Připravil jsem pro Vás poklad na oblíbeném místě. Můžete se mrknout kde bydlel a kudy chodíval císař Rudolf ll. do svých zahrad, vzpomenout na Jana Wericha v jeho slavné roli a v listingu uvidíte jak císařský zámek vypadal v proměnách staletí. Třebas právě někde tady leží ukryt legendární Golem!
První zmínka o tomto místě je z roku 1290, kdy bylo připomínáno v listině biskupa Tobiáše. Přes zdejší brod procházela důležitá pražsko – lužická cesta. Ten byl na pravém břehu hlídaný Starou Boleslaví a na břehu levém přemyslovským hradištěm. Počátkem 14. století se brodu zmocnil Jan z Michalovic. Ten pak nechává na levém břehu vystavět kamenný hrad a také přes řeku kamenný most. A právě v této době začíná nedaleko hradu vznikat nová ves s názvem Brandýs. V roce 1317 prochází hrad první ostrou zkouškou, to kdy se jej pokusil dobít král Jan Lucemburský. Hrad a jeho tehdejší majitel, Beneš z Michalovic / syn Jana z Michalovic /, ale útokům odolal a tak Michalovicové na hradě sedí až do roku 1420. Tehdy o panství, coby odpůrci husitství, načas přicházejí, ale již roku 1437 jsou opět jeho pány. Michalovicové panství postupně rozšiřovali o další okolní vesnice. Posledním mužským členem tohoto rodu byl Jindřich Kruhulata z Michalovic, který ač přísný katolík, podporoval Jiřího z Poděbrad.
Jindřich zemřel roku 1468, když byl smrtelně raněn v bitvě u Turnova. Tehdy zde vedl vojska Jiřího z Poděbrad proti křížové výpravě slezských a lužických vojsk. Bitvu sice vyhrál, ale svému zranění podlehl. Jedinou dědičkou rodového majetku se tak stává jeho sestra Jindřiška, vdaná za Jana Tovačovského z Cimburka. Jan Tovačovský pak přenáší správu svých panství právě do Brandýsa. Současně se zde i usazuje a započíná s přestavbou a rozšiřováním zdejšího hradu. Po smrti Jindřišky se Jan žení podruhé. Bere si Johanku Krajířovou z Krajku. V roce 1483 Jan umírá a zpráva jeho statků přechází, než dosáhne plnoletosti jeho syn Adam, na jeho bratra Ctibora. Po smrti Ctibora – 1494 a následně i Adama 1502 celý rod pánů z Cimburka vymírá a Brandýs se tak dostává do majetku Adamovi matky Johanky, která se v roce 1493 znovu provdala za Jana ze Šelmberka, nejvyššího hofmistra království českého.
I Jan ale brzy umírá – 1508 a tak Johanka celé panství, ke kterému patřily například Luštěnice, Boleslav, Hrubý Rohovec atd. postupuje svému bratru a nejvyššímu komorníkovi království českého Konrádovi z Krajku. Krajířové byli velkými přívrženci jednoty bratrské a tak za jejich vlády na Brandýse vzniká bratrský sbor, pro nějž byla vystavěna svatyně, dnešní děkanský kostel. Po Konrádovi panství přebírá jeho syn Arnošt. Již v roce 1537 jedná s Arnoštem o koupi Brandýsa král Ferdinand I. Habsburský. Tehdy ale ke koupi nedošlo. Majitele tak Brandýs mění až roku 1547, kdy se Arnošt zapojil do stavovského odboje proti Ferdinandovi. Ten tak využívá situace a celé panství zkonfiskoval. Habsburkové pak nechávají pozdně gotický hrad přebudovat na reprezentační renesanční zámek. Přestavba a rozšiřování pokračuje i za vlády Rudolfa II., který zde nechává vybudovat letohrádek, míčovnu a krytý most, který spojoval zámek se zahradou.
Císař Rudolf II. si zámek oblíbil jako své hlavní mimopražské sídlo. Jeho pobyty tu byly časté i dlouhé, pořádal hony a hostil řadu významných osobností, mezi jinými i hvězdáře Tychona Brahe a matematika Tadeáše Hájka z Hájku, celý dvůr a s ním i komořího Langa či maršála Russworma. Zámek byl opravován, vylepšován a bohatě zařízen mobiliářem a uměleckými díly – nejcennější zachovanou rudolfínskou památkou je tu reliéf Klanění tří králů, skvostná práce italského sochaře a štukatéra Giovanna Battisty Quadriho, zhotovená na přání císaře pro novou kapli brandýského zámku kolem roku 1610. Zadumaný císař si zvláště rád užíval nádherné zahrady, která patřila k předním zahradám Evropy. Její krásu známe už jen z popisu staroboleslavského jezuity, kronikáře Bohuslava Balbína. Rudolfova zahrada byla dílem dvorských umělců a zahradníků, měla výstavné pavilony, kašny, voliéry... Ničení třicetileté války však přežila jediná stavba, balustráda, dílo florentského architekta Giovanna Gargioliho a kamenického mistra Antonia Brocca - dodnes vypovídá o uměleckém a řemeslném mistrovství císařských stavitelů.
V období třicetileté války byl zámek i město střídavě obsazován oběma stranami. Největší újmy doznal zámek roku 1638, kdy jej dobilo švédské vojsko vedené generálem Banérem. Švédové si tehdy v Brandýse a protilehlé Staré Boleslavi zřídili mohutný opevněný tábor. Po třicetileté válce je na Brandýse připomínán císař Leopold I. Habsburský. Habsburkové Brandýs opět postupně opravují a zejména pak císař Karel VI. obnovuje slávu Brandýsa a pořádá zde okázalé slavnosti a veliké hony. V červnu roku 1723 tu pobýval s celou dvorskou společností v předvečer své královské korunovace. Císařova šestiletá dcera Marie Terezie se na zámku seznámila se svým budoucím chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským a také ona, roku 1743, odsud vyjížděla do Prahy ke korunovaci, stejně jako poslední korunovaný český král Ferdinand V. Císař Josef II. Brandýs navštěvoval veden vojenskými povinnostmi a ani jeho bratr, císař Leopold II. zámek nevynechal.
V čase napoleonských válek měl na brandýském zámku svůj hlavní stan císař František I. a přijal tu návštěvou ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III., aby v přítomnosti maršála císařských vojsk knížete Schwarzenberga dojednali spojenectví proti Napoleonovi před vítěznou Bitvou národů u Lipska. Roku 1860 zámek kupuje Leopold Salvátor a tak se Brandýs stává sídlem toskánské linie Habsburků. Po jeho smrti připadl Brandýs jeho třetímu synovi Ludvíkovi. Ludvík byl sice velmi vzdělaný a zcestovalý, ale svým nákladným životem panství velice zadlužil. Zemřel roku 1915 a nezanechal po sobě žádného přímého dědice. Zámek v Brandýse pak odkázal svému komorníkovi Antoniu Vivesovi. Poslední vůle ale nebyla uznána a zámek tak kupuje císař Karel I. z Habsbursko – Lotrinské dynastie. Ten zámek drží do roku 1918, kdy je nově vzniklým státem zkonfiskován. V roce 1921 je zde pak zřízena Správa státních lesů a statků Brandýs.
|