Tato keš byla založena pod číslem (
VK-12081) a patřila do série
„Dvanáct hodin“, založené pro 12. ročník geomaratonu
Valašské keškobraní 2019, pořádaného na téma
"12 = tucet".
Více se o Valašském keškobraní dozvíte na webu
vkteam.online
Tato keš patří do série „Čas", která byla založena pro 12. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2019.
Čas společně s dobou jsou jedny ze základních fyzikálních veličin, které se rozlišují takto:
- čas (čas jedné události) určuje okamžik události na časové ose (tj. první souřadnici časoprostoru),
- doba určuje časovou vzdálenost mezi dvěma událostmi, rozdíl mezi časy dvou událostí.
Definice času
Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje smysl (směr) plynutí času a odpovídá směru rozpínání vesmíru. Čas se od starověku také měří, nejčastěji počítáním pravidelně se opakujících pohybů, například Slunce nebo kyvadla. Základní myšlenku tohoto měření využil Aristotelés k definici: "Čas je napočítaný pohyb ve vztahu k před a po."
Vodní hodiny
Díky závislosti slunečních hodin na jasném (slunném) počasí a na době mezi východem a západem Slunce, měly tyto hodiny omezené možnosti, a tak už staré kulturní národy hledaly alternativní způsoby měření času. Další způsoby měření času byly většinou závislé na uměle vytvořené časové jednotce, která označovala např. dobu průtoku za určitou dobu v časoměrném přístroji. Jedny z nejprimitivnějších vodních hodin byly sestrojeny už ve starém Egyptě a dokonce i některými národy Dálného východu. Nejjednodušší vodní hodiny, byly vyrobeny v Číně a Indii, a měly tvar polokulové misky s malým otvorem na dně, kudy protékala voda. Tyto hodiny se později staly inspirací pro pískové (přesýpací) hodiny. Mezi nejstarší národy, užívající výtokové vodní hodiny, patřili bezesporu Egypťané, jejichž nejstarší hodiny pocházejí z doby vlády Amenhotepa III a byly nalezeny roku 1940 v Ammonově chrámu v Thébách, dnes je možné je shlédnout ve sbírkách muzea v Káhiře. Název vodních hodin, tzv. klepsydry, byl převzat z řečtiny, kdy slovo „klepto“ znamenalo „bráti“ a slovo „udor“ vyjadřovalo „vodu“.
Pozdější vliv renesance opět vzkřísil krásu antického umění, filozofii a vědu, a vzbudil nový zájem o poznatky postavené na mechanice Archimédových a Ktésibiových hodin, proto je můžeme nalézt dokonce i v náčrtnících renesančního génia Leonarda da Vinciho. Ve středověku se hojně objevovaly v klášterech, kde sloužily jako pomůcka pro stanovení času bohoslužeb, jídla a spánku. Pozdější mechanismy z konce 19. století se dokonce podobaly dnešním přesýpacím hodinám, které byly namísto písku naplněny vodou a podle potřeby se překlopily, voda se tak z vrchní baňky začala přelévat do spodní.
Pro odlovení keše bude stačit vypočítat souřadnice: