Mysteriózní objevy a nevysvetlitelné skutecnosti
se táhnou dejinami lidstva už od jeho samého pocátku. I v
dvacátém století ale existovalo mnoho záhad a fenoménu, které
dodnes odolávají jakémukoli vysvetlení. Lidé si na ne už
pomalu zvykli a jsou s jejich existencí víceméne smíreni. Ale co
když se stane, že se monitor vypnutého pocítace sám od
sebe rozsvítí?
Asi nejznámejší príbeh se odehrál pred dvema desítkami let.
V léte roku 1987 si nechala nainstalovat kancelár stavební firmy ze
Stockportu v anglickém hrabství Cheshire zbrusu nový pocítac
Amstrad PC1512. Majitel jej v provozních hodinách využíval ke
zpracování stavebních plánu a údaju o zákaznících, což plnil
podle jeho slov zcela spolehlive. Nikdo tehdy nemel tušení,
že se elektronický prístroj oddává po skoncení pracovní doby
své vlastní cinnosti - snení.
Podivnou skutecnost odhalili náhodou zamestnanci úklidové firmy.
Když jednoho vecera v kancelári pracovali, zaujala je svítící
obrazovka monitoru. Jenže vec mela hácek – pocítac nebyl
zapnutý.
Nocní sténání
Informovali o události architekta a ten pak po následující vecery
provádel namátkové kontroly. Prístroj se po pár dnech skutecne
znovu prihlásil. Sám se zapnul, pricemž vydával zvuky podobné
sténání. Na monitoru zacala svetélkovat písmena a skládala se v
nesouvislá torza slov. Celý tento podivný proces se pak opakoval
stále casteji, témer každou noc.
O prípadu elektronického „snílka“ se brzy dozvedel také
vydavatel britského pocítacového žurnálu Personal Computer Ken
Hughes. Patril ke špickovým znalcum techto zarízení a získal
PC1512 k prozkoumání. Prestože jej ale rozebral do posledního
šroubku, neobjevil na nem žádnou neobvyklost ani
technický nedostatek. Rozhodl se proto pro zvláštní
experiment.
Pod kontrolou kamery
Britský expert odpojil pocítac ze síte a prenesl ho do místnosti
bez zásuvek, kde mel již pripravenou videokameru. Ze záznamu
pak vyplynulo neco neuveritelného. I když byl Amstrad behem
trímesícního nepretržitého sledování bez proudu, sám od sebe
se zapínal s dobre slyšitelným elektrostatickým praskotem a
jeho cervená kontrolka signalizovala, že zpracovává soubory. A
v rozích obrazovky vše doprovázely blikající útržky
slov a vet.
Nahrávky byly pozdeji predstaveny odborníkum na výstave výpocetní
techniky ve Velké Británii. Úcastníci projekce se nemohli zbavit
dojmu, že sledují úryvky snu, jaké jsou typické rovnež
pro REM fázi u spícího cloveka (jde o aktivní spánek, takzvané
rychlé pohyby ocí). Navíc i tyto pocítacové „sny“
trvaly v prumeru asi pul minuty, stejne jako prubeh snení u
cloveka. Celou scénu vždy zakoncil až groteskní výjev
– pocítac na záver zhluboka „vzdychl“ a samovolne
se zase vyradil z provozu.
Kontakt nenavázán
Ken Hughes bezradne zkonstatoval, že se ve své kariére s necím
podobným dosud nesetkal. Mohl zodpovedne vyloucit jakoukoliv
možnost vlivu statické elektriny, elektromagnetické energie i
rádiových vln, pocítac si presto delal, co chtel. Obzvlášt
ho prý udivovala slova, jež se zjevovala sama od sebe na
monitoru. Jako by se nekdo ve stroji pokoušel navázat
spojení s okolním svetem, ale z neznámých duvodu se mu to zatím
nepovedlo.
Nebyl to ale první prípad, kdy „pocítacový duch“ dal o
sobe vedet. Ctyri roky predtím zažil neco podobného anglický
ucitel Ken Webster z Dodlestonu. Ten prý dostával prostrednictvím
pocítace vzkazy z ríše zemrelých. Vše údajne zacalo
bežným otevrením souboru na diskete. Jenže místo
ocekávaného textu se na obrazovce objevila podivná
„básen“, jejíž obsah nedával smysl. Pozdeji
vyšlo najevo, že se mu ukázal dopis psaný stredovekou
anglictinou, používanou mezi ctrnáctým až
šestnáctým stoletím. Korespondence se pak rozrustala a
všech 300 vzkazu bylo podepsáno jménem Lukase
Weinmana.
Umelá inteligence
Je vubec možné, aby clovek z dvacátého století komunikoval s
bytostí ze zcela jiného casu? Nebo šlo o rafinovaný podvod?
Na to se pokoušela odpovedet pulrocní analýzou i renomovaná
britská parapsychologická spolecnost Society Psychical Research.
Presto ani tentokrát badatelé nenašli žádné uspokojivé
vysvetlení. A jak se po case ukázalo, anomálie „pocítacových
mozku“ nejsou tak vzácné. Co se tedy vlastne deje za
obrazovkami elektronických pocítacu? Že by už byla na
postupu umelá inteligence s vlastním vedomím, o níž v poslední
dobe stále casteji hovorí moderní programátori? Nebo jde o jev
zpusobený prítomností poltergeista?