schovával vydolovanou horninu, ve které hledal další zkameněliny. Marně ho Cimrman ubezpečoval, že jeho dělníci vše prohlížejí.
Na tomto obrázku je zachycen sám Barrande. Mistrovu podobu bohužel neznáme.
Barrande brzy také jmenoval Cimrmana vedoucím projektu a nechal ho stavbu řídit, aby se mohl věnovat dále naplno objevování. Nutno říci, že Barrandeho práce měla i své výhody. Například jeho zkoumání produkovalo velké množství zbytkového štěrku, suti a kamení, které Cimrman chytře využíval jako stavebního materiálu na skutečné stavbě. Barrande ho také jednou požádal, aby mu zkonstruoval drtičku kamene, která mu umožni rozlouskávat i velké kameny a objevovat v nich velké zkameněliny. Cimrman po několika dnech práce vytvořil slavnou obří drtičku, jistě ne náhodou nazvanou Koloděj (patrně zde kvůli jejím obřím rozměrům užil stejného jména, které pak dal obrovi ve své pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký). Když mu pak Barrande přivalil velký balvan, vyzval ho jen Cimrman: Joachime, hoď ho do stroje! Načež se před oběma užaslými badateli objevila jedna z největších zkamenělin co kdy našli. Joachim Barrande mu dokonce nabízel, aby Cimrman pojmenoval nějakou novou zkamenělinu po sobě. Cimrman mu ale vždy odpovídal, že žádná ze zkamenělin nedosahuje jeho velikosti (zde ovšem nejde o samochválu, pouze o konstatování v duchu mistrova výroku: „Nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mě neudělá.“).
Na tomto vzácném, leč bohužel velmi nekvalitním snímku, je možná zachycena Cimrmanova obří štípačka Koloděj.
Citujme nyní na chvíli z velmi vzácných poznámek Barranda: „Jakmile jsem poznal Cimrmanovu šikovnost, neváhal jsem jej dále využívat. Ukázalo se, že jej zkameněliny také zajímají, a tak mi ve volném čase začal pomáhat. Pomáhal mi vymýšlet jména pro nově objevené zkameněliny a vymyslel mi též systém třídění nalezených exemplářů. Pouze za plat projektanta tak velkou měrou přispěl k mým úspěchům.“
Tento snímek možná zachycuje Cimrmanovy dělníky. Díváte se tak pravděpodobně do tváře lidem, kteří Cimrmana opravdu mohli znát. Dle různých spekulací může být autorem snímku sám Jára Cimrman.
A touto ojedinělou a vzácnou vzpomínkou slavného paleontolga na slavného velikána končíme historické okénko. Jára Cimrman se s Barrandem nakonec rozešel ve zlém. Nepohodli se totiž o dalším směřování svojí tratě. Barrande chtěl totiž trať směřovat na Vídeň, kdežto Cimrman trval na svém milovaném Liptákově. Barrande tak musel zanechat bádání a vrátit se k práci. Bohužel také ze zlosti vymazal jméno Cimrman ze všech svých prací (kromě výše zmíněného vzácného úryvku) a radši nejspíš zapomněl, že kdy nějakého Cimrmana znal. Veřejnost se tak nemohla dozvědět o podílu českého velikána na jeho práci. Jára Cimrman se pak prý přesunul do Liptákova, kde začal pracovat na svých dalších nápadech... (Přesněji řečeno mu ještě jednou napsal, a navrhoval mu, aby spolu založili filmová studia Barrandov. Barrandova odpověď bohužel není známá.)
Jak jsme tu již napsali, mnoho Cimrmanových aktivit na poli paleontologie tak ještě čeká na své objevení (proto pokud byste měli nějaké doplňující informace neváhejte se o ně podělit v logu). Proto je taky jedním z úkolů této kešky šířit povědomí o tomto českém velikánovi. Zároveň bychom také chtěli apelovat touto cestou na vedení MČ Praha 5, aby bylo naše sídliště pojmenováno ne po nějakém téměř neznámém Francouzovi, který získal slávu tím, že se uměl vrtat v zemi, ale naopak aby naše sídliště neslo název takové výrazné české osobnosti, jakou Jára Cimrman bezesporu byl. Určitě by se pak zvýšil zájem o bydlení v této lokalitě. Zatím váháme mezi názvy: Cimrmanov, nebo Sídliště Járy Cimrmana.
Výsledky nejnovějšího bádání:
Při posledním zkoumání Cimrmanovy autobusty byl nalezen zvláštní útvar na Cimrmanově lebce. Zhruba v oblasti hlavy za levým uchem byla totiž objevena podezřelá výduť, která bezesporu souvisí s jeho činností v oblasti paleontologie. Jára Cimrman si byl totiž zvyklý dělat při práci poznámky do svého notesu, který nosil neustále při sobě. Nejlépe se mu psalo obyčejnou tužkou, ale kam s ní? Kapsy tehdejších kabátů ještě nebyly uzpůsobené na nošení velkých smartphonů a podobně velká tužka se do nich těžko vešla (většinou nepohodlně trčela ven a majitel tak riskoval nabodnutí). Nezbývalo tak, než si jí dát za ucho. I tam ale Cimrmanovi dlouhá tužka vadila, a tak přišel s revolučním řešením, které se uchytilo i v dnešních časech. Jára standartně dlouhou tužku zkrátil asi na polovinu a ohobloval jí do užšího průměru. Tento vynález pak po něm dostal jméno Járova mikrotužka. Taková tužka se již dala bez problémů nosit za uchem a Jára tak mohl nerušeně pracovat. Nám se podařilo tento jeho vynález dle původních nákresů rekonstruovat a moderní verzi tohoto vynálezu tak přikládáme do keše. A důrazně upozorňujeme: ta tužka tam není pro srandu králíkům! Je nám jasné, že Járův vynález by chtěl mít doma každý, ale uvědomte si, že si jej rádi prohlédnou i kačeři po Vás. Navíc pokud byste opravdu chtěli vlastní, stačí skočit do nejbližšího hobbymarketu...
Červeně je vyznačeno místo nálezu podezřelé výdutě.
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat!
Ke keši:
Dávat kešky do sídliště není zrovna lehké a tak jsme ji pověsili na strom. Jako místo umístění jsme zvolili rozhraní mezi starým a novým Barrandovem, zvaným Růžičkova rokle. Kešku umísťoval cca 1.8 m vysoký člen týmu teleskopickou tyčí délky 6 metrů. Pro zjednodušení se jedná o klasickou petku, takže si asi dokážete představit co se do ní vejde. Na strom můžete zkusit vylézt, ale bude lepší, když použijte donesenou pomůcku. A kde že ta keška vlastně visí? No zkuste výchozí souřadnice, ale můžete hledat i kdekoli jinde jen to asi bude marné… :-)
Edit: Před odlovem se prosím zamyslete, zda dokážete svojí tyčí vrátit keš do původní výšky! Stává se totiž, že kačeři, kteří nedisponují potřebnývm vybavením, nedokážou keš vrátit zpět a nechávají ji na nižších větvích. Pěšinka kolem keše je docela frekventovaná a podobné chování napomáhá zlodějům.
Doufáme, že se Vám naše povídání o Cimrmanovi líbilo a přejeme Vám šťastný lov!
OnJiReJi
Zdroje:
Vlastní fantazie
Google
Wikipedie
O své cimrmanologické znalosti se v logu podělili a poděkování tak zasluhují: zdenys64.
P.S.: Pokud budete hledat parkoviště pro své geovozidlo, tak všude v okolí jsou modré zóny, které ale bývají o víkendu zdarma.