Historie
Caj, jeden z nejrozšírenejších nápoju pijí lidé po celém svete již po staletí. První zmínky o cajovníku od cínského autora Kuo P'o pochází již z roku 350. Lidé ale tento nápoj pravdepodobne znali již dríve.
Podle legendy v roce 2737 pred Kristem služebnictvo panovníka Šen Nonga varilo vodu a z kere spadlo do nádoby nekolik suchých listu z cajovníku. Císar vodu ochutnal a zjistil, že nápoj má osvežující úcinky.
Nejstarší verohodný popis prípravy cajového nápoje pochází z období dynastie Tchang. Používal se zelený caj který se nejprve lisoval a poté byl rozemletý na jemný prášek který se varil v kotlíku s vroucí vodou. Kolem roku 500 se caj rozširuje po celé Cíne a posléze i do Japonska. V 8. století byla na pestování caje zavedena pomerne vysoká dan která predstavovala jednu tretinu zisku z úrody. Za pašování caje byli nepoctivý obchodníci trestáni smrtí.
Do Evropy se caj zacíná dovážet mnohem pozdeji, kolem roku 1610. Privážely je portugalské obchodní lode do Lisabonu. V té dobe byly na prvních místech v konzumaci caje Holandsko a Francie.
Do Ameriky zacal pronikat caj po roce 1850. Do dnešního New Yorku privezl tehdejším kolonistum první caj Peter Stuyvesant. Tito kolonisté vypili více caje než celá Anglie kam dorazili první vzorky caje v roce 1652. Caj se zde brzy stal tak populárním, že porazil i národní nápoj, anglické pivo.
Do Ruska dorazil caj v roce 1618 jako dar ruskému caru od cínského velvyslance v Moskve. Teprve o 70 let pozdeji zacali pro caj do Cíny cestovat karavany. Cesta obchodní karavany trvala 16 mesícu a proto si mohli pití caje dovolit jen bohatí rusové.
Caj se stal v Rusku, spolu s vodkou národním nápojem predevším proto, že je povzbuzující a horký.
Pestování a zpracování
Caj se získává z rostliny Camellia Sinensis, cesky cajovník. Rozlišují se tri základní skupiny: cajovník cínský, cajovník assámský a cajovník indocínský též kambodžský. Rostliny v prírode dorustají do výšky kolem 5 až 15 metru. Na plantážích se ale kere udržují do výšky 1 metru kvuli pohodlnejšímu sberu lístku. Kere se vysazují do pravidelných pásu vedle sebe.
První sber se provádí ve ctvrtém roce, kvalitní caj však ker poskytuje asi po 30 letech. Sklízí se nekolikrát rocne, v místech s celorocními srážkami i 30 krát rocne. Z jednoho kere lze získat kolem 1 kg cersvých cajových lístku, sber se provádí vetšinou rucne, odštipováním prsty nebo nužkami. Svetle až tmave zelené tuhé lístky jsou dlouhé 3-25 cm a 1-10 cm široké jsou silne žebrované, zespodu mají stríbrite bílé chloupky a vyrustají na krátkých vetvickách.
Cajovník se pestuje v subtropickém a tropickém klimatickém pásmu v nadmorských výškách 0-2500m. Rostliny ve vyšších nadmorských výškách mají menší výnosy ale dávají kvalitnejší caj. Kvety cajovníku jsou bílé až ružové a jsou podobné kvetum trešní. Nejvíce se caj pestuje v asijských zemích, predevším Indii, Srí Lance, Indonésii, Cíne ale také v Africe a Jižní Americe. U nás se caj kvuli malé vzdušné vlhkosti nedarí pestovat.
Kvalitní caje jsou oznacovány podle místa puvodu. Jsou to napr. Asaam nebo Darjeeling. Dále se delí podle toho, z které cásti vetvicky jsou cajové lístky získány. Vrcholové výhonky zvané tips spolus s prvním listem oznacovaný jako orange pekoe (OP) jsou nejkvalitnejší. Další lístky se oznacují takto: druhý je pekoe (P), tretí pekoe souchong (PS) , ctvrtý souchong (S) a pátý congu (C).
Podle zpusoby zpracování se caje delí na zelené, bílé, žluté, polozelené, cerné a tmavé. Do jaké skupiny je caj zarazen záleží na tom v jaké fázi zpracování a do jaké míry probehla fermantace. Fermentace je prirozený proces pri kterém dochází k oxidaci bunecné štávy listu. Továrny na zpracování caje jsou vetšinou umísteny v blízkosti plantáží aby cerstve natrhané lístky byly co nejdríve zpracovány. Zelené caje jsou nefermentované. Aby nedošlo k fermentaci musí se utržené lístky co nejrychleji zahrát, bud na kovových pánvích nebo proparením. Naproti tomu cerné caje jsou dokonale fermentované kdy jsou listy pri stálých teplotách nechány zvadnout, listy se na speciálních strojích svinují a pak jsou sušeny a trídeny. U nás jsou známé predevším caje cerné a v poslední dobe i caje zelené.
Proc pít caj
Caj se pije predevším pro jeho osvežující a povzbudivé úcinky. V zime zahreje, v léte osveží. Obsahuje 2-4% teinu. Tein je oznacení pro kofein v caji. Chemicky se oznacuje C8H10N4O2 neboli anglicky 1H-Purine-2,6-dione, 3,7-dihydro-1,3,7-trimethyl, nebo také: 3,7-Dihydro-1,3, 7-trimethyl-1H -purine-2,6-dione. Molární hmotnost 194.19. C 49.48%, H 5.19%, N 28.85%, O 16.48%. 
Caj Pu-erh je pro svoje úcinky považován za vzácný lék. Dokáže snížit hladinu cholesterolu, aktivuje látkovou výmenu v játrech a posiluje imunitní systém. Zelený caj obsahuje vitamíny A a C a pusobí blahodárne na lidský organismus a lidé, kterí jej pravidelne pijí se dožívají vyššího veku a trpí méne srdecními nemocemi.
Pytlíkový caj se v Cechách používá teprve od šedesátých let minulého století. Výrobu sácku zavedl podnik Balírny obchodu. Nejvetšími pijáky caje jsou irové, rocne každý vypije caj z trech kilogramu cajové smesi, ceši vypijí "pouze" 74 litru caje z 250 g smesi.
A nakonec návod na prípravu správného kacerího caje :-)))
1.Prevarte potrebné množství vody.
2.Z papírového obalu vyjmete sácek obal NEZAHAZUJTE !!!! ale vezmete ho sebou do cache.
3.Sácek s cajem vylouhujte
4.Dochutte caj podle potreby bud mlékem nebo otrlejší kaceri rumem.
Dobrou chut a dobrý lov.
Puvodní obsah cache
Budu velmi ráda pokud do logu pripojíte foto zajímavých vkládaných obalu.
P.S.: Určitě bych nerada, abyste se s luštěním příliš trápili, moc dobře víme, jaké to je, když řešení člověka ne a ne napadnout. Pokud kešování také neberete jako něco, co vás má na dlouhé hodiny držet při luštění doma, nebojte se napsat, ráda poradím:-) (i když ne úplně vždy okamžitě)
