Historie pivovarnictví v Odrách
Počátky pivovarnictví v oblasti Oder se váží k tzv.svobodným rychtám (fojtstvím). Tato instituce souvisela s osidlováním nových území. Po udělení svolení panovníka knížecí úředníci vyznačili hranice nově osídlené nebo nově rozdělené oblasti. Poté majitel pantsví uzavřel formální smlouvu s tzv.lokátorem, tedy člověkem, který měl na starosti vybudování a uspořádání nově vzniklé vesnice. Za to lokátor obdržel fojtství (statek s pozemky) s právem dědičným. Fojt byl prodlouženou rukou panstva, ale měl svá svobodná práva. Řešil spory ve vesnici, rozhodoval o mnohých záležitostech, týkajících se vlastního chodu obce. Kromě jiného k rychtě přináleželo i právo šenkovní a právo vařit pivo. Tak se stalo, že většina fojtů na panství oderském vařila pro svůj šenk pivo.
S rozvojem města Odry a měšťanského pivovarnictví na počátku 15.století začala být práva svobodných rycht na vaření piva omezována a svobodní rychtáři byly nuceni, aby pro své fojtské šenky odebírali pivo oderských měšťanů. Tak například rychtáři z Mankovic (Mankendorf) bylo v roce 1505 povoleno postavit si pivovar i výčep a pro svou potřebu vyrábět slad a vařit pivo jen tehdy, kdyby v Odrách nebylo. Majitel panství Jeroným z Liděrova v roce 1509 vystavil rychtáři v Heřmanicích (Gross Hermsdorf) nové rychtářské právo, ve kterém potvrdil svobody, udělené jeho předkům v roce 1423. Potvrdil mu výčep, v němž mohl od svatého Martina do Velikonoc vařit a čepovat pivo. Mimo tu dobu směl kupovat pivo pouze od měšťanů Oder, jinak mu hrozila pokuta.
V roce 1520 bylo v Odrách 50 právovárečných domů. Protože domy stály na náměstí, říkalo se jim měšťané z náměstí, později šenkovní měšťané a jako celku šenkovní měšťanstvo. Tehdy ještě 38 z nich vlastnilo sladovnu. Nové sladovny se mohly stavět až po povolení vrchnosti. Ti šenkovní měšťané, kteří sladovnu ve svých domech provozovali, museli odvádět poplatky z várky. Slad museli nechávat šrotovat v zámeckém mlýně. Chmel se přímo v oblasti pěstoval. Starou chmelnici zrušil Jan Tomáš ze Zvole, novou panskou poté založil v Loučkách u nového dvora.
Cena domu šenkovních měšťanů se v první polovině 16.století pohybovala mezi 116 – 260 zl. podle velikosti pozemků patřících k domu, neboť šenkovní měšťané se zabývali taktéž zemědělstvím. Ve druhé polovině 16.století se šenkovní domy prodávaly až za 500 zl.
V každém z právovárečných domů samozřejmě nechybělo patřičné vybavení pro výrobu piva. Ze seznamů připojených ke smlouvách o prodeji těchto šenkovních domů se pak dozvídáme, co pivovarníci 16.století pro výrobu a čepování svého moku potřebovali. Tak například na jednom seznamu z roku 1549 byly uvedeny: cínová čtvrtka, malé a velké nádobí k čepování piva, několik osminek, malé a velké dřevěné korbele. V roce 1551 byl prodáván jeden z oderských šenkovních domů, který obsahoval mj. cínovou čtvrtku, jeden cínový žejdlík,velké a malé pivní nádobí, 21 dřevěných žejdlíků, dřevěnou čtvrtku, velký stůl, šenkovní stůl a kotel.
Po potlačení husitských bouří se šlechtě podařilo v zemi nejen oslabit moc krále, ale také omezit práva poddanských měst. Oderská vrchnost nutila svobodné fojty ze svého panství, aby odebírali pivo nikoliv městské, ale vařené na zámku. Měšťané se proti těmto snahám bouřili a své stížnosti uplatnili až k zemskému soudu.
V roce 1555 byla vrchností sepsána smlouva, ve které byla potvrzena práva, jež měšťanům doposud náležela. Měšťané svým pivem mohli zavážet tyto vesnice: Jindřichov, Loučky, Jakubčovice, Heřmanice, Heřmánky, Kaménka, Véska, Vlkovice a Tošovice. Jiné než městské pivo rychtáři těchto obcí nesměli odebírat. Panské bílé pivo měli odebírat měšťané během zimy, kdy toto nevařili.
Spory mezi měšťany a oderskou vrchností neutichaly a posléze se opět dostaly k zemskému „právu“ v Opavě. V roce 1571 bylo tímto orgánem vydáno rozhodnutí ve sporu mezi „městskou obcí Odrami“ a majitelem panství Janem Tomášem ze Zvole. <{r>V roce 1600 si svobodní rychtáři z Mankovic, Vražného, Veselí a Dobešova (obce, které dle smlouvy z roku 1555 museli odebírat vrchnostenské pivo) stěžovali u zemského práva na tehdejšího pána Jana Bohuše ze Zvole, že jeho pivo musí kupovat dráže, než pivo měšťanů. Čtvrtka zámeckého moku měla stát 6 zlatých, v účtu však bylo uvedeno 7 zlatých. Ve městě se panské pivo čepovalo dokonce za 5 zlatých. <{r>Období třicetileté války dolehlo neblaze na celou zemi a samozřejmě i Odry. Mnoho měšťanských šenkovních domů bylo, zejména po drancování města Švédy v listopadu 1646, poničeno, mnohé posléze v důsledku poválečné chudoby změnily majitele. Markrabě Michael Saluzzo nechal v roce 1650 založit nový urbář. V Odrách bylo tehdy stále 50 měšťanských domů s právem vařit a šenkovat pivo.
V urbáři byly popsány závazky a povinnosti měšťanů. Šenkovní měšťané byli povinni z každé várky, která se vařila z 24 korců (1 objemový korec byl asi 90 litrů), jeden korec odvádět vrchnosti. Ročně to průměrně vyšlo na 127 korců (1 korec měl hodnotu 18 grošů), ročně dávka vyšla na zhruba 63 tolarů.
Třenice mezi oderským pánem a měšťany nastaly také u várek tzv.míchaného piva, které se vařilo z půlky ječného a z půlky pšeničného sladu. Vrchnost požadovala, aby se na tento produkt měšťanského pivovarnictví pohlíželo jak na čistě bílé pivo.
Od poloviny 16.století se i ve Slezsku pivo stalo předmětem zemského zdanění. Jednalo se o tzv.potravní daň – Accise (čili akcíz). Výše byla schvalována na knížecích sněmech.
Pro zdárný výběr poplatku na panství oderském sem byli v srpnu 1639 přiděleni tři muži jako ochranné stráže (salva guardia).
Spisy šenkovního cechu v Odrách v souvislosti s placením pivního poplatku poskytují zajímavé informace o tehdejší výrobě piva ve městě. Například od dubna do konce června 1678 měšťané uvařili dohromady za toto období 45 sudů neboli 225 věder (tedy v přepočtu přibližně 13 000 litrů).
Koncem roku 1702 začal rychtář v obci Vlkovice (dnes Slezské Vlkovice; obec je součástí města Fulnek) vařit a prodávat pivo.
Na počátku 18.století získal oderské panství rod Lichnovských z Voštic. Jméno rodu je odvozováno od vesnice Lichnova na Bruntálsku, a Voštic, nacházejících se v dnešním Polsku nedaleko města Rybnik.
První z těchto pánů, Franz Leopold von Lichnovský, s cílem zvýšit výnosy z panství přistoupil k řadě opatření ve smyslu utužení poddanství a okleštění práv města. Omezoval rovněž šenkovní práva měšťanů. (V roce 1720 bylo v Odrách 50 právovárečných domů.) Násilím dovážel vrchnostenské pivo do devíti „měšťanských“ vesnic. Nastala opět doba vleklých sporů měšťanů se zámeckým pánem.
Po smrti císaře v roce 1740 se však sousedé Rakouska-Uherska, tedy zejména Prusko a Bavorsko, vrhli na monarchii jako supi se svými územními požadavky. Proběhla tzv.válka o rakouské dědictví. Jako součást tohoto celoevropského konfliktu byly i dvě tzv. slezské války. Rakousko-Uhersko a Prusko se vojensky střetly v letech 1740-1742 a 1744-1745. Pro celý region měly války pochopitelně zkázonosný dopad. Většina bojů probíhala severněji, Odry sloužily většinou jako ubytovací a proviantní základna. I tak panství trpělo neustálými přesuny vojsk.
V letech 1756-1763 proběhla třetí slezská válka, řečená sedmiletá. Rakousko-Uhesko se nesmířilo se ztrátou území Slezska. Odry v prvních letech válečného konfliktu sloužily pouze k ubytování vojska a zásobování. Kraj střídavě obsazovaly rakouské nebo pruské oddíly.
Dne 27.října 1758 došlo k požáru panského pivovaru. Budova lehla celá popelem. Na shromáždění rychtářů si poté vrchnostenský správce Unger stěžoval, že „poddaní při požáru velmi špatně osvědčili svoji věrnost a nedostavili se ani jeden“. V listopadu 1758 se začal stavět nový zámecký pivovar.
Na konci války se boje přenesly i do blízkosti Oder. Mnoho vesnic bylo poničeno, zdevastována byla všechna pole. V roce 1763 se vzdala Marie Terezie naděje na opětovné získání celého Slezska a souhlasila s uzavřením míru.
V roce 1755 převzal oderské panství Johann Karl Gotlieb hrabě Lichnovský. Roku 1768 žilo v Odrách 1 721 obyvatel. V roce 1770 zde stálo včetně předměstí 349 domků.
Brzy po převzetí panství si šenkovní měšťané u svého pána stěžovali na zámeckého mlynáře, kde si byli povinni nechat šrotovat slad. Osočili ho, že při mletí obilí měšťany šidí. Panské pivo se tehdy nechlubilo valnou pověstí. Stávalo se, že vesnice, kam se dováželo, raději tajně kupovaly pivo z obce sousední. Takový spor byl kupříkladu řešen v roce 1760 v Mankovicích poté, když se zjistilo, že do vesnice je neoprávněně vozeno pivo z nedalekého Suchdolu. Mankovičtí se bránili argumenty o nedobré kvalitě a váznoucím zásobování. Hrabě slíbil nápravu věcí.
V roce 1764 začal hrabě Johann Karl Gotlieb Lichnovský šenkovat své pivo v zámecké hospodě v Odrách a rovněž vrchnostenský mok v sudech nabízel ve městě k prodeji navzdory všem předchozím soudním rozhodnutím a smlouvám. V roce 1765 se hrabě rozhodl při frekventované cestě do Hranic vystavit novou osadu Emauzy včetně výhodně položeného hostince. Měšťané žádali zámeckého pána, aby od tohoto kroku ustoupil, že tím utrpí odbyt měšťanského piva v blízkých Hynčicích. Feudál v únoru 1766 měšťanům v dopise odmítl, že by nemohl zakládat hostince v nově budovaných osadách. Přesto však stavbu hospody v Emauzích pozastavil.
Hrabě zřídil nové panské hostince – u dvora a při cestě do Fulneku. Tím klesl odbyt měšťanského piva až na jednu třetinu. Situace oderského měšťanského pivovarnictví začala být kritická. Šenkovní měšťané proto vyslali v říjnu 1770 k císaři delegaci se stížností. Císařský úřad měšťany odmítl s odkazem na předešlá rozhodnutí soudu. Padla tím poslední šance měšťanů zastavit rozpínavost vrchnostenského piva.
V listopadu 1780 nastoupil po smrti Marie Terezie na císařský trůn Josef II. Jelikož byl znám svým vstřícným postojem k právům prostých lidí, rozhodli se oderští šenkovní měšťané udělat nové kroky ve snaze zabrzdit rozpínavost vrchnostenského piva.
V březnu 1781 již do Vídně dorazila delegace měšťanů s prosbou, zda by bylo možné znovu otevřít soudní při. V dubnu roku 1781 bylo vydáno kladné rozhodnutí a následovala opět doba vleklých soudních jednání měšťanů s oderskou zámeckou vrchností o možnost čepování piva.
V červenci 1785 vydal Zemský soud rozhodnutí, ve kterém zakazuje v místech, jež nejsou ani v pásmu devíti osad měšťanů, ani v oblasti vesnic, kam se vozilo pivo zámecké, šenkovat pivo oběma stranami. Císařský dvůr v lednu roku 1786 změnil rozhodnutí soudu. Přikázal vrchnosti zdržet se šenkování piva na celém území města, ale také v nově vzniklých osadách. Vrchnost osočila oderské měšťany z toho, že vaří nekvalitní pivo. Krajský soud stanovil, aby zámečtí úředníci prováděli v hostincích kontroly. Proti tomuto se vzepřeli šenkýři a tak zemský úřad tuto pravomoc přenesl na městskou radu.
Oderští šenkovní měšťané se dohodli, že vytvoří společnou správu várečného práva. Byly ponechány hostince v Horním a Dolním Předměstí a v Neumarku. Byly zrušeny sladovny v jednotlivých měšťanských domech a přeměněny na byty. V prosinci 1786 byla povolena výstavba společné sladovny. Měšťané z tohoto důvodu v červnu 1787 koupili část zahrad přiléhajících ke hradbám za náměstím a dva domy na Hranické ulici. (Budova sladovny stávala na dnešní Pásové ulici.) Roku 1789 měšťané vybudovali odbočku obecního vodovodu do sladovny.
Ve 20.letech 19.století se měšťané v Odrách rozhodli k přestavbě radnice na náměstí, ke které byl od 16.století přistavěn pivovar.
V roce 1830 proto zakoupilo právovárečné měšťanstvo dům č.118 na dolním náměstí , včetně zahrady za 1 336 zl. V zadní části, na pozemku, který byl ohradní zdí oddělen od měšťanské sladovny (vybudované roku 1788) byl postaven nový pivovar. Měšťané za jeho výstavbu zaplatili 6 450 zlatých. Blízký hradební příkop byl využit k výstavbě sklepů. Stavba byla dokončena v roce 1831. Ze starého pivovaru byly použity měděné varné kotle a dvě velké kádě.
K vybudování pivovaru měšťany nevedl pouze plán přestavět radnici, ale také moderní trend přechodu na výrobu spodně kvašeného ležáku.
Od 16.století trvající spory s vrchností o neoprávněné prodeje nebo výčepy piva v Odrách či přilehlých vesnicích pokračovaly také na počátku 19.století. Panský pivovar byl nákladně přestavěn na výrobu ležáku bavorského stylu. V roce 1824 byl dokonce vystavěn nový sklep v údolí Stodolního potoka. Vrchnostenští úředníci se snažili mnohdy nekalým způsobem navýšit odbyt pivovaru.
Prodej piva byl i v těch dobách velice výnosný. Ani šenkovní měšťané nebyli zcela jednotní a docházelo k různým prohřeškům z vlastních řad proti jejím stanovám s cílem obohatit se.
Jak najít keš ?
Ve výše sepsané historii se mnohokrát mluvilo o dvou oderských pivovarech.Vašim úkolem bude tyto dvě stavby navštívit a u každé zjistit jeden údaj.
STAGE 1 - Měšťanský pivovar
Úvodní souřadnice vás dovedou k měšťanskému pivovaru.Bohužel, roku 1913 provoz nepřekročil hranici 5 000 hl vyrobeného piva ročně a objekt byl zbourán. Z Měšťanského pivovaru dnes zbyly pouze sklepy.
Vašim úkolem je zjistit, jaké červené číslo se nachází na černém sloupku naproti bývalému pivovaru.
Číslo je ve tvaru : AB
STAGE 2 - Panský pivovar
Výše uvedené souřadnice vás dovedou k Panskému pivovaru. Starší část budovy pochází z 16.století a výroba započala v 17. století. Roku 1938 byla výroba zastavena. Majitel S.Fried odešel do Protektorátu, kde byl zatčen a zemřel v Osvětimi.
Vašim úkolem je, najít ceduli s názvem "Oderský pivovar" a na ní musíte najít letopočet.
Letopočet je ve tvaru : ACCD
CEDULE NENÍ NYNÍ NA MÍSTĚ ! Letopočet je : 1886
Finálový vzoreček :
N 49° 39.(C+A)(2*B-C)D
E 017° 49.C(C-A)(D+A)
Závorky mezi sebou NENÁSOBTE !
Finálka se nachází opravdu kousek od STAGE 2 , ALE k najití budete potřebovat trošku té "akrobacie", nebo zvolení "lepší" cesty.. .